.:Matsui Unda - Nový věk ninjů:. - 3. - Unesli ho

Oba dva se na něj otočí a hlavou jim proletí stejná myšlenka.
Je tohle vůbec možné?
Matsui teprve teď mohla porovnat podobnost syna s otcem a Itachi v chlapci okamžitě viděl charakteristické rysy Uchiha klanu.
„Večer zlato. Teď pojď sem.“ Zavolá na chlapce Matsui, a když přijde k ní, vezme si ho na klín. „Tohle je můj syn.“ Zdůrazní slovo můj. „Pozdrav.“ Pošeptá mu do ucha a malý Itachi skloní hlavu a nahlas pozdraví. „Tohle je můj starý kamarád, dlouho jsem ho neviděla.“
„Páni a jak se jmenuje?“ zahledí se chlapec na matku. Ta se podívá na muže před sebou a ten odpoví za ni: „Itachi!“
Chlapec povyskočí jako bodnutý šídlem: „ To je jako já! Mami on má stejné jméno jako já, páni.“ Vykřikne. „Pane? Vy jste ninja?“ ukáže na jeho výzbroj.
„Byl jsem, teď už ale ninja nejsem.“ Odpoví Itachi a žasne nad tím, jak moc je mu chlapec podobný, doslova mu učaroval.
„Tak já vás tu nechám. Neutrap ho Ito, ano?“
„Doufám, že nedělám chybu“ pomyslí si Matsui a vrací se do restaurace a jako smyslu zbavená pilně pracuje. Je ráda, že ani jeden z Akatsuki už za ní nechodí a nevyptává se jí na různé věci.
Mezitím za ní příjde její syn a vyžádá si povolení jít si ven hrát.
„Izumi, co je s tebou? Chceš volno? Zavolám Chijo, aby to za tebe vzala.“ Nabídne jí šéf, když se jí v kuchyni rozsype další tác.
„To bude dobré, mám jen zvláštní pocit, že se něco stane.“ Žena si sedne na židli a schová hlavu do dlaní. „Kolik je hodin?“ začne se rozhlížet kolem sebe.
„Šest, asi, co se děje Izumi?“
„Kde je Itachi? Už před hodinou měl být zpátky.“
„Klid, určitě se brzy vrátí. Třeba se jen zdržel s přáteli a zapomněl na čas, to se u takových chlapců stává.“ Uklidnil Miroku vyděšenou ženu.
„Dobře.“ Matsui radši popadla tác s jídlem a vydala se k hostům. Musela se zabavit, ale jak minuty míjeli a její syn se stále neukazoval, propadala víc a víc panice. Brzy se přehoupla sedmá hodina a všechny děti se už vracely z hřiště domů, ale ona nikde neviděla svého syna. Netušila co dělat a tak se znovu svěřila Mirokuovi.
„Neboj se, vyčkej ještě do osmi, pak už budu zavírat a půjdeš se po něm podívat, možná že ještě dorazí sám.“
„Až ho najdu tak ho přerazím.“ Zavrčí Matsui. V tu chvíli k ní přijde Itachi chce vědět co se děje, ani jemu totiž neunikl Matsuin neklid.
„Ještě nepřišel.“ Svěří se žena.
„Půjdu se po něm podívat, jestli chceš.“ Nabídne se Itachi.
„Ne, to je jedno, já si ho pak najdu.“
„Můžu jít s tebou?“
„Já půjdu sama.“
Jako na trní všichni očekávali, kdy už dorazí chlapec zpátky. Hidan domluvil s hostinským, aby se ubytoval a ten souhlasil, takže ani nemusejí odcházet.
„Ne, já už to nevydržím, jdu ho hledat a sama.“ Dodá, když vidí, jak se k ní ostatní chtějí přidat.
A tak se jde projít po okolí. Nejdřív zamíří na dětské hřiště, třeba tam zůstal s nějakým chlapcem a stále si hrají. Na hřišti však už nikdo není. Nervózní žena dál prochází známá místa, kde by její chlapec mohl být. Procházela kolem dalšího místa u řeky, kde si děti přes zákaz rodičů často hrávali, když na ni někdo zezadu zaútočil.
„Tiše princezno.“ Řekne jí chraplavý hlas a silná paže se z úst přesune ke krku, kde ji zastudí chladná čepel dýky.
„Kdo jste?“ zeptá se a chce se otočit, ale muž ji tvrdě stiskne zápěstí a nůž na krku přitlačí ještě víc.
„Nehýbejte se, nebo vás zabiju. Máme vašeho syna.“ Řekne jí a Matsui se zatočí hlava.
„Kdo jste? Proč jste unesli mé dítě, co s ním chcete dělat?“ Začne se škubat a tak jí muž udeří do hlavy, až se skácí na zem. Klečí na zemi a snaží se přemoct bolest hlavy a komunikovat s mužem.
„Přestaňte s tím jančením, princezno, všechno je napsáno tady.“ Hodí před ní dopis. Matsui ho zvedne a chce si ho přečíst, ale on jí zastaví. „Udělejte to až doma. Teď vás pustím, ale vy se nebudete otáčet, ani se o nic pokoušet, jinak vás na místě zabiju a svého syna nikdy zpátky nedostanete, rozumíme si?“
„A-ano.“ Kývne Matsui a po tváři jí steče slza. Po chvíli cítí, jak se cizinec zvedá a já pomalu přesunuje nůž k týlu a pak ho dává pryč. Matsui propadne v pláč. Ráda by se otočila a podívala se na toho muže, ale strach o dítě jí to nedovolil. Co jsou to za lidi, kteří unesli jejího syna? A proč to vlastně chtějí? To všechno a ještě mnohem víc se jí honí hlavou, převažuje nad nimi však jedna myšlenka: Musím zachránit svého syna.
Po pěti minutách se odváží vstát a rozhlédne po ztemnělé ulici. Nikde nikdo, všichni už odešli. Nešťastná utíká do restaurace, kde ji všichni už z dálky vyhlížejí. Když ji vidí vracet se uplakanou a bez dítěte okamžitě jim dojde, že se něco stalo.
„Co se děje? Kde je Itachi?“ zeptají se jí hned. Matsui si bezmocně sedne na lavici a zadívá se na ně: „Unesli ho, unesli mi Itachiho.“ A začne znovu brečet.