Poslední Genin 6

Opening Poslední Genin
http://www.youtube.com/watch?v=HyoRI32GKZc

„Třikrát dango prosím.“
„Tady to máš Naruto, doufám, že to všechno nechceš sníst sám,“ usmála se prodavačka.
„Ne, venku mě čekají ještě dva známí,“ odpověděl Naruto a vyšel z obchodu ven, kde na něj čekali Keiko a Tadekashi.

„Mňam, to vypadá dobře! Dango mi vždycky zvedne náladu,“ zářil štěstím Tadekashi, když mu Naruto podával špejli se sladkým potěšením.
„Děkuji, Naruto-kun,“ řekla Keiko a věnovala mu další ze svých koketních úsměvů.

Všichni tři si to namířili k tréninkovému plácku a cestou pojídali své dango. Naruto si ty dva pořád prohlížel, jako kdyby byl malé dítě, co zvědavě zkoumá své nové hračky. Když si toho Keiko všimla, zase se usmála. Náš blonďák byl tímto jednáním docela zaskočen.

„Copak to s ní je? Pořád se na mě tak divně kouká a usmívá. Nejsem třeba někde špinavý? Co když mám něco ve vlasech?,“ Naruto si zběžně přejel po vlasech a zjistil, že v nich nic nemá. Pak si nenápadně zkontroloval oblečení, jestli mu někde nesvítí skvrna od sladké omáčky. Nikde nic.
Rozhodl se tedy, že toho pozorování nechá a dál pokračoval se svými společníky Konohou.

Mezitím Tadekashi, kterému jeho dango už odpočívalo v břiše, začal Uzumakiho seznamovat s jejich minulostí. Vyprávěl mu o misích, o tom jaký je to frajer, kolik už vyhrál soubojů, jak ho všechny děvčata zbožňují… zkrátka a dobře chvástání mu šlo.
Zato Keiko moc do rozhovoru nezasahovala a když už ano, tak pouze nějakou ironickou poznámkou směřovanou na Tadekashiho hrdinské činy. Ten se ovšem ničím nenechal vyvést z míry a vždy vše objasnil tak, aby u Naruta neztratil moc bodů.

Tadekashi byl takový už od mala. Snažil se na sebe upoutat pozornost a usiloval o to, aby ho lidé uznávali. Ačkoliv se navenek tvářil drsně, uvnitř to už tak slavné nebylo. Jeho otec býval skvělým Jouninem. Byl na něj hrdý, byl hrdý na to, že je jeho syn a může nosit příjmení Ite. Pak však během poslední války mezi ninji jeho otec zradil svou skupinu a všichni zemřeli. Jeho otec už se nevrátil domů a byl veřejně ponížen a prohlášen za zrádce a ztraceného ninju.

Od toho dne se pak Tadekashimu všichni vyhýbali a ztratil většinu svých kamarádů. Mnoho nocí probrečel. Proklínal svého otce a zároveň plakal kvůli tomu, že už ho nikdy neuvidí. Učitelé mu nevěřili a Ite se stával stále uzavřenějším vůči svému okolí. Až se objevila ona, Nakata Keiko a obrátila celý jeho život naruby. Naučila ho zase si věřit.

Tréninková louka

„Nezatrénujeme si trochu?“ zeptal se naruto, když dorazili na místo.
„Klidně, ale až s námi prohraješ, tak nebreč, že jsem tě nevaroval!“ uchechtl se Tadekshi.
„Uvidíme, kdo tady prohraje,“ oplatil mu Naruto a přikrčil se do bojové pozice, „ Kage Bunshin no Jutsu.
Vedle něj se objevili tři jeho klony.

„Hmm, to bude zajímavé,“ pomyslel si Tadekashi a pomalu vytáhnul svou katanu. Její ostří se zablýsklo a Ite začal skládat pečetě….jednou rukou!
„Cože, ty u-umíš tohle? Kdes to….“ Naruta to úplně zaskočilo.
Vzpomněl si na své mládí, když jeho tým 7 bojoval se Zabuzou, tak ten chlapec….Haku....ano, Haku skládal pečetě jednou rukou. A Tadekashi to umí taky!

