Akatsuki a letní desetiboj 04 - Lazaret? Zapomeňte, pánové.
Pein se ráno probudil a slastně se protáhl. Slunce svítící za okny slibovalo nádherný den.
Dneska to všechno začíná. pomyslel se radostně. Už dneska.
Vyšel ze svého pokoje a první co viděl, byl silně kulhající Hidan. Pein se při pohledu na něj zamračil.
Včera mu nic nebylo…
„Můžeš mi říct, cos vyváděl?“ vyjel bez pozdravu na nesmrtelného.
„Á, dobré ráno,“ otočil se vylekaně Hidan.
„Dobré,“ přikývl mu Pein. „A k té otázce?“
„Poranil jsem si nohu,“ vysvětlil nesmrtelný.
„Jak?“
„Noo…“
Hidan viditelně znervózněl. Tohle vysvětlení mu mělo stačit. Sakra… Co si…
Pohledem zavadil o okno na konce chodby.
„Jak jsem včera měnil to okno, tak jsem to pak odnášel do odpadu a přitom jsem nějak blbě šlápnul a něco jsem si udělal s nohou,“ pokrčil rameny Hidan a modlil se k Jashinovi, aby to znělo věrohodně.
Pein si ho měřil pohledem. Něco se mu na Hidanově vysvětlení nelíbilo. Ba co víc, nelíbilo se mu něco na Hidanovi. Jenže nemohl přijít na to co.
„To se ale nemůžeš zúčastnit desetiboje,“ poznamenal.
Hidan se zatvářil lítostivě a pohled pro jistotu zabodl do země.
„No nic. To se nějak vymyslí,“ uzavřel tuto kapitolu Pein a vydal se do jídelny, kde našel Uchihu s obvázanou hlavou.
Černovlasý mladík měl před sebou sklenici s vodou a právě si do ní hodil jakousi tabletku, která se okamžitě začala rozpouštět.
„Co to je?“ zeptal se muž s piercingem opět bez pozdravu a ukázal na obvaz na hlavě Uchihy.
„Bolí mě hlava,“ pronesl mladík tónem opravdu krutě trpícího. Pein netušil, že si dal hodně záležet, aby viděl, jak hází tabletu do sklenice.
„Z čeho?“ chtěl vědět zrzek. Cítil, jak jeho dobrá nálada pomalu klesá. Nejdřív Hidan, teď Itachi…
„Čas od času se mi to stává,“ sledoval prášek, jak se pomalu rozpouští.
„Od kdy?“
„Od té doby, co mě Kisame přetáhl tou baseboalkou.“
Tabletka se rozpustila a Uchiha do sebe skleničku obrátil.
„A tohle je co?“ ukázal na platíčko prášků na stole.
„Prášek na bolest hlavy.“
„A vůbec,“ rozhlédl se Pein po jídelně, „kde je Kisame?“
„Dostal horečku.“
Uchiha se díval na dno skleničky a doufal, že už Pein brzy skončí s tím výslechem.
„Horečku?“ nechtěl věřit Vůdce. „Teď? V létě?“
Itachi pokrčil rameny a cítil, jak mu začíná být horko. Nakonec to budu já, kdo bude mít horečku. pomyslel si.
Pein se opřel o opěradlo židle. Tři jsou zdravotně mimo. Toto můžu rovnou odpískat.
Uchiha využil Peinovi duševní nepřítomnosti a s přesvědčivým zaúpěním se vytratil. Vůdce Akatsuki zůstal v jídelně sám. Zklamání jím projíždělo až do konečků prstů.
Hidan si poranil nohu. Itachiho bolí hlava a Kisame má horečku. Tři nemocní a tři zůstali. Nemá cenu začínat. A než se z toho dostanou, to už zase bude čas na naše akce.
Pein se zachmuřeně podíval na své ruce, které drtily opěradlo židle. Pohledem pak sklouzl na plato s tabletkami, které tu Uchiha zanechal. V hlavě se mu promítl celý rozhovor a jeho pocit, že něco nehraje začal získávat konkrétní obraz.
