Loner-1 Jako tenkrát

Tak moje první spoluautorská. Já a Amy-chan jsme tohle sesmolily doufám, že se vám to bude líbit. Dobře se bavte a užijte si to. :D

Po parném dni se konečně na obloze objevily červánky. I když bylo ještě dost brzo, na ulicích nebylo ani živáčka. Všichni byli doma a snažili se přetrpět nesnesitelné horko, které celí den panovalo.
Všichni až na jednoho.
Na sedmnáctiletého blonďatého chlapce, který seděl na hlavě čtvrtého Hokage a pozoroval západ slunce, býval tu často a i dnes přemýšlel.
Přemýšlel nad událostmi, které se staly v nedávném čase. V kterých hrál zásadní roly.
Bylo to přesně půl roku od doby, kdy Nagato zaútočil na vesnici a skoro jí srovnal se zemí. Teď však vypadala jako by se nic nestalo. Když konečně Paina porazil, vysloužil si od některých obdiv, ale zároveň pomluvy od těch ostatních, že je to stejně všechno jeho vina, kdyby tu nebyl, nic by se nestalo.
Nevadilo mu však jejich smyšlení ani nehezké poznámky. Co mu rvalo srdce bylo, že se jeho přítel přidal na stranu nevětšího zla. Zla jménem Akatsuki. Sasuke Uchiha nejmladší přeživší klanu Uchiha a jeho přítel se přidal k organizaci, která usiluje o démona v jeho nitru a tudíž i o jeho smrt. Ten den, kdy se to dozvěděl, vymazal všechny pocity, ze své mysli i srdce na něj. Když by tehdy před útokem někdo vyslovil jeho jméno určitě by prohlašoval, že ho přivede spět.Teď však ne, teď už pro něj nic neznamenal, už to byl jenom nukenin a nic jiného. Dokonce odvolal slib, který dal dívce kterou miloval. To vše se stalo a nešlo to vzít spět a přece ho čekalo další den neuvěřitelné překvapení. Dál sledoval rychle se stmívající oblohu a ani si nevšiml, že se k němu někdo blíží.
„Naruto co tu zase děláš?“ promluvila dívka s růžovíny vlasy, která k němu přišla zezadu.
„Sakuro-chan co bych tu dělal přemýšlím. Co jsi potřebovala? Potřebuje snad něco Hokage-sama?“
„Ne nepotřebuje jen jsem si s tebou chtěla promluvit,“ odpověděla
„Není o čem Sakuro!“ zvedl se a šel domů nechal jí stát na hlavě svého otce samotnou. Sakura si jenom povzdechla a sledovala jak odchází. Od doby, kdy se dozvěděl že se Sasuke přidal k Akatsuki, byl jiný už to nebyl ten rozesmátý kluk z věčně dobrou náladou. Vypadalo to jako by zmoudřel, byl vážnější. V jeho očích však už neviděla ty plamínky odhodlání a veselosti, teď už jenom prázdné a bez výrazu.
Stmívalo se proto šla domů.
Druhý den kolem poledne se u brány objeví zamaskovaná osoba v černém plášti.
„Kdo jsi?“ houkli na něj strázní
„Jsem Uchiha Sasuke a vracím se domů.“ S těmi slov si sundal kapuci.
Strážní jen zalapali po dechu. Pak se však jeden z nich vzpamatoval a prohlásil.
„Půjdeš s námi za Hokage.“
„Jistě, že půjdu stejně jsem tam chtěl jít,“ pokrčí rameny a vydal se z jedním strážním ke káge.

