Milovat může každý! II - 1 Pod rouškou noci ...

Dívka skrývající se pod rouškou noci, hbitě utíkala mezi stromy. Na chvíli se zastavila a zaposlouchala se do ticha. Nic neslyšela a proto znovu vyběhla. Stále se rozhlížela kolem sebe a ještě víc se přikrčila. Její neslyšní běh tichou nocí přerušili hlasy, které se k ní rychle blížili. Znovu zastavila a vyskočila na větev, vysoko nad její hlavou. Přitiskla se ke kmeni, aby byla co nejméně vidět a zahleděla se dolů na zem. Přesně na místě, kde před chvílí stála se objevilo osm mužů, pozorně si je prohlédla. O okamžik později se ji na tváři objevil úsměv, konečně po dvou týdnech stopování je konečně našla.
Její cíl byla skupinka hledaných ninjů, co zběhli ze své vesnice a chtěli přejít k nepříteli. Jejich vesnice nemá dost schopných ninjů, a tak požádala o pomoc Konohu. Ta jim svou pomoc přislíbila a poslala na jejich zneškodnění, elitně vycvičenou kunoichi, patřící v Konoze k nejlepším z nejlepších.
Dívka se soustředěně zahleděla na své cíle, pousmála se a pomalu přesunula ruce na jílce katan, na jejich zádech, a pak přešla do podřepu. Muži se právě dohadovali, kde budou spát. Tmavé mraky, které zakrývali stříbrný měsíc se rozestoupili ve stejnou chvíli, kdy se jeden muž napřahoval k ráně. Stříbrné měsíční paprsky dopadli na jejich tváře, stejně jako na tvář dívky. Jeden z ninjů ji zahlédl a okamžitě sáhl pro kunai. Dívka se ani nehla a pozorovala jeho pohyby stejně jako, když dravec pozoruje svou kořist. V okamžiku si ji všimli ostatní a sáhli stejně jako ten první pro kunai. V tu chvíli černé mraky znovu zahalili měsíc a vše opět potemnělo.
Jakmile se okolí znovu ponořilo do tmy, dívka se zapřela a skočila mezi ninji. Všichni se lekli a ustoupili. Dívka se narovnala s již vytasenými katanami a otočila se kolem dokola. Když se zastavila všichni jako na povel na ni zaútočili. Ona však v klidu stála s katanami sklopeními k zemi. Ve chvíli, kdy byli muži vzdáleni pouhý metr, kolem dívky se objevila modrá chakra. Rychlím pohybem ruky katany zvedla a udělala půl kruh. Černé vlasy kolem ní zavlály a ve stejnou chvíli sekla katanami. Zasáhla první dva muže. Jednomu udělala dvě velké sečné rány přes celou hrud a druhého zasáhla do břicha, plus ho sekla do krku. Oba muži se s nelidským řevem skáceli na zem. Zbylých šest zděšeně ustoupilo ale dívka pokračovala ve svém úkolu. Vyhodila katany do vzduchu, a oběma dlaněmi zasáhla dva muže do hrudi, v místě srdce. V ten moment zkřížila ruce a chytla do nich katany. Následně sekla a ruce ji spadly znovu podél těla. Další dva muži se zhroutili k zemi, ale tentokrát jednomu chyběla ruka a druhý byl skoro rozpůlený na dvě části. Už zbývali jen čtyři. Kunoichi se otočila jejich směrem a pohlédla na ně. Vyděšeně na ni třeštili oči, ikdyž byla tma. Nemohli pořádně vidět, co se stalo s jejich společníky, ale podle toho křiku to nic hezkého nebylo. Jediné co viděli, bylo míhající se ostří a krvelačné stříbné oči dívky.
