Ahoj, já jsem Kyra! Část 13: Nákupy

Kyra byla vděčná, že se může zavřít do svého a Kakashiho bytu. Skoro hodinu se domlouvali na průběhu obřadu a ona toho měla právě tak plné zuby. Ke svatbě chyběly už jen pouhé tři týdny. A pak už bude paní Uchihová. Navždy. Přetočila se ze zad na břicho a tiše zasténala do polštáře.
Usnula během pár minut. Vinu na tom nemělo tak docela fyzické vyčerpání, spíš to psychické.

Sasuke seděl na okně a díval se na oblohu plnou hvězd. Svým způsobem vlastně byl rád, že v tomhle tichém domě nebude sám. A když se jednalo o Kyru, bylo jasné, že dům tichý nezůstane. A za to byl taky rád.
Celé to bylo divné. Ještě před pár dny by dal všechno za chvilku klidu. A teď? To ticho mu přišlo neúnosné. Jako by mi provrtávalo ušní bubínky. Co se změnilo?
Povzdechl si a přešel do velké manželské postele. Lehl si a hlavou mu projela myšlenka, že za tři týdny už v této posteli nebude sám. Nebude usínat sám, nebude se probouzet sám. Byla to zvláštní myšlenka. A líbila se mu.
Když si však vzpomněl na Kyru, zaplavil ho zvláštní pocit. Nevěděl, co si o ní má myslet. Svým způsobem mu připomínala Naruta. Byla stejně optimistická, aktivní a trhlá. Ale na druhou stranu mu připomínala Kakashiho, když spolu bojovali, ona vymyslela dobrou taktiku a byla velmi silná. A Naruta a Kakashiho si do té doby vážil nejvíc. Protože, ať si říkal co chtěl, Naruto byl jeho nejlepší přítel a Kakashi jeho učitel. Sice jeden ze dvou, ale on uznával pouze jeho. Ale Kyra… měla v sobě ještě něco víc. Něco, co ho nutilo o ní přemýšlet.
V takovýchto úvahách usnul.

„Kyro! Hej, Kyro!“ jmenovaná jenom po někom, kdo se jí snažil probudit, mávla rukou. Nechtěla vstávat. Nechtělo se jí z tohoto příjemně vyhřátého a bezpečného místa vracet zpátky do reality. „No tak, Kyro!“ kdosi z ní stáhl peřinu. Ona se však jenom stulila do klubíčka a odmítala otevřít oči. Kakashi si povzdechl. V tu chvíli mu opravdu připomínala malé dítě. „Kyro, já tě varuju! Pokud nevstaneš, nedostaneš oběd.“
„Jako bys zrovna ty někdy vařil,“ zabručela nespokojeně, ale už si aspoň sedla.
„No konečně! Máme toho tolik co zařizovat!“ Kyra se na něj ospale zadívala.
„Tati, co blbneš? Do svatby zbývaj tři týdny, ne tři dny!“
„No to sice jo, ale my nemáme nic. Nic! Musíme zařídit hostinu, kostel, svědky…“
„Nemá se o to postarat Tsunade?“
„No jistě, ta zamluvila kostel. Ale kde bude hostina? A co zásnuby?“
„Cože?“ zívla Kyra. „Vždyť jsme se už zasnoubili!“
„To sice jo, ale teď to musí být veřejný. Bude to zejtra,“ Kyra se zasekla uprostřed pohybu.
„Prosim?! Tati, ty ses dočista zbláznil!“
„Ale no tak! Vždyť svatba v kostele je jednou za život a tak si svatbu své dcery musím náležitě užít!“
„Jo, a kdo asi tak vymyslel, že se budu vdávat tak mladá?“ zavrčela nepřátelsky. Neměla na nic náladu, nejraději by se zachumlala zpátky do peřin a prospala celý den, ne-li celý život. Ale věděla, že to jí bude znemožněno.
„Nech toho bručení! A teď pojď! Musím na poštu dát rozeslat oznámení a pozvánky na vaše zasnoubení!“
„Cože? A kdy jsi zase stihl tohle?“
„Je už deset, Kyro! Já jsem na nohou od šesti.“
„Blázne,“ zavrčela a neobratně se začala soukat do oblečení.
„A pak si musíš vybrat šaty. Předpokládám, že vy už se budete chtít vzít v západním stylu.“
„Ne, my se nechcem vzít vůbec.“
„Takže potřebuješ jedny šaty na svatbu a jedny na zásnuby,“ Kakashi její poznámku ignoroval. „Takže nejdřív půjdeme na poštu a pak…“
„A nemohla bych si ty šaty koupit sama? Konec konců, jsem už pomalu vdaná žena a tak nepotřebuju mít tatínka za zadkem.“
„Dobrá. Ale vezmeš s sebou Sakuru!“

Kyra už několik málo minut stepovala před Sakuřiným domem a snažila se na ní doklepat. Začala být lehce netrpělivá a tak do dveří mírně kopla.
„Ahoj Kyro. Už jste zpátky?“ ozval se za ní veselej hlas. Otočila se a spatřila Naruta se Sakurou.
„Očividně,“ protočila očima. „Hej, kde ste byli?“
„Tsunade nás včera poslala na misi. Měli jsme pomoct na farmě nedaleko, ale skončili jsme až za tmy a řekli nám, že nás do noci nepustí. No a co jsi vlastně chtěla?“
„Potřebuju pomoct při výběru šatů,“ Kyře se najednou stáhnul žaludek. Opravdu jim to chce říct?
„Šatů? Jakých šatů?“
„Na svatbu a na zásnuby.“
„Ty se budeš vdávat?“ Narutovi téměř vypadly oči z důlků.
„Chm.“
„A koho si budeš brát?“ Sakura byla nadšená. Ani jeden se nepozastavil nad faktem, že je na takovou událost přece jen trochu mladá.
„Sasukeho,“ odpověděla tišeji, než je u ní obvyklé.
„Promiň, co jsi říkala? Mám pocit, že jsem blbě slyšel,“ usmál se na ní Naruto. Ale Kyra tušila, že slyšel až moc dobře.
„Budu si brát Sasukeho. Za tři týdny ze mě bude Kyra Uchiha,“ rozhostilo se ticho. Naruto se Sakurou se na ní jenom ohromeně dívali a jí to začalo být nepříjemné.
„Tak počkej chvilku. Chceš mi snad říct, že právě teď si jdeš koupit šaty na svatbu, kde budete před oltářem stát ty a Sasuke?“
„Jo, přesně to chce říct,“ ozvalo se za Kyrou. Ta jenom tiše zaklela a protočila oči. „Jsem rád, že to došlo i tobě, Usuratonkachi.“
„Nech toho, Teme!“ odpověděl Naruto, ale rozhodně to nebylo tak naštvané jako jindy. „Ale jak to? Vždyť se nesnášíte!“
„Vážně? Ale mě to tak nepřijde. Že, zlato?“ Sasuke zezadu přistoupil ke Kyře a obejmul jí. Začal se tou situací celkem i bavit.
„Jistě že ne,“ Kyra se otočila a sladce se na něj usmála. V dalším okamžiku však už letěl vzduchem a Kyra pomalu soptěla. „A buď tak laskav a dotýkej se mě co nejmíň, imbecile!“ štěkla. Naruto se rozesmál.
„Sice nechápu, co se to tady děje, ale bude to ještě zajímavý,“ vypravil ze sebe ztěžka. Kyra po něm hodila další ze svých nepěkných pohledů.
„Mluv za sebe. Ty s tím kusem ledu nebudeš muset být zbytek života.“
„Neber to tak pesimisticky,“ usmála se na ní Sakura. Léta, kdy netoužila po ničem jiném než po Sasukem, byla nenávratně pryč. A ona nyní viděla jisté věci, které ostatní přehlíželi. Viděla je a jenom se pro sebe usmívala. Tušila, jak tohle všechno dopadne. „Mimochodem, nechtělas kupovat šaty?“ zasmála se, chytla jí za ruku a táhla směre k obchodům. „A vy nikam!“ nakázala klukům, když se už-už rozebíhali za nimi. „Ženich nesmí vidět nevěstiny šaty až do dne svatby. Můžete se taky po něčem porozhlédnout.“
„Jo a Sasuke?“ křikla Kyra na svého nedobrovolného snoubence. „Zejtra budou oficiální zásnuby!“

„A co tyhle?“
„Blázníš? Se předklonim a všichni mi uvidí až do krku!“
„Ale ty se nemáš předklánět! Ty si máš užívat pozornosti, který se ti při zásnubách dostane.“
„Jo, jsem z toho celá odvázaná,“ protočí oči Kyra. „Hm, a co tyhle?“
„To si nemůžeš vybrat nějakou lepší barvu?“
„Proč? Mě se černá líbí.“
„Jo, ale má to být tvůj šťastný den.“
„Ten to nebude, ani kdybyste se s tátou přetrhli. Hm, a co tyhle?“
„Ježiš Kyro! Máš postavu bohyně a chceš se schovávat do takovýhle hábů?“
„To není háb,“ zamumlá Kyra, ale vrátí to zpátky na místo.
„A co…“
„Na to ani nemysli!“ mladá Hatake si povzdechla. „Takhle to nepůjde. Musíme se dohodnout na kompromisu.“
„Žádné háby, které by tě zahalily od hlavy až k patě!“ přikázala ihned Sakura.
„Ale ani žádné kousíčky látky, které spíš odhalují než zakrývají,“ dodala spěšně Kyra.
„Tak to bysme měli. Co takhle…“ Sakura pohledem projela celou řadu šatů a vytáhla jedny, které končily lehce nad koleny, měly přijatelný kulatý výstřih a krátké rukávy. Navíc byly lehké a v tmavě modré barvě, takže Kyře skvěle ladily k očím.
„Hm, ty budou pěkný,“ souhlasila i Kyra a už se vydala do kabinky.
„Mimochodem, jak to, že se budete brát? Nevypadá to zrovna na svatbu z lásky.“
„Pche,“ odfrkla si Kyra. „Daichi mě chtěl provdat za jakéhosi syna nějakého významného starosty nebo čeho jedné z vesnic. No, a táta si řekl, že mě raději provdá za Sasukeho, než abych od něj byla takhle daleko.“
„A co Sasuke?“ Sakura se mezi tím rozhlížela po nedaleko stojících svatebních šatech.
„Táta mu připomněl, že chce obnovit klan. Navíc mu připomněl, že mám jisté kekkey genkai a že když se tato vlastnost a sharingan spojí, může vzniknout nové a velmi silné kekkey genkai. Sasuke si tím navíc ještě upevní postavení v Konoze, takže si vlastně nemá na co stěžovat.“
„No to ale ty taky ne,“ namítla věcně Sakura. „Budeš mít za manžela nejlepší partii v Konoze. Navíc je dost silnej a když ti bude něco hrozit, zvládne tě ochránit.“
„Dokážu se o sebe postarat sama!“
„A navíc je hezkej a to nezapřeš!“ pokračovala dál Sakura. Kyra musela s hořkostí souhlasit. „Navíc je i vyspělej, ne jako ty ostatní paka v našem věku,“ na to nebylo co říct, protože jediný, koho by Kyra mohla použít jako protiargument, byl Naruto. A Sasuke byl oproti němu opravdu až neuvěřitelně vyspělej.

„Ale řeknu ti, máš kliku,“ pokrčil rameny Naruto. On ani Sasuke se do obchodu nijak nehrnuli.
„Jo? A můžeš mi taky říct v čem?“
„No, Kyra je kost,“ zakřenil se na něj. „Navíc je chytrá, dokáže si sama ze sebe udělat legraci, její táta je Kakashi-sensei… jo, je to dobrá partie,“ Sasuke jenom cosi nesrozumitelného zamumlal. On vlastně souhlasil, ale nebyl by to Uchiha, kdyby nedělal všechno pro to, aby si ostatní mysleli, že si myslí opak. „A nedělej se, že si to nemyslíš!“ napomenul ho jeho nejlepší přítel. Sasuke zase jenom cosi zamumlal. Zapomněl, že blonďák v něm dokáže číst jako v otevřené knize.
„No dobrá. Ale víš jaký to bude peklo, mít jí dvacet čtyři hodin v domě?“
„Náhodou, je s ní sranda,“ usmál se Naruto. On tuhle situaci shledával velmi zábavnou.
„Vážně? A kdy přesně? Když trousí jízlivé poznámky, nebo když je stejně otravná jako ty?“
„A právě proto mě máš tak rád,“ zamrkal na něj Naruto. „Neber to tak černě! Uvidíš, že jakmile si na sebe zvyknete, bude to dobré.“

„Ale já nechci se svým manželem pouze vycházet!“ namítla Kyra, když po nákupech seděli v cukrárně a každá si dopřávala zasloužený zákusek. „Copak to nechápeš? Já chci, abych svého manžela milovala a aby on miloval mě!“
„A to se taky může stát,“ pokrčila rameny Sakura.
„Myslíš?“ odfrkla si budoucí Uchiha. „Je to tak arogantní imbecil, že budu ráda, když v jeho přítomnosti vůbec přežiju.“
„Nech už toho stěžování si! Není tak hrozný, jak se zdá. Dokáže být milý a nápomocný,“ Kyra se zamračila. Věděla, že Sasuke takový dokáže být. V tom boji jí ukázal, že mu nejde jen o něj samotného. Ale právě to jí děsilo. Proč je ve skutečnosti takový, když se jinak chová tak ledově a odtažitě?