Mezitím
Naruto se procházel po vesnici měl právě nemířeno k monumentům Hokagu, když se před ním objeví jeden ANBU.
„Uzumaki Naruto?“ optal se ho vážným hlasem.
„Ano to jsem já,‘‘ odpověděl Naruto naprosto klidně a čekal, co zněj vypadne. Přece nic špatného neudělal nebo snad ano?
„Máte se dostavit k Hokage,“ dořekl a zmizel v obláčku kouře. Naruto jsi jen povzdechl a šel. Nepospíchal a proč taky? Nic špatného neudělal. Beztak, šlo jen o nějakou přihlouplou misi. Jako pokaždé. Jen aby se ho zbavili.
Dorazil asi za půl hodiny a přede dveřmi potká Sakuru. Vypadal docela nervózně. Stále přešlapovala z místa na místo. Když ho uviděla, zastavila se a pohlédla na něj.
„Ahoj Sakuro-chan, taky jsi pro tebe poslaly?“ zajímal se. Jeho teorie se teď rozpadla, teď půjde o něco důležitějšího.
„Ahoj Naruto taky zastavil se u mě jeden ANBU,“ odpověděla mu trochu nejistě. Proč by Tsunade posílala ANBU. Narutovi to nedalo a musel vyzvídat dál, třeba bude Sakura něco vědět.
„Co myslíš, že bábi chce?“ optal se ji.
„To nevím, ale to se stejně dozvíme,“ při těch slovech chytla za kliku.
Když otevřela dveře zůstala v ohromení stát. A nejen ona i Naruto, stál vedle ni s otevřenou pusou. Oba hleděli na tu jednu samou věc, který jim tak trochu přebývala
V místnosti byla Tsunade, Kakashi a Sasuke, který měl v ruce novou čelenku Konohy.
„Sa…Sasuke!!“ zakoktala Sakura a vstoupila do místnosti. Nemohla tomu uvěřit. Tak dlouhé čekání a když je konečně tu, nezmůže se na nic jiného než na pláč.
„Ty ses vrátil?“ zašeptala a pohlédla mu do očí už v nich neviděla ten vztek ani tu touhu po pomstě, ale radost.
Po vřelém přivítání se Sakurou mu však něco chybělo, proto se rozhlédl a podíval se na Naruta který stál u dveří ten mu nevěnoval ani jediný pohled a přistoupil k Tsunade.
„Naruto ty nemáš radost, že jsem se vrátil?“ zeptal se Sasuke, ale on ho dokonale ignoroval. Prošel kolem něj bez povšimnutí a zastavil se u stolu.
„Smím se na něco zeptat Tsunade-sama?“ pronesl a zadíval se na ní.
„Jistě jen se ptej, co se ti nezdá?“ divila se Tsunade a posadila se pohodlně. Všichni v místnosti napjatě čekali, co zněj vypadne.
„Bude Uchiha popraven za zradu?“ řekl to z kamenou tváří a tak ledovím hlasem, že se i Kakashi zhrozil. Všichni na něj vyjeveně koukali první se vzpamatovala Hokage.
„Ne přijala jsem ho zpátky do vesnice. Myslela jsem, že budeš rád,“ divila se.
Jenom krátké „Hmm“ byla jeho odpověď pak se otočil a odešel bez jediného slova.
Kakashi přistoupil k Hokage. Celé mu nějak nedocházelo., tohle nebyl ten starý Naruto. Něco bylo špatně. Ale jediný, kdo se teď divil nejvíc, byl Sasuke. Nečekal tohle od něj. Možná má právo být naštvaný, ale tohle bylo trochu moc.
„Myslel jsem že tu stojí Minato a né Naruto,‘‘ řekl Kakashi a oddychl si.
„Já vím také jsem měla ten pocit. Je to zvláštní co se s ním stalo?“ zapřemýšlela Tsunade.
Ani Sasuke a Sakura to nechápali.
Mezitím se Naruto dostal až domů, kde si sedl na postel a koukal do stropu nereagoval na volání Sakury za dveřmi dělal prostě, že není doma. Kolem desáté vytáhl batoh ze zpoza postele, který si už zabalil už předešlou noc. Naposledy se rozhlédl po skromném bytečku a odešel k bráně. Prošel vesnicí a za bránou se zastavil, aby se naposledy podíval na svojí milovanou vesnici, nemohl tam být nemohl tam zůstat prostě to nešlo.
Bohužel se neměl otáčet v bráně stála Sakura. Během chvíle stála u něj a křičela.
„Naruto! Naruto proč odcházíš? proč teď když se vrátil Sasuke? Když můžeme být zase tím 7?“ volala na něj slzami v očích. Připadalo ji to jako tenkrát, když odcházel Sasuke.
„Proč? Sakuro-chan jdu pryč odcházím a ani ty mě nezastavíš,‘‘ odpověděl a bez jakýchkoli zábran pokračoval dál.
„Neodcházej! Přece nechceš udělat to samé co udělal Sasuke před lety?“ plakala Sakura dál.
„Sbohem Sakura-chan,‘‘otočil se a odcházel slyšel jak za ním utíká v rychlosti se rozběh a ocitl se za ní.
Z jejího pohledu to však vypadalo jako kdyby zmizel a pak cítila jenom ránu do hlavy a uslyšela.
„Odpust mi Sakuro-chan. Sbohem.“ Jen co se zhroutila Naruto jí odnesl na lavičku, kde jí nechal a sám zmizel v nedalekých lesích.