Láska mění každého 2: Nepřítel a Kekkei Genkai

(věty a slova -takto napsané- jsou v mysli)
,,Tady se utáboříme na noc,“ řekla.
,,Dobře“ zní moje odpověď
,,Jdu pro vodu, kousek odsud je řeka, zatím postav stan a rozdělej oheň, prosimtě“ Udělal jsem co mi řekla a ona šla pro vodu. Postavit stan bylo těžší než jsem si myslel, trvalo mi to trochu dýl, ale nakonec jsem to zvládl.
,,Dej mi batoh“ nastavila ruku.
Z batohu vytáhla hrnec, dvě misky a nějaké jídlo a....vojenské pilulky. Vše si před sebe poskládala a sundávala si masku.
-Zajímá mě jak vypadá, Dattebayo-
Sundala si masku a položila ji vedle sebe.- Je nádherná- okamžitě mi projelo hlavou...
Kaštanově hnědé oči ji vynikaly mnohem víc, když jste si je srovnaly s hnědomodrými vlasy. Vlastně, ani nevypadala jako ANBU. Vždy jsem si myslel, že ANBU jsou...tak nějak...ošklivý s jizvamy, ale ona na sobě měla jen pár malých jizev a ještě ke všemu nebyli na obličeji, ale na pažích a nohách.
,,Na co tak zíráš!“ okřikla mě.
,, eh já? Na nic...jenom...“ snažil jsem se z toho nějak dostat
,,...zadíval jsem se na náhrdelník co máš...“
,,Aha...“ řekla špíš podezíravým tónem.
Uvařila jídlo.
,,Itadakimasu!“ řekl jsem a dal se do jídla.
Nic neřekla, jen se usmála a začala jíst.
,,Chutná to skvěle“ pchválil jsem vážně úžasné jídlo.
,,Vezmu si první hlídku, za čtyři hodiny tě vzbudím abys mě vystřídala“ řekl jsem a rychle odešel, aby nemohla nic namítat.
-Zatraceně, jak se mám ted soustředit?! Myslím jenom na ní. Ani mi neřekla, co je to za Kekkei Genkai, s kterou ho má jako porazit. Navíc, na těch třech shurikenech je taky něco divnýho. A co to je za informace, co jí dal Kakashi. Sakra, já nic nevim!...Zeptám se jí zítra, ted ji jdu vzbudit, at jde na hlídku.-
,,Vstávej Yoko, si na řadě s hlídkou.“ Šeptal jsem na ni ve stanu.
,,Jo, už jdu,“ řekla tak milým hlasem, a jsem se začervenal.
Vyškrábal jsem se ze stanu, aby mohla vylést i ona.
,,Vzbudím tě až ráno, beru si hlídku na celou noc.“ Řekla
,,Ale…“
,,Jak jsem řekla, beru si hlídku na celou noc!“ nenechala mě ani domuvit.
Šel jsem si teda lehnout a rychle usnul. Zdál se mi sen o jezerní panně, který jednou vyprávěla Hinata, když ji o to poprosil Sai na svých narozeninách. Učil se tak.
BUM!!!!
Probudil jsem se do sedu a rozhlížel se kolem sebe, jako kdybych snad mohl něco vidět.
,,Yoko seš tady?!!!“ volal jsem a lezl ze stanu.
-Co to bylo za hroznou ránu?-
BUM!!!
Další. -Je to někde blízko.-
Rozeběhl jsem se směrem, odkud jsem slyšel tu hroznou ránu.
BUM!!!BUM!!!
-Sakra, co to je!-
Přiběhl jsem na nějakou louku. Vonělo to tu po sedmikráskách. Šlápl jsem do něčeho mokrého. Podíval jsem se dolů.
,,Krev!...Yoko!!!Yoko, si tady?“ začal jsem okamžitě řvát a vytáhl kunai.
,,Naruto, tady jsem“ slyšel jsem ji křičet z nedalekého keře.
Okamžitě jsem se k ní rozeběhl.
,,Jsi zraněná?“
,,Jenom trošku, nic to není...“
-Vypadá hrozně. Krvácela z pravé ruky, byla celá od krve, takže jsem nemohl rozeznat místo, kde je rána. Měla také pár škrábanců na obličeji a kunai zabodnutý v levé noze.
,,Nic to není? Vypadáš hrozně, musíme zmizet!“ řekl jsem napůl vyděšeným, napůl naštvaným tónem.
