Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 04

Než začnete číst...

Konečně další díl Snad se vám to bude "líbit", začínám přiostřovat :evil:

„Koťátka, vstávejte,“ zašeptal čísi hlas. Nedočkal se ovšem žádné reakce.

„Brambůrci, probuďte se,“ přidal se další, tentokrát hlasitější hlas. Blonďák se jen nespokojeně zavrtěl, překulil se na druhou stranu, a dál spal.

„HOŘÍ LEDNIČKA!“ Zařvaly oba hlasy najednou, čímž spící dvojici dokonale probudily.

„Eh – co to?“ Mnul si modroočko hlavu, do které se udeřil, když padal z postele.

„Támhle, Naruto-kun,“ ukázala Hin na reproduktor zavěšený nade dveřmi, aniž by znovu otevřela oči nebo zvedla hlavu z pohodlného polštáře.

„Hm? Jak to, že jsme si ho včera nevšimli?“ Zadumal, zatím co se snažil postavit.

„Říkala jsem ti to desetkrát,“ zasmála se, když se protahovala.

MEZITÍM V JEDNOM DOMKU NA STROMĚ, V LESE POBLÍŽ KONOHY
„Já to vážně udělal,“ zasténal Kakashi a mrzutě se podíval na svůj poznámkový bloček s podtrženým slovem ´Brambůrci´ napsaným přes celý papír.

„Ale no tak, Brambůrku, vždyť to byla docela zábava -“ Gai ale zmlkl, jakmile postřehl parťákův pohled ´Ještě-slovo-a-nadělám-z-tebe-klubíčka-pro-ty-kočky´.

VE VILE
„H-hele, Hin, máme tady oblečení – a tašky!“ Zaradoval se a běžel si obléknout něco ´lepšího´ - s Jamesem Bondem už se chlubil dost dlouho. Hin se k němu v zápětí přidala.

Čistí a oblečení vyšli na chodbu, kde se málem srazili s Temi a Shikamarem.

„Tak vás taky?“ Zívnul mladý Nara.

„Co taky?“ Podivil se Naru a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

„Taky vás probudil ten Kakashiho hlas?“ Upřesnila Temi.

„A-ano, bylo to velmi…“ Přikývla Hin, chvilku zvažovala další slova. „příjemné.“ Dodala pak. Shika jí na to kývl a začal osvětlovat situaci.

„Je pět ráno, Tenten už je v rukách Tsunade-sama, vzala ji s sebou dolu a kontroluje, kolik škod Jiraiya napáchal. Neji šel s nimi. Teď, když jste vylezli vy, už chybí jen Sasuke se Sakurou. Nevím, jestli je chytré za nimi chodit, možná už jsou stejně vzhůru,“ zaváhal, „každopádně, jdeme na snídani, Neji říkal něco o vaflích.“ Dokončil výklad a se slinou u pusy se vydal do kuchyně. Temi na ně mrkla a vydala se za ním.

V tu chvíli se otevřely dveře jednoho z pokojů a na chodbu vyšla vysmátá Sakura, za ní se hrabal Sasuke.

„Tak co, Koťátka?“ Zaculil se na ně Naruto, Hin jen kývla na pozdrav.

„Koťátka? To máš odkud?“ Podivila se růžovláska, nepřestávala mít na tváři úsměv.

„No – však víš – Kakashi, Gai -“ Zvedl Naru obočí, zatímco spolu všichni scházeli po schodech.

„Oni tady byli?!“ Zastavila se a nechápavě otočila na Hinatu, zjevně čekala rozumější vysvětlení.

„Ne, ale, víš, vás nevzbudili? Myslím, jejich hlasy z toho reproduktoru,“ zeptala se překvapeně Hin.

„Ne,“odpověděli unisono.

„Vlastně, Sasuke-kun…?“ Podívala se na černovláska Sakura.

„No jo, já to vlastně včera taky vypojil,“ poškrábal se nervózně na zátylku.

„Vypojil?!“ Vyhrkl pro změnu Naru s Hinou.

„Potom,“ zarazila rozhovor Sakura a šla si, stejně jako ostatní, sednout ke stolu.

Temari se zatím bavila s Tenten. Když ji zaregistrovali, začali se vyptávat.

„N-no,“ Ten nejdřív nevěděla, na jakou otázku odpovědět první, většině ani nerozumněla, „dobře, Tsunade-sama před chvilkou odešla – mumlala něco o saké, žábách a vodě -, řekla mi, že je to jen modřina, nebo co, dala mi mastičky, mělo by to být v pohodě.“

„O žábách a vodě?“ Podívala se tázavě Hina.

„M-hm,“ přikývla.