Při rozhovoru se mi Itachi ani jednou nepodíval do očí. To není obvyklé. Ať říká co říká, vždy má pohled pevně zabodnutý do pohledu druhého. Což nejspíš pramení z toho, že používá oční techniky… Ale, teď mu hrozně zajímavé připadalo dno sklenice. A ten obvaz… Člověk, kterého bolí hlava si na hlavu hodí mokrý obvaz, ne suchý…
Pein si promnul bradu a zamyšleně se podíval na dveře. Přemítal o rozhovoru, který ráno vedl s Hidanem. I tady už mu začaly docházet nejasnosti, které mu předtím unikly.
Hidan byl nějaký moc pokorný. Pokaždé, když se mnou mluví, absolutně ignoruje moje postavení a je hrubý. Tentokrát dokonce klopil zrak k zemi, což snad neudělal nikdy v životě. A na otázku, co si udělal s nohou, neodpověděl hned.
Zrzek se zamračil.
Buď je to jenom moje představivost pramenící z mého zklamání nebo se snaží na mě ušít boudu.
Rozhlédl se po jídelně a v tu chvíli ho do očí praštil jeden zřejmý fakt.
A když už jsem u toho podivného chování členů Akatsuki – jak to, že nikdo z nich není na snídani?
„Takže to prošlo?“ zeptal se Kisame svého parťáka, který se právě vrátil z jídelny.
„Myslím, že jo“ posadil se Itachi na kraj Kisameho postele.
„A představ si,“ pokračoval, „potkal jsem na chodbě kulhajícího Hidana a jsem si jistý, že mu nic není.“
„Takže to tedy vypadá, že nejsme jediný, kdo blufuje?“ spíše oznámil, než že by se ptal žralok.
Uchiha na znamení souhlasu přikývl.
Vůdce Akatsuki se vyřítil z jídelny a málem srazil na zem modrovlásku.
„Nemůžeš dávat pozor?“ zeptala se podrážděně.
„Kde jsou všichni?“ vypálil na ni.
Konan si ho změřila pohledem. Je naštvaný.
„Kisame má horečku, Uchihu bolí hlava. Hidan si udělal něco s nohou a Kakuzu bolí břicho. Úpí, jako by byl na smrtelné posteli. Zbytek nevím, kde se potlouká.“
Kakuzu úpí bolestí? Nemožné. proběhlo Peinovi hlavou a jeho pocit, že se jeho svěřenci snaží desetiboji vyhnout, ještě zesílil.
Konan ho sledovala a věděla, co se mu honí hlavou. A také věděla, že to všichni hrají.
Je zajímavé, že se na tom nedomluvili. pomyslela si. Chvil, kdy se takhle členové Akatsuki shodnou aniž by se mezi sebou museli hodiny dohadovat, navzájem si vyhrožovat a hrozit svou silou, je opravdu málo.
Konanina tvář se zachmuřila.
Pein už něco tuší. A jak ho znám, na ten podvod přijde. Chlapci, čekají vás krušné časy.
Pein seděl ve své pracovně a přemýšlel, co dál.
Musím je nějak nachytat na švestkách. Kdybych měl dost času, počkal bych si. Už teď dělají chyby. Bohužel nejsou tak závažné, abych je pomocí nich mohl odhalit.
Zrzek si promnul spánky. Snažil se něco vymyslet, ale po chvíli se přistihl, že se mu myšlenky toulají všemi směry, až se zastavili na posledních událostech zimy.
Tam jsme taky začínali všichni více či méně pošramocení. Až na pár jedinců… Kdyby nebylo toho doktora…
Pein zprudka otevřel oči v náhlém osvícení, které mu tato vzpomínka přinesla. V mžiku vstal, vyřítil se ze sídla a zmizel na cestě, vedoucí do vesnice.
Myslím chlapci, že už jsem přišel na to, jak vás dostat. pomyslel si spokojeně, když vcházel do jedné budovy ve vesnici.
Konan zametala vstupní halu a přitom přemýšlela, jak celý tenhle podvod dopadne. Všechny nemocné obešla a ujistila je, že Peinovi jejich tajemství opravdu neprozradí a taky je varovala, že to nejspíš špatně skončí.
