Legenda draků 15. Pravé proroctví

„Doufám že to bylo všechno co mám podepsat,“ povzdechl si Naruto.
„Mohu být tedy první co ti poblahopřeje k tvému návratu do Konohy?“ zeptala se Sakura.
„Ale můžeš, znamenalo by to pro mě mnoho,“ odpověděl Sasuke.
Sakura se mu vrhla kolem krku, plná radosti a lásky. Hele Sakuro mohla bys mi všechny dnešní papíry nahromadit dokud si půjdu se Sasukem promluvit o samotě?“ zeptal se Naruto.
„Mohla bych to udělat ale budeš to muset udělat do večera, nechci na tom dělat i zítra.“
„Je mi to jasný jenom mu chci říct několik věcí.“
„Jakých věcí?“ zeptal se udiveně Sasuke.
„Ohledně zajímavostí které se tu za posledních několik let stali a nějaké chlapské věci,“ odpověděl Naruto a pomalu šel pryč se Sasukem.
Jak se přecházeli po Konoze Naruto vyprávěl o těch všech misích které měl a co všechno zažil. Sasuke mu pak vyprávěl co dělal u Orochimara, jak ho trénoval a pak ho zabil. Potom spolu mluvili o tom co všechno se naučili a o svých společnících, i když ti Sasukeho byli už po smrti.
„Výš Sasuke, je mi líto že tví nový společníci zemřeli ale kdo ví jestli by přijali tvůj návrat.“
„Máš pravdu byl to s nimi někdy na dvě věci ale Jugo si zasloužil žít měl rád přírodu a zvířata, jediný problém byla ta kletba. Spíš byl nemocný než zlý, šlo mu o to aby se vyléčil ne o to aby někomu ublížil,“ vysvětloval Sasuke.
„No tak s tím bychom možná mohli něco udělat, zeptám se Tuaru a jestli ho ještě nestrávil tak se bude dát zachránit,“ řekl Naruto začali hledat Tuaru.
Prvního potkali Shatotuho který znovu něco skládal a byl tak nalitý kávou že to s ním mykalo jako se sbíječkou.
„Hele nevíš náhodou kde je Tuara?“ zeptal se Naruto.
Shatotu se najednou otočil a několika slovy ho odbil.
„Ne, nevím kde je a nevyrušuj.“
„No dobře tak mi ho jdeme hledat dál,“ řekl Naruto a pokračovali v hledání.
„Co byl zač tenhle malý drak a co to stavěl?“ zeptal se Sasuke.
„Tohle byl Shatotu, je z nich nejšílenější a nejmoudřejší, krom toho je vynálezce a pořád něco staví jako ty věže kolem vesnice,“ odpověděl Naruto.
Hned na to potkali Argeta který zase spal.
„Co jiného by tenhle dělal, vzbuď se přerostlá ještěrko,“ řekl Naruto otráveně a jemně do něj kopl.
„Dej mi pokoj, chci spát,“ zavrčel Argeto.
„Řekni kde je Tuara a nechám tě spát dál.“
„Je vedle nemocnice, nějak ho začalo bolet břicho,“ odpověděl Argeto a znovu začal chrápat.
„Vypadá to že to bude z jednoho ze tvých společníků,“ podotknul Naruto.
Když došli k nemocnici uviděli jak se tam Tuara svijí v křečích a kolem něj pobíhá Tsunade která ho prohlíží.
„Hele Tuaro, nebolí tě náhodou břicho od jednoho ze Sasukeho společníků které jsi spolkl?“ zeptal se Naruto.
„Nejspíš jo, jeden to asi přežil a nemohu ho strávit.“
„Tak ho skus vyplivnout,“ řekl Naruto.
„Myslíš že bych tady stála kdyby to šlo, vzpříčil se mu v žaludku a nejde to,“ odbila jeho návrh Tsunade naštvaně.
„Tak co kdybyste ho praštila do břicha a to už by potom mohlo jít,“ navrhnul Sasuke.
