Nová generace - 3.) Zkouška týmu začíná

Ookami se už nemohl dočkat setkání se svým senseiem a tak vstal už v pět hodin ráno. Rychle popadl nějaké čisté oblečení a odběhl za vesnici k řece. Tam se v opláchl, převlékl a vrátil se zpět do vesnice. Po cestě domů si všiml vozíku s pečivem, který rozvážel starý pekař každé ráno po obchodech. Ookami se potichu připlížl k vozíku ze strany a co nejrychleji z něj vytáhl pár kousků pečiva. Pak se rychle vypařil. Ve své uličce rychle zhltnul všechno pečivo a zapil ho trochou vody z láhve. Když nechal jídlo na pár minut uležet v žaludku, došel k dřevěné bedně, která byla vedle jeho papírové krabice pod kterou spal a sundal z ní víko.
„Musím...se....p-připravit." řekl a podíval se do krabice.
Uvnitř byla spousta kunaiů, shurikenů, výbušných lístů, kouřových bomb a úplně na vršku byl složený větrný shuriken.
„Tohle je všechno co se mi povedlo za těch několik let nastřádat." pomyslel si Ookami a začal se v krabici prohrabovat „Snad budou ty bomby funkční. Vždycky, když pršelo jsem je něčím přikryl."
Nakonec z bedny vytáhl dva velké kunaie, asi deset malých, tři shurikeny, pár výbušných lístků a jednu kouřovou bombu. Kunaie dal do pouzdra a zbytek dal do malé taštičky na vybavení. Poté bednu opět zavřel a vydal se směrem k pozemkům.
„Určitě postoupím aniž bych někoho potřeboval." řekl si v hlavě Ookami a stiskl dlaně v pěst.
Do deseti minut došel na pozemky. Sensei, Etsuko a Yukiko tam ještě nebyli. Bylo teprve po sedmé a na pozemcích byli pouze dva horliví studenti a házeli po sobě tréninkové shurikeny. Ookami si povzdechl a posadil se pod strom u zdi. Do pěti minut tam usnul.
„Hej, vstávej!" řekl někdo nahlas a Ookami otevřel oči.
Nad ním stály Etsuko a Yukiko.
„Ahoj." pozdravil Ookami.
„Ahoj." odvětila Yukiko.
„Vstávej už." řekla Etsuko.
Ookami se postavil a rozhlédl se. Studenti zrovna vcházeli do budovy.
„Už...tu...byl...s-sensei?" zeptal se rozespale.
„Ne, už má pět minut zpoždění." odpověděla trochu netrpělivě Etsuko.
Z ničeho nic Etsuko uhnula do strany a do stromu těsně u pravého Ookamiho ucha se zabodl kunai s papírem omotaným okolo rukojeti. Ookami se začal klepat strachy. Yukiko došla ke kunai, sundala z něj papír a prohlížela si ho.
„Co na něm je?" zeptala se Etsuko, Ookami se mezitím sesul na zem a vyděšeně koukal před sebe.
„Zdravím vás, moji milý studenti." začala číst Yukiko „Vaše zkouška právě začíná. Máte dvacet minut na to aby jste se všichni tři dostali do tréninkové zóny deset. Hodně štěstí. Murasakii Otome. Kde to je?"
„Myslím, že je to taková malá zalesněná jáma. Když poběžíme do dvaceti minut to stihneme určitě." řekla Etsuko a podívala se na Ookamiho „Hej vstávej, slyšíš, musíme vyrazit."
Ookami sebou trhnul a pak přikývl. Postavil se a všichni tři vyběhli ze školních pozemků. Za sedm minut proběhli branou ven z vesnice. Ookami si ještě stihl všimnout svalnatého blonďáka ze zkoušek jak se na ně děsivě usmívá. Po pár minutách tým vběhl do lesa. Etsuko a Yukiko běhali na větvích a Ookami pod nimi po zemi, jelikož nebyl schopný na strom vylézt.
Ookami ucitil jak zavadil o nějaký drátek a ze strany na něj vyletělo pár shurikenů. Stihl se jim jen tak tak vyhnout. Dívky si ničeho nevšimly a pokračovaly dál. Ookami se je snažil dohnat.
Yukiko i Etsuko měly podobné problémy na stromech bylo několik pastí, všem se ale dívky úspěšně vyhly až na jeden kunai, který trefil Yukiko, naštěstí do ochranné čelenky.
„Kolik tady těch pastí je?" zeptala se sama sebe Etsuko, když se Yukiko vzpamatovávala z toho šoku.
„Můžeme pokračovat." řekla Yukiko a s Etsuko pokračovaly dál.
Ookami se snažil dohnat dívky. Už ztěžka oddechoval, i když narazil jen na jednu past, pomalu mu začala docházet energie. Najednou se před ním ozval výbuch a Ookami viděl stoupající dým. Rychle přidal, přitom ale na něco šlápl. Naproti němu vyletěl větrný shuriken a řítil se na něj. Ookami, ani nevěděl jak, se prohnul dozadu a shuriken ho minul jen o vlