Tatíček Šéfík - 13. kapitola - Pan iluzionista

Bylo znát, že Tenshi umí ovládat chakru lépe než její mladší sestra. Ale stále to byl teprve začátek všeho vědění, a i když se její schopnosti rychle rozvíjely, nemohla se zatím měřit ani se studentem akademie v prvním ročníku.

„Dneska jdeš ven s Itachim,“ oznámil jí Deidara. „Máme se Sasorim misi, a protože odcházíme ze sídla jako první, měli jsme ti vyřídit, že na tebe čeká na louce.“
Tenshi doběhla na určené místo s ranečkem na zádech. Uchiha se tvářil vážně, ale ne příliš, aby děvčátku nenahnal strach. „Tohle potřebovat nebudeš.“ Ukázal na její skromné zavazadlo. Zatvářila se nejistě a odložila ho. „K tomu, co budeme dnes dělat, potřebuješ hodně velký prostor,“ poučil ji a přitom zaktivoval Sharingan. Nezalekla se jeho rudých panenek.
„Podívej se na tyhle dva prsty,“ vyzval ji. Děvčátko bez váhání poslechlo a svět kolem něj se začal rozplývat…

Ocitla se v lese, neobvykle tmavém. Vypískla a zděšeně se rozhlédla. Z jednoho místa, jež nemohla zatím blíže identifikovat, k ní dolehl Itachiho hlas. „Uklidni se! Jsi v mé iluzi! Nic z tohohle všeho neexistuje!“
Děvčátko se zachvělo. „Ale… co mám dělat?“
„Vytvoř tolik chakry, aby dokázala zničit tenhle přelud. Nejsi v lese, stojíš na louce!“
Přestala se třást a naslouchala. Stromy se vlnily a ona pociťovala úzkost. Uchiha k ní opět promluvil. „A jestli uvidím, že se dost nesnažíš, nechám tě tady… navždycky!“
„Ale, strýčku, to přece…“ Tenshi začala plakat. „Já… to nedokážu!“ vzlykala. Začala tápat ve tmě, která náhle zhoustla.

Itachi v reálné přítomnosti viděl, jak se holčička motá po louce, padá a opět se zvedá. Bylo mu jí líto ,ale musel k ní být tvrdý, aby se zvládla sama dostat z genjutsu, což se v mnoha případech rovná záchraně života. Navíc… věřil, že to dokáže.

Tenshi se přinutila zhluboka dýchat. V iluzi se teď objevilo několik průhledných iluzí Itachiho obličeje, které na ni mluvily. Posadila se na zem, zavřela oči a chvíli nic nedělala. Uchiha nevěděl, co si o tom má myslet. V Tenshiných očích zaplály jiskry. Sevřela ruce a hromadila chakru. Nenechá se zahanbit, teď ne! Soustředila se na vyvolání co největšího množství síly.
Brzy viděl, jak uzounké blesky z čisté energie tryskají všude kolem ní. Nechal iluzi ještě trochu ztmavnout. Všiml si, že dívčino soustředění polevuje. Tenshi zatínala pěstí a s očima zavřenýma stála v temnotě. Aniž by si to uvědomovala, její tělo začal zvolna obklopovat plášť z chakry. „Ááá!“ Holčička zavyla jako zvíře, až se Itachi lekl. Jestli rychle tu iluzi neodvolá, může její energie prorazit skrz přelud až k němu. Na rozhodování měl jen několik drahocenných vteřin. Vzdychl a rychle odvolal iluzi.
Holčička se zvedala z trávy, oči vykulené. Potřebovala chvilku na zorientování. „Zvládla jsem to?“ divila se, jako by vůbec nevěřila tomu, že by něco takového mohla zvládnout. „Jak… jaké to bylo?“ zakoktala se a přišla k Uchihovi blíž.
„Já… nikdy jsem nic takového neviděl,“ přiznal Itachi a děvčátko k sobě přivinul. Stále ještě byl ohromen.
Akki se naproti tomu vůbec nedařilo svést s chakrou úspěšný boj. Byla příliš zbrklá a nutila tím členy Akatsuki k tomu, aby museli složitě vymýšlet způsoby, jak ji naučit chakru zvládat.

„Připravena?“ ptal se Deidara poněkud nejistě. Holčička mu ukázala zdvižený palec. „Fajn. Tobi! Můžeš…“
Ninja s oranžovou maskou čekal právě na takový povel. Rozmáchl se rukama, udělal krok vzad a pak se rozběhl.
„Nečekej! Běž za ním!“ pobízel děvčátko Deidara.
Akki zafuněla a vyběhla také. Ale kdepak by byla Tobimu stačila! To by musel nastat konec světa, aby ho dokázala dohonit. Navíc po ní chtěli, aby během toho maratónu vyvolala chakru. „Já mu nestačím!“ křičela na blonďáčka. Ten se zamyslel, ale ve skutečnosti nabil chakrou obě nohy a rázem byl u děvčátka, ba dokonce ho předběhl. „Hej! Tohle neni fér! Strejdo Deidaro!“ zlobila se Akki.
„Dobře, chvíli si oddechni a zkusíme to znova,“ rozhodl ninja s dalekohledem.

Dali holčičce čas, aby se vzpamatovala, a trénink pokračoval. Několikrát se dívence podařilo nehezky zakopnout, ale naštěstí si nic nezlomila.
„No tak! Ty na to máš!“ Deidara jí pomáhal se zvednout.
„Hehe!“ chechtal se Tobi.
„Dobře, dáme poslední kolečko, co říkáš?“ Ninja s blonďatými vlasy si řekl, že to bude nejlepší řešení.
Akki se zvedla, v obličeji už celá rudá. Vadila jí její neschopnosti, proto prskala vzteky. Deidara dal Tobimu znamení a ten sen jak prchat. Holčička se rozběhla za ním. Přidávala do kroku a začala s vyvoláváním. „Jo! Jo! Už to bude… už… už to bude! Jó!“ vykřikovala nadšeně. Ale to by jí nesměl stát v cestě hloupý kořen, který si usmyslel, že o něj dívka zkrátka musí zakopnout. Vyjekla, když vyletěla do vzduchu, jak nabrala ještě větší rychlost a nevšimla si té zkroucené dřeviny. Praštila sebou o zem, ale ninjové, když k ní dobíhali, okamžitě poznali, že je celá.
„Hehe! Tobi je lépší!“ naparoval se mužíček s maskou.
Akki ho z podřepu pořádně nakopla do nohy. „Baka! Příště to dokážu!“ zlobila se.
„Jasně, že jo.“ Deidara potlačoval smích při pohledu na úpějícího Tobiho. „Nefňukej! Koledoval sis!“ Blonďáček se postavil na stranu děvčátka. Akki vrhla po skrčkovi ošklivý pohled, který jí k Deidarovi velkému překvapení Tobi oplatil.