„Hele -“ Ukázal Shikamaru na tabuli, hodiny odpočítávaly posledních pět hodin, náhle se ale zasekly a místo pěti hodin naskočilo pět vteřin.

„Co to - ?“ Zasekla se Temi. Jakmile uběhla poslední vteřina, otevřela se všechna okna v patře a dveře vily skoro vylétly z pantů. Následně dovnitř vlítly čtyři postavy zahalené v černých pláštích.

„Hej – co -“ Chtěl se bránit Sasuke, když k němu jedna z postav přiskočila zezadu, dala ruku před ústa a táhla ho pryč.

„Sasuke-kun!“ Kníkla Sakura, více ale nestihla, protože i ona byla vlečena ven ze dveří.

„A vy ostatní, ruce nad hlavu a pochodujte ven,“ promluvil vysoký muž a odhodil na zem špaček z cigarety.

„Asumo! Okamžitě to zvedni, víš, kolik nás ty francouzský podlahy stály?!“ Vyletěla na něj žena stojící vedle něj a uštědřila mu pohlavek.

„Vždyť to stejně platila Tsunade…“ Zabručel. „No tak, pohyb,“ otočil se na ostatní, kteří se pomalu zvedali a vycházeli ven.

Tam je ale čekalo další překvapení.

„H-helikoptéra?“ Zakoktala se Tenten a víc se natiskla k Nejimu. Helikoptéra rovná se let ve výšce několik kilometrů nad zemí.

„Na co čekáte, nasedat.“ Popohnala je Kurenai a společně s Asumou, který měl na tváři stále velký rudý otisk, se připojili ke svým dvěma společníkům.

Naruto tedy poslušně přišel až ke dveřím a vyškrábal se nahoru, pak pomohl Hinatě a uvolnil průchod ostatním. Uvnitř to bylo naštěstí obrovské – skoro jako létající limuzína.

„Hm – Sasuke?“ Otočil se k němu Naruto tázavě.

„Chtěli to víc zdramatizovat, pak jim ale došlo, že nás je osm a oni čtyři, museli zvolit plán ´Bé´.“ Odpověděl jmenovaný rovnou na nepoloženou otázku. Ostatní jen chápavě přikývli.

„A hádejte, kdo dělá pilota.“ Ozvala se Sakura a pootočila hlavu. Ze sedadla pilota na ně mával Jiraiya a usmíval se jak krteček na kalhotky.

„NE!“ Vykřikli ostatní zoufale.

„Ale ano,“ broukl spokojeně Zvrhlík, pokynul hlavou na Asumu, aby zavřel dveře, a stiskl jeden z mnoha knoflíků. Vrtulník nespokojeně zavrčel.

„Jejda,“ zasmál se nervózně a otočil se dozadu. Když spatřil jejich vražedné pohledy smíšené se strachem, nechal toho.

„No tak, dělám si srandu,“ otočil se zpátky a hlavou drknul do jakési přihrádky nad ním, čímž málem způsobil pád všech ´záchranných padáků´. Nakonec ale zatáhl za páčku, vrtule začaly rotovat a za malou chvíli už helikoptéra začala hladce stoupat.

„Kam nás vlastně vezeš?!“ Zahučel Naruto.

„No, kam… Oni vám to neřekli? Na první úkol, to se ví,“ odpověděl a zapnul rádio. Zrovna hráli Hlídače krav od Nohavici. Jelikož to byla jeho oblíbená písnička, začal si ji – ač mírně falešně – zpívat. Osazenstvo netrpělivě zabručelo.

Cesta naštěstí netrvala dlouho, za hodinku už byli na místě.

„Tak, mládeži, připravte se na přistání.“ Brouknul dozadu, zmáčkl pět čudlíků najednou a vrtulník začal kostrbatě klesat.

„Hinato, kdybychom z toho nevyvázli živí, miluju tě.“ Otočil se k tmavovlásce Naruto s vážným pohledem.

„N-Naruto-kun,“ zčervenala Hin.

„Hele, hrdličky, to mi snad nevěříte?“ Otočil se na ně Ero-sennin.

„Ne.“ Dostalo se mu odpovědi.

„Pozor!“ Vykřikla Temari a ukázala před sebe, ruka se jí klepala. Před nimi byla obrovská skála a oni se k ní rychle přibližovali.

„Ups,“ Kvoknul Jiraiya a stočil let na stranu. Nakonec naštěstí, i když pořádně otřesení, přistáli.

Už se chystali vylézt ven, ale všechny předběhla Tenten.

„Asi budu zvracet,“ mňoukla a za Nejiho pomoci doběhla k nejbližšímu křoví.

