Tapshi, díl 2.

„ Tak tady zastavíme!“ zavolala Sakura, když už se setmělo a oni narazili na místo, kde podle ní bylo možné pohodlně přenocovat.
„Neměli bychom pokračovat co nejrychleji dál, k Asuce?“ zeptal se Naruto,„ Do Asuky míří přece i tým Kurenai, máme se tam s nimi sejít během zítřka.“
„Do Asuky dorazíme zítra“odpověděl mu na to Sai.
Naruto stále brmlal:„Za poslední tři dny jsme prošli hranice od Borey dál , a přitom jsme vůbec nic neobjevili. Buď vypálené , nebo opuštěné vesnice. Musíme přece něco zjistit!“
„Ty jsi sice hyperakční aktivista, ale většinou si lidi potřebujou občas odpočinout, víš. Mimo jiné, jdeme na průzkum, takže si odpočinek můžeme klidně dovolit. A tohle se mi zdá jako docela dobré místo.“uzavřela tuto debatu Sakura.

Zastavili na palouku , který byl krytý skalním převisem, a ze stran hustým lesem.
„ Odsud by ani neměl být vidět oheň, to vypadá na dobré místo. Saii, obhlédnul bys okolí, jestli tu nejsou v okolí nějací nepřátelé, nebo prostě něco, o čem bychom měli vědět?“
Sai přikývl a vytáhl štětec a prázdný svitek. „Choujuu Giga!“ Ze svitku se vznesl obrovský orel, a Sai mu vyskočil na záda.
Sakura se tedy otočila na Naruta:„Tak, to máme, a zatím postavíme tábor. Zvládneš to tu? Já jdu pro nějaké dřevo.“
„ V pohodě, to mám za chvíli!“
Ještě ani neměli vše hotovo a z oblohy se snesl Sai: „ Vypadá to, že se tu teď vůbec nic neděje. Je tu všude skoro až podezřelý klid.“
„ Není to divné divné? Za celou dobu, co sledujeme hranice, jsme na nic nenarazili...“ prohlásil Naruto.
„ Máš pravdu, mělo by tu být víc živo , podle zpráv ANBU tu poslední dobou často musely pobíhat boje. Podle nich tu někdo často přepadá vesnice, pravděpodobně to jsou skupiny banditů. Podle poslední zprávy , co posílal z průzkumu tým Kurenai, je možné, že v nejbližší době dojde k útoku na město Asuku. “ souhlasila Sakura, „ Ta by už měla být už hodně blízko. Máme za úkol ohlídat situaci, a dát vědět, jestli se něco přihodí. Totéž by se totiž mohlo brzy dít i v Zemi Ohně.“
„ Ale nemáme zasahovat...“ zeptal se opatrně Naruto. Připomněl si, co mu Sakura povídala první den, kdy dorazili k hranicím a mohli očekávat nějaké konflikty.
„Ne, pokud to situace nebude vyloženě vyžadovat. Přeci jen jsme ale na výzvědné misi v cizí zemi, takže si nemůžeme dovolit příliš upoutávat pozornost.“
„To ale zatím nevíme, protože netušíme , kdo za tím vším je.“ Shrnul to Naruto, „ Myslíš, že je to Orochimarova práce?“
Tato otázka zůstala bez odpovědi, nad hlavou jim totiž proletěl velký inkoustový orel.
„Kousek na sever odtud je nějaká další vesnice...“ nadnesl Sai, když se vrátil ze svého vzdušného průzkumu.
Sakura se na něj zvědavě podívala: „ A?“
„...vypálená.“ dokončil.
„Nějaký pohyb?“
„Nikde nikdo...“
Sakura si povzdechla : „ Zase...“
„Opravdu zvláštní, budeme muset zjistit, co se tu stalo, že všichni zmizeli.“ Přikyvoval Naruto.

Sesedli si okolo ohniště a opekli si večeři. Sai potom vstal a šel oheň uhasit. Nepokládal za nutné takto přitahovat případnou pozornost, i když nikoho nezahlédli, ale jistota je jistota. Oheň by někdo mohl zahlédnout.

„Co se tu vlastně děje? Kdo to vlastně útočí na ty vesnice? Orochimaru?“ vrátil se Naruto k předchozímu hovoru se Sakurou. Díval se střídavě na ni a na Saie, jako by chtěl, aby mu tuto domněnku potvrdili.
Sakura si povzdechla:„Skoro by sis to přál, viď? Měli bychom nějakou stopu. Ale zatím nic nevíme. Jediné zpávy, které dorazily do Konohy, mluví o tom, že několik vesnic v okolí bylo přepadeno a vyrabováno, ale nikdo zatím nenašel žádné svědky toho, co se stalo.“
„Žádné? Není to divné? A lidi z těch vesnic, nic?“ zeptal se Sai.
„Mrtví nebo pryč.“
Chvíli mlčeli.
„No dobře ... tak kdo si vezme první hlídku?“
Přihlásil se Naruto.
„Naruto?“ zeptala se Sakura. Překvapilo ji, že se Naruto dobrovolně hlasí o hlídku.
„To víš, já se pak alespoň vyspím k ránu.“
„Aha, tak už je mi to jasný...“

