NIKDY ti neodpustím!!!

„Hej, ještě jednou!“
„Stačí, už si toho měl dost, nemyslíš?“
„NESTAČÍ! Ještě pořád jsem naštvanej!“
"No jo, to seš už jak dlouho, ale četl jsem, že hněv a alkohol jsou špatná kombinace a …“
„Ten mrňavej… On mě tak štve! S tím jeho povýšeným pohledem a jak pořád mává s tím svým velkým…“
„… A jsme zase u toho meče… Třeba si tím kompenzuje, že má malý…“
„… Mozek? Jo!! Teď si na to kápl!“
„No, já jsem spíš myslel, že ho má malýho jako ty, Naruto.“
„SAII!!!“
„Eee… Vrátíme se k Sasukemu?“
„Sasuke… Grrr!!! Jdu si ulevit.“
„Uf, chvíli klid…“
„Zdravím Sai!“
„Kakashi-sempai, radši odejděte. Naruto má zase jednu ze svých ‘Sasuke’ nálad.“
„Cožeee? Tak to já mizím! Minule se mi z těch jeho výlevů zježily vlasy!!!“

…

„Naruto, nepůjdeme už domů?“
„Ne, ještě jsem ti neřekl, jak Sasuke…“
„My o vlku a Sasuke ve dveřích…“
„SASUKE!!!“
„Toho musím využít a rychle zmizet…“
„SASUKE!!! Jak se opovažuješ mi lézt na oči??!!“
„Tebe to ještě žere, Naruto? To na to pořád nemůžeš zapomenout a prostě mi odpustit? Chováš se jako malej.“
„Odpustit??? Zapomenout!!! To myslíš jako vážně?“
„Si otravný Naruto“
„Odpustil jsem ti, že ses choval jako povýšený pako a neustále mě jenom shazoval.
Odpustil jsem ti, že si od nás odešel k tomu hadímu dědkovi a zlomil Sakuře-chan srdce.
Odpustil jsem ti, že ses mě pokusil zabít. Vlastně dvakrát! Nebo třikrát? No, odpustil jsem ti všechny pokusy!
Odpustil jsem ti i to, že si se vzdal a zbaběle usmířil se svým bratrem, když si zjistil, že na něho zase nemáš.
A když si přilezl zpátky, protože už tě nikdo nechtěl, kdo přemluvil Hokage aby si v Konoze mohl zůstat, he? A ještě jsem ti dokonce dohodil i Sakuru-chan.
Ale co ti nikdy, NIKDY neodpustím je, že za svědka ti půjde Itachi!!!

RASENGAN!!!“