Jak Tsunade praštila Tuaru do břicha vyletěl z něj Jugo celý dolámaný a oslizlý.
„No fajn, tenhle je naživu, je to ten o kterém jsi říkal?“ zeptal se Naruto.
„Ano je to Jugo a už dosáhl svůj limit, měl by být asi tak den v pohodě jenom ho třeba ošetřit,“ odpověděl Sasuke.
„Tsunade mohla bys ho ošetřit a pak mě zavolej ale ještě dnes nesmí se to protáhnout do zítřka,“ řekl Naruto.
„Udělám co bude v mích silách ale proč to má být ještě dnes?“ zeptala se Tsunade.
„On je ten z koho Orochimaru čerpal sílu prokleté pečetě, jestli se to protáhne změní se na ničící monstrum a nechceme aby se někomu něco stalo,“ odpověděl Sasuke.
„S tím bych taky mohla něco udělat ale až se vyléčí, pak se na to podívám.“
„Tak to bude fajn, budu tě očekávat v mé kanceláři,“ řekl Naruto a šly dál.
„O čem jsi se mnou ještě chtěl mluvit Naruto, říkal jsi to nějak divně.“
„No já chtěl vědět jestli si se včera pokusil obnovit váš klan, Sakuru jsem neviděl šťastnější a vím že jsi přespal u ní.“
„Dostal jsi mě, celou noc chtěla něco dělat a mě zůstal jediný způsob jak se vyspat,“ řekl Sasuke s úsměvem a Naruto se na něm začal smát.
„Sranda, na mě s tím včera tlačila Hinata že chce mít už dítě, tak jsem jí řekl že je na to ještě dost času.“
„Máš štěstí že Hinata není taková jako Sakura, mě se chtělo spát a nedovolila mi. Stejně tak jí miluji a ať je někdy otravná jakkoli něco určitě chce.“
„To si myslíš jenom ty že s Hinatou nemám problémy, milá je jenom pokud se jí věnuji doma a když nedělám doma nepořádek. Jednou když jsem udělal nepořádek tak jsem šel spát bez jídla, dostal přes hubu pánví a celou noc do mě šťouchala jako omylem.“
„Vypadá to že manželky se vědí mstít lépe než naši nepřátelé,“ řekl Sasuke a začal se spolu s Narutem z chuti smát.
„Máš pravdu a začínám mít hlad, co kdybychom šly do Ichiraku ramenu se najíst. Určitě ti musel chybět taky staříkův ramen.“
„Když to tak říkáš mám hlad taky a Karin ani Kabuto neuměli dobře vařit i když se snažili.“
Tak šly oba na ramen a pak šel Naruto zpátky do kanceláře dodělat všechno papírování.
Sasuke šel uklidit a opravit jeho starý dum aby měl kde bydlet. Večer šel Naruto utahaný domů, bez večeře šel spát, Hinatě dal jenom polibek a zaspal.

„Kde to jsem a čí jsou to hroby?“ zeptal se Naruto a díval se na tři hroby s trochu nečitelnými jmény.
Snažil se k nim dojít blíže ale nešlo to, každý jeden krok co udělal se od něj vzdálili ty hroby o dva kroky. Chvilku se na ně díval ale pak si všiml někoho jak k nim jde.
„Kdo to sakra jenom může být, nějak mi je povědomí ale počkat,“ řekl Naruto a poznal tu osobu.
Byl to on sám, přikročil k jednomu z hrobů a před ním padl na kolena se slovy.
„Proč, proč právě ty jsi musela umřít, kdybych si mohl ještě jednou vybrat změnil bych to.“
Pak se mu všechno začalo ztrácet a zůstal ve tmě kde neviděl nic. Kolem něj začal někdo pobíhat, pokusil se ho chytit a najednou se ozvalo.
„Tatínku proč je tady taková tma?“
Narutovi se rozbušilo srdce, vůbec nevěděl co říct až se znovu ozval stejný hlas.
