Všichni moji kluci 1/2

Sedím na židli v kuchyni menšího bytu v Konoze. Nikdy mě nenapadlo, že si začnu psát deník, ale když má člověk těžké období, je třeba se nějak odreagovat. Já jsem to vyřešila deníkem. Vlastně, chci taky, aby moje dítě vědělo, jaká byla jeho máma, když byla mladá a hloupá. Možná, že se i těším až najde můj skrytý deníček a dozví se pravdu. Už jsou skoro tři hodiny a já čekám až se ve dveřích objeví usměvavá tvář mého přítele. Zatím mám čas všechno napsat, jak to vlastně začalo…..

Byla jsem průměrně silný jounin v Zemi vodních vírů. Neměla jsem rodiče, byla jsem sirotek a vychovávala mě babička a dědeček. Ti byli vždycky proti tomu, abych se stala ninjou, kvůli smrti mých rodičů, kteří byli taky ninjové. Já jsem si však chtěla splnit svůj sen a začala jsem trénovat a brzy jsem objevila svou sílu. Brzy poté moji prarodiče zemřeli a já zůstala sama. Nějakou dobu jsem plnila mise a později jsem se stala členem speciální vraždící jednotky naší vesnice, o čemž svědčilo moje tetování na pravém rameni.

Za několik měsíců po mých dvacátých narozeninách, uzavřela naše země spojenectví s Ohnivou Zemí a my jsme začali plnit mise spolu s konožskými ninji. Naneštěstí jen ve dvojicích. Já jsem na první misi dostala jako kolegu jednoho chlapce z Konohy. Byl to vysoký, černovlasý muž se sharinganem- Sasuke Uchiha. Byl tajemný a tichý člověk, který snad každou ženu přitahoval. A zrovna já jsem byla jeho kolegyní. Tak se lidi nedivte, že při poslední společné noci, mě svedl. Neřekl mi nic o svém životě v Konoze a bez rozloučení odešel. Když jsem se ráno probudila, nepřekvapila jsem se, že odešel. Pro spoustu mých bývalých kluků, jsem byla jen krásná holka do postele po které každý kluk toužil. Nakonec ani Uchiha neodolal mým rezavým vlasům a zeleným očím.

Do kanceláře našeho Kage jsem celá udýchaná doběhla a skoro jsem na něj zařvala.
,,Pusťte mě prosím do Konohy, chtěla bych tam jít na trénink. Jejich ninjové jsou výborní bojovníci a já se od nich mám hodně co učit.“ Vyklopila jsem a čekala odpověď. Kage si mě nedůvěřivým pohledem změřil a já jen doufala, že neodhalí pravý důvod, proč chci tak urputně do Konohy. Nakonec souhlasil a za několik hodin jsem vyrazila směr Skrytá Listová vesnice.

Stála jsem s batohem na zádech, u brány do Konohy a pohledem jsem sledovala monumenty Hokágů. Vešla jsem bránou a hned mě zastavili nějací dva ninjové s páskou se znakem listu.
,,Co tady pohledáváš?“Zeptal se mě jeden z nich a já mu podala propustku s podpisem našeho vůdce. Ninjové na sebe pohlédli a podali mi papír zpět.
,,Toki Michiyo, můžeš projít.“
,,Děkuji, ještě se vás chci zeptat, neznáte náhodou Sasukeho Uchihu a nevíte, kde bych ho mohla najít.
,,Známe ho a jestli ho chceš najít tak ho hledej v nemocnici na porodním oddělení. Jeho snoubenka mu právě porodila syna.“
Při těchto slovech se mi málem zastavilo srdce.
,,On je zasnoubený?“Zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
,,Ano, se slečnou jménem Sakura Haruno, brzy bude Uchiha.“Odpověděl mi jeden z vrátných a já jsem se radši už na nic neptala a prošla jsem branou. Brzy jsem však zakotvila v jedné z putyk, protože jsem musela zmírnit svůj žal, alespoň troškou saké. Za chvíli jsem v sobě měla už dost a došlo mi, že musím přestat. To jsem na sobě měla ráda. Dokázala jsem si říct dost! Když jsem zaplatila a procházela jsem kolem stolů, někdo mě chytil za ruku a strhl mě k sobě. Byl to mladý blonďatý muž se zářivě modrýma očima.
,,Ale, ale takovou krásku ještě neznám.“Poznamenal a já viděla, že je taky už trochu opilý.
Seděla jsem na klíně neznámému muži, který se za chvilku začal pohledem topit v mém výstřihu. Já z něj však nemohla spustit oči a rukou jsem mu pročechrala jeho blonďatou hřívu vlasů a pohladila ho po tváři, kterou krášlily tři jizvy z každé strany.To nebezpečí mě začalo vzrušovat.
,,Jsem Toki.“
,,Uzumaki Naruto.“Představil se a začali jsme si povídat. Brzy z něj vylezlo, že tady zapíjí smutek po ženě, kterou miloval a která si nakonec vybrala jiného. Tak to jsme na tom stejně, pomyslela jsem si.
,,Jmenuje se Sakura.“Dopověděl a ve mně hrklo.
,,Haruno Sakura?“
,,Ano, odkud ji znáš?“Zeptal se mě podezřívavě.
,,Ále, to je dlouhá historie.“
,,Jestli je tak dlouhá tak mi ji můžeš povědět cestou ke mně.“Nabídl mi a já souhlasila. Možná to byla chyba, ale je nutno podotknout, že Naruto byl naprosto úžasný a tak to skončilo nejinak než se Sasukem…..

Začala jsem s Narutem chodit ale v Konoze jsem na Sasukeho nenarazila. A je to dobře, toho parchanta jsem už vidět nechtěla. Navíc Naruto byl veselý a vtipný a taky pohledný. Nejvíc mě na něm přitahovaly jeho liščí jizvy na obličeji. Prostě, zbláznila jsem se do něj a on mi nabídl, abych se k němu nastěhovala. Nejdřív jsem však poslala dopis do naší vesnice a požádala vůdce, aby mi dovolil zůstat. Z jeho dopisu jsem pochopila, že je zklamaný, protože přišel o dobrého ninju, ale nemohl mi bránit.
Jednou ráno jsem se probudila se strašnou bolestí břicha. Naruto vedle mě ještě poklidně oddychoval a já se i přes tu bolet musela usmát, byl tak roztomilý, když spal. Teď jsem musela rychle na záchod. Když jsem se vrátila, byl Naruto vzhůru a starostlivě mě pohladil po tváři. Miluju jeho doteky.
,,Co se stalo?“Zeptal se mě starostlivě.
,,Nic, jen se mi udělalo trochu zle, asi jsem něco špatného snědla.“Uklidnila jsem ho.

Další dny se to však opakovalo a tak mě Naruto nakonec donutil zajít do nemocnice na vyšetření. Sám se mnou nešel, protože v nemocnici pracovala Sakura. Seděla jsem v ordinaci a pozorovala jsem růžovovlasou dívku probírající se mými výsledky.

,,Slečno chtěla bych vám oznámit radostnou novinu, jste těhotná!“