Rudé poupě 03

Temari se širokým úsměvem objala své sourozence. Gaara se zdál být spokojený, ale Kankurou byl trochu dotčený, že jeho sestra objala nejdříve Gaaru a až potom jeho. Zato Bakimu bylo pořadí úplně lhostejné a byl spokojený s pouhým plácnutím po zádech. Temarin pohled se zastavil na doposud neznámé ženě.
Mladá žena se na ni usmála a udělala k ní krok se slovy: „Ahoj, jsem moc ráda, že tě konečně poznávám. Mé jméno je Tomiko.“
„Ehm, ahoj, Tomiko. Já jen, asi mi musíš trochu napovědět.“
Temari se omluvně na Tomiko usmívala, ale odpověď přišla nečekaně z úplně jiné strany: „Víš, ségra, my spolu už asi půl roku chodíme.“
Temi překvapeně zamrkala a prohlížela si Kankura překvapeným pohledem.
Gaara se jen pobaveně usmíval a Baki obrátil oči v sloup se slovy: „Snad si nemyslíš, že bude pořád sám.“
„To ne jen jsem si myslela, že to s ním žádná nevydrží tak dlouho.“
Gaara se na Kankura škodolibě podíval a tiše se zasmál.
Temari raději změnila téma na mladšího z bratrů: „Tak a jak ses měl ty, Gaaro? A kde jsi nechal Matsuri?“
„Upřímně nemám ponětí, kde je nebo co dělá.“
Temi nechápavě zamrkala a jelikož se Gaara k odpovědi nějak nechystal, vysvětlování se ujal Kankurou: „Před víc jak rokem se rozešli.“
„Jak… Jak to???“
„Neklapalo nám to.“
„Toť vše?!“
„A co víc bys chtěla?“
„No...“
Gaara se jen usmál a pravděpodobně tím i ukončil debatu.
S Tomiko si Temari neměla co říct a tak se raději otočila na senseie: „A co vy, sensei? Vy nikoho nemáte?“
„Bože chraň, ještě to tak.“
Temari a spolu s ní i všichni ostatní propukli v hlasitý smích. Když se Temi konečně přestala smát, ptala se dál: „Ale co tu vůbec děláte? Nevěděla jsem, že vás Neji s TenTen taky pozvali.“
„Taky že nepozvali.“
Blondýnka nechápavě zvedla jedno obočí.
„Jsem tu jako ochrana Kazekageho.“
„Jako bych to potřebovat. Ale znáš to, když se pes rozhodne udělat loužičku na koberci, tak ji prostě udělá.“
Baki si odkašlal a podíval se na Gaaru. „Jak to jako myslíš, pes!“
„No, to radši ani nechtějte vědět.“
Baki se zatvářil naoko uraženě, načež se všichni dali do upřímného smíchu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po několika hodinách v jejich veselé přítomnosti Temari konečně zamířila domů a nechala bratry se senseiem a Tomiko před vchodem do hotelu.
Vešla do obýváku a tiše jako myška přešla k muži sklánějícímu se nad knihou. Ženiny ruce se pomalu spustily po jeho hrudi a její rty políbily jeho holý krk. Shikamaru se usmál a zvedl se z křesla. Temari mu nechala dostatek prostoru pro pohyb a nechala ho, aby si ji přitáhl o kousek blíž.
Po chvíli odtáhla své rty od jeho a posadila se do jeho křesla.
Mladík si založil ruce na hrudi a zeptal se: „To je nový způsob, jak mi ukrást křeslo?“
Temi předstírala zamyšlení než odpověděla: „Možná.“
„Možná?“
Temari s úsměvem přikývla a vstala z něj. Jelikož se Shikamaru k ničemu neměl, nakonec mu pokynula směrem ke křeslu.
Trochu podezřívavě se posadil a vzal do ruky rozečtenou knihu. Se spikleneckým úsměvem mu ji vzala a položila ji na stůl kousek od křesla, ale i tak mimo mužův dosah.
Naoko dotčeně se na ni podíval a očekával vysvětlení.
Temari si mu sedla do klína a políbila na rty. Když rty rozpojila s těmi jeho, tiše se zeptala: „Přece si teď nechceš číst, že ne?“
Shikamaru se doširoka usmál a odpověděl jí dlouhým políbením.

V té samé chvíli se jiná dívka začala z plna hrdla smát a křičet: „Nech toho!“
Smích se ozýval i od jejího společníka až nakonec nevyhnutelně musel někdo rozrazit dveře a ztišit je slovy: „Zbláznili jste se? Je skoro půlnoc a vy tu řvete na celý barák.“ Následně dveře za sebou zase zabouchl.
Vůdce Hyuuga klanu se skutečně zlobil, ale Neji i tak nepřestával TenTen lechtat a ta se samozřejmě nepřestávala smát. V mysli se jí při tom objevila myšlenka: ‚Už zítra. Už zítra budu paní Hyuuga.‘ Očima zalitýma slzami smíchu opět zopakovala: „Nech už toho.“