Tapshi, díl 1.

„Tapshi? Ale vždyť to je přece jen legenda!“
„Ano, to se ale o Kyuubim říkalo taky, než zaútočil...“

Bylo krásné, slunečné odpoledne. Foukal svěží vítr, nad Konohou bylo nebe jako vymetené a ptáci zpívali. Ulicemi vesnice se coural Naruto, ruce v kapsách, a kopal před sebou kamínek. Přemítal.
„ Naruto! Co tak zamyšleně?“ zavolal na něj vesele Iruka. „Nechceš na ramen? Zvu tě!“
„ Díky, ale nějak nemám náladu...“ řekl Naruto a pohled stále zamračeně upíral do země.
„ Hej , co je s tebou? Takle tě neznám, vypadáš jako by ti uletěly včely, stalo se něco?“ ptal ses obavami v hlase Iruka. Naruto? A odmítá pozvání na ramen? Tak to je něco vážného, přemítal.
Naruto se ušklíbl: „ Tak teď si určitě říkáte, ze je to mnou hodně zlý. Když odmítám ramen, co?“
„ Tos uhodl“ odpověděl Iruka.
„ To víte, přemýšlel jsem... Jsou to skoro 3 roky, co Sasuke odešel. A Orochimaru se přece každé 3 roky převtěluje... to znamená...“ Naruto se zamračil, „ musíme přece něco udělat! Nemůžeme ho přece nechat, aby se převtělil do Sasukeho!!!
„ Takže ho pořád chceš přivést zpátky? I po tom co se stalo?“
Naruto odvrátil hlavu. V mysli mu proběhla vzpomínka na jeho poslední setkání se Sasukem. Posledně jsem tě nezabil z pouze z mého rozmaru. A dnes, z mého rozmaru, zemřeš. Kdyby tam nebyl Sai, asi by ho byl Sasuke opravdu zabil.
Naruto teď nevěděl co říct, ale byl rozhodnutý. On přece splní, co síbil! Přivede ho zpátky, i kdyby ho měl zmlátit do bezvědomí.
Iruka si jen v duchu povzdechl. Tak to ho trápí, pomyslel si.
„ Ale co chceš dělat? Nevíš kde hledat, nemáme ted jedinou stopu, nic! Navíc se ted objevují nějaké potíže na hranicích, nemůžeme si dovolit uvolnit lidi kvůli pátrání s nejistým výsledkem. . .“
Nechtěl už nahlas dodávat, že Sasuke si tohle vybral sám.

„Narutoo!“
„ Naruto, ty blbče, až tě najdu, tak tě zbiju,“ slibovala si v duchu Sakura, když hledala Naruta všude po vesnici. Kam se zase zašil? Doma není, v Ichiraku taky ne... prošla všechna možná místa co ji napadla, kde by mohl být, ale bez úspěchu. „ Za to zaplatí, dobře věděl, že dopoledne jsme měli vyrazit na další misi“ Sakura už v duchu zuřila. Pak ho zahlédla. To si snad nemyslí vážně! Vykecává se u parku s Irukou! Sakura zatnula naštvaně pěsti.
„NARUTO!“
„Aj“ kníkl Naruto a zbledl, když zjistil, kdo ho to volá. Tenhle Sakuřin pohled nevěstil nic dobrého.
„ Eh, ahoj Sakuro?“ pozdravil nejistě Iruka, kdyz viděl, jak si to k nim rázuje nasupená Sakura.
„Zdravím,“ houkla směrem na Iruku, aniž se na něj podívala, a mířila si to k Narutovi, který se nejpíš snažil tvářit, že tu vůbec není. „ Ty tupče, my čekáme u brány, chystáme se vyrazit na tu misi a ty se tu poflakuješ?“ zuřila a uštedřila mu takovou ránu, že Irukovi uteklo bezděčné zasyknutí.
„ Sakuro-chan...“ ozval se ze země Naruto.
„ Padej si pro věci, vyrážíme. Jestli ti to bude ještě chvíli trvat , schytáš ještě jednu.“
„ Eh, to jako vážně jdeme už dneska?“ zeptal se Naruto s mírně přiblblým výrazem, „ ja myslel, že vyrazit máme až někdy později...“
Iruka se radši nenápadně vytratil, Sakura se začala dostávat do ráže.
„ To sis včera seděl na vedení, či co? Tsunade nás posílá obhlédnout situaci na hranicích se Zemí Vodopádu. Dneska.“
Naruto lehce zamyšleně přikývl , „Hm ... jo, možná, asi sem byl myšlenkama trochu jinde, promiň...“
„ Naruto! Čekali jsme na tebe se Saiem hodinu u brány! A ty si klidně zapomeneš, že máš jít na misi! To si ze mě děláš srandu! Co to s tebou je? Rozhodila Sakura nechápavě ruce.
„ Sakuro, budou to 3 roky...“
Sakura se na něj podívala a nevěděla, co teď má říct. Věděla, co tím myslí.
„Naruto...“ začala opatrně.
Naruto se chvíli tvářil nepřítomně, jako by nad něčím přemýšlel, dokonce si ohryzával nehet u palce, a pak najednou zvedl hlavu. Úplně jiným hlasem prohlásil: „No, tak na tu vyrážíme na tu misi, ne?
„Naruto!“
Naruto ale Sakuru domluvit nenechal : „ No, tak mi dej deset minut, a sejdeme se u brány!“
S tím se rozeběhl pryč.

Doběhl do svého bytu. Nijak se nepozastavoval nad obvyklým svinčíkem, vše potřebné měl prakticky ihned sbalené, ještě naházel do baťohu náhradní svitky a nějaké kunaie, když v tom mu padl zrak na starou fotku. Tu zarámovanou , kde je ještě kompletní tým sedm. Je na ní jeho přítel Sasuke. „ No jo, kámo,“ řekl Naruto, víceméně pro sebe, „ Ještě nevím, co a jak provedu, ale já tě dostanu zpátky. Někdo ti to přece musí vysvětlit. A tady toho moc nenadělám...“ Vzal tu misi jako příležitost zjistit něco o Sasukem. Třeba najdou nějaké stopy vedoucí k Orochimarovi. Tedy v to doufal. I když si uvědomoval, že to není moc pravděpodobné, uvědomil si, že bude lepší, když půjde na misi, než aby jen seděl doma a dumal.

„ Omlouvám se, že jdu pozdě“ přiběhl udýchaný Naruto k bráně.
Sai jen přikývl,a zvedl se ze země, kde se mezitím uvelebil, zatímco Sakura naháněla Naruta.
Sakura mlčela.
„ Nechápu, jak takový nadšenec jako ty může zapomenout, že jde na misi?“zeptal se Sai.
Naruto se na něj podíval, ale nenamáhal se odpovědět. „ Yamato s námi nejde?“
„ Ne, je to jen průzkumná mise, tak na to budeme stačit sami,“ odpověděla mu Sakura, „Naruto, ne, abys vyváděl nějaké pitomosti, jasné?“
„ Jasné...“
„Fajn, vyrážíme!“