Láska mění každého 1: Nová známost aneb Hurá do boje

Šla jsem ulicemi Konohy. Budovy už vypadají tak jako dřív. Je to už půl roku co Pein zaútočil na Konohu. Došla jsem do té červené budovy, ke které jsem měla namířeno. Chodbu jsem znala, konec konců, jsem tudy prošla nespočetněkrát. Došla jsem ke dveřím, zaťukala a otevřela.
,,Dobrý den Hokage-sama," řekla jsem a klekla si před ni.
,,A tady jsi, konečně... Mám pro tebe misi..." řekla Pátá Hokage.
,,Rozumím," jen jsem přitakala. Byla to moje povinost, vzít každou misi, kterou mi dají, at už je to A nebo S, nemělo cenu se na cokoli zbytečného ptát.
,,Je to mise typu S, půjdeš zabít posledního z Akatsuki, Uchihu Madaru. Se svou Kekkei Genkai bys ho měla porazit."
,,Dobře, kdy mám vyrazit?," zněla moje jedinná otázka.
,,Zítra za úsvitu, ale nepůjdeš sama..."
Zvedla jsem hlavu a podívala se na ni, až ted jsem si všimla, že vedle ní stojí blonďatý chlapec, asi o rok starší než jsem já. Někde jsem ho už viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout.
,,Naruto půjde s tebou." dodala
Ah Naruto, už vím, to on zachránil vesnici, je v něm zapečetěný Kyuubi.
,,Dobře."
,,Můžete jít, zítra se sejdete v sedm u brány Konohy. Bude na vás čekat Kakashi a řekne vám pár informací."
,,Hai!" řekla jsem a odešla.
Ráno v šest mi zvonil budík. Oblékla jsem si své ANBU oblečení, tmavě modré triko a černé kalhoty dlouhé těsně pod kolena.
Nasnídala jsem se a šla si pro zbraně. Katanu jsem si pověsila na záda, na nohu připevnila pouzdro na shurikeny, tři jsem připevnila na pásek od meče, kolem pasu jsem dala tašku s kunai a ostatními věcmi, které jsem si připravila na misi.
Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, splývaly mi až na záda, vypadají jako hnědomodré bodliny. Nazula jsem si boty, vysoké, na podpatku a masku s obličejem kočky.
Jako vždy jsem dorazila s předstihem. Naruto měl ještě čas, tak jsem si sedla ke stráži a čekala. S nimi jsem se vždy dobře bavila, přestože viděli můj obličej jen jednou před třemi roky a jméno zřejmě také zapoměli.
Naruto přišel jen o pět minut pozdě, stejně jsem věděla, že musíme čekat na Kakashiho.
,,To se divim, že ste tady takhle brzo Kakashi-sensei," řekl Naruto, když přišel Kakashi chvilku po něm.
,,No je to důležitá mise..."
,,Dobře, jaké to jsou informace, Kakashi," skočila jsem mu do řeči.
Podal mi svitek, ve kterém podle odhadu, byli ty informace...
,,Dobře, jdeme!" Vykročila jsem z Konohy.
,,No snad počkáš na mě!!," křičel za mnou Naruto.
Šla jsem dál, byla jsem sotva dvě stě metrů od něj.
,,Počkej, dattebayo!!!" řval.
Zastavila jsem těsně před lesem a čekala, až mně doběhne.
,,Ani nevim jak se jmenuješ a co si vlastně zač?" vychrlil na mě otázky.
,,Dobře, jmenuju se Yoko a jsem z ANBU. O tobě vím docela dost, dost na to, abych se neptala, prostě jdeme, splníme misi a vrátíme se zpět. Tuším, že cesta do úkytu Madary bude trvat čtyři dny, tak by bylo lepší, kdyby ses ptal při přestávkcáh, nebo vůbec." skončila jsem svůj monolog, rozeběhla se a on se rozeběhl zamnou.
,,Nemusíš být hned tak protivná, můžeme být přátelé. Jeden můj kamarád, Sai, byl z ANBU Root a vyprávěl mi, že vám zakazují mít pocity. Byl opravdu strašný, když jsme se poznali…“
,,Tohle se mě netýká, v ANBU může mít každý pocity.“
,,Tak proč jsi taková jaká jsi?“
,, Změnila mě má minulost, viděla jsem jak mi zabili rodiče když jsem byla hodně malá, ujala se mě má teta, ale ta potom také zemřela na nemoc. A když písečná útočila na Konohu, zemřela mi moje jediná a nejlepší kamarádka v náručí. To jsou věci, které člověka změní.“ Dořekla jsem s lehkým povzdechem. Naruto už jen mlčel. Nechtěla jsem se na něj podívat, měl by v očích lítost jako všichni kdo znají můj příběh. Běželi jsme pár hodin a už se začalo stmívat. Věděla jsem, že budeme potřebovat vodu a tak jsem změnila trochu směr, abych nás dostala k řece. Po hodině jsme se k ní konečně dostali dostatečně blízko. Kousek opodál byl travnatý plác ideální na utáboření.