Loner - 5 Probuzený cit

Tak je tu pátý díl serie loner je trochu kradší, ale s celkového dojmu to snad nebude vadit. Přeju příjemné čtení

Ostrovem se nesly zvuky boje. Mladík z blond vlasy stál proti obrovité devítiocasé lišce. Začal okolo ní běhat. Jeho rychlost byla neuvěřitelná, vypadalo to jakoby tam vůbec nebyl.
Během chvíle seděl lišce za krkem.
„Kyuubi ty se vůbec nebráníš. Děje se něco?“ ptal se a slezl dolů.
„Ne nic jen si myslím, že rychlost už cvičit nemusíme, máš stejný rozsah pohybu jako Rock Lee při otevření páté brány. Měl bys začít cvičit ohnivou podstatu chakry.“ Zadívala se na jeho přiblblí výraz v obličeji, který jí přišel tak roztomilí a čekala co odpoví.
„Ale jak liško? Jak to cvičit?“
„Sedni si na zem a skus se ponořit jenom do sebe, vypusť svět kolem sebe a soustřeď se na chakru a její ohnivou část. Když zvládneš tohle měl bys pouhým dotekem zapálit trs suché trávy nebo ho alespoň ožehnout pak můžeme přejít na druhý krok.“ Naruto kývl, že rozumí okamžitě si sedl a začal se soustředit. Kyuubi ho chvíli pozorovala, ale když se nic zvláštního nedělo rozhodla se jít protáhnout.
Otočila se a po skalní stěně, kde s Narutem tábořili se vydala k jezeru.
Celí obrovský ostrov byl už pár set let nečinná sopka z jejího kamenného jícnu se stalo údolí. Stěny okolo časem spadli až na jednu jedinou, tu ze severu po které šla.
Postupem času se ostrov zanesl hlínou. Kyuubi došla až tam, kde byl zdroj problému, ohromné a hluboké jezero z kterého vytékal vodopád padal v neuvěřitelnou rychlostí dolu do údolí.
Podle jejího uvážení na této skalní stěně vytryskl pramen a v kotlince utvořil jezero voda prorazila nejtenčí její přirozenou hráz a tak vznikl vodopád, jenomže neměl kam otékat a postupem času zatopil celí ostrov a tím vznikli bažiny. Jelikož byla severní skalní stěna jediná, kde byla voda čistá a hlavně jí nebylo tolik jako dole, vznikl tam postupem času řidší les. Malí ráj obklopený z jedné strany nepřístupním mořem a z druhé odpuzující bažinou.
Když před třemi dni přišli, ze všeho nejdřív udělali vodě přístup k moři, aby mohla odtékat potom Kyuubi začala vodu odpařovat teď už byl z větší části vysušení. Naruto nanosil pomocí svých klonů obrovské kameny a vyčistil prostor pod vodopádem, který Kyuubi na chvíli zastavila svými ocasy. Ukázalo se, že si voda vyhloubila menší jezírko do kterého spadala voda z vodopádu. Stačilo jen udělat vodě kanál na otékání a vše bylo vyřešeno. To vše zvládli před třemi dny. Kyuubi se napila ještě chvíli sledovala jak voda padá z té ohromné víšky dolu, pak se otočila a šla zpátky k Narutovy.
Když dorazila stále tam seděl a snažil se v sobě najít oheň.
Chvíli ho pozorovala a zrovna když mu chtěla říct ať to nechá na zítra, otevřel zprudka oči rukou se dotkl suché trávy před sebou a ta okamžitě vzplála velmi silním plamenem.
Kyuubi nemohla uvěřit vlastním očím v tak krátkém čase ho v sobě dokázal najít a tu trávu zapálit ne jenom očmoudit nebo ještě méně opálit špičky. Dál sledovala vesele plápolající ohýnek a vesele poskakujícího Naruta.
Kyuubi jeho radostné počínaní chápala, konečně se mu to povedlo, otočil se na ní a nejspíš jí chtěl něco říct, ale padl únavou. Těsně nad zemí ho zachytil jeden z jejich ocasu. Stočila se do klubíčka, Narutovu hlavu si položila na svůj bok a přikryla ho svými ocasy. S hlavou položenou na předních packách bedlivě sledovala okolí, aby se mu přece jenom něco nestalo.
