Poslední z Dračího klanu 6. Itachi

Probudilo mě tiché šuškání za dveřmi, potichu jsem se zvedla z postele a přistoupila ke dveřím, chytila za kliku a prudce je otevřela. Přede mnou se rozplácli Zetsu a Deidara jak dlouzí tak širocí.
"Copak, copak, to vás maminka neučila, že tohle se nedělá?"
"Š-Šéfe, my jsme vás nechtěli budit, ale máme špatnou a dobrou zprávu, kterou chcete..."
"Špatnou."
"Aha, takže Konoha o nás ví a vyslala špehy, aby o nás něco zjistila."
"A ta dobrá?"
"Už jsou ve skryté v Horách."
"Deidaro, ty zabedněňče, ony jsou obě špatné! Musíme vymyslet plán, svolej všechny, za hodinu v zasedačce."
"A-ano" vmžiku byli pryč, já jsem se šla trochu zkulturnit a vyrazila jsem do zasedačky, když jsem tam přišla, načapala jsem je při jednom dost trapném rozhovoru:
"Víte co?"
"Ne, povídej."
"Ráno jsme byli za Šéfem a ona nás přistihla za dveřmi a prudce je otevřela a..."
"Zkrať to."
"Zetsu viděl co má pod tou její košilí!"
"Ne, ten náš salát?"
"Vidíte, ještě teď se červená." v tu chvíli jsme tam vtrhla já, byla jsem taky rudá jako rajče, ale schovala jsem svůj obličej v kápi.

"Tak bando, máme nový úkol, konoha o nás ví a vyslala jsem špehy, musíme s nimi něco udělat. Kdo je chce jít vyřídit?" všichni zvedli ruce.
"Aha, hm... tak třeba... Hidan a Kakuzu?"
"Jasně, jdeme Hidane."
"Ok."
"A co my?!"
"Dám vám taky mise."
"Takže Deidaro, Sasori, jděte do skryté Vodopádové a tam běžte do knihovny a v páté knize z leva v devadesátém regále je schovaný svitek, tak ho přineste."
"Dobře."
"Zetsu, Tobi běžte se nenápadně podívat do Konohy a zjistěte úroveň obrany."
"Jdeme Tobi."
"Kisame, ty si můžeš jít dělat, co chceš."
"Můžu navštívit příbuzné?"
"Na jak dlouho?"
"Týden."
"Dobrá."
"Díky."
"Co mám dělat já?"
"Společnost tvému Bossovi." ušklíbla jsem se.
"..."

První tři dny jsme nedělali nic, já jsem něco uvařila a pak jsem si četla, koupila jsem si hromady knih v knihkupectví ve skryté v Horách, byli docela zajímavé, čtvrtý den jsme oba dva seděli v zasedačce, já jsem civěla na Itachiho. Nevím, jestli ke mě Itachi něco cítil, ale mě se hrozně líbil, byl vysoký, sexy, sladký a sexy... myslím, že jsem začala i slintat, jako nějaký zvířátko, byl úplně jiný, než Sasuke. Ale on ke mně očividně nic necítil, tvářil se tak chladně. Za chvíli začal mlít něco o plánu na zničení Konohy, ale já ho nevnímala, dívala jsem se na jeho rty a přemýšlela, jak asi líbají, taky jsem přemýšlela nad tím, jak asi vypadá bez pláště a oblečení, asi jsem zase začala slintat, protože Itachi se mě zeptal, jestli mi něco není, a když jsem se podívala na stůl, byla na něm malá slinová loužička. Pak už jsme nemluvili, jen zírali. Já na něho a on... na mě? Počkat, nezdálo se mi to, zíral na mě, když jsem stočila oči směrem, kde se díval on, zjistila jsem, že to bylo mé vybavení, tam mi byl ten plášť těsný a ony hodně vystupovaly. Zvedla jsem se a chtěla odejít, ale chytil mě za ruku, otočila jsem se na něj, v jeho očích jsem zahlédla pokušení, vzrušení a zvídavost. Zvedl se ze židle a chytil mě za pas, přitiskl si mě k sobě a začal líbat na krku, bylo to jako by mě ochutnával, ale mně se to líbilo. Po chvíli mě vysadil na stůl a začal svlékat, já jsem udělala totéž, za chvilku jsme tam byli úplně nazí a dál si to domyslíte, že? Když jsme skončili, byla jsem z toho úplně mimo, šla jsem si dát sprchu. Chtěla jsem si číst, ale nešlo to, pořád jsem na "TO" myslela, bylo to vážně krásné, ale on u toho neřekl ani půl slova.

Dalších pár dnů se na mě ani nepodíval, začínala jsem si myslet, že to byl jen úlet, ale když se pak vrátili Deidara se Sasorim a podali hlášení, Itachi se ten večer nenápadně vkradl do mého pokoje rovnou za mnou, vášnivě mě políbil a:
"Omlouvám se, že jsem ti teď nedopřával dostatek pozornosti, musel jsem to rozdýchat, jsi vážně úžasná Tamiko."
"Ty taky a co na to řeknou ostatní?"
"Nedozví se to."
"Dobrá, udělám to, že spolu budeme, jakože v týmu, jo?"
"Dobrá."
Pak už nic neříkal, noc jsme strávili spolu. Brzy ráno pak odešel.

Dnes se vrátili Hidan s Kakuzem a ostatní, svolala jsem schůzi a oni mi podali hlášení, s Konohou to vypadá špatně, je dosti obrněná a má plno strážných, Hidan z Kakuzem mi řekli, že ty špehy zabili, ale že jeden ninja motýl uletěl. Takže v tuhle dobu má už Konoha určitě hlášení.

V Konoze:
"Všichni mrtví?! Cože? A jmenují se Kyoseichischi?"
"Hai." řekl malý motýlek.
"No to je teda drzost, zajímalo by mě, kdo je jejich šéf."
"Můžu už jít?"
"Ano"
"Děkuji."
"Grr...ti Akatsuki nedají pokoj, teď už jsou zase u jiné organizace, už mě pěkně štvou, počkat, pokud jsou znovu pohromadě, určitě se budou chtít pomstít, Shizune!"

Po schůzi jsme tam ještě chvíli zůstala, přemýšlela nad situací, nakonec se mi hlavě vylíhnul skvělý plán, asi jsem se s tím plánováním nakazila od Itachiho. Šla jsem do pracovny a tam zůstala celou noc, kreslila jsem, plánovala, přemýšlela a chvilku dokonce i spala, nakonec jsem ten plán dohnala k dokonalosti. "Těž se Konoho!" řekla jsem potichu, ale zlověstně.