Rozpad týmu Gai

„Tak týme Gai, před dnešním tréninkem si dáme malou rozcvičku.“
„Jakou, jakou, JAKOU? Pět set kliků? Tisíc dřepů? Dvaceti kilometrový běh?“
„Správný přístup, Lee! Tak tedy dvaceti kilometrový běh!“
„Gai-sensei a smíme to běžet sprintem?“
„Ježiš, Lee, vždyť to není možné.“
„Neji, ty víš, že se sílou mládí je možné všechno.“
„Není, sensei.“
„TenTen, ty snad také pochybuješ? Pak si tedy dáme dvacet pět kilometrů sprintem a potom tisíc dřepů na jedné noze.“
„Výborně, Gai-sensei, tomu říkám rozcvička!“
„Ti dva mě zničí…“
„Poběž, Neji, nebo si vymyslí ještě něco horšího.“

…

„Tak po malé rozcvičce vás naučím něco, bez čeho se žádný dokonalý shinobi neobejde.“
„TenTen, on vážně řekl ‘po malé rozcvičce’???”
„No tak, děcka, vzchopte se. Vás nezajímá, co vás chci naučit?”
„Zajímá, Gai-sensei! Co to bude? Nějaký super ultra kombo? Nadlidské taijutsu? Jak si správně vyprat kombinézu? Tak co? Co? CO???“
„Uklidni se, Lee, bude to něco ještě lepšího. Naučím vás tajemství, díky kterému jsem již tolikrát porazil svého rivala Kakashiho a nejlepší na tom je, že Kakashi to nikdy nemůže použít.“
„To zas bude něco…“
„Ticho, Neji, poslouchej, teď se dozvíme tajemství senseiovy dokonalosti!“
„Tak tedy, základem správného útoku je vyřadit protivníkovi smysly. Nejlépe rovnou zrak. A proto ho musíte oslnit svým úsměvem. Dnes vás tedy naučím, jak si správně bělit zuby.“
„Parááááda!!!“
„To jsou blbci, oba dva.“
„Ach jo.“

…

„Výborně tak pro dnešek končíme. Jděte domů.“
„Konečně…“
„Lee, ty ještě nejdeš?“
„Ne, Gai-sensei, chci si procvičit nějaké techniky. Ještě pořád zbývá trocha světla!“
„To je můj student! Jsem tak hrdý, že se snad rozbrečím!“
„Ale sensei, vy už brečíte…“
„Tebe to ještě překvapuje, TenTen?“

…

„Ohayou, sensei, Neji.“
„Můj student, můj úžasný Lee. Nééééééééééééééé!!!“
„Neji, proč sensei zase brečí?“
„Ha ha ha chi chi chi.“
„Neji a čemu se proboha ty směješ?“
„Ha ha chi chi, Lee včera trénoval Omote Renge a spadl na hlavu.“
„Nééééééééé, Leeeee!!!
„Proboha on… On… On je…?“
„Není mrtvý, TenTen, jen se mu to v hlavě trochu pomotalo. Sleduj, támhle stojí s Kakashi-senseiem.“

…

„Kakashi-sensei, Kakashi-sensei! Co budeme dneska číst? Jane Austynovou? Foglara? Honzíkovu cestu? Tak co? Co? CO???“
„POMOOOOOOOOC!!!“

Poznámky: 

Tohle byla další z mých "povídek" v přímé řeči. Pokud to bylo místy trochu matoucí, tak se omlouvám, ale o tom to je...

Edit 10.1.2016:
K přímořečným povídkám zpravidla obrázky nedávám, ale když jsem našla tento skvost, nešlo odolat!