Potomek dvou klanů - 3 Zkouška

Třetí tak jsi ho užijte x)

„Ehm… ehm… Jestli mluvíte o mě, nebylo by lepší, kdybych tu aspoň byl?“ ozvalo se ze zákoutí. Oba dva vylekaně nadskočili, když se před nimi objevil blonďatý mladík.
„Naruto-san?“ podivili se, Naruto se totiž začal tvářit jako ten nepotřebný a neinformovaný.
„Hm… kdopak to je?“ divil jsem a ukázal jsem na muže stojící vedle Kaory. Trošku se mi nezdál, ale to byl jen první odhad. A nemusí být nikdy důležitý.
„To je Kasag, syn bývalého velitele gardy a součastný velitel. Chtěl jste, abych vám vyprávěla historii klanu, máte skvělou příležitost,“ oznámila mu Kaora, jelikož i ona si uvědomila, že by mohl takhle reagovat. Sice už dospěl, ale něco starého v něm přeci jen zůstalo.
„Okamžik makro, o jaké zkoušce jste se to bavili?“ chtěl vědět. Teď už mu bylo celkem jedno, co je to za člověka nebo, co má za úkol. Zajímala ho ta zkouška, jednalo se při ní především o něj. A taky, dlouho si pořádně nezabojoval.
„Můj pane, musíte se zúčastnit výběrové zkoušky, každý vůdce kdysi skládal zkoušku, kde mohl získat po dobu svého života bájnou katanu osudu. To jméno dostala, když se v generacích objevila jen u pěti vůdců a to je klan více než šest set let starý. Vloží vám do rukou element vody, musíte se ho naučit ovládat a navíc zesílí stávající uživatelovy živly. Proto myslím, že byste měl zkusit štěstí. A navíc se o kataně mluví v legendě,“ řekl Kasag. Vyprávění bylo přece jen pro Naruta trochu dlouhé, už byl celý nedočkavý, až začne ta zkouška.
„Dobře tedy. Teď potřebuji znát odpovědi na moje otázky. Kaoro jdeme,“ řekl Naruto a krátce pohlédl na ženu.
„Ano Naruto-san.“
„Je to skoro tři sta let, co byla legenda o bráně vyslovena. Na začátku tomu nikdo nevěnoval pozornost, také proč, tak honosný a mocný klan vyvražděn? Postupem času se na legendu zapomínalo. Naštěstí byla zapsána do staré knihy. Kde jsme jí později nalezli. Když před čtyřiceti lety klan padl, zbyl jediný potomek – vaše matka. Aby se zachránila, prchla do Konohy,“ podala mu Kaora potřebné informace. Pokud byla tedy jeho matka ta poslední. Je teď on jediný žijící člen tohoto klanu. Zamlouvalo se mu.
„Jak jsem už říkal, musela uniknout, ale vrah jí stejně dostih i když prožila svých pět let štěstí.“ vmísil se do vyprávění Naruto s poznámkou při, které sklopil hlavu. Vzpomínka na matku ho zabolela u srdce.
„Přestali jsme doufat, že se legenda naplní a teď po dvaceti letech se tu zjevíte vy a brána se rozzáří. Nikdo netušil, že měla potomka,“ znovu vypráví příběh Kaory. Naruto ji s napětím poslouchal.
„Myslím, že bych se měl nasnídat a zkusit štěstí.‘‘ rozhodl se Naruto. V tuhle chvíli dokázal myslet jen na jídlo, jedině to dokázala odrazit myšlenku na následující zkoušku.
„Má to znamenat, že jste se rozhodl, že půjdete složit zkoušku odvahy, výdrže a rozhodnosti?‘‘ divil se Kasag. Nikdy předtím, nic takového nezažil. Nikdo před ním nebyla tak zapálený do boje jako právě Naruto.
„Ano, ale na lačný žaludek to nepůjde. (no jo Naruto a nalačno) Najedli se a vyrazili do tréninkové haly. Vedl je celou dobu Kasag a Naruto se zvědavě rozhlížel kolem.

V hale

Když už konečně byli v hale, Kasag ukázal na padací dveře. Naruto se jen rozhlédl tázavým pohledem. Měl tolik otázek, ale na ty teď nebyl vůbec čas.
„Musíte jít sám nesmíme vám pomáhat,“ promluvila Kaora, když pohled zachytila.
Sestoupil do tmavé místnost, jediné světlo vycházelo z otvoru na padací dveře, které se ale z bouchnutím zavřely. Octl se v úplné tmě. Nestačil se ani rozkoukal a už vedle mě stál Kyuubi a vycházelo z něj zlatavé světlo. Konečně viděl, kde stojí. Byl ve velikánské místnosti s mramorovými sloupy, které podpíraly strop. Na druhé straně byly dveře.
Náhle mu došlo, že mu nemá nikdo pomáhat a chtěl jsem říct Kyuubimu ať zase zaleze, ale jako by to on věděl.
„Nemusíš mi nic říkat, můžu ti pomáhat jsem tvou součástí, proto mohu být tu, ale nebudu ti pomáhat s bojem, kdyby nějaký nastal, aby to bylo fér. Budu ti jenom svítit, copak bys v té tmě vůbec viděl?“ usmál se Kyuubi a dál mu spokojeně seděl na rameni. Alespoň on byl klidný.
Naruto toho nechal, udělali sotva krok ke dveřím, když se ocitli znovu v Konoze, když mu bylo dvanáct a vyráželi na misi, kde zachraňovali Sasukeho. Opakovala se historie a on nemohl nic dělat. Potom si uvědomil, že se mění scéna. Teď stál na skále před, sebou měl obrovského Kyuubiho. Stála tam žena s malým uzlíčkem a podávala ho muži, který mu byl strašně podobný. Během okamžiku věděl, jsou to jeho rodiče, a že se bude dívat na smrt svého otce.
Nerozmýšlel se ani minutu a skočil před otce do rány jednoho Kyuubiho ocasu. Zavřel oči a čekal ránu, ale ta se nedostavila. Když jsem oči znovu otevřel stál v místnosti z mramorovými sloupy a nad hlavou zněl hlas hlásající „Odvaha“.
Nestačil se ani zeptat Kyuubiho, co se děje když se přede ním objevil Sasuke jak drží babi Tsunade. Pod krkem měla katanu a Sasuke se hrozivě se směje. Odtrhl je od sebe a začal jí chránit. Po náročném boji, se Sasuke i Tsunade rozplynuli a on klesl na kolena.
Chvíli se nic nedělo, i když se nic znovu nezjevilo, tak se vzchopil a postavil do bojového postavení. Scéna se rozplynula, on a Kyuubi stáli u dveřích na konci místnosti. Naruto sahal na kliku.
A ten samý hlas teď volal „Výdrž“.
Kyuubi zřejmě nic nechápal a proto se na mě osopil.
„Jaká odvaha, jaká výdrž vždyť se nic nestalo jen jsme prošli halou?“
„Zatím co ty jsi jen prošel halou já si prodělal dvě zkoušky a teď mě čeká třetí,“ odpověděl suše.
Vstoupili do místnosti osvětlené modrým světlem v tom světle zanikala i Kyuubiho záře.
Na konci místnosti visela na zdi stříbrno-modrá katana a jakoby všechno světlo vycházelo z ní. Před nimi byla do kamene vytesaná tato slova:

Věděl, že člověka by kvůli vlastnímu obohacení a už vůbec ne kvůli osudu nezabil. Proto na hlas promluvil.

Katana se rozzářila ještě víc a vznesla se do vzduchu a přistála mu v rukou. Jen co se ho dotkla, přenesli se zpět do tréninkové haly.
Kyuubi se přenesl zpátky do něj a já se rozhlédl. Hala byla prázdná. Z ničeho nic se však otevřely dveře a ke mně běželi Kaora a Kasag. A obdivně pozorovali katanu v mých rukách.
Oba mi srdečně blahopřáli.
„Nyní jste šestý klanový vůdce, který katanu získal.“ Konstatoval Kasag a široce se usmál.
„Ano to je skvělé, ale mám prosbu.“
„Jakou?“ ptali se ze zájmem oba.
„Chtěl bych si jí vyzkoušet,“ řekl se zářivým úsměvem na rtech.
„Teď hned?'' Ptal se Kasug
„Ano, proč je to nějaký problém?“
„To určitě ne, ale nechcete to nechat na zítra. Je přece jenom trochu pozdě.“
„Jak pozdě? Tam dole jsem byl sotva hodinu,“ divil se.
„My jsme vám to zapomněli říct,“ vložila se do rozhovoru Kaora „dole běží čas jinak něž tady nahoře. Vám to připadalo, že jste tam byl jednu hodinu, ale tady uběhl den.'“ Dodala Kaora
„Kolik je teď hodin?“ otázal je překvapeně blonďák.
„No, kolem půlnoci.“ Zívla.
Teprve teď jsem si všimnul, že mají na sobě župany.
„Tak to promiňte, já to nevěděl, je tu světlo jako ve dne. Půjdeme si odpočinout a zítra mi sem někoho přiveďte. Někoho, s kým bych mohl změřit síly, ano?“
„Hai!“ ozvalo se dvojhlasně.

Pokračování příště