Vločka - 2.kapitola

2.kapitola - Zranění

Ticho… Narušované pouze zpěvem ptáčků v okolí lesa, na cestičce bylo pět osob. Jedna z nich, bělovlasá žena, byla obklíčena a navíc měla svázané ruce. Ostatní byli kolem ní rozestavěni a ostřížím zrakem ji pozorovali.
Bělovlasá se v mysli pokoušela vymyslet nějaký plán úniku, musela brát v potaz, že jeden z nich je Jounin, což určitě nebude jednoduché.

„Hej! Hej! To jako vážně jsi zabila ty lidi ty?!“ zeptal se náhle blonďatý chlapec.
Žena lehce sklopila zrak, vždyť ona nemohla jinak. Rychle se vzchopila, nemohla dovolit aby nepříteli poskytla jakoukoliv souvislost, či její slabost. Musela své slabší chvilky jednoduše překonávat.
Nasadila chladnou masku, za kterou se den co den musela schovávat, byla zvyklá. Ona byla přece zločinec, nebo to tak alespoň oni říkali.
„Samozřejmě. Pokud chceš můžeš být příště na řadě ty.“ Řekla.
Snažila se nejevit jakoukoliv emoci, když o tom mluvila. Hlavou jí poletovalo mnoho myšlenek, vzpomínek a pochyb. Nedávala však najevo ani jednu z těchto myšlenek, nebyli podstatné, nebo alespoň ne teď.

„Ne, mně nezabiješ! Já se totiž stanu Hokage!“ zazubil se chlapec.
„Naruto! Baka!“ okřikla jej růžovlasá dívka.
„Sakura-chan, co dělám zase špatně?“ nechápal Naruto.
„Neměl bys s ní mluvit.“ Odseklo prostě jenom děvče.
Bělovlasá lehce natočila hlavu k blonďáčkovi, nechápala své malé sympatie k němu, bylo stovky takových jako on. Lehce natočila jednu ruku, kdyby se jí podařilo použít únikovou techniku, ale to by ji prozatím bylo k ničemu.
Ti dva by při útěku neměli být zrovna problém. Růžovka jenom křičí a snaží se zneškodnit spojence a ten Naruto… Ten je moc naivní, nemůže se stát Hokage, natož aby byl on Shinobi. Něco mi tu nehraje.

„Proč jsi je zabila?“ ozval se náhle blonďáček opět.
„To Tě nemusí zajímat.“ Odsekla.
„Naruto…“ ozval se náhle Jounin.
Bělovláska zpozorněla, musela se pokusit nasbírat informace o nich. Lepší plán zatím neměla, tudíž se mohla řídit jenom tímhle. Šedovlasý Shinobi její zájem nejspíše zpozoroval, ale i tak pokračoval v udílení pokynů svému učni.
„Prohledej to tu s pomocí Kage Bushin, v noci cestovat by mohlo být těmito končinami nebezpečné.“ Řekl pouze a stočil pohled na dívku.

Kage Bushin…On? Je to podle toho co vím, velice pokročila technika je nemožné aby to ON uměl. Nemožné je někdy možným… Takhle to říkali?
„Dobře, sensei!“ přikývl blonďáček. „Tajuu kage bushin no jutsu (Multi stínové klonové jutsu)!“
Obzor zaplnilo několik desítek blonďatých osob.Náhle se zatáhla obloha a k zemi začaly padat vločky sněhu. První letošní sníh…
Sníh? Mé Kekkei Genkai…

Dívce se blýsklo v očích a usmála se, i přes uvěznění rukou zformulovala pečeť a jakmile dopadla vločka sněhu na klona, ten zmizel. Začalo ji bolet ono zranění, které si způsobila při útěku, ale to musela nyní ignorovat.
Jedním skokem se dostala z obklíčení, byli nepozorní díky sněhu, ale teď již si jejího prchání všimli.
Za běhu si uvolnila ruce, zranění se ji opět otevřelo a začalo krvácet. Věděla, že to může být první a poslední šance na útěk, nemohla jí promarnit.
Musím…Neměla jakoukoliv zbraň, jenom sníh, ale to ji bohatě stačilo. Uviděla před sebou blýsknout se kunai, někdo minul. Šáhla po zbrani a stiskla ji v ruce.

