Akatsuki, jak jste je již trochu poznali 3. - Kakuzu má nápad

Situace se do večera uklidnila, a tak po večeři Kakuzu opět vyhlásl nutnou poradu a pro jistotu zdůrazňoval, že má i nápad na zlepšení situace. Přesto někteří, v čele s Hidanem, protestovali a nejevili zrovna zájem ztratit další večer k ničemu nevedoucí hádkou.
Ale Kakuzu to pojistil hrozbou, že kdo se začne hádat, ten bude zpacifikován jím, takže si dali všichni říct.
Než ještě Skrblík zahájil sezení, Tobi se optal, jestli si někdo nedá dobrou Tobiho kávu.
„Nezdržuj!“ Zavrčel Kaku na Tobiho a pokračoval: „Takže tímto zahajuji další poradu na téma „Finance“. A mám tu strategický návrh. Určitě všichni víte, že spolupracuji s jistou firmou.“
Hidan si neodpustil poznámku: „Spíš bych řekl, že u ní funguješ jako bezvadný parazit.“
„Drž hubu. Jednoduše řečeno, tohle je plán na rychlé získání prachů, a to jest-“
„Snad ne krádež?! Víte že to Pein zakázal?!“
Ostatní se zasmáli a Kakuzu zdůraznil, že šéf tu není. Konan se snažila protestovat, ale nakonec byla přece jen umlčena a vykázána z místnosti.
Zatímco se modrovláska při chůzi kousala do rtu, Skrblík pokračoval. „Jak jsem již řek, je to zcela jednoduchý plán. Naše firma totiž spolupracuje s několika bohatými akciovými společnostmi. A toho právě my využijem … Neslyšíte něco?“ Kakuzovi se zdálo, že zaslechl jakési pískání. Následně se ukázalo, že se mu to nezdá a že se Tobi jen trochu nudí.
„Nooo, Tobi si rád hvízdá,“ odpověděl mladík v oválné masce Zetsuovi na otázku, proč ruší. „Tobi si moc rád píská. Tobi is good boy! Nechcete někdo uvařit dobrou Tobiho kávu?“ Prohodil jakoby nic a pískal si dál a ještě radostnějic. Následně dostal od Sasoriho pohlavek. Poté s pokňouráváním utekl z místnosti a přidržující si masku v celku uháněl pro náhradní kryt obličeje.
„Možná jsem to přehnal, ale aspoň bude klid,“ řekl lhostejně Sasori,.
Zetsu se po Sasorim podivně podíval skrz výhonky, ale neříkal nic.
Kakuzu se tedy chtěl opět ujat slova, ovšem byl přerušen. Tentokrát voláním zpoza dveří: „Zestu-sáán, nevíte náhodou kam jsem strčil klíče od svého pokoje? A vážně si někdo nedáte dobrou Tobiho kávu? Jdu ji vařit.“
Hidan se už také začínal nudit, a tak si pustil televizi. Usadl se do pohodlnější poohy a po chvíli si znuděně přivřel oči.
Zdepřítomní se vesele usmáli. Kytička nehezky zakoulel očima a zavolal na Tobiho, jak to jakože má vědět. Kakuzu se také ozval, že o kávu se nikdo nehlásí a že by rád, hlavně nerušeně, pokračoval.
„Toho kluka budu ještě pořádně vychovat,“ řekla Zetsuova druhá půlka a hned si na to zase odpovídal, „To teda jo. Možná mu budu muset zakázat volné vycházky.“
„A trochu ho navést na dietu, začíná tloustnout.“
„Začínám mít hlad.“
„Hele neruš,“ houkl na rozpovídaného schizofrenika Hidan, „Poslouchám, jak hrají golf!“ Mávl rukou k televizi a zívl.
Odborník na peníze se zase jen marně pokoušel uklidnit hluk, který vznikl po Hidanově hlášce. Když po několika minutách opravdu vypadal tak, že na plno vypění, ostatní se konečně utišili. Jakmile však chtěl pokračovat v projevu ...
„Ehm, Kakuzu-san?“
„CO ZASE CHCEŠ!?“
„Jen jsem se chtěl zeptat ohledně té dobré Tobiho kávy. Když už ji Tobi vaří, rád se podělí. Tobi is good boy!“
„NE!“ Zakřičí ostře Kakuzu.
„Opravdu nikdo nechce? Je to moc dobrá káva, je to speciální Tobiho recept na dobrou Tobiho kávu?“ Poptával se Tobík posmutněle.
Kakuzu chtěl něco zakřičet, ale předešel ho Dei. „Tobi, prosím, udělej mi jednu tvou dobrou Tobiho kávu.“
„Deidara-senpai, můžu vám udělat i dobrý Tobiho sendvič?“ Tobi viditelně ožil a Deidara po chvilce přikývl.
