Rudé poupě 04

Všichni páni s výjimkou Gaary se museli pracně navlékat do smokingů a kravat.
Sám Kazekage seděl spokojeně na židli oblečený ve svém slavnostním rouchu šitém na míru a trochu škodolibě pozoroval bratra marně se snažícího o uvázání kravaty.
„Přestaň se tak blbě uculovat a radši mi pomoz!“
„To nepůjde.“
„A to jako proč ne?“
„No, já nevím. Možná proto, že to neumím.“
„Kecy.“
„Ne ne, viděl jsi na mně někdy kravatu?“
Kankurou se očividně zamyslel než přiznal: „Ne.“
„Tak vidíš.“
„To přece neznamená, že to nemůžeš umět.“
„A proč bych to měl umět? V životě to nevyužiju.“
„No, tak teď si to mohl využít.“
Gaara se škodolibě zasmál než řekl: „Jen se snaž dál a mimochodem myslím, že ta kravata by měla být směrem dolů spíš tím tlustým koncem.“
Kankurou naštvaně hodil kravatou po bratrovi a vztekle zasyčel: „To říkáš vážně brzo!“
„No, já to nevím určitě. Takže klidně pokračuj stejným způsobem.“ A hodil mu ji zpátky.
Kankurou probodl Gaaru pohledem a ten se raději vytratil se smíchem z pokoje.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Co vás tak rozesmálo, Gaara-sama?“
„Jé, ahoj Tomiko.“ Gaara se na ni usmál a pokračoval: „Neumíš náhodou uvázat kravatu?“
„Ale vždyť vám to k ničemu nebude.“
„Pro mě by to taky nebylo.“
Tomiko byla čím dál zmatenější a Gaara veselejší.
Dívka nic neříkala a tak ji Gaara jediným gestem poslal do bratrova pokoje.
Tomiko odešla a mladý Kazekage vyrazil po schodech dolů, kde narazil na senseie.
„Ty už jsi něco pil, Gaaro?“ Reagoval Baki na Kazekageho rozesmátou tvář.
Na to už se Gaara neudržel a začal se smát naplno.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gaaru dobrá nálada neopouštěla, ale alespoň se už nesmál, když s bratrem a Tomiko vyrazili na obřad.

Na jiném místě zápasil s kravatou ještě někdo. Z obýváku se ozývalo Temino volání: „Už jsi hotový?“
Muž nervózně odpověděl: „Skoro, lásko.“
Temari vešla do pokoje a pobaveně sledovala svého přítele, jak se marně pokouší zavázat kravatu.
Po chvíli se slitovala a zamířila k němu. Shikamaru spustil ruce a zvedl hlavu, následně se kravata rozvázala úplně a mladík byl tam, kde na začátku.
Temi se tiše zasmála a uvázala mu ji.

Na jiném místě, ale stejná situace: „Akamaru, nevíš náhodou jak to patří?“
Pes zakňučel a sklopil obrovskou hlavu.
Kiba zápasil ještě dobrých pár minut než mu kravatu uvázala sestra.

Naruto opět prokázal, že je ve vývoji o něco dál než ostatní a ušetřil se všech marných pokusů slovy: „Sakuro, mohla bys mi to prosím tě uvázat?“
Dívka se jen usmála, zakroutila odevzdaně hlavou a přistoupila k němu.

Kankurou, Shikamaru, Kiba a Naruto nebyli ani zdaleka jediní, kdo bojovali s kravatami. Někde v Hyuuga klanu byl na návštěvě někdo, kdo měl stejný problém.
„Lee, proboha, co to s tím vyvádíš?“
„Uvazuji si kravatu, jako co to vypadá?“
„Upřímně?“
„Ano!“
Neji se škodolibě ušklíbl než odpověděl: „Jako pokus o sebevraždu.“
„Sebevraždu?“
„Vypadá to, jako by ses pokoušel uškrtit.“

Na rozdíl od mužské části hostů si ta ženská vedla lépe a tak se dívky setkaly v komnatě nevěsty.
„Ahoj, TenTen.“ Pozdravila ji vesele Sakura v růžových šatech.
„Ahoj, holky, moc ráda vás vidím.“
„Páni, vypadáš opravdu skvěle.“
„Díky, Ino.“
„Nemáš vůbec zač.“
TenTen se usmála a trochu zničeně se posadila na židli vedle zrcadla, do kterého se znovu zahleděla.
Do místnosti vešla Hin s Temari a také Tomiko, která chtěla poznat nevěstu.
„Ahoj.“ Pozdravily všechny tři zároveň a musely se rozesmát.
„A kdopak je tohle?“ Ukázala Ino na dívku po Temině levici.
„To je Kankurova přítelkyně, Tomiko, chtěla poznat TenTen, když už jí jde na svatbu.
„Aha.“ Přidala se do debaty TenTen s krátkou odmlkou než: „Ráda tě poznávám.“ Dokončila a potřásla si s ní rukou.
„Tak jo, mé čtyři družičky, za chvíli to začne, měly byste jít.“
Temi se usmála a vzala Tomiko s sebou.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Temari si s ostatními stoupla na své místo a podívala se na očividně nervózního ženicha. Temi se tiše zasmála, ale její smích zanikl v hudbě oznamující příchod nevěsty.

TenTen přišla až k oltáři a naplněná štěstím, poslouchala výklad kněze. Snoubenci si nakonec vyměnili sliby a Neji ji dlouze políbil.
Až po nějaké době si TenTen konečně vzpomněla na hod kyticí a zavolala si všechny dívky se slovy: „Tak jo, musím se té kytky někdy zbavit, ne?“
Když byly všechny před ní, otočila se a jediným plynulým pohybem za doprovodu nervózních tváří mužské strany hostů hodila kytici, která zamířila do náruče jedné z usmívajících se dívek.