Dívka na nic nečekala a bleskovou rychlostí se ocitla za nimi. Jednoho muže propíchla zezadu přímo do srdce, a druhému usekla hlavu. Nakonec se vrhla na zbylé dva, kteří se pokusili utéct. Okamžitě je dohnala a čistým máchnutím katanami, jim usekla obě dvě nohy! Ninjové se z řevem zřítili k zemi. Na zemi sebou cukali a křečovitě si svírali to co zbylo z jejich nohou.
Kunoichi k nim pomalu zamířila. Ti dva na ni úplně zapomněli, kvůli přívalu neúnosné bolesti. Zastavila se až těsně u nich. Pozorně si je prohlédla a trochu se ji udělalo špatně, ale jako vždycky, když něco takového udělala. Avšak zběhlost a zrada se musí trestat! Napřáhla se s katanami a jedním zásahem je usmrtila.
Ve stejnou chvíli se mraky na noční obloze znovu rozestoupily a celou scenérii osvětlil měsíc. Uprostřed lesa stála zakrvácená dívka. Krev jejich nepřátel se ji vsákla do oblečení a její dlouhé uhlově černé vlasy, ji zplihle leželi na zádech. V rukou potřísněných krví, svírala dvě katany, stejně jako ona pošpiněné krví. Kolem ní se válelo osm těl a půda pod nimi byla nasákla krví. Byl to hrůzný pohled ale dívka se tvářila naprosto vyrovnaně, avšak v jejím pohledu nebyl ani náznak smutku, nebo jakéhokoliv citu!
Pomalu přešla k nepošpiněné trávě a utřela no nich ostří katan, které pak zasunula do pouzder na zádech. Dívka na chvíli znehybněla, ale pak se bleskově vytratila. Pokud bude mít štěstí, bude ve vesnici za tři dny!
O 3 dny později
Kunoichi se zastavila těsně před bránou a nakonec se přemístila před dveře Hokage. Neměla potřebu, aby ji někdo viděl celou od krve. Zaklepala na dveře a počkala na vyzvání. Když se ozvalo pevně stiskla ruku a vstoupila do místnosti. V ní naštěstí nebyl nikdo kromě Hokage.
„Ach, už jsi zpátky? Jak to šlo?!“ přivítala ji Tsunade.
„Všichni byli do jednoho zneškodnění nedaleko hranic s Větrnou zemí.“ řekla dívka a přitom se dívala na Tsunade.
„Skvělá práce!“ pochválila ji Tsunade a usmála se na ni.
„Děkuji. A teď, když dovolíte půjdu se převléct.“ dívka se chystala k odchodu.
„Počkej ještě! V 8 hodin buď v tělocvičně!“ zavolala na ni. Kunoichi se na ni nechápavě podívala, ale když už Tsunade nic neřekla, odešla pryč. Jakmile za sebou zavřela dveře, přemístila se stejně jako sem, k sobě domů. Okamžitě ze sebe shodila všechno oblečení a vlezla do sprchy. Pořádně se namydlila a na vlasy použila hodně šamponu. Když po půl hodině vylezla, nebyla na ni ani památka po nějaké bitvě, kromě malých a velkých jizev zdobící její tělo. Pohlédla na hodiny.
„Ještě mám hodinu!“ pomyslela si a šla se do ložnice převléct.
K tělocvičně se vydala až za deset 8. Šla pomalu tichými uličkami a vzpomínala na minulost. Do očí se jí nahrnuly slzy, ale po tváři ji stekla jedna slza stesku, víc ne.
Trochu přidala do kroku, aby to stihla v čas. Docela ji zajímalo, co po ní Tsunade asi bude chtít! Třeba to bude zase nějaká tajná mise. Kunoichi se pod touhle představou usmála.
...........
„Uf tak jsem tady! Hmm, přesně na čas!“ pomyslela si a vstoupila dovnitř haly. Všude byla tma a nebylo zde vidět ani na krok. Zamračila se a pomalu vešla dál do místnosti. Najednou se světlo rozsvítilo a kunoichi se nevěřícně dívala okolo sebe.