Moriko - 6. kapitola - První kroky

Orochimaru rychle uskočil, aby se vyhnul něčí pěsti. Moriko se ztratila ve spleti mužských těl, přičemž si zoufale kryla hlavu. Pak ji kdosi z toho klubka zmítajících se postav vytáhl a surově hodil na záda. Chvíli trvalo, než si uvědomila, kde vlastně je.
„Pořádně se drž,“ napomenul ji Hidan, sevřel její kotníky a zkusil ji posadit o něco pohodlněji, takže pokud by se příliš hýbala, bolel by ho pořádně hrudník.
„Prosím… pane Hidane… sundejte mě dolů!“ kvílela černovláska a snažila se přidržovat jeho ramen.
„Žádný takový! Drž se pořádně a koukej! Takový pozdvižení už možná neuvidíš!“ A Hidan vyrazil vpřed poskakuje přitom jako nedospělé ptáče, které chce mamince dokázat, že létat už dovede. Vrhl se vpřed s hlasitým řevem a začal tahat Daisuneho za vlasy.

Kakuzu a jeho partner dorazili na místo činu jako poslední. Zběžně přehlédli situaci a ušklíbli se. Royo odstrčil ninju s maskou se slovy: „Nesmíš! Znáš se!“ A praštil prvního ninju po hlavě.
Setto a Sarue promýšleli dopodrobna strategii, kterak Orochimarovi nejlépe podrazit obě nohy najednou, zatímco Sinji musel uhýbat ranám Sasoriho, který neviděl, komu právě nyní čelí v boji.

Ani o půl hodiny později nevypadala celá situace o mnoho růžověji. Hidan si právě třel pravou nohu, do níž ho před malou chvílí Daisune dost nevybíravě kopl. Jedna z Royových rukou vykazovala zřejmé známky rudé barvy. Jeho partner zvolil dobrovolnou hlídku u dveří. Orochimaru hulákal na dva bratry techniky, kterým se přes veškerou snahu nepovedlo donutit ho před nimi pokleknout. „Ssste se zbláznili, ne? Vy ssste… ssste úplně vadný!“ Vzápětí zmlkl, protože kolem něho proletěl jeden z ninjů a zastavil se až u stěny.

Kromě hlasitého řevu, táhlého skučení a celé řady sprostých slov se nad bojujícími vznášelo i kvílení černovlásky ztuhlé strachem a její neustálé prosby o milosrdenství. „Pane Hidane! Prosím… pane Hidane!“
Bělovlasý si Moriko nevšímal. Obezřetně uskakoval se zmítajícím se děvčetem na zádech, které už nevědělo, čeho by se ještě mělo chytat, a ačkoli už utržil několik ran, mnoha dalším se vyhnul.
„Hej, dávej bacha! To byly moje vlasy!“ zavrčel, když mu jich pár černovlasá dívčina nechtěně vytrhla.
„Do zbraně, bratři! Chopte se kunaiů a ztrestejte toho smělce!“ Sinjimu se podařilo povalit Orochimara a jeho dva bratři na něho okamžitě padli také.
„Bijte je a nikoho nešetřte!“ zaprskal Sasori, když se mu povedlo odplazit se stranou od ostatních.
„Ííí!“ vypískla Moriko, když spatřila, jak rozlícený Daisune začal škrtit Hidana, který na něho dělal obličeje. Pustila se, další rychlý pohyb nesmrtelného ji vymrštil do vzduchu a ona zcela nečekaně přistála Sasorimu v náručí. Díval se poněkud udiveně do těch vystrašených hnědých očí. Trochu zavrávoral, protože nebyl zvyklý nosit ženská břemena. Ozvala se další rána a dívka místo toho, aby co nejrychleji zmizela, Sasoriho pevně objala kolem krku.
„Slez!“ domlouval jí. „A někam se rychle ztrať.“ Vzápětí vyjekl, uskočil s děvčetem v náručí a praštil se o stěnu. Přímo před ním se totiž právě v té chvíli zjevil sám velký Šéf v nezvykle barevném provedení.
„Rád vidím, že už jsi na tom začal pracovat,“ zachrčel a houkl na Kakuzu, aby byl tak laskav a přestal blokovat dveře. Hned poté zmizel a do dveří už kráčel pravý Pein. „Stačí!“ zařval a ninjové ztichli.
Hidan přestal drtit Daisunemu hrudník, Royo přihlouple se usmívat. Všichni zaslechli už jen Orochimarovo vzteklé syčení: „Zakousssnu vásss ve spaní!“
„Doprovodím tě do pokoje, co říkáš?“ navrhl Sasori. Moriko přikývla a pak se oba nenápadně vytratili.