Malí gangsteři ze Suny 04

Do temné postranní uličky vešla skupinka chlapců. Právě se něčemu hlasitě chechtali. Jeden z nich ukázal prstem před sebe a zakrákal: „Není to ta holka?“
Ostatní rázem ztichli a zamžourali na siluetu před sebou.
„Jo, to je ona!“ ozval se největší hromotluk z celé party. Všichni se naráz rozesmáli. Hromotluk si prokřupnul prsty a následován celou partou k ní zamířil. Dívka měla ruce založené na prsou a na tváři jí pohrával nebezpečný úsměv.
„Mám s vámi nějaké nevyřízené účty….“ zavrčela nebezpečně. Ihned po těch slovech následovala salva smíchu.
„Až s tebou skončíme, zbude z tebe jen mastný flek.“ varoval ji hromotluk se smíchem.
„Až s vámi skončím já, tak ani ten flek z tebe nezbude.“ odsekla Kohana.
„A co nám uděláš?Nemáš u sebe ani kunai!“ posmíval se nějaký tmavovlasý chlapec.
„Zabiješ nás?“ dodal jiný s předstíranou obavou v hlase.
„No…já možná ne…“ odpověděla s ledovým klidem Kohana.
„Ale on ano.“ ukázala jim za záda. Všechny hlavy se rázem otočily.
„To je Gaara!!“ vypískl hromotluk. Skupinka chlapců se chtěla dát na útěk. Už se rozbíhali směrem ke Kohaně, když tu najednou si všimli postavy vedle ní.
Byli obklíčeni.
„Jakto, že tu jsi dvakrát?“ zeptala se Kohana Gaary, který stál vedle ní.
„Támhleto je můj písečný klon.“ vysvětlil Gaara.
„Ahááá.“ Pochopila Kohana a otočila se k chlapcům, kteří nevěděli, kam utéct.
„Prosím, řekni mu, ať nás ušetří!“ zaškemral jeden z chlapců.
„KLEKNOUT A PROSIT!“ zahřměla Kohana. Okamžitě všichni padli na kolena.
„To se mi líbí!“ řekla tlumeně směrem ke Gaarovi. Ten se pousmál.
„A teď dostanete LEKCI!“ obořila se na klečící kluky.
„Co nám chceš udělat?“ zeptal se tmavovlasý chlapec.
„To uvidíš….ale věř, že příjemné to nebude.“ odbyla ho Kohana a přejela po všech klečících pohledem. V tu ránu všichni vykřikli a chytili se za hlavu. Začali se svíjet na zemi a mezi výkřiky se jim linuly z úst kletby a nadávky. Tak náhle jak to začalo, tak to i skončilo. Chlapci leželi rozpláclí na zemi a namáhavě oddechovali.
„Cos jim udělala?“ vytřeštil oči Gaara.
„Použila jsem na ně genjutsu, při kterém jim připadalo, že jim hoří hlava. Chceš si to taky zkusit?“
„No, raději asi ne..“ řekl rychle Gaara a svůj písečný klon nechal rozsypat.
„Máte cestu volnou!“ oznámila Kohana ležícím chlapcům. V ten moment jako by jim vdechla nový život. Ani jeden z nich na nic nečekal a všichni vystartovali pryč. Kohana se za nimi dívala s opovržením.
„Jsou to ubožáci.“
„Jo, ale dostali lekci.“ přitakal Gaara a přendal si svého medvídka z jedné ruky do druhé. Kluci zaběhli za roh a už je nebylo vidět. Kohana s Gaarou se vydali opačnou stranou.
Vtom se za nimi objevil stín.
„Co jste to udělal, Gaaro-sama?“
Kohana se rychle otočila a pohlédla tak na osobu neindifikovatelného pohlaví. Vzhledem připomínal ženu, ale hlasem spíše muže.
„Nic neudělal! To jsem udělala já.“ vystrčila bojovně bradu Kohana.
„To je Yashamaru.“ Zašeptal Gaara.
„To jméno mi říká opravdu hodně.“ zaironizovala Kohana.
„Jsem bratr Gaarovy zesnulé matky. A ty musíš být Kohana.“ usmál se na ni Yashamaru. Kohana se taktéž usmála: „Těší mě.“
„Gaaro-sama, měl byste zajít do kanceláře Čtvrtého. Má pro vás nejspíše nějakou misi.“ otočil se Yashamaru zpátky ke Gaarovi.
„Misi?“ zeptali se najednou Gaara s Kohanou. Yashamaru přikývl.
Ti dva si mezi sebou vyměnili pohledy.
„Tak ahoj…uvidíme se zítra.“ mrkla na Gaaru Kohana tak, aby si toho jeho strýc nevšiml.
„Ahoj.“ odpověděl Gaara a spolu s Yashamarem se vydali do domu Kazekage.
Proč by ho Kazekage posílal na misi? Doufá, že při ní zemře? Nebo je jiný důvod?
Takové otázky hlodaly Kohanu s Gaarou v hlavě.
Yashamaru s Gaarou došli k jistým dveřím. Zaklepali a z kanceláře se ozvalo: „Vstupte.“
Otevřeli dveře a spatřili tak Kazekageho, který je již očekával…….