„Prosím tatínku zachraň mě, prosím …..,“ byl to spíš výkřik který přerušilo strašidelné ba až nechutné praskání kostí. Pak se ozval skřípavý hlas který až mrazil krev a před Narutem se objevila strašidelná postava. Ta postava neměla nohy, maso na ní hnilo a zářily jí rudé oči, jak od ní Naruto utíkal ozývali se další které se na něj vrhaly. Když ho dostihly, začali ho trhat a kousat no najednou zmizeli.
V další chvíli se ocitl na rozlehlé pustatině kde se bojovalo, na jedné straně viděl Saretha jak se na něm směje a vedle něj byla Hinata která očividně čekala dítě. Narutovi se zastavilo srdce a ztuhnul hrůzou když viděl jak Sareth vytahuje meč. Chtěl se rozběhnout ale objevila se před ním obrovská díra, z dálky se jenom díval jak se na něj Hinata se strachem v očích dívá a loučí se s ním pohledem. Viděl jak jí jeho meč přechází hrudí až mu srdce svíralo bolestivým pohledem. Najednou se čas zrychlil a Naruto viděl sám sebe jak s mečem zabodnutým v hrudí se táhne přes hromadu ostatních mrtvých k tělu jeho milované.
„Co to má znamenat já chci pryč nechci se na to dívat,“ křičel Naruto a tekli mu slzy z očí.
„Měl jsi si vybrat jestli přežije jedna osoba nebo mnoho jiných a tohle je břímě se kterým budeš muset jednou žít,“ řekla sám sobě Naruto který klečel u Hinatinu těla. V tom si všiml že jeho tvář se změnila na Saretha a začal se na něj arogantně smát.
„Jak to mám změnit řekni já to udělám,“ křičel Naruto na něj ale všechno se znovu ztrácelo v temnotě.
„Tohle není pravda, nestalo se to Hinata je naživu,“ opakoval si zhroucený Naruto na zemi.
„Naruto Uzumaki byl jsi vybrán k jednomu nelehkému úkolu který ti uložili bohové a jenom ty se můžeš rozhodnou mezi dobrem nebo zlem. Jsi ten který navrátí váhy dobra a zla do správné polohy ale měj na paměti že i zlo je potřeba aby dobro existovalo.“
Naruto se vzchopil a znovu viděl sebe jak stojí před šesti bílými a šesti černými draky.
„To co tě na konci tvé cesty čeká a nemine je už předurčeno ale můžeš se k tomu dopracovat několika způsoby. Necháme na tvém rozhodnutí jaký z nich si vybereš a teď odejdi udělat co máš.“
V tom se Naruto probral ze snu a viděl jak při něm sedí vystrašená Hinata.
„Něco zlého se ti zdálo miláčku, křičel si ze spaní,“ zeptala se znepokojená Hinata.
„Promiň lásko nejspíš si se mnou hrála moje představivost,“ odpověděl Naruto a znovu usnuli.
Celý další den se mu přeháněl hlavou ten divný sen ale nikomu nic nechtěl říct myslel si že by vypadal jako posera.
Všichni na něm viděly že ho něco trápí ale vždy je odbyl že je jenom ospalí. Nakonec když ho zavolala Tsunade tak šel se Sasukem do nemocnice.
„Jak vidím už jsi vzhůru Jugo,“ ozval se Sasuke hned ode dveří.
„Já, já to nechápu co se to tu děje?“ zeptal se vykuleně.
„Jsi v nemocnici v Listové a neboj nejsi považován za nepřítele, Sasuke dohlídni si na něj a za několik hodin se zastavte u mě v kanceláři,“ prohlásil Naruto a odešel.
Sasuke mu tedy všechno zběžně vysvětlil a odešli z nemocnice. Shatotu pomalinku došel k Narutově kanceláři a pořád váhal nad něčím přede dveřmi. Náhodou si ho nevšimla Sakura a zakopla o něj přičemž se jí vysypali všechny papíry na zem.