„Stůj, nemáš šanci utéct. Jsme čtyři.“ Prohlásil Kakashi, jeho hlas byl chladný.
„Čtyři? No a?!“ povytáhla obočí.
Couvla, narazila však do stromu, cítila se slabá. Ta rána se zvětšovala a díky tomu už nebyla určitě schopna použít další techniku.
Ucítila, že už se na nohou neudrží náhle padala. Někdo ji zachytil, zamračila se. Zbraň ji vypadla z ruky, náhle se ocitla na zemi.

„Blázne.“ Ozval se pohrdliví hlas Jounina.
Bělovlasá vzhlédla k obloze, povzdechla si, pochopila tímto pokusem, že dokud se jí plně nevyléčí to zranění, je zbytečné pokoušet se o útěk.
Vločky sněhu se ji zaplétaly do vlasů a padaly na obličej. Okamžitě roztály a po její tváři stékali jako kapky vody.
Povzdechla si, byla velmi pošetilá, že se takhle unáhlila, bylo to naivní a uspěchané. Tahle chyba jí to celé stíží. Bylo to jasné.
Oblohou letěl jakýsi pták… Sokol. Takovíto ptáci jsou často používání k přenosu různých zpráv, zvláště jsou využíváni Shinobi.

Sokol… Že by…? Nesmím se opět unáhlit, příště by to mohlo skončit hůř.
Náhle ucítila jakýsi dotek, trhla s sebou. Pohlédla do tváře, vlastně ani ne do tváře, do maskovaného obličeje senseie týmu, který ji měl dovést do Konohy.
„Musíme Tě ošetřit, nebo tu vykrvácíš.“ Řekl prostě.
„A proč? Stejně zemřu.“ Odsekla, její hlas byl plný zloby a vyčítání.
„Naším rozkazem je pouze odvést Tě do Konohy, kde budeš popravena, ale důležité je dovést Tě tam živou.“ Prohlásil chladně.
Žena vyčítavě pohlédla na Jounina, zamračila se, ale poté se zatvářila lhostejně a chladně. Nebylo potřeba se vztekat, či vyčítat, dobře věděla, že s tímto se bude muset setkat… Dříve či později. A nakonec to bylo i dříve.

„Ošetřím ji.“ Pípla Sakura.
„Je to nebe-…“ začal blonďáček.
„Pokud jste si nevšimli, pořád je to žena!“ rozzuřila se růžovlasá.
„Do-Dobře, Sakura-chan.“ Přikývl okamžitě Naruto.
Ostatní proti tomu nic neměli, žena nazývaná „vločka“, stejně nemohla utéct, nebo alespoň ne v tomhle stavu. Prozatím mohli zůstat v klidu.¨
Začalo se stmívat, noc zahalí strach i obavy, ale přitom všechny obavy zvyšuje. Večer nemůže být nikdo klidný a zároveň je to jediná doba, kdy lze být klidný.

Noc je zvláštní doba, tolik potřebná a klidná, ale přitom hrůzostrašná… Takovouhle noc plnou strachu a beznaděje si přejeme nemít, ale i přes to je téměř vždy máme.
Plnou představ o budoucnosti a plnou výčitek svědomí, minulosti a pochybností. Je toho mnoho proč se bát spát, ale přitom tak málo abychom se chtěli probudit.
Bohužel je potřeba usínat a potřeba probouzet se. Největší hrdinové jsou ti, kteří překonají svůj strach. Dá se tím pádem žena, kterou všichni znají pod přezdívkou „vločka“ nazývat hrdinou?
Kdo ví.

„Na noc zůstaneme na tomhle místě.“ Řekl Kakashi, když dostali svolení se otočit.
Vločka sklopila pohled a zamyslela se, bylo pošetilé nechat se chytit a naletět do pasti, ale i přesto to nyní nemohla vzdát, ještě měla mnoho co musela udělat…
Zvláště nemohla čekat než dorazí do Konohy, musela se pohybovat, na jednom místě nebyla v bezpečí. Nemohla být na jednom místě v bezpečí.