Nejspíš jsem měla pravdu. Pein náhle zmizel a to nevěstí nic dobrého. Zajímalo by mě, co chystá?
V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Pein s velmi spokojeným výrazem ve tváři a po jeho boku stál muž, kterého už Konan viděla a který se pro změnu tvářil velice nešťastně.
Drazí pánové Itachi, Kisame, Hidane a Kakuzu – máte problém.
Omlouvám se za zpoždění, ale nějak mi poslední dobou blbne internet.
Co se týče dalších povídek, obávám se, že naprosto netuším, kdy přibudou další kapitoly. Mám nějakou divnou náladu a ani mi není moc dobře. Nedaří se mi nic vymyslet a do ničeho se mi pořádně nechce. Doufám, že moji indispozici omluvíte, časem se zase rozjedu , to mi věřte .
Jinak doufám, že se vám kapitola líbila . Příště se můžete těšit na další osudy Akatsuki, kteří budou muset vysvětlit své náhlé zdravotní problémy. Což se jim asi rozumně vysvětlit nepodaří, vzhledem k přítomnosti tajemné osoby, kterou Pein přivedl do Akatsuki sídla (mnozí z vás jistě tuší, kdo to je ).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Takže fajn - můj internet již funguje a zítra (Z Í T R A ) přidám další díl s názvem Blbí, až to bolí.
[/i]
A ještě vyjde díl do povídky Špatné rozhodnutí? Kdo ví... Kapitola nese název Sbohem. Navěky?[i]
Doufám, že se vám kapitoly budou líbit a ještě jednou se omlouvám, že jste na ně museli tak dlouho čekat.
Věřím, že mi bude odpuštěno .
jooooooooooooooo uz budou dalsiiiii a sem moc rad ze uz ses v pohode jupiiiiiiiiiiiiiiiiii
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Zaca Efrona na vrcholu mrakodrapu, kde by se chystal skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč !!!
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!
dalšíííííííííííííííííííííííííííííííííííííí já už to nevidržiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Zaca Efrona na vrcholu mrakodrapu, kde by se chystal skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč !!!
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!
Gomen gomen gomen gomen nekonečněkrát G O M E N.
Já bych opravdu něco ráda přidala, ale prostě se mi nedaří . Jsem ráda, že tě tahle povídka zaujala a že se ti líbí, ale já mám prostě krizi. Je mi to opravdu líto, ale budeš muset ještě nějakou dobu vydržet .
Byakko: Oj, to je špatné. Jestli se cítíš jako já, tak ti to opravdu nezávidím. Je to hrozné, chtít něco napsat a nemít žádný nápad.
Za pochvalu dík
Nowe10: Budu se snažit, ale stále ještě nejsem ve stavu, ve kterém bych byla schopna napsat něco pořádného. Jestli se ti tato povídka líbí, zkus si přečíst (než přidám další kapitolu) třeba humornou jednorázovku na Akatsuki Když je hlad a nebo krátkou (4 kapitoly) humornou sérii Akatsuki a zlatá rybka ;-)
Přesně! Nějak mi ty slova prokluzují mezi prsty... A za pochvalu nemáš zač!
dalsi dalsi tak takovihle povidky sou k nezaplaceni proste nej nemuzu se dockat na dalsi
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Zaca Efrona na vrcholu mrakodrapu, kde by se chystal skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč !!!
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!
Ta kapitolka je naprosto úžasná! A naprosto chápu, jak ti teď je, jsem na tom úplně stejně!
ajéééé,Pein není tak blbej,jak jsem si myslelaXDDDsuper,tvou indispozici chápu,každý má občas takové období
Jj, Pein není tak blbej, ale to zbytek Akatsuki neví . A to se jim nevyplatí .
A dík za pochopení. Začínám se cítit líp, ale stále nic moc. Ale já chci psát!! A ono to nejde. Když chci něco napsat, sedím a tupě koukám kamsi... Je to k vzteku...
Ale co, každý den není posvícení, že?
Chichotám se u každé věty, ta povídka je geniální XD, jak všichni blafujou a teďka ještě doktor honem další
Budu se snažit, ale bohužel mi to teď nějak nemyslí...