„Au dávej pozor kudy jdeš,“ štěkal na ní naštvaně.
Sakura se jenom překvapeně na něj dívala a sledovala jak jde do kanceláře za Narutem.
„Hele mám pro tebe něco zajímavého ale nevím jestli bych ti o tom měl říkat,“ začal Shatotu celý nesvůj.
„Tak mi řekni vůbec nemám celý den na nějaké blbosti.“
„Výš je to tak že …. no …. prostě je tady něco co ti musím ukázat.“
„No fajn, půjdu s tebou ale ukaž mi to co nejrychleji,“ řekl Naruto a vstal ze židle.
Shatotu ho vedl přes celou vesnici a pořád vykládal o tom jaký problém by z toho všichni mohli mýt ale taky jakby to pomohlo. Když už ho dovedl na místo kde byli zcela samy tak spustil.
„Vím že ti to přijde divné ale je tady jedna věc kterou mí bratři o mě nevědí a to že patřím k jednomu ze strážců prokleté zbroje.“
„Prokletá zbroj, jeden ze strážců o čem to do pekla mluvíš?“
„Podívej byl jednou jeden velice mocný mistr mečů který vytvořil speciální zbroj. Říkalo se že do ní vložil všechnu svou sílu ale i svou černou duši. Jde o to že nebyl ve skutečnosti zlý až do morku kosti ale když začal bojovat ovládla ho obrovská krvežíznivost. Krom toho nedokázal spát protože ho honily noční můry ze kterých šílel. Já a ostatní strážcové jsme ho sledovali jak pomalu ztrácí poslední známky lidskosti, až nakonec z něj zůstala jenom skořápka člověka ovládaná chutí po krvi. Chci abys mi pomohl tu zbroj předělat o trochu abys jí mohl využít.“
„Tak to ani náhodou nebudu se dotýkat něčeho co způsobuje šílenství.“
„No tak nebuď srab, já se už na všechno připravil a vím i jak na to ale budu od tebe potřebovat pomoc jinak to nepůjde.“
„Ach, fajn pomohu ti s tím ale jestli se něco pokazí tak budeš na mém seznamu mít čestné první místo,“ odpověděl mu otráveně Naruto a šel znovu za ním.
„Dobře tak použijeme zkratku,“ řekl Shatotu a hodil malou kuličku na zem.
Před Narutem se najednou začala stavět obrovská místnost ze zlata drahokamů a podivného modrého kovu který vypadal nádherně. Nakonec ho dovedl k oltáři ze kterého vzali plášť, brnění, rukavice, prsten, dva meče, veliké kladivo a nakonec i korunu se strašidelným tvarem. Vrátili se stejnou cestou zpátky, donesly to do Shatotuho dílny kde to složily na stůl.
„Dobře ještě něco budeš ode mě chtít?“
„Jo, jo budu potřebovat trochu tvojí krve.“
„Dobrá tak ať to už mám za sebou,“ řekl otráveně Naruto a Shatotu vytáhl jehlu kterou mu odebral trochu krve.
„Já tě zavolám až to bude všechno hotové ale bude to nejspíš za dva dny.“
„Fajn já už tedy padám zpátky dokončit papírování,“ řekl Naruto a odešel.
Zapomněl však vyndat z kapsy prsten což byla ta největší chyba co mohl udělat. Chvilku na to si šáhnul do kapsy a zjistil to, jakmile se však chtěl otočit aby ho vrátil tak ztratil vědomí a omdlel. Vybudil se několik minut na to no prsten neměl v ruce, měl ho na prstu. Snažil se si ho sundat ale nějak mu to nešlo, jedna věc mu byla podivná že všechny jeho smysli byli několikrát lepší.
„Co to jen může být za prsten vždyť nevypadá zvláštně ale počkat co to je,“ ptal se sám sebe dokud si nevšimnul něčeho zvláštního ne něm.
Byli to zvláštní rytiny které měly duhově živou barvu z čeho měl divný pocit.