Nesmrtelnost X. - Děsivé zjištění

Sakura nebyla schopná cokoliv udělat. Yuna se zvedla, odstrčila Sakuru a postavila se na její místo. Avšak už nestihla nic jiného udělat a Sasuke jí proklál srdce Chidorim.
„Když mám zemřít, tak toho skřeta vezmu sebou!“ řekla z posledních sil Yuna, vytáhla otrávený kunai a zabodla ho Sasukemu do břicha. Sasukemu se zkřivil obličej bolestí a společně se skáceli k zemi. Sakura se sklonila nad Yunou.
„Sakuro, nenech se tak snadno zabít, jako se to podařilo mně!“ zašeptala Yuna.
„Jak, zabít? Vždyť ty nemůžeš zemřít!“ vykřikla zmateně Sakura. Yuna se na ni usmála.
Tsunade se konečně podařilo vyprostit zpod skříně.
„Musíme vzít Yunu odsud. Jinak jí to zničí tělo a ona se nebude moct probrat!“ řekla pohotově Tsunade, když se jí podařilo dostat se k nim. Sakura jen zaraženě přikývla.

Mezitím se v Listové rozpoutal neuvěřitelný boj. Akatsuki pálili jeden dům za druhým, zabíjeli ninji na potkání. Konoha neměla šanci je zastavit. Pak kdosi zakřičel: „Zabili Sasukeho!“ Všichni členové Akatsuki se zarazili a začali se stahovat. Nemělo pro ně smysl se tu nadále zdržovat, když ten, který chtěl Konohu zničit, je mrtvý.

Když se vše uklidnilo, začaly se počítat ztráty, o které Listová přišla. Začaly se znovu stavět domy a opravovat hradby.
Tsunade a Orochimaru stáli u postele, kde ležela Yuna. Oba měli strnulé výrazy. Už nastal třetí den a Yuna se pořád neprobouzela. Někdo potichu otevřel dveře a stoupnul si vedle nich.
„Ona už se neprobudí,“ řekla váhavě Sakura. Otočily se na ni dva překvapené výrazy.
„Jak to?“ zeptala se vystrašeně Tsunade.
„Víš, jak říkala, že jsou nějaké způsoby, jak by mohla zemřít…“
„Ano, ale její tělo nebylo zničeno. Doktoři říkali, že srdce se jí nějakým záhadným způsobem perfektně zacelilo a teď to spíš vypadá, jako by zemřela jen tak pro nic za nic!“
„To ano, jenže on je ještě jeden způsob, jak ji zabít,“ odpověděla smutně Sakura.
„Jaký?!“ vykřikl Orochimaru.
„To já jsem ji zabila! Sice jsem nevěděla o tom, že ji tak zabiju, ale byla jsem to já!“
„Jak si to, prosím tě, mohla být ty?“ zeptala se Tsunade. Sakura jí jen mlčky podala otevřenou knihu. Tsunade četla, dokud nenašla to, co Sakura myslela.

…Avšak člověk, který se podíval do „Svitku nesmrtelnosti“, může zemřít místo někoho. Pak síla nesmrtelnosti přejde na tohoto člověka, ale bude fungovat mnohem lépe…

Tsunade zaraženě pustila knihu na zem. Orochimaru nechápavě těkal z Tsunade na Sakuru.
„Tam v té knihovně, to chtěl zabít Sasuke tebe, že?“ zeptala se Tsunade.
„Ano,“ odpověděla Sakura.
„Může mi to tady někdo vysvětlit?“ zeptal se Orochimaru.
„Když by měl někdo zemřít a Yuna by jakoby zemřela místo něj, tak by zemřela doopravdy,“ pronesla Tsunade. „A její síla by přešla na toho, kdo měl být zabit. Sakuro, víš to jistě?“
Sakura mlčky vytáhla kunai a probodla si jím srdce. Pak s bolestí vytrhla kunai a hodila ho na zem. Z úst jí tekla krev. Spadla na kolena a rukama se opřela o zem. Snažila se popadnout dech. Pak ji ozářilo světlo a ona se zase nedotčená postavila na nohy.
„To já jsem ji zabila!“ řekla Sakura a po tvářích jí začaly ztékat slzy.

Epilog
Z trosek se vynořila jakási shrbená postava. Měla tmavé ježaté vlasy, jedno oko jí chybělo a na druhé nejspíš neviděla. Dlouhé kostnaté ruce držela v křeči. Na sobě měla potrhaný černý plášť s červenými mráčky. Vysoko na nebi poletoval pták. Bleskově vylovila kunai z kapsy a hodila ho po něm. Pták se zhroutil na zem.
„Za-bít-vše-chno-ži-vé!“ zaskučela a při každé slabice jí vytryskla krev z úst.