Trvalo pár hodin než se probudil, bylo mu tak krásně teplíčko a ležel na něčem měkkém , chtěl se otočit a spát dál, když ho něco pošimralo na tváři chvilku se to snažil ignorovat pak to, ale nevydržel a otevřel naštvaně oči. Jeho blankytné se dívali do krvavě rudých ne však zlověstných, ale do očí, které se smáli a vycházelo z nich teplo a opora. Trochu se narovnal a uvědomil si na čem to spal a co ho tak otravně šimralo na tvářích. Byl to jeden z Kyuubiných ocasu, které měla přehozen přes něj jako peřinu.
„Jak dlouho jsem spal?“ vykoktal a podíval se na svojí živou postel.
„No pár hodin to bude, podívej už zapadá slunce,“ řekla a ukázala ocasem na obzor, kde se obrovské slunce za doprovodu červánku chystalo zapadnou. Než stačil něco odpovědět, zakručelo mu nahlas v břiše. Kyuubi se rozesmála.
„Slyším, že je čas večeře, počkej tady a rozdělej oheň teď už to zvládneš beze mě,“ znovu se usmála a pokračovala, „ já zatím skočím něco ulovit k snědku ano?!“ S těmi slovy se otočila a rozběhla se přes moře.
Naruto si připravil suchou trávu a dřevo. Sedl si a začal se soustředit jen co ucítil v sobe onen žár, oči otevřel dotkl se suché trávy, která okamžitě vzplála. Naházel na ní menší smrkové větvičky a během chvíle oheň vesele praskal pak už jenom přikládal a čekal až se Kyuubi vrátí. Netrvalo to ani půl hodiny a byla zpátky a pěkným jelenem v přední pacce. Koukla na oheň a mírně se pousmála, potom položila jelena vedle ohně a vydala se napít k nedalekému jezeru. Naruto se dal do porcování masa. Kůži vnitřnosti a všechno nepotřebné zahrabal a na provizorní rošt s klacku položil naporcované maso. Co mu zbylo si nechal vedle sebe na pozdější opečení (na roštu nebylo místo) přece jenom opečené maso se dá jíst i studené ke snídani. Mezitím se vrátila Kyuubi a sledovala jeho počínaní. Když bylo jídlo hotové nabídl jí Naruto porci, kterou pro ní připravil ona však odmítla se slovy.
„Jen si to jídlo heky sněz, já jsem v tom lese nechytala jenom jednoho jelena, ale celé stádo tenhle byl jenom pro tebe já už měla,“ usmála se na něj a sledovala jeho výraz nechápavosti. Když se Naruto konečně najedl a dopekl všechno maso hlasitě zívl chtěl se vydat ke spacáku, ale vzpomněl si jak krásně se mu spalo u Kyuubi zachumlaný do jejího kožíšku. Pomalím krokem se došoural k ní chvíli na ní jen koukal pak se odhodlal říct. „Mohl bych …“ nedořekl Kyuubi jako by mu četla myšlenky, kývla hlavou a dala pryč ocasy, aby si mohl lehnout ( už předtím tak ležela u ohně)
Narutovy se rozzářily oči a s radostí se jí opět zachumlal do kožíšku a usnul Kyuubi přes něj jenom hodila své ocasy a pohodlně si položila hlavu na přední packy a bedlivě sledovala okolí. Jako máma když hlídá a opatruje své mládě. Koukala do ohně který zapálil Naruto a musela uznat, že má talent jen málo lidí dokáže svůj živel hned na začátku učení alespoň v minimu používat a on se ho naučil používat a to zvládl za necelou hodinu. Znovu se musela usmát při vzpomínce, že kdysi proti ní bojoval a kdyby se nezměnila nejspíš by i vyhrál jí kouzlila na tváři usměv. Ještě notnou chvíli pozorovala plápolající oheň než také usnula klidným spánkem. Na malém ráji uprostřed moře klidně spal démon a člověk zvláštní dvojice. Dvojice která ještě nedávno proti sobě bojovala teď tu v klidu spala schoulená k sobe a nevědí o světě.