Chlapík v náhradní oranžové masce vesele odcupital. Sasori se po svém parťákovi tázavě podíval a Dei začal vysvětlovat. „Jen jsem mu chtěl udělat radost a už přestane otravovat s tou jeho kávou.“
„No byl bych už vážně rád, kdybyste ráčili mě chvilku poslouchat,“ zvolal Kakuzu, kterému už pohár trpělivosti lehce přetékal. „Takže, už mě vážně NE*ERTE! Jak jsem se již párkrát zmínil, naše firma hodně pracuje s akciemi a já mám menší nápad, jak toho využít.“ Na chvíli se odmlčel a do ticha zaznělo Hidanovo zachrápání. Kaku se po něm ohlédnul, povzdechl si a pokračoval: „Mohli bychom přijít na celkem slušné peníze, kdybychom jménem té firmy prodávali akcie, ovšem naše budou falešné, jen cáry bezceného potisklého papíru, nebudou mít žádnou cenu. Ale lidi za ně budou platit. To doufám chápete?“
Posluchači postupně odkývli na souhlas, nebo jinak dali najevo, že chápou.
Jen Sasorimu zavrtala v hlavě malá drobnost. „Ale proč nás všechny do toho zatahuješ? Myslím, že bys sám nejlépe věděl, co a jak s těmi papíry.“
„To sice ano, ale kdybych já pořád chodil kolem a nabízel tyto akcie, mohlo by to lehce ovlivnit mé postavení ve firmě. Už teď má šéf jistě malé podezření. Navíc mám ještě malý doplněk k tomuto plánu. Hodně jiných společností využívá tyto akcie a pořád nakupuje nové. Chodívá to tak, že moje firma zašle skrz svého člověka papíry a oni poté pošlou svého člověka, který dá tomu našemu peníze. Mohl by se nám dařit malý fígl, kdy se někdo od nás zamaskuje na toho člověka, který má převzít peníze a my bychom je použili k naším potřebám.“
„Ale oni určitě budou chtít nějaký důkaz, že jsme od té vaší firmy,“ dodal Itachi.
„To jsem chtěl právě říct.“ Ale Kakuzu nedořekl, protože byl zase přerušen.
„Deidara-senpai, mám pro vás dobrou Tobiho kávu a sendvič!“ Zavolal Tobi ze dveří.
„Tobi a teď jak jsem tě to učil!“ Zavolal na svého svěřence Zetsu.
Tobi se na chvíli zarazil a pak zvolal: „Senpai, sendvič!“ Následně mu ho hodil
Dei se po Tobim otočil a sendvič pohotově chytil, ovšem když Tobi zvolal „Senpai, káva!“ bylo to horší.
Deidara se zděšením v očích sledoval hrnek, který už při cestě k němu opuštěl svůj černý obsah. Většina Tobiho kávy ale skončila Deidímu v plášti, který najednou měl o mráček míň. Hrnek se rozbřinkl o podlahu.
Vzteklý Dei se ohlédl po Kytičce a prohlásil, že opravdu své svěřence učí zajímavé věci. Zetsu poté začal vysvětlovat Tobimu, že je rozdíl, když po někom hodí uzavřenou láhev saké a neuzavřený hrnek kafe. Tobi ale i tak nechápal, co udělal špatně. „Zetsu-san, je pití jako pití ne?“
Zatímco Kytička vrtěl hlavou a Dei se zase šel převléknout, Kakuzu se opět ujal slova: „Naši lidi nosí průkazky, které při předání ukážou, vím jak vypadají, tak bych mohl nějakou zfalšovat. To je jedna možnost. Ale je tu i jiné východisko. Sasori by mohl použít jednu ze svých paměťoých technik a tím by si mohl podmanit počínání toho, kdo si půjde pro ty prachy. A po převzení ho přinutit, aby prachy dodal někomu z nás. A teď chci slyšet, co si o tom myslíte?“
Sasori řekl že se mu to příliš nelíbí a ať ho z toho radějic vynechají. Kisame byl pro. Itachi se rozmýšlel. Věděl, že peněz bude potřeba, ale něco mu na tom plánu nehrálo. Své důvody si však nechal pro sebe. Zetsu se taktéž nemohl rozhodnout a Tobi nechápal o co jde. Hidan chrápal dál a příchozímu Deidarovi to bylo jedno.
Maskovaný si povzdychl a řekl, že jestli někdo bude mít lepší nápad, klidně na ním může přijít. „Nechci vás strašit, ale možná tohle bude opravdu jediné východisko, jak si trochu připomoci k penězům.“
Ale zatímco parta chlapů probírala klady a zápory a doplňovala tento plán na finance, jediná žena v Akatsuki v zamyšlení vypnula šéfův odposlech pro společenskou místnost. Plán se jí také nelíbil, ale věděla, že peníze budou potřeba.