,,Ne ted ne, musíme zabít toho z Akatsuki. Nevím kdo to je, neviděla jsem mu do tváře, ale má sharingan.“
,,Ale vždyt Itachi je mrtvej. Sasuke ho zabil...Sasuke!“ v hlavě se mi všechno pomíchalo.
,,Myslím, že jsem ho zasáhla, ale nevím kam. Kdyby ne, už by zaútočil“
,,OK jdu se podívat, kdo to je, zůstaň tady jasný!!?“ myslel jsem to spíš jako příkaz, než jako otázku.
Vykročil jsem spoza keře a rozhlídl se po louce. Nikde nikdo. Pro jistotu jsem prohlídl i okolní stromy, ale na žádném jsem nikoho neviděl. Vykročil jsem ze stínu. Prohlédl jsem každý metr louky, tak důkladně, jak to jen šlo, ale jediné, co jsem našel, byl kus černé látky a kapky krve. Vrátil jsem se k Yoko.
,,Nikdo tu není“ řekl jsem hned, jak jsem byl u ní.
,,Sakra, určitě to byl zvěd, musíme vyrazit!“ řekla namáhavým hlasem.
,,V tomhle stavu nikam nemůžeš..“
,,Ale můžu, nejsem žádná holčička, něco vydržim“ odsekla a pokusila se vstát. Marně.
Zavrávolala a spadla zpátky na zem.
,,Říkal jsem, že v tomhle stavu nikam nemůžeš, odnesu tě ke stanu a něco vymyslíme“ řekl jsem tónem typu ,,nejsem dítě,, a vzal ji do náruče. Když jsme se vrátily na naše místo, zapálil jsem oheň a vytáhl lékárničku první pomoci, kterou mi dala Sakura. Ošetřil jsem ji rány a pak si sedl naproti ní.
,,Nemyslíš si doufám, že ten z Akatsuki šel za Madarou...!“
,,Samozřejmě že ano, co si myslíš, že tady trhal kytky?!!!“ snažila se křičet, ale moc jí to nešlo.
,,Ale jak by se mohl Madara dozvědět, že po něm jdeme?“
,,To nevim, ale musíme se k Madarovi dostat co nejdřív“ řekla znepokojivým hlasem
,,Dobře a co budeme dělat?“
,,Musíme vymyslet nějaký plán, jak se dostat k Madarovi tak rychle, jak jen to jde. Nemyslím si, že by utekl, ale nesmíme dovolit, aby použil TU zbraň.“
,,Dobře, ráno něco vymyslíme, měla by sis odpočinout..“
,,Ne ráno je moc pozdě, musíme něco vymyslet ted...“ nenechala mě domluvit. Vytáhla z ninja tašky nějakou pilulku
,,Na co to je?“ zeptal jsem se ukazujíc na pilulku
,,To je speciálně upravená vojenská pilulka. Doplní mi krev, zažene bolest a urychlí uzdravování. Je speciálně pro mě, kvůli mě Kekkei Genkai. Ale mám jich jen pár, protože se špatně vyrábí.“řekla
,,Co je to za Kekkei Genkai?“ – chtěl jsem se zeptat až zítra, ale ted je vhodná příležitost-
Vzala si pilulku, opřela se o strom a přikryla se dekou.
,,Když chci použít Kekkei Genkai musím nahromadit velké množství chakry, což mi nějakou dobu trvá, proto semnouj musí být někdo, kdo mě...ochrání než Chakru nahromadím. Když nahromadím Chakru udělám pečetě a stane se ze mě… no něco jako duch. Vstoupím do protivníka, kde moje buňky zaútočí na ty jeho a zabiju ho zevnitř. Je těžké popisovat ten proces. Problém je, že když se obět zraníjinak než ho zraňuji já když jsem v ní, zraní to i mě.“
,,Já myslel, že Kekkei Genkai je ultimátní zbraň.“ Nechápavě jsem se zeptal.
,,To ano, proto je tak vzácná“
,,Tak jakto, že tě zraňuje?“
,,To protože moje Kekkei Genkai vlastně není Kekkei Genkai. Je to technika co jsem si vytvořila, ale jelikož je tak účinná, tak Sandaime Hokage usoudil, že bude lepší, říkat tomu Kekkei Genkai. Pojmenovali jsme ji Tsugui no Kekai(Umělá smrt).“ Vysvětlila
,,Aha...no...myslím, že by ses měla jít prospat, určitě jsi vyčerpaná...budu hlídat a ráno tě vzbudím...“ řekl jsem a odešel.