Naruto Uzumaki 05 - Špatné zprávy

Bylo ráno jako každé jiné. Lidé za svítání stávali a šli dělat to co každý den. Všechno mělo svůj řád a pořádek. Jenom jeden mladý muž seděl za úsvitu venku na louce. Byl nedaleko Konohy. Na zem si sedl teprve před chvílí, protože je naprosto vyčerpán. Celou noc trénoval.
Snaží se vymyslet nové jutsu.
„Sakra sem tak slabej.“ Nadává sám sobě. !Kdybych toto jutsu dokončil už před týdnem tak se Hin nic nestalo.“
Znovu se zvedne a pořádně se začte do svých poznámek které si udělal.
„Možná, když změním tuhle pečeť tak to konečně zvládnu.“ A s nadějí se zvedá a znovu začne pomalu skládat jednu pečeť podruhé.
Jakmile to dokončí objeví se vedle něj klon. Podívá se na něj. Vezme do ruky kunai a vrazí mu jí do ruky. Chvíli čeká a když nemizí tak se začne radovat.
„Jo dokázal jsem to. Poslední problém vyřešen. Konečně mám klon, který se nerozplyne když je zasažen.“ A samou radostí skáče. Únavu už nevnímá. Dokázal to. Udělá znamení ruky a klon se rozplyne.
„Tak a teď je čas na snídani.“ Zvedne se a jde do města se najíst.
Už skoro vchází do stánku když se u něj objeví jeden Ambu.
„Naruto Uzumaki.“ Ptá se.
„Jo.“
„Máte se okamžitě dostavit k Hokage.“ A jakmile toto vyřídí tak po něm zbude jenom oblak bílého dýmu.
„Ach jo co zase může chtít Bába jedna.“ Stěžuje si. „Ani mě najíst nenechá.“ A vyrazí směrem k její pracovně.
Když je u jejích dveří tak bez klepání vtrhne dovnitř.
„Tak co potřebuješ bábi?“ a dívá se na ní jako by jí už hodně dlouho neviděl.
A není divu. Hokage je celá nervózní a nesvá.
„A konečně. Prosímtě posaď se.“ A nabídne mu křeslo naproti stolu.
„Tak co se děje, že to nemůže počkat až se najím.“ Vyzvídá.
„No jak bych začala. Jo už vím. Z výslechu toho chlápka co jsi zajal jsme zjistili dosti znepokojivé zprávy.“ Chvíli se odmlčí a pak pokračuje. „Podle toho co řekl, tak měli za úkol jí zabít a nastražit to tak aby to vypadalo, že šli po Biakuganu.“
„Cože:“ zděsí se.
„Jo a to není ještě to nejhorší. Vzhledem k tomu, že je z hlavní rodiny a otec jí chce co nevidět předat vedení nad klanem je ten útok ještě více znepokojiví. Je pravděpodobné, že v tom má prsty někdo z klanu.“
„To není možný.“ Řve na Tsunade. „Proč by někdo něco takového dělal?“
„Aby jí odklidili z cesty a na vrch se dostal někdo z vedlejší větve. Proto jsem se rozhodla, že tvým úkolem bude chránit jí.“
„A jak?“
„Jakkoli uznáš za vhodné. Dostanete mysy jenom vy dva. Bude zhruba trvat půl roku. Jednak proto abychom měli čas vypátrat kdo zatím je a hlavně proto, že je ta zem daleko kam půjdete.“
„Aha a kdy mám vyrazit??“
„Nespěchej tak.“ Napomene ho.
„Hizashi požadoval člena ambu na její ochranu. Já vybrala tebe. Protože spolu dobře vycházíte a jsi dost silný na to aby jsi jí ubránil.“
„Děkuji.“
„Zítra kolem jedné se tu stav i z Hinatou ať vám zadám mysy. Jo dnes jí pouštíme z nemocnice. Hizashi na ní bude dohlížet dnes sám tak si na něj dej pozor. Až k nim přijdeš tak mu řekni, že tě posílám jako její ochranu. Jinak by ti jí s tebou nepustil.“
„Ale proč?“ diví se.
„Ty se divíš?“ Vždyť je to jeho dcera. Má o ní strach. A teď už jdi a nezapomeň na to co jsem ti řekla.“
A z těmito slovy pošle Naruta pryč.

Odpoledne.
Naruto je ve svém skromném bytě. A připravuje si věci na misi. Toto je zatím ta nejdůležitější myse jakou dělal. Nejen, protože má chránit následovníka nevětšího klanu, ale hlavně proto, že má chránit svojí lásku. Nechce nic podcenit a tak si věci připravuje už z předstihem.
„Takže Katanu budu mít neustále při ruce.“ Roztáhne svitek udělá pečetě kousne se do prstu a přiloží ruku se svou krví na svitek. Na něm se objeví ona katana, která mu už tolikráte pomohla. Ona katana je dědictví po jeho otci. Dostal jí od Ero sennina, když mu řekl kdo byl jeho otec.
„Schurikeny, kunae mám v batohu. Ty bych, ale nemusel potřebovat,“ a sám pro sebe se usměje.
„No vypadá to, že mám všechno co potřebuju. Teď pudu trénovat.“

Naruto stojí do půl těla slečen a cvičí s katanou. Jeden ladný pohyb za druhým.
„No to už by stačilo. Teď zkusím ninjutsu.“ Začne trénovat. Po louce kde je létají po sobě ohnivé a hned na to vodní techniky. Hlavně zkouší techniky těchto dvou živlů, protože větrný ovládá dokonale. S těmito mýval někdy problémy. To však už neplatí. Dostal se na takovou úroveň, že zvládá i tyto dva živly takřka na sto procent.
Pomalu se začíná stmívat.
„No už pudu radši spát, protože zítra bude určitě perný den.“ A z těmito slovy jde do svého bytu si odpočinout.