Yurushite kudasai, onii-san

„Vidím tvou smrt…“

„Ty, Sasuke! Ty budeš mým novým světlem!“

Bude se mi o tomhle zdát až do konce života? Pravděpodobně ano. Většinu svého života až do této doby jsem si vlastně prožil v nočních můrách. Nejprve to byly tváře a těla mých rodičů… mrtvých… těla ležící v kaluži krve.
Živě si pamatuji, jak jsem s nimi třásl a snažil se je probudit. Snažil se je přivést k životu… a potom jsem rezignoval. Zjistil jsem, že jsem sám… a že má jediná možnost, jak dát sbohem nočním můrám je msta… měl jsem cíl… nový cíl…
Už jsem neměl být lepší než ty, nii-san. Měl jsem být mstitelem… mstitelem celé rodiny… a tím pádem i tvým vrahem. Celá má existence se upínala k tomu jedinému. Zabít tě. Ublížit ti tak, jako jsi ublížil ty mně.

„Teď se mi postav, otouto-chan!“

„Tvé oči jsou má budoucnost…“

A pak jsem tam konečně stál… konečně jsem dostal možnost všechno ti vrátit. Vrátit ti všechno to utrpení, kterým jsem si prošel…
V otcových očích jsem ti nikdy nebyl rovný, nii-san… nebyla nejmenší šance, že by někdy uvažoval o tom, že bych vůbec měl šanci se ti vyrovnat… a mně to nevadilo! Obdivoval jsem tě! Všichni mi bratra, jakým jsi ty byl, záviděli! Nadaný kapitán ANBU jednotek! Pohledný Uchiha Itachi! Všichni se mohli zbláznit a já byl hrdý na to, že jsem tvůj bratr!
A pak se všechno změnilo. Byl jsem sám! Kvůli tobě jsem byl sám! Pamatuji si každé slovo, které jsi mi tu noc řekl. A všechna jsem použil k tomu, abych ve svém srdci vypěstoval nenávist. Nenávist tak silnou, že tě mohla porazit.
A pak jsme se setkali ještě jednou. Bláhově jsem si myslel, že to budu schopen ukončit. Měl jsi pravdu… byl jsem hlupák.
A i při tomto setkání jsem si všechno, co jsi mi řekl, vryl do paměti. Řekl jsi: „Tvoje nenávist není dost silná… a víš co? Nikdy nebude!“
V tu chvíli jsem byl schopen dát ti zapravdu. Ale později se to změnilo… celou svou bytosí jsem se upnul k tomu jedinému cíli, který jsi mi zanechal… nenáviděl jsem tě… nenáviděl jsem tě strašně moc. A během těch dalších let jsem svou nenávist ještě přiživoval. Ani jsem se moc nemusel snažit… od toho masakru tehdy jsem se nikdy pořádně nevyspal… tys mě navštěvoval v mých snech… navštěvoval a přiživoval mou nenávist… odvedl jsi skvělou práci…

„Během doby, co jsi byl v mém genjutsu Tsukuyomi, jsi viděl, jak ti vydloubnu oči. Tahle iluze se stane skutečností…“

„Řekl jsem, že tohle je konec, ty zrádnej vražednej sr*či!“

A pak jsme se setkali naposledy… konečně jsem měl možnost čelit ti… s odhodláním tě zabít.
Sny o tom mě provázely každou noc. Každou noc jsem hleděl do tvých nelítostných rudých očí. Znovu a znovu jsem poslouchal důvody, proč jsi všechny zabil… znovu a znovu…
A konečně jsem dostal šanci…
Až když si to teď vybavím, uvědomuju si, jak moc jsem se bál… bál jsem se, že svou rodinu nedokážu pomstít…. Že prohraju… ale co je mnohem důležitější… já se bál i toho, že nad tebou můžu zvítězit… bál jsem se, že svou pomstu dovedu do konce… i tehdy, po všech těch letech jsem doufal… doufal jsem, že někdo přijde a zatřese mnou. Zatřese mnou a probudí mě… a možná až zpětně chápu proč…
Zdá se, že moje sny až do konce mého života se budou týkat jen tebe, nii-san… i teď jsi v mých snech jen ty… nebo bych měl říct nočních můrách?
Znovu to jsou tvá slova, co mi zní v hlavě před tím, než usnu. Znovu to je tvoje tvář, co mi vyplňuje sny… tentokrát ale z úplně jiného důvodu. Byla tehdy nějaká možnost, jak tohle zvrátit? Existovala někdy šance, že bych se všechno dozvěděl včas?
Můžu už teď říct, že vím, jak to všechno bylo?
Nevím… nevím, jestli mu můžu věřit… zní to tak zvláštně… skoro celý můj dosavadní život to převrací naruby… všechno je jinak… a všechno jsem udělal špatně…
Chtěl jsi mě před Madarou ochrátnit… a pokud je pravda to, co on sám říká, tak jsi mě chtěl ochránit před úplně všemi…
Proč, nii-san? Proč jsi mi nic neřekl?

„Tvé oči jsou teď mé…“

Stále přemýšlím, co jsem doopravdy viděl v tvých očích v ten poslední moment… v ten moment, kdy v nich vyhasl život…
Přemýšlím, jestli jsem doopravdy viděl záblesk naděje… je to možné, onii-san? Je možné, že bys svou hru nedohrál až do konce? Je to jen má představivost?
Nevím… když si tu chvíli vybavím, vím, že jsem byl vyděšený… k smrti vyděšený… opravdu jsem věřil, že mě chceš připravit o oči… a přesto jsem doufal, že je to jen zlý sen, ze kterého ještě mám možnost se probudit.
Nemám… není cesty zpět…
Všechno ti vyšlo podle plánu… plánu, který jsi vymyslel tak, abys svého mladšího hloupého bratra ochránil…
Nebyl jsem dobrým bratrem… nikdy jsi mi nevěřil natolik, aby ses mi svěřil… abys mi svěřil své tíživé tajemství… nic nemuselo dopadnout tak, jak dopadlo… jen kdybych byl o trochu lepším bratrem…
Yurushite kudasai, onii-san…