Nová generace - 2.) Rozdělení do týmů

„Prádlo.“ řekl nahlas Ookami a začal sbírat ze země oblečení.
Oblečení naházel do papírové krabice, vzal jí a vylezl z malé uličky do rušné ulice Konohy. Vydal se směrem ven z města. Nikdo si ho nevšímal až na pár lidí, zřejmě cizinců, kteří se na něj pobaveně dívali. Ookami totiž na sobě kromě trenek neměl nic. Kromě toho, že chodil po městě polonahý, ukazovali lidé také na jeho tetování. Jedno měl Ookami vzadu na krku, takže na něj bylo špatně vydět, další bylo na levém a jiné zase na pravém rameni. Uprostřed páteře bylo čtvrté tetování a páte největší bylo na břiše. Obyvatelé Konohy už byly zvyklí na tenhle každo týdenní úkaz i na jeho podivná tetování.
Ookami prošel branou ven z města a vydal se podél zdí do lesa. Za pět minut dorazil k malé řece. Vysypal oblečení na zem a začal postupně kus po kusu máčet ve vodě. Pak oblečení vyždímal a dal ho sušit na kameny.
„Dobře tak co budeme dělat dneska?“ zeptal se sám sebe Ookami „Kuma-sensei řekl, že mám trénovat nějaké techniky.”
Ookami se postavil a z rukou vytvořil pečetě: Beran, Had a Tygr.
„Bunshin no Jutsu.”
Ookami se soustředil, ale klon se neobjevil. Po chvilce se vedle něho začal objevovat modý přízrak. Než se stačil zhmotnit Ookami spadl na zem a těžce oddechoval.
„T-takhle..už to..dál..n-nej..de.” řekl Ookami, posadil se a odpočíval.
Po deseti minutách se postavil a podíval se na nejbližší strom. Došel k němu, dal ruce před sebe a soustředil svou chakru do nohou. Pak se pokusil vylézt na strom. Udělal čtyři kroky a spadl na záda. Ležel a bolestně se usmíval.
„Sakra příšerně to bolí, ale udělal jsem krok navíc.” pomyslel si a ještě chvíli ležel na zemi než se opět posadil.
„Musím chvíli počkat než dobiji chakru.” pomyslel si a pak se zeptal nahlas sám sebe: „Jenže..co..b-budu..t-tré..novat pak?”
„Co takhle pro začátek efektivněji padat?” ozval se za ním hlas.
Ookami se otočil. Na druhé straně řeky stál Rei a skákal na kameny, aby se dostal na druhou stranu řeky.
„Ahoj..Rei.” pozdravil Ookami a pomalu se postavil.
„Ahoj.” opětoval pozdrav Rei „Trénoval jsem tady poblíž a pak jsem uslyšel jak něco tvrdě dopadlo na zem.”
„To...jsem..byl asi...já.” pousmál se Ookami.
„Takhle si brzo něco uděláš.” řekl trochu přísněji Rei „Vím, že máš problémy s chakrou, ale nejdřív se nauč trochu efektivněji padat, jinak se zraníš.”
„Pr-promiň.” omluvil se Ookami.
„Mně se nemolouvej.” řekl Rei „Víš co, radši ti to ukážu.”
Spojil ruce a začal soustředit svou chakru do nohou. Pak se rozběhl ke stromu. Na něm udělal pět kroků a pak udělal přemet dozadu a přistál na nohy.
„Vídíš. Uděláš pět kroků a pak se odrazíš, prohneš se dozadu a přistaneš na nohy. Jáký je tvůj maximum kroků?”
„Ode..dn..dneška....č-č-tyři.” řekl Ookami.
„Dobrá nejprve si něco zkusíme.” řekl Rei a došel k Ookamimu.
Chytil ho za pas a hodil si ho na ramena. I když byl Ookami lehký, Rei se pod jeho vahou trochu prohl.
„Co-co..to...dě-děláš?” zeptal se vyděšeně Ookami.
Rei začal soustřeďovat chakru do nohou. Pak se rychle rozběhl. Vyběhl až k jedné silné větvi stromu, položil na něj Ookamiho a posadil se na jinou nejbližší. Ookami se podíval dolů na zem a začal kňučet strachy.
„Teď si můžeš zkusit ten přemet dozadu.” řekl Rei „Jsme dost vysoko, takže pokud nezaváháš tak se ti nic nestane.”
Ookami polk strachy, ale pak se zeptal: „A...jak..to mám....udělat?”
„Přemýšlím.” řekl zamyšleně Rei.
„Co-cože?!” řekl vyděšeně Ookami „Ty...to...ne-nevíš? Tak...proč...mě...sem...vy-vyta..huješ?”
„Uklidni se.” řekl s úsměvem Rei „Vím jak na to jen nevím, který styl je lepší, jestli styl záchod nebo odražení.”
„Styl...zá-chod?”
„Jo takhle jsem se to učil několik měsíců jako malý, ale ne přímo ze stromu.” řekl Rei a vyděl jak chce Ookami něco namítnout „Jenže není čas tě to tak dlouho učit, tak jsem vybral způsob, který musí zabrat na jeden pokus nebo zítra asi nepřijdeš do školy.”
„Jak...to..můžeš..ří-říkat....tak v..klidu?” zeptal se vyděšeně Ookami.
„Mně se nic nestane.” usmál se Rei a vážně dodal „A protože ti věřím.”
Ookamiho vyděšený pohled zmizel.
„On mi věří. To mi snad ještě nikdo nikdy neřekl.” pomyslel si Ookami a řekl „Já...to..zvládnu..když mi....věříš.”
„Dobře. Tak já ti řeknu, jak to uděláš.” začal vysvětlovat Rei „Stoupni si ke špičce větve. Je pevná tak by tě měla unést. Dáš jednu nohu dopředu. Pak s ní uděláš krok dozadu sedneš si jako na záchod odrazíš se a prohneš. Chápeš to?”
„Jo.” řekl Ookami a došel k okraji větve.
Pak se otočil zády k okraji a začal se uklidňovat. Rei mezitím seskočil ze stromu. Ookami udělal co mu Rei udělal. Když se odrážel pořád si v hlavě opakoval, co má dělat. Odrazil se a padal ze stromu dolů. Prohnul se a udělal přemet. Na zem dopadl se skrčenýma nohama a pravou rukou narazil do kamene.
„No vidíš zvládl jsi to. A hned na první pokus.” pochválil ho Rei „Ještě si zkusíš i se šplhem a já pak musím už domů. Vidíš a to jsem ani nevěřil, že to zvládneš.”
„Já věděl, že lže.“ pomyslel si Ookami a podíval se na dlaň pravé ruky.
Krvácela.
„Obvážu ti to.” řekl Rei, vytáhl z kapsy s vybavením obvaz a obvázal Ookamimu ruku.
„Děkuju.” poděkoval Ookami.
„Nemáš zač.” řekl Rei „Teď si to zkus i s chůzí po stromě. Tvoje maximum jsou čtyři kroky. Tak udělej jen tři, pak se odraž a udělej přemet.”
Ookami začal soustředit chakru do nohou. Pak se rozběhl ke stromu. Udělal tři kroky, odrazil se a udělal přemet. Něco se ale pokazilo a dopadl na břicho. Rei k němu rychle doběhl a obrátil ho na záda.
„Ookami, jsi v pohodě?“ zeptal se trochu vyděšeně.
„J-jo.“ řekl Ookami a pomalu se posadil „Když...jsem..udě-lal...přemet, došla....mi...chakra.“
„Fuuton: Reppushou.“
„Katon: Goukakyuu no Jutsu.“
V lese, na druhé straně řeky se utvořil ohnivý vír a pomalu mířil k řece. Z lesa vyběhli dva kluci a stoupli si na kameny v řece. Oba dva měly na sobě ochrané čelenky Konohy. Rei rychle pomohl Ookamimu na nohy a oba se schovali za strom
„Můžem.“ zeptal se blonďák.
