Potomek dvou klanů - 5 Nový nepřítel

„Ale ještě jsi neřekl, proč jsi přišel, evidentně máš ještě hodně práce.“ Ptala se Tsunade.
„Žabí vědma mi předpověděla, že můj nepřítel si mě najde a já ho hledat nemusím. Proto jsem se rozhodl podívat domů.“
„To chceš říct, že Madara přijde?“ Optal se Kakashi.
„Zatím je vesnice v bezpečí. Já totiž poznám, kdy bude čas útoku.“
„Jak to poznáš?“
„To nevím.“ Zakroutil hlavou.
„Naruto myslím, že by si měl dostat zbytek dědictví po otci, když už část máš.“ Vložila se do rozhovoru Tsunade.
„Jaké dědictví já myslel, že všechno co mi odkázal, už mám a Ero-sennin se mi v dopise o žádném nezmínil kromě toho, co měl v pokoji.“
„To je možné, nejspíš na to zapomněl, nebo prostě nechtěl, abys věděl všecko od něj, to už asi nezjistíme.“ Pokrčila rameny Tsunade.
„A co je to vlastně za dědictví?“
„No teď v tuhle chvíli vlastníš celou čtvrť Namikaze.“ Ozval se Kakashi.
To Naruto nečekal a šel do kolen. Teď ho musel chytat Kakashi. ()
„Co-cože? Celou čtvrť?“ Zakoktal Naruto znovu byl usazen v křesle. Do kterého ho posadil Kakashi.
„Ano jelikož jsi jediný žijící potomek, tak ti od narození všechno patří.“ Vložila se do toho Tsunade.
„Od narození?“
„Ano, ale na rozkaz Třetího čtvrť dostala správce, než si jí převezmeš. Můžeš se jít hned nastěhovat.“
„Kdo je ten správce znám ho?“
„Ne myslím, že ne. Je to vysloužilý ANBU velitel, který to měl od Třetího jako dlouhodobou misi a plní jí do teď. Kakashi tě tam určitě rád vezme, že Kakashi?“
„Jistě hokage-sama.“
„Můžete jít.“
„A ještě něco,“ otočí se na Tsunade „nikomu neříkejte, že jsem se vrátil. Chci si je najít sám.“ Usměje se a vykročil s Kakashi z kanceláře. Za sebou nechal celý tým Gai a Tsunade s otázkou „Proč?“ na rtech.
Mezitím u Naruta.
Když Kakashi s Narutem vyšli před budovu zjistili, že je už dávno tma. Oba šli mlčky. Naruto si zase nasadil kapuci a vydali se k jeho novému domovu. Cesta jim netrvala ani pět minut. Takový kousek byli od centra Konohy. Když Naruto stál před honosnou bránou klanu Namikaze podlamovala se mu kolena. Brána byla vyřezaná z jednoho kusu dřeva a na jejím průčelí byla vyražená zlatá vlnka. Už dřív to místo viděl, ale nikdy netušil, že je jeho.
Když prošli bránou do vnitřku čtvrti bylo na první pohled vidět, že je z velké části dobře udržovaná.
Šli po štěrkové cestě, hlavní ulicí k sídlu klanu. Byla to honosná budova s venkovním i vnitřním cvičištěm a spoustou pokojů. Po prohlídce domu šli za vysloužilým velitelem do jednoho menšího domku blízko hlavního sídla.
Když mu Kakashi vysvětlil, že jeho mise skončila, bylo vidět, že se mu z útulného malého domečku nechce, proto mu Naruto navrhl, jestli tam nechce natrvalo bydlet. S radostí nabídku přijal. Naruto se rozloučil s Kakashim a vydal se prozkoumat svůj nový domov.
Čtvrť byla obrovská. Naruto byl hodně unavený, a proto si důkladnou prohlídku nechal na ráno.
Druhý den se vydal na obhlídku. To, co vlastnil klan, bylo neuvěřitelné, až zarážející. Naruto našel knihovnu, obrovskou zahradu a výcvikové středisko na ninja psy, které se rozhodl přebudovat na výcvik jeho lišek. Seděl zrovna v altánu v zahradě, když z něj vyskočil Kyuubi.
„Aaa, jaká nádherná zahrada, tak prostorná.“ Řekl a skočil vedle Naruta na lavičku. (byl samozřejmě ve své zmenšené verzi)
„Děje se něco? Jsi nějaký zamlklý. To se často nestává.“
„Ani ne jen jsem přemýšlel o svých rodičích a hlavně o otci. Víš, celý život jsem k němu vzhlížel, aniž bych věděl, že to byl můj otec. Pro mě byl od začátku nejlepší hokage v Konoze, i když do mě zapečetil tebe.“ Odmlčel se a zadíval se na zahradu.
„Víš, on zemřel, když chránil něco, co mu bylo z celého srdce drahé a zároveň dával něco tak nebezpečného, jako je démon, do svého vlastního syna. On přece nemohl vědět, že tě ovládnu a budu ještě silnější než on, kdy byl.“ Povzdechl si a mlčel nechajíc se unášet tokem svých myšlenek. Z přemýšlení ho vytrhl až Kyuubi s otázkou.
„Víš možná to v hlouby srdci věděl, že budeš mnohem silnější, než on a doufal, že se na něj nebudeš zlobit. A ještě jsem se chtěl zeptat, co chceš dělat? Teda myslím, až nastane ten okamžik, kdy se budeš muset utkat s Madarou?“
„No budu muset něco vymyslet a také začít ještě víc trénovat. Abych na něj stačil, přece jenom je to nejsilnější Uchiha všech dob a bojoval i s Prvním. Víš co, necháme toho, jsem tu skoro druhý den a ještě jsem nebyl v Ichiraku. Mám hlad, pojď, jdeme.“ S těmi slovy vyšel z altánku a počkal, až se Kyuubi uráčí skočit zpátky a vyrazil do svého nejoblíbenějšího obchodu.
Cestou pozoroval Konohu a přemýšlel, kolik se toho za ten čas změnilo, ale jeho milovaná vesnice je stále stejná. Jeho plášť za ním ve slabém vánku vál a jelikož neměl kapuci, tak mu cuchal i delší blond vlasy. Dorazil do Ichiraku před obchodem se zastavil a vychutnával si ten pohled. Přece jenom to bylo už šest let, co neměl ten výtečný ramen. Potom odhrnul závěs a vstoupil.
„Dobrý den, staříku jeden extra velký masový ramen.“ Objednal si a sedl si na stoličku.
„Dobrý den pane. Hned to bude a ještě něco…?“ pořádně si příchozího prohlédl, připadal mu povědomý, ale nevěděl odkud.
„Promiňte, ale připadáte mi povědomý, neznáme se?“
„Myslím, že známe staříku.“ Pronesl a široce se usmál.
„Já si nevz…Jak jste mě to nazval? Staříku? Ale tak mi říkal jenom… Naruto? Jsi to ty?“ Když dotyčný potvrdil, rozzářily se mu oči štěstím a radostně vykřiknul.
„Naruto, jsem tak rád, že si se vrátil. Kde jsi celý ten čas byl a jak ses měl?“
Než však stačil na cokoli odpovědět, přenesla se před něj na stůl malinká bílo šedá liška. Stařík zmlknul a koukal na ni jako na zjevení.
„Ahoj Cuky děje se něco?“ ptal se Naruto a dojídal misku ramenu.
„Naruto-sama! Děje se něco hrozného! Musíte okamžitě do údolí někdo na něj utočí!“ vychrlila malinká liška a sesunula se na stůl.
„Cože?“ vzal lištičku do náručí a chystal se zaplatit, ale stařík ho zastavil ze slovy.
„Nech to Naruto máš to jako dárek k návratu.“
Než se nadál Naruto poděkoval a zmizel ve víru malých kapiček.

V liščím údolí

Naruto se přemístil přímo doprostřed údolí a uviděl strašný chaos. Jeho lišky statečně bojovaly a chránily své mladé, které byly v zadní části vesnice. Bohužel jim však docházely síly a postupně se jejich obrana prolomovala a nadevšechno snažení, oni postupovali stále blíž středu vesnice. Stály proti obrovskému klokanovi, na kterém stála žena z delšími vlasy svázaných do dvou copů v modrém tričku a černých kalhotách a posílala jedno bleskové jutsu za druhým. A její klokan lišky demoloval ohromnými údery do země a dělal obrovité krátery.
„Kyuubi vylez a zvětši se do normální velikosti, jdeme bojovat!“
To už stál na hlavě obrovitému Kyuubimu.
„Jsem tu, jedem tomu přerostlému myšákovi nakopat pr**l! Drž se!“
S těmi slovy skočil před klokana a svými ocasy zabránil ostatním liškám bojovat a zároveň je chránil před útoky.
„Kdo jsi a co pohledáváš na tomto místě!“ zakřičel Naruto na dívku na klokanovi.
„Jsem Kania a chci srovnat tuhle vesnici se zemí, abych tady mohla vybudovat svojí.“ Prohlásila, jakoby si chtěla koupit rohlík v samoobsluze.