„No – hm,“ podíval se na ni rozpačitě ´pilot´, „T-to se ovšem občas stane.“

Jakmile se všichni opět postavili a začali mu věnovat pozornost, započal své vysvětlování.

„Dobře, tak tedy, přivezl jsem vás sem na příkaz režie. Za mnou, jak už jste si jistě všimli, je jakýsi přestavený ´hangár´. Tam teď jděte, ujmou se vás kolegové a jejich pomocnice, kterou jistě dobře znáte.“ Rozhlédnul se, a když nespatřil sebemenší známku toho, že by někdo nepochopil, dodal jen: „Hodně štěstí.“

Skupinka učinila, jak jim bylo řečeno. Neji byl nejstatečnější (dobře, na rovinu, prohrál hru kámen-nůžky-papír a byl zvolen jejich vyslancem), a šel otevřít. Kývl na ostatní, že je vše v pořádku. Všichni najednou tedy vešli dovnitř.

BUM. Začaly svítit reflektory, kamery na stropě se dramaticky otáčely a před nimi se objevila postava muže s delšími vlasy sepnutými v culíku.

„Itachi?“ Otočil se na něj bratříček. „Zase ty…“ Procedil skrz zuby. Stále byl trochu vytočený z toho, že mu před únosem do vily snědl všechny čoko-lupínky.

„Ano, bratříčku? Neboj, nedělal bych to, kdybys mi nevylil to mlíko na hlavu.“ Usmál se na něj no… jako Homer Simpson na koblihu.

„Ehm, takže, určitě mě znáte, čili představování nebudeme protahovat. Mám s sebou dva pomocníky, a sice kouzelnou Ino,“ Sakura vytřeštila oči a začala se kolem sebe otáčet jako vrtulka, jako by doufala, že se před ní na povel objeví. „a také, no, je tu Orochimaru, můj hair-stylista. No nekoukejte na mně jak puky.“ Dodal a posunul si na nose brýle trochu výš.

Orochimara nikdo hledat nemusel. Sám přišel, respektive se připlazil, doprovázen růžovým světlem jednoho z reflektorů.

„Děkuji, děkuji.“ Uklonil se na obě strany.

„Nemyslete si, že je tu mám proto, že bych chtěl,“ zamračil se Ita, „ale proto, že by vám mohli zachránit život, až budete plnit tento úkol, protože jej sami vymýšleli.“

Ino, která se právě objevila, blesklo v oku.

„Takže,“ zapojila se taky blondýnka, „váš úkol je následující. Rozsviťte prosím.“ Zavolala kamsi nad sebe.

Světla se ustálila a rozsvítilo se největší, čímž jim umožnilo pohled na obrovský bazén.

„Společně skočíte do bazénu,“ začal Itachi, „aby to nebylo tak lehké, budete mít ruce spoutané těmihle pouty. Poplavete na dno, kde seberete klíč k poutům a jednu baňku s žabkou.“ Rozhrnul jeden svitek s nákresem žáby a významně na něj poklepal prstem. „Tím si ověříme vaše fyzické schopnosti. Neboli, jak vám jde tělocvik. Jakmile doplavete na konec, vylezete z bazénu, vytáhnete žabku na stůl a vezmete si skalpel.“

„Cože?!“ Vykřikli všichni najednou.

„Jak jsem říkal,“ podíval se na ně Ita uraženě a upravil si svůj pláštík s mráčky, „vezmete si skalpel a vatičku napuštěnou chloroformem. Dívka z každého páru bude mít za úkol žabku uspat a následně jí vyoperovat nádor.“ Rozvinul druhý svitek a poklepal na žabku s boulí na nožce. „Takže se nebojte, nejedná se o zdravé žáby, kterým byste ublížili. Buď jim pomůžete, nebo, ehm…“

„Itachi, ty si děláš srandu,“ začala se Temari klepat, „t-to je – nelidský, já -“

„My víme,“ zasyčel Oro, „víme, že ty s Tenten máte největší strach z krve. Víme, že Sakura se bojí být uvězněná pod vodou i že Hinata by neublížila mouše. O tom tento úkol je, však víte, překonat strach.“ Olíznul se. Ino ho přetáhla deskami se scénářem, jí samotné se ten úkol nelíbil.

„Pár, který to stihne nejrychleji,“ začala tiše, „vyhraje hned tady dvě stě padesát tisíc. Jsou to jen peníze, ale uvědomte si, tohle je soutěž.“ Dořekla odevzdaně. Všichni tři moderátoři se následně otočili, světla zhasla a nechali ´soutěžící´ v tichu rozjímat.

„To ne,“ klesla Hinata na kolena a dál upírala oči tam, kde před chvílí zmizeli.