Otravná ženská 03

Na budíku bylo přesně dvacet jedna minut po čtvrté, když začal vyhrávat, tu pro Temari neuvěřitelně známou a otravnou melodii.
Temari ho nechala asi tak tři minuty hrát, než se konečně donutila zvednout a vypnout ho.
Jedno zívnutí, protažení a rozhlédnutí stačilo, aby si Temari vzpomněla, proč vstává tak strašně brzo. Asi pět minut se ještě probírala, než se zvedla a šla do koupelny. Po ranní hygieně zbívalo už jen se nasnídat, pořádně obléct a vyrazit.
Přesně, jak si včera naplánovala, dnes vycházela z vesnice pomalými snad ještě rozespalými kroky vstříc poušti, ozářené prvními paprsky nadcházejícího dne. Temari naposledy zívla a rozběhla se do stále ještě chladné pouště.
I když spěchala otočila se na nyní už špatně viditelnou vesnici koupající se ve slunečních paprscích.
Příchod dne znamenal i příchod tepla, které blondýnku přinutilo jen pár hodin po východu slunce svlékat nejteplejší část oděvu a schovat ho do cestovní tašky. Temari se podívala na oblohu, podle slunce mohlo být už kolem osmi ráno.

O spoustu kilometrů dál v tu samou chvíli zvonil budík dožadující se už dobrých deset minut pozornosti, které se mu mělo právě teď dostat. Shikamaru zvedl hlavu a otráveně se podíval na tu neuvěřitelně otravnou věc ležící na stole. Nejprve na osmičku na straně hodin a následně na dvanáctku na straně minut. S jediným povzdechem se posadil, protáhl a vstal.
Za necelých deset minut se konečně dostavil na snídani a s několika dalšími povzdechy si poslechl mámino kárání o tom, že tu už měl dávno být, že to má studené a tak podobně. Po snídani se stále ještě ospale vydal nahoru.
Ať bude ona tajemná návštěva kdokoliv, Shikamaru se o ni musí postarat, což znamená zařídit jí bydlení, stravu a zábavu. Možná by se tomu někdo mohl divil, ale dům Nara není velký ale spíše malý a z toho plyne, že tam nejsou žádné pokoje navíc. ‚Už zas si musím uklidit pokoj, to je otrava.‘ S touto jedinou myšlenkou se pustil do díla.
Vyluxovat, utřít prach, donést čisté peřiny a polštáře, vyměnit povlečení a samozřejmě vrátit na své místo (aneb shrnout do šuplíků) všechny věci poházené po stole i poličkách a v konečné fázi vyprázdnit skříň, aby si návštěva měla kam dál aspoň věci na oblečení.
Bydlení je tímto uzavřené a zbývá mu už jen otázka stravy a zábavy.

Temari dál putovala pouští s jedinou zastávkou na občerstvení a odpočinek, její pohled padl na zatím neuvěřitelně vzdálené hranice Zemi Vzduchu a Ohně.

Shikamaru sešel znuděně schody a odkašláním si získal pozornost rodičů. „Hokage mi včera dala misi, mám se postarat o nějakého vyslance ze Suny. To znamená, že se mu musím postarat o jídlo a jelikož můj nový dům ještě není hotový, tak...“
„Bude bydlet u nás, chápeme, ale to neznamená, že se o něj budeme starat místo tebe!“
„Neboj, tati, chci jen, abyste se mu postarali o jídlo, zbytek zvládnu sám.“
„Dobře, ale jen o jídlo.“ Poznamenala máma a ukončila tak debatu.

O tři dny později Temari konečně stanula s úsměvem na tváři před branou Konohy.