Babe, don't be ashamed

Vždycky jsem byl baka a věděl jsem to. Aspoň jsem si myslel, že to vím, ale nikdy by mě nenapadlo, jak velký baka jsem vlastně byl. Odpusť mi. Nemám nic, co bych řekl na svou obranu, snad jen, že jsem musel být slepý. Ne, byl jsem zaslepený a taky hluchý a… To nemá smysl. Ať teď řeknu cokoliv nebo udělám, nic nám nevrátí ty ztracené roky, kdy jsem se honil za přízrakem. Ale teď tady jsem. Stojím tu před tebou ne jako velký ninja, ale jako zlomený muž, který žádá druhou šanci. Žádá? Ne, já tě prosím. Lásko, nelámej nad námi ještě hůl, ještě není pozdě. Kdybych jen tušil, jaká nádhera mi unikala. Kdybych jen tušil, co celou dobu tiše kráčelo za mnou. Odpusť mi. Já vím, to už jsem říkal, ale musím to zopakovat. Za svůj život už jsem plácl tolik hloupostí, ale pár věcí jsem myslel opravdu vážně a tahle je jednou z nich. Prosím, podívej se mi do očí a pochopíš, co teď svírá mé srdce.

Tak tohle je to štěstí? Pořád tomu nevěřím. Stále si v duchu opakuji ten okamžik, kdy jsi svým jemným hláskem špitla ta nejkrásnější slova, která jsem kdy slyšel. Nebylo to vyznání nehynoucí lásky ani vyřknutí sžíravé touhy. Ne, bylo to mnohem krásnější a smysluplnější. Dala jsi nám šanci. Zametla jsi pavučiny v mém srdci a ukázala jsi mi, co opravdu znamená užívat si života. Nikdy ti nepřestanu být vděčný a nikdy nepřestanu litovat toho promarněného času. Vím, nemá to smysl, už ne, ale… Ne, máš pravdu, už na tom nezáleží. Teď jsem my a co bylo před tím, není důležité. My, jak sladce mi to zní. Víš, vždycky, když tě vidím, mám chuť se smát, mám chuť sevřít tě a už nikdy nepustit. Tak tohle je to štěstí? Děkuji. Děkuji za to, že jsi mi jej dovolila poznat. Ale hlavně děkuji, že jej smím sdílet s tebou.

Válka. Proč sem musela vtrhnout? Nikdo ji nezval, nikdo ji nechtěl. Odtrhli mě od tebe. Nechtěl jsem jít, ale povinnosti volaly. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že jsem se stal ninjou. Nikdy až teď. Nechápu to. Co jsi to se mnou provedla? V boji myslím jen na to, zda jsi v bezpečí, zda to, že nasazuji život v přední linii, dá tobě šanci přežít. Na mě nezáleží, tvůj život je pro mě vším, tak mi slib, že budeš žít i beze mě.
Už nemůžu, je jich tu moc. Vím, všichni ode mě čekají zázraky, ale já je neumím. Jsem jen blázen, co se nikdy nevzdal a ne kouzelník. Ne, nevzdám se ani teď, ale už prostě nemůžu, tomu dalšímu útoku se už nejspíš nevyhnu nebo tomu po něm...
Ne! Co jsi to...? Chtěl jsem tě znovu sevřít v náručí, toužil jsem po tom, ale ne takhle. Proč? Proč jsi to znovu udělala? Proč jsi zase schytala ránu určenou mě? Copak jsi se minule nepoučila? Jsi hloupá holka! Tak hloupá… Prosím, podívej se mi do očí, věnuj mi svůj kouzelný pohled. Je tak čistý a jemný… Ne, nezavírej ty oči, ještě ne! Neopovažuj se mě tu nechat. Bojuj! Bojuj za svůj život, bojuj za naši lásku. Jenom, prosím, neumírej…