Sakura a Sai už spali, tak Naruto vyšplhal na strom, a aby zabránil únavě, nechal vítr, aby mu ovíval tvář. Rozhodli se, že druhý den vyrazí k té vypálené vesnici, a zkusí zjistit nějaké informace. Pokud na nic nenarazí, bylo rozhodnuto, že se spojí s týmem Kurenai, který taky pracoval na průzkumu , ale v oblasti víc na východě. Vymění si informace a pak se rozhodne, co dál.
Bylo zataženo a vypadalo to, že bude každou chvíli pršet.
„A jeje...“ uteklo mu, když se podíval severním směrem. Nad kopci byla temně červená zář. „Oheň? To asi nebude jen obyčejný požár... vzhledem k okolnostem. Ale vypadá to , že je to dost daleko...“mumlal si Naruto pro sebe. Přemýšlel, jestli je to natolik zásadní informace, aby kvůli tomu budil Saie se Sakurou. „Možná to je ta Asuka?“

V tom se dole pod stromy něco pohnulo. Naruto zaslechl kroky. Seskočil opatrně ze stromu.
„Kdo je tam? To jsi ty Sakuro? Nebo Saii? “ opatrně našlapoval, aby nedělal hluk. Blížil se k místu, odkud ty kroky zaslechl. Zdálo se mu že slyší dech. Nebo si to jen namlouval?
„Áááá!“ vykřikl. Měl pocit , že ho něco chytilo za kotníky, praštil sebou na zem.
Sai i Sakura sebou škubli a mžiku byli na nohou: „ Co se děje? Kde je kdo?“ rozhlíželi se a v rukou už měli připravené kunaie.
Na zemi se ale jenom válel Naruto, nohy měl zamotané do svého spacáku a zíral někam do tmy.
„Viděli jste to taky?“ zeptal se jich po nějaké době, pořád s vykulenýma očima.
„Co?“
„Ty jsi usnul na hlídce?!?“
„Pst!“ syknul.
„Slyšíš něco?“ zašeptala Sakura.
„Nee“
„Je to pryč...“
„Co jsi viděl?“
„Nejdřív jsem to jenom slyšel, slezl jsem ze stromu, protože, no, nejdřív jsem si myslel, že je to někdo z vás, ale pak jsem sletěl na zem, někdo mi podtrhl nohy!“
„ No jasně,“ řekla s pohledem na Narutův spacák.
Naruto se opět vyškrábal na nohy. „Ale ty oči!“ vyhrkl, „ Sledovaly nás. Úplně jakoby svítili! Bylo to strašidelné!“ Otřásl se: „Co když to byl duch?“
„ Duchové nejsou“ odpověděl Sai a díval se na Naruta jako by pochyboval o jeho duševním zdraví.
„ No a pak to uteklo..Co to bylo?“
„ Ty si snad byl na hlídce, tak jak to máme vědět my?“ Sakura i Sai jasně dávali najevo, že Narutovi tuto historku nevěří.
Ten, když se očividně trochu uklidnil, pokračoval: „ Taky by vás mohlo zajímat, předtím, než sem přišla ta ...věc, jsem viděl, že na severovýchodě nejspíš hoří nějaká vesnice nebo město, celý obzor je úplně rudý. Myslím, že tím směrem by mohla být Asuka. Ale je to az daleko za těmi kopci,takže i kdybysme vyrazili hned teď, tak se tam dostaneme až zítra, a to bude pozdě.“
Sai i Sakura přikývli: „ To máš nejspíš pravdu, počkáme do rána. “
„ Hned ráno půjdeme zkontrolovat tu vypálenou vesnici a pak vyrazíme směr Asuka.“

„ Taky to cítím, Akamaru , to je kouř.“ promluvilo Kiba na svého velkého bílého psa a podrbal ho za ušima. Byl právě na hlídce. Rychle vylezl na nejbližší strom, aby měl větší rozhled. To, co viděl, se mu ani trochu nelíbilo.
„Asi bychom měli vzbudit ostatní, o tomhle by měli vědět.“
Hinata i Shino byli v mžiku také vzhůru.
„To je Asuka!“ vykřikla Hinata, když ji došlo co vidí.
„Vypadá to, že došlo k dalšímu útoku,“ pronesl Shino, „měli bysme se tam vydat a zjistit co se dá.“
„Ale budeme muset zůstat ve skrytu, zcela určitě tam bude přesila.“ Zachmuřil se Kiba. Akamaru zavrčel.
Shino i Hinata mlčky přikývli.
„Ale v Asuce jsme se přece měli setkat s dalším týmem z Listové.“
„Pokud tam už budou, tak se setkáme, pokud se mineme, tak jim necháme zprávu pomocí mých brouků, ale pokud můžeme zjistit, co se tu vlastně děje, neměli bychom ztrácet čas.“shrnul situaci Shino,„Připravte se, vyrazíme tam co nejrychleji, ale nezapomeňte, že pokud možno musíme zůstat ve skrytu!“