Akatsuki, jak jste je již trochu poznali 4. - Já nic, já Tobi!

Ráno na sídlo přineslo pár překvapení. Konan zmizela neznámo kam a málem vyhořela kuchyně. To zařídil Itachi, jelikož ta, která měla vařit nebyla k nalezení, ujal se snídaně. Ale když zapnul sporák, zapraskala zásuvka a začala hořet. Velice obtížně ostatním vysvětloval, že to nezpůsobily jeho dovednosti.
Po uhašení mu ještě Kakuzu podával kázání a pak vypadl směr „práce“. Krátce na to odešel i Deidara.
„Takže já pádím, mějte se,“ zavolal Deidara a vyšel ze sídla.
Ale nebylo mu dopřáno klidného odchodu. „Senpai, proč se tváříte tak zamyšleně, až nešťastně? Rád bych vám pomohl.“
Dei nasadil ještě více neťastný výraz a zamumlal: „Tobi, mě vážně nic není, hleď si svého.“
„Ale senpai,“ vzdychl Tobi. Blonďatý mladík se mu opravdu nezdál poslední dobou v pořádku, byl skleslý, věčně zamyšlený a odmíal se komukoliv svěřit se svým trápením. Ale Tobi to z něj chtěl vypáčit.
„Deidaro-senpai, neříkejte, že vám nic není, vůbec nevypadáe zdravě. Řekněte, co s vámi je, Tobi vám pomůže! Tobi is good boy!“
„Jo ty mi určitě pomůžeš,“ řekl s jistou dávkou ironie Deidara a přidal do kroku.
„No vydíte! Tak ven s tím,“ nepochopil umělcovu ironii Tobi.
„Tobi, běž raději pomoci ostatním uklízet kuchyň.“
„Ale senpai, věřte, já vám pomůžu! Když nevíte co by, zařídí to Tobi!“
„Já o to nestojím.“
„Deidaro-senpai, vždyť jsem kamarádi, ne? A kamarádi se přece svěřují, když mají nějaký problém.“
„Tobi, víš jsme kamarádi, ale jen tak trochu … Vlastně já moc tvůj kámoš nejsem, to si jen ty myslíš.“
„Ale senpai.“
„Zmiz!“ Štekl na něj blonďák a rozběhl se směr pizzerie Deštník. S tím co ho teď tíží by mu Tobi těžko dokázal pomoci.
„Ale senpai … Vždyť jsme přátelé.“
„Ty jo, já ne!“
Tobi svěsil hlavu. Trochu ho to Deidarovo chování zamrzelo, ale nehodlal se jen tak vzdát. „Jen počkej senpai! Já vám ukážu, jaký my budeme kamarádi! Muhehe,“ zašeptal Tobi, když si vzpoměl na jednu chytrou knížku, kterou si kdysi „vypůjčil“ ze Sasoriho knihovny. Pak se obrátil na zpáteční cestu a v hlavě se mu už rodil plán na upevňování kamarádství s Deidarou.

Mezitím v sídle Sasori pracoval na jisté směsi, o kterou ho po ranní události požádal Kakuzu.
„Ten má taky nápady, jakoby nebylo lepší, kdyby nechal raději nainstalovat nové rozvody a silnější pojistky. Vždyť při poslední kontrole ten eletrikář jasně říkal, že bychom pak mohli vyhořet, když to necháme jen tak,“ zamumlal Loutkář a protřepával zkumavku se záhadnou sraženinou. „Tyhle kraviny jsem taky nedělal hodně dlouho a když vyhoří sídlo, tak to také příliš nepomůže. Ale vykládejte to tomu chamtivému dědovi,“ řekl si a sklopil oči na jednu z kádinek. Dal už tam tento roztok, nebo nedal? Sasori se nakonec rozhodl že dal a pomalu k tomu přimíchával další ingredience.
Kisame, Itachi a Zetsu ještě uklízeli v kuchyni následky požáru a hašení, Hidan u sebe cosi kutil a Tobi, jakmile přišel do sídla, hned zaběhl k sobě do pokoje. Zalistoval v jisté knížce a poté si zaběhl do města koupit rekordér a kazetu.

Odpoledne se vplížil Tobi do prázdného Deidarova pokoje a cosi začal instalovat do zdi nad umělcovou postelí. Když práci dokončil, oddychl si a vyplížil se ven.
„Tobi, co děláš v mém pokoji?“ Dei ho přistihl právě, když se vracel z práce.
„Ale Deidaro-senpai, já nic, já Tobi!“ Zapištěl vylekaně maskovaný.
Blonďák ho hned začal podezírat z něčeho nekalého. „Tobi, řekni mi popravdě, co jsi dělal na mém soukromém území!“
„Víte … Já uklízel! Dělám generální úklid sídla, začal jsem vaším pokojem. Tobi rád pomáhá! Tobi is good boy!“
„Na to ti neskočím. Jestliže uklízíš, kde máš pomůcky a čím uklízíš? A kde máš smětí?“
„Ale senpai, já zrovna začal.“
„Opravdu,“ zašklebil se Dei, „Já jen, že jsi spíš vypadal, že jsi na odchodu.“
„Aaaa … Já se chtěl inspirovat!“ Tobiho napadla spásná myšlenka.
Dei se zarazil a dost ho to udivilo, ale také začal Tobiho podezírat stále víc. Co ten skrček má zase za lubem?
„Víte senpai,“ začal černovlasý mladík „já bych chtěl také podporovat vaše umění, hrozně se mi to líbí.“ Tobi začal divoce mávat rukama a horlivě kývat hlavou.
Ale Deidara začal runout vztekem, protože si myslel, že je to nějaký ubohý Tobiho žertík a bral to jako zesměšňování jeho bombiček.
„Tobi, měl bys tedy velice dobře vědět.“ zakřičel a něco začal žmoulat v ruce „Že umění je odpal! Katsu!“ Dořekl a nechal už nyní zrdhajícímu Tobimu (zná svého senpaie delší dobu, takže dobře vycítí blížící se lekci umění) vybuchnout pod nohama broučka.
Sídlem se rozezněla rána a Tobi přeletěl až ke schodům. Zastavil se až o zeď pod nimi. Byl trochu otlučený, ale na těch „pár modřin“ už byl celkem zvyklý.
Sasori vedle to také přešel celkem v klidu, i když kvůli výbuchu upustil na zem jednu ze svých zkumavek.
Ale to už musel přiklusat do patra Kisame a zajistit doutnající koberec.