Najednou je však vyrušila Keiko: „ Tade, podívej,“ křikla a ukázala k obloze. Tadekashi vzhledl a pochopil.
„Pro dnešek s tréninkem končíme, budeme radši trénovat sami. Zkoušky jsou za dva dny, že? Tak se uvidíme až u nich, nehledej nás, bude to tak lepší! Neboj.“

Bang! A zmizeli v obláčcích kouře.
Naruto nic nechápal, nejdřív ty pečetě a pak tohle. Podíval se na oblohu, ale nikde nic neviděl.
„Tahle dvojka je fakt zvláštní!“

O pár minut později

Jak to tak vypadalo, byl tu sám. Nikde ani živáčka a to slunce tak hřálo! Došel k nejbližšímu stromu a sednul si do jeho stínu. Měl štěstí, strom, který si vybral, měl hladkou kůru pěkně tvarovanou, takže ho nikde nic netlačilo. Naruto se odprostil od reality a zavítal do říše snů.

Dlouho v ní však nepobil. Jeho lehký spánek probudily divné zvuky, které se zvaly za ním. Nejspíš to bylo křupnutí větvičky, jak na ni někdo šlápl. Blonďák se otočil a podíval se té osobě přímo do jejích vystrašených očí.

„Ahoj, Hinato,“ řekl a věnoval ji úsměv.
„P-promiň, N-Naruto-kun,“ vzdychla rudá Hinata a skácela se k zemi.
„Hinato, co ti je?“ křikl vyděšeně Naruto, když ji chytil do náruče. Opatrně ji opřel o strom a vyslékl si tričko a začal Hinatu ovívat.
„Sakra, co je to dneska s těmi holkami?!

Naruto ještě chvíli kolem sebe mával svým trikem, ale když viděl, že to nepomáhá, rozhodl se, že skočí k nedaleké říčce pro trochu studené vody.

Mezitím

Pomalu otevřela oči. Jak se sem dostala a proč leží na zemi?
„Aha, sledovala jsem Naruta-kun a on mě uviděl a pak….jsem omdlela. Sakra, proč jsem zase omdlela? Vždyť už jsem velká…tohle by se mi nemělo stávat. Co si o mně Naruto pomyslí. Ale když on je tak… skvělý muž. Ale kam vlastně Naruto-kun zmizel? Nejspíš už odešel a nechal mě tu samotnou…jak jsem si myslela, nemůžu po něm chtít, aby se zahazoval s takovou jako já!“

Hinata posmutněla, po její sametově hebké tváři si začali razit cestu první slzy. Vítr si pohrával s jejími vlasy a všechno kolem pro ni zešedlo. Zlaté slunce už nesvítilo, pro ni už ne.
Přes své tiché vzlyky neslyšela, že někdo přichází. Nevnímala, že si ten dotyčný klekl naproti ní. Jeho přítomnost si uvědomila, až když ji jeho ruka něžně odhrnula neposedné vlasy z obličeje.

Pomalu zvedla oči a uviděla ho. Klečel tam od pasu navrch nahý. Sluneční svit se odrážel od jeho blonďaté hlavy a onen skotačivý vítr si s nimi pohrával tak, jako před chvílí s jejími vlasy. Starostlivě na ni hleděl a najednou, sám nevěděl proč, ji začal pomalu utírat slzy. Jeho prsty byly tak něžné. Jejich doteky Hinatu nepatrně rozechvěly. Ještě nikdy necítila nic tak pěkného.

„Co je to za divný pocit. Je tak jiný, tak nový. Proč ho ve mně vyvolala právě ona? A proč to vůbec dělám?“ ptal se v duchu Naruto sám sebe. Nevěděl, čím to je, ale nemohl své ruce ovládnout.
Teď dokonce konečky prstů přejel po jejích rtech.
„Naruto je tak blízko a ty jeho dotyky… polévá mě horko… políbí mě snad? J-já… nejsem ještě připravená…já…“

„Já… měl bych už jít,“ vytrhl ji rychle Naruto z myšlenek.
„Doufám, že už je ti líp, t-tady máš trochu vody, kdyby něco. Tak ahoj, Hinato.“ dostal ze sebe Naruto, oblékl si tričko a rozběhl se pryč.

„Naruto-kun,“ hleděla za ním Hinata a sama nemohla uvěřit, tomu co se stalo. Všem těm pocitům, které v ní vřely.

O 2 dny později

„Už jsme mysleli, že nedojdeš,“ přivítal Naruta Tadekashi, který seděl na zídce před Akademií.
„To spíš já se bál o vás,“ odpověděl Naruto a podezřívavě si oba prohlédl.
Keiko iTadekashi si vyměnili pobavené pohledy a společně řekli: „ Přece tady nebudem stát až do západu slunce, jdeme na věc!“
„Tak tenhle přístup se mi taky líbí,“ zakřenil se Naruto a všichni tři zmizeli uvnitř budovy.