Liam a prokletí Sharinganu 005: Přednášky.

Itachi se pomalu začal smiřovat s tím, že Liam už není ta malá dívka se kterou vyrůstal. Vyrovnával se s tím vcelku dobře. Až na ty přednášky, které uštědřil Deidarovi. Liam se tomu vždycky smála.
„A nezapomeň! Pokud jí přivedeš do jiného stavu, tak si jí vezmeš!“ díval se na něj Itachi vražedným pohledem. Deidara se nezmohl na nic jiného než na kývání hlavou.
„Nech ho prosím tě.“ Smála se Liam. Deidara se na ní vážně podíval.
„Kdybys přišla do jiného stavu, že mi to řekneš dříve než jemu?“ ukázal na Itachiho.
„No, to si ještě rozmyslím.“ Zasmála se. „Ale zajímalo by mě, proč řešíte moje těhotenství? Je mi sedmnáct.“ Zavrtěla hlavou.
„Co ty víš.“ Podíval se na ní Itachi vševědoucně. „Stát se může všechno.“
„A jdi ty kecko,“ zakřenila se na něj. „Dávám si pozor.“ Pokývala hlavou.
„Tím chceš říct, že už…“ větu radši nedokončil, protože pohled Liam se začal měnit.
„Vážně chceš větu dokončit?“ dívala se na něj vážně a její oči nabírali barvu krve.
„No, ehm…“ zavrtěl hlavou Itachi.
„No proto.“ Kývla hlavou a její oči opět potemněli. „Já se jdu projít,“ usmála se. Deidara se postavil, že půjde s ní. „Sama.“ Dodala. Deidara si opět sedl. Vyrazila ven.

Prošla se po pěšině, která vedla do lesa. Tiše se usadila pod něj. Zavřela oči. Myšlenky jí plynuly hlavou a ona vzpomínala. Vzpomínala na ty bezstarostné chvíle s rodinou. Uchiha klan byla elita Konohy a zradili. Dříve se stále ptala proč? Proč její otec plánoval převrat? Nechápala proč, měli se snad špatně? Po otci by se hlavou klanu stal její bratr. Uchiha Itachi genius z Konohagakure no Sato. Kdyby odmítl tak by se hlavou klanu stala ona. Jediná dívčí dědička Sharinganu. Povzdechla si. Proč zrovna ona? Kdyby se narodila do jiné rodiny, do jiného klanu. Nemusela by mít takové problémy s Orochimarem jako teď. Slzy se volně spouštěli z rozpálené tváře. Neotřela si je a ani nezabránila pláči. Jako by slyšela svého otce, jak říká: Jsi chudinka… Říkal jí to často a ona se nebránila. Byla malá neměla rozum, matka se jí snažila bránit ani to nepomohlo. Otec jí nikdy nedokázal ocenit. Ani po tréninku kdy si na ní jednou udělal čas. Do té doby, co neobjevila Sharingan. Ono v Uchiha klanu nebylo moc žen se Sharinganem, ona byla jediná. Ale jí to bylo jedno. Čas trávila se svými sourozenci, když netrénovala nebo nebyla na misi. Další výjimečnost klanu. Tři geniové v rodině, ale otec si vždy přiznal jen dva. Jí a jejího bratra Itachiho. Druhého bratra odstrkoval. Postavila se na nohy s myšlenkou toho, že to není její vina.

Dveře do pokoje se otevřeli a v nich stál Deidara. Zkoumavě si jí prohlížel. Natočila k němu hlavu a zamračila se.
„Co tu děláš?“ zeptala se ho s mírným úšklebkem na tváři. Pokrčil rameny.
„Ztratil jsem se.“ Zašklebil se. Pobaveně se na něj podívala.
„Vážně?“ podivila se naoko. Přisedl si k ní. „Tak bys měl jít hledat cestu.“ Ušklíbla se a shodila ho z postele. Pomstychtivě se na ní podíval. Vyvalila na něj oči, vyběhla z pokoje a běžela do obýváku.
„Pomoc!“ křičela a přitom se smála. Itachi se na ní díval jako na blázna.
„Hm…“ pokýval hlavou a dál si četl.
„To si říkáš bratr?“ naštvala se naoko. Itachi pokrčil rameny a dál četl. Liam na něj vyplázla jazyk. Deidara jí objal kolem pasu a ona se na něj s úsměvem otočila.
„Vidíš mám tě.“ Ušklíbl se.
„To není fér!“ bránila se.
„Není, ale co.“ Políbil ji na tvář. Vyplázla na něj jazyk a vysmekla se mu z náruče.
„A s tebou, s tebou se nebavím!“ ukázala na Itachiho
„Hm…“ zamumlal Itachi a dál jí nevěnoval pozornost. Rozhořčeně odpochodovala z místnosti. Itachi se podíval na její mizející záda. „Ženský.“ Zabručel a mávl rukou. Deidara jen zavrtěl hlavou a odešel ven.

Procházel se po okolí… Něco mu tam nesedělo. Obezřetně se díval po okolí. Něco se šustlo ve křoví. Tasil kunai a namířil ho ke křoví, ze kterého vyšel šedovlasý muž.
„Posílá mě Orochimaru-sama. Vydejte mi Liam.“ Pokynul rukou. Deidara se na něj nenávistně podíval.
„Hm…“ zavrtěl hlavou Deidara. „Ne, nechce se mi.“ Šedovlasý se na něj udiveně podíval.
„Vydejte mi Liam.“ Prohlásil zřetelně. „A nic se vám nestane.“ Deidara naklonil hlavu na stranu.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Nemám důvod.“ Pokrčil rameny.
„Nerozčiluj mě.“ Sykla na něj Kabuto.
„Takže už mi tykáš?“ zašklebil se Deidara. Kabuto zatnul ruku v pěst.
„Takže to nepůjde po dobrém?“ otázal se. Deidara pokrčil rameny a rukou zajel do obalu s jílem. Něčí ruka ho zastavila. Udiveně se otočil a pohlédl do krvavě rudých očí. Liam naklonila hlavu na stranu.
„Zdravím tě, Kabuto. Potřebuješ něco?“ Byla klidná, nic jí nemohlo vytočit.
„Pojď se mnou Liam, Orochimaru-sama si tě žádá.“ Odvětil a přeměřil si jí pohledem. Liam přivřela oči.
„Tak Orochimaru?“ odfrkla si. „Vyřiď mu, že mě nedostane.“ Kabuto nasucho polkl, protože se jí v očích začal vytvářet Mangekyou Sharingan. Kývl hlavou a zmizel jí z dohledu. Měl z ní větší strach než ze Sasukeho.
„Má z tebe strach?“ podivil se Deidara. Liam kývla hlavou a dopadla na kolena. Zrychleně mrkala. Přiklekl si k ní. „Co se děje?“
„Sharingan mi kompletně ničí zrak.“ Zamumlala. Deidara se na ní zkoumavě díval. „Pomalu slepnu.“ Zašeptala. „S každým použitím Sharinganu upadám v temnotu.“
„Ale, jak…“ Deidara se na nic nezmohl. Mávla rukou. Nechtěla aby jí litoval. Slzy dopadaly na zem.
„Prosím, nikomu to neříkej.“ Šeptla a prosebně se na něj dívala.
„Neboj.“ Objal jí kolem ramen. „Jsem tu s tebou a my to překonáme.“ Zavrtěla hlavou.
„Nejde to obejít. Čím víc Sharingan používám tím je to horší.“ Zaklonila hlavu. „Smířila jsem se s tím.“
„Jak?“ zašeptal. Zmateně se na něj podívala. „Jak jsi se s tím smířila?“ upřesnil otázku.
„Ah, bylo to těžké období, proto jsem odešla. Tušila jsem to už dýl, ale Itachi mi to potvrdil.“ Skousla si ret. Nervózně těkala pohledem po okolí. Něco jí říkalo, že to nebylo naposledy, co se Orochimaru o něco pokusil. S povzdechem se postavila. Zatočila se jí hlava, taktak jí Deidara stihl zachytit.
„Děkuji.“ Zamumlala.
„Co se stalo? To je spojené s tím?“ zajímal se.
„Ne,“ usmála se. „jen mi není dobře.“
„Aha,“ odvětil Deidara. Mrkla na něj a s jeho pomocí odkráčela zpátky do úkrytu.

Vešli do úkrytu a Liam si sedla do křesla.
„Stalo se něco?“ otázal se Itachi, když se podíval do jejích zarudlých očí.
„Nic,“ zavrtěla hlavou. Neměla chuť mu všechno vykládat.
„Ale,“ namítl Deidara. Oba se na něj podívali. „nic.“ Mávl rukou. Itachi stočil opět svou pozornost knize a Liam si pohrávali s chakrou.
„Pamatuješ Itachi, když jsme byli mladší, jak jsi mě učil používat chakru.“ Zajímala se Liam.
„Ještě abych si to nepamatoval.“ Pokrčil rameny. „Mále jsi mě zabila.“ Deidara se na ně udiveně díval.
„Co se stalo?“ podivil se.
„Liam proti mně poslala proud chakry. Kdyby nezakročil otec nemusel bych tu být.“
„Hej! Já to neudělala schválně.“ Namítla. „Byl to omyl a měl jsi dávat pozor!“ ušklíbla se. Itachi pokrčil rameny. Liam se pohodlně usadila v křesle a tiše usnula.