„Tak s tím nepočítej, já svojí vesnici nedám, tak lehce. Proč vyvoláváš konflikty místo toho, aby sis našla nějaké jiné místo?“
„Jiné místo? Hahahaha ty dokážeš člověka pobavit. Já chci tohle místo ne žádné jiné, proto jsi pro něj teď jdu. A nikdo mi v tom nezabrání ani ty ne.“
„Rairyuu no Tatsumaki.“ Zařvala z plných plic a z oblohy do ní uhodil blesk a ohromnou rychlostí se roztočila vzniklo tornádo, které vypadalo jako dračí hlava.
„Dobře jak chceš! Když to nejde po dobrým půjde to po zlém. Fuuton: Kamikaze!“ Jejich techniky do sebe narazily a Kaniu to odhodilo pár metrů dál rychle se však zvedla a složil pár pečetí a zařvala Raijingu Sandaa! Kyuubi musel odskočit od vesnice, aby je to nezasáhl, ale blesky je pronásledovaly dál, začali zběsile uskakovat. (poz. aut.: tato technika má skutečné jméno, ale liší se významem.)
„Kyuubi, odveď jí co nejdál od vesnice, musí udržovat jutsu půjde za námi!“ Křikl Naruto a začal skládat pečetě.
„O co myslíš, že se snažím?!“ zahuláká a dál uskakuje před blesky.
Konečně byli od vesnice dostatečně daleko. Naruto držel ruce v pečeti tygra soustředil chakru do celého těla a aktivoval svůj Nukagan. Potom pronesl název jutsu na které se chystal.
„Fuuton: Renkuudan!“ a z úst vypustil ohromné množství vzduchu smíšeného s chakrou, která se na protivníka řítila neuvěřitelnou rychlostí.
„Páni Naruto nevěděl jsem, že tohle umíš.“ Prohlásil obdivně Kyuubi „Ale myslím, že už jsem to někde viděl, kde to jenom bylo?“
„No vlastně máš pravdu, viděl jsi ho, u Jednoocasého trochu jsem ho upravil na moji potřebu, ale je to zatím moje druhé nejsilnější jutsu, které plně ovládám.“
„Aha tak Shukaku, no mě bylo hned povědomé.“ Zatím co si vyměňovali názory, vlna se řítila na protivnici. Ta se stačila ještě vlně vyhnou, ale její klokan to schytal plnou silou a zmizel v oblaku prachu někde na konci hor. Potom bylo slyšet jenom hlasité “puf“. Naruto zavolal Kyuubiho zpátky do sebe.
Znovu začal boj, tentokrát v taijutsu. Jejich síly byly vyrovnané, proto přešli na Genjutsu. Než stačila něco udělat Naruto na ni vyslal svoje.
„Magen: Nijuu Kokoni Arazu no Jutsu“ (Démonická iluze: Technika dvojnásobného falešného okolí). On sice žádné Genjutsu neovládal, ale mohl je používat díky Kyuubimu, který je ovládal dokonale.
Kania dál bojoval v Genjutsu. Pro ni to byly hodiny pro Naruta pár vteřin, když mu Kyuubi oznámil:
„Už se dostala s prvního, zatím neví, že je v dvojitém. Je hodně unavená a za chvíli jí dojde chakra.“
„Dobře až jí vyplácá na minimum zrušíme genjutsu a promluvíme si s ní.“
Během pár minut se doopravdy zhroutila a už se nezvedla. Naruto k ní prostoupil a otočil jí obličejem k sobě.
„Kdo tě poslal? Nikdo by takhle nebojoval jenom kvůli nějakému místu, tak co chceš?“
„Já… kuck… já jsem jen nástroj mého pána. On... kuck… si to přál a já to nesplnila…“ nedořekla a upadla do bezvědomí. Kyuubi vyskočil ven z Naruta a zadíval se na osobu před sebou.
„No teď se asi nic nedozvíme. Dám jí hlídat ve vesnici, co ty na to?“ řekl Naruto a otočil se k němu zády. Koukal na vesničku před sebou. Byl rád, že je skoro neporušená a to co bylo zničené se dalo opravit.
„Udělej, co uznáš za vhodné, ale měli bychom zjistit, kdo je ten její pán. Bude nejspíš nebezpečný.“
„To asi ano. Teď mi ale pomoz, odneseme jí do vesnice. Musíme zkontrolovat škody. Potom jí odnesu do Listové, kde jí nechám hlídat. Tak jdeš?“
„No jo vždyť už jdu.“ Zavrčel Kyuubi a pomáhal Narutovi dopravit jí do vesnice.
Pokračování příště…