„Hm.“ přikývl ninja se světle modrými vlasy „Suiton: Mizu rappa.“
Před nimi se vytvořila vytvořila vlna. Blonďák jen napřáhl ruce dopředu a z těch vyletěly blesky přímo do vody. Ohnivý vír se srazil se zelektrizovanou vodou. Oba dva útoky se zničily navzájem. Z lesa vyběhl rudovlasý muž s knírkem a šedovlasá dívka s maskou ANBU na pravé straně hlavy.
„Raiton: Jibashi.“ řekl blonďák a z jeho rukou vyletěl proud blesků na muže a dívku.
„Chuuwa no Jutsu (technika neutralizéru).“ řekl muž a blesky se těsně před nimi rozpadly na malé jiskřičky „Dobře to pro dnešek stačí. Všichni jste odvedli dobrou práci. Hlavně ty Jiro. Nenapadlo by mě místo vytvoření techniky vložit pouze chakru s podstatou. Tohle se musíme naučit a zdokonalit.“
„Děkuji Sensei.“ odpověděl blonďák.
Rei vylezl ze svého úkrytu a Ookami za ním.
„Dobrý den, Sachio-san.“ pozdravil Rei „Tak tohle jsou vaši studenti. Říkal jsem si kdo bude jejich Sensei.“
„Ahoj, Rei-kun.“ opětoval pozdrav muž „Taky trénuješ?“
„Chvíli jsem trénoval. Teď jsem pomáhal s tréninkem spolužákovi, ale už se taky chystám domů.“ odpvěděl Rei.
„Sachio-sensei, můžeme už jít?“ zeptala se dívka.
„Ovšemže Nariko, jen běžte a nezapomeňte zítra jít ještě do školy. I když už jste v týmu, bude dobré když se tam ohlásíte Kuma-senseiovy.“ řekl Sachio.
Studenti přikývli a odešli.
„Co jsi teď trénoval Rei?“ zeptal se.
„Zkoušel jsem novou techniku a taky trochu ovládání chakry se závažím.“ řekl Rei „Jsem docela unavený, už se těším domů.“
„Závaží? To myslel mě?“ zeptal sám sebe v duchu Ookami.
„Nevadí ti, když tě doprovodím domů?“ zeptal se Sachio „Už jsem dlouho nemluvil s tvým otcem.“
„Jasně, klidně.“ řekl Rei a spolu se Sachiem odcházeli.
Na Ookamiho se ani neotočil. Když zmizeli, Ookami jen naházel suché oblečení do krabice. Natáhl na sebe jedno triko a kalhoty a vrátil se do vesnice. Když došel do své uličky, kde bydlel vysypal prádlo na zem a zakryl ho bednou. Posadil se na zem a čekal jestli někdo nehodí něco do popelnice. Pak si ale před sebou všimnul kusu masa. Došel k němu po čtyřech, zvedl ho a prohlédl ho. Na jedné straně byl kousanec od zubů.
„Aha, takže Inu už tady byl.“ pomyslel si a pustil se do masa.
Když se najedl, zalezl si pod bednu kde bylo oblečení a usnul. Z bedny vykukovali pouze jeho nohy a ruka.
PONDĚLÍ – DALŠÍ DEN
„Dobré ráno všichni.“ pozdravila nahlas Junko, když vešla do učebny a posadila se k Leiko a Katsurovy „Kde je Etsuko? Já myslela, že prošla?“
„Nevím, asi ještě spí.“ pokrčil rameny Katsuro „Snažil jsem se jí probudit, ale říkala že Hokagemu já poroučet nebudu, tak jsem jí radši nechal.“
„Takže až na ní jsme asi všichni.“ řekla Junko a podívala se k horním dveřím.
Zrovna vešli Nariko, Jiro a Ichiro a posadili se hned do nejbližší lavice. Po minutě přišli ještě Nobu s Yukiko a posadili se před Katsura a Leiko.
„Jsem zvědavá na ty týmy. Je tu dost lidí, ale snad budeme ve stejném týmu.“ řekla nejistě Yukiko.
„Máme oba dva schopnosti na stejné úrovni, takže je tu docela velká šance, že budeme spolu.“ řekl Nobu.
„Hele Yukiko. Páchneš olejem, co takhle se občas pořádně umýt a vyprat oblečení.“ řekla posměšně Leiko.
Yukiko úplně zrudla a začala se schovávat pod stůl. Nobu ji vytáhl hned zpátky na židly a pak se zlostně podíval na Leiko.
„Leiko, omluv se!“ přikázal.
„Ani náhodou.“ řekla Leiko.
Nobu a Katsuro se postavili. Nobu rychle vytáhl kunai a natáhl svou ruku až ke krku Leiko.
„Tak tohle je tvoje schopnost.“ řekl chladně Katsuro a jeho zelené oči se proměnily v hnědé oči dravce.“
„Chci jenom, aby se omluvila.“ řekl Nobu.
„Uklidněte se!!“ řekl někdo hlubokým hlasem.
Všichni se podívali ke katedře. Stál tam Kuma-sensei a rozčileně na ně koukal.
„Leiko...“
„Mě to nezajímá! Stali jste se Geniny, už byste měli umět řešit své problémy samy. Tím, že jste odmaturovali jste získali určitou odpovědnost.“ řekl rozčileně Kuma-sensei a pak trochu klidněji „Nechci vás zbytečně zdržovat, takže přejdu rovnou k věci. Nejdříve vás rozdělím do týmů po třech. Každému týmu bude přiřazen jeden Jounin. Ještě jedna věc. Ze všech 13 týmů, které vytvoříme, jen pět jich bude moc plnit mise. Ostatní se budou muset vrátit do akademie a nebo úplně skončit, záleží na vašich mistrech.“
Všichni ve třídě zvážněly. Jejich úsměvy z radosti, že se stali Geniny byly pryč. Kuma-sensei se posadil na židli a otevřel šanon, který přinesl.
„Teď vás budu číst podle toho do kterého týmu jste byli vybráni. Tým 1...“ začal rozdělovat Kuma-sensei.“
„Nesedí to.“ řekl potichu Katsuro a jeho oči opět zezelenali.
„Co nesedí?“ zeptala se potichu Leiko
„Počet lidí na týmy, jeden člověk chybí.“ řekl Katsuro.
„Ticho prosím, Katsuro-san.“ řekl Kuma-sensei „Tým 2, Sensei: Ryui Michio, Členové: Naifu Katsuro, Leiko Ebii a Karada Nobu. Sejdete se dnes v 11:00 v této učebně. Tým 3...“
„Skvělý jsme spolu.“ řekla šťastně Leiko a objala Katsura.
„To je moje smrt.“ řekl Nobu a mlátil hlavou o lavici.
„To bude dobré Nobu, nějak to zvládneš.“ řekla Yukiko.
„Bojím se, že vím kdo je ten chybějící, ale nemůžu uvěřit, že by prošel.“ pomyslel si Katsuro.

Ookami vběhl na pozemky Akademie.
„Kruci, jak jsem mohl vědět, že se takhle zdržím.“ pomyslel si a přidal na rychlosti. Už chtěl vběhnout do dveří. Těsně před nimi se ale srazil s někým, kdo chtěl taky dovnitř. Oba spadli na zem. Když se Ookami posadil, uviděl jak ze země vstává hnědovlasá postava. Viděl jí ovšem rozmazaně.
„Do háje, asi jsem narazil do Katsura. To bude průšvih.“ pomyslel si a řekl „O-omlouvám se.“
„To je dobrý.“ řekla postava dívčím hlasem a rychle vběhla do budovy.
Ookami se taky rychle postavil a i když viděl ještě trochu rozmazaně rozběhl se za dívkou.
„To byla určitě Etsuko. Ta mi snad nic neudělá.“ řekl si pro sebe a běžel dál.
Etsuko zatím doběhla ke dveřím učebny a rychle je otevřela.
„Kuma-sensei omlouvám se, že jdu pozdě, ale zaspala jsem.“ začala se omlouvat Etsuko.
„To je v pořádku Etsu...“ nedořekl Kuma-sensei, protože v tu chvíli do dvěří vběhl Ookami, srazil Etsuko k zemi a spadl na ní.
„OOKAMI!“ zařval Kuma-sensei.
„O-o-o-omlou..vám..se.“ vydal ze sebe Ookami a postavil se.
Pak pomohl postavit na nohy Etsuko, když se postavila odstrčila ho a posadila se vedle smich zadržující Junko. Ookami se rychle posadil do prázdné lavice.
„Pokračuji. Tým 8, Sensei: Shuho Daichi, Členové: Baiorin Rei, Hachi Junko, Yakou Daiji. Sejdete se dnes v 15:00 u restaurace Ichiraku. Tým....“
„No, mohla jsem dopadnout hůř.“ řekla smířilivě Junko „Rei i Daiji jsou v pohodě.“
„Už jsem byla já?“ zeptala se Etsuko.
„Ještě ne.“ řekla Junka a šibalsky se usmála „A on taky ne.“
„Kdo?“ zeptala se Etsuko „Katsuro.“
„Ne, myslím Oo-ka-mi-ho.“ usmívala se stále Junko.
„Ne, to ne. Tomu nevěřím. Určitě nemůžu s ním být.“ řekla vyděšeně Etsuko „To raději umřu.“
„Nebyla by jsi první, kdo to zkusil.“ řekla Junko a ukazala na Nobua, který měl čelo opřené o lavici a koukal do země
„Prosím já sním nechci být.“ řekla Etsuko a začala se modlit.
„Tým 12, Sensei: Murasakii Otome, Členové: Daremo Yukiko, Naifu Etsuko a Ookami. Váš Sensei se vrátí někdy dneska z mise, takže se s ní sejdete zítra v 8:00 tady na pozemcích. Poslední je tým 13, ten už má vše zařízené a dneska se přišli jenom ohlásit.“ domluvil Kuma-sensei a zavřel šanon „To je pro dnešek všechno, můžete jít. Nashledanou a mnoho úspěchů.“
Kuma-sensei odešel a stejně tak i většina třídy.
„Řekni, že to není pravda.“ řekla Etsuko a čelo měla stejně opřené jako předtím Nobu, který sklesle odcházel i s Yukiko.
„To zvládneš Etsuko. Hlavu vzhůru.“ utěšovala jí Junko „Pořád opakuješ, chci být Hokage, chci být Hokage. Myslíš, že Hokage to měl lehké, když začínal jako Genin? Ne, taky byl v týmu s člověkem, který mu nebyl sympatický, aspoň co jsem slyšela.“
„Asi máš pravdu. Nějak to s ním zvládnu.“ řekla o něco veseleji Etsuko, vstala a společně s Junko odešla.
„Budu s tím Jouninem, co byl při našich zkouškách. Teď už aspoň vím o čem se bavili.“ říkal si v hlavě Ookami a zamyšleně koukal na tabuli „Yukiko, to je ta holka od oleje. Vypadá v pohodě, tak s tou nebudou snad žádné konflikty, ale Etskuko jsem dnes dost naštval, takže se docela bojím, ale do zítra času dost, tak se snad uklidní.“
O NĚCO POZDĚJI U BRÁNY DO VESNICE
„Ahoj Otome. Jak proběhla mise?“ zeptal se Yasuo.
Otome se zastavila a došla k Yasuovi.
„Zasshua jsem dostala.“ odpověděla Otome a ukázala na plátěný pytel „Víš s kým byl? S tím mladým šmejdem, co nám pořád uniká. Už dvakrát mi utekl.“
„I mě už utekl.“ řekl Yasuo „Vždycky dostaneme jen jeho společníky, jenže už mrtvé. Zasshu je asi pátý.“
„Ne, sedmý.“ opravila ho Otome.
„To je dost.“ podivil se Yasuo „Ale kvůli tomu tu nejsem. Mám ti vyřídit, že se máš zítra setkat se svým týmem v 8:00 na pozemcích Akademie.“
„Jounin si snad nikdy neodpočine. No, doufám, že s nimi bude aspoň sranda.“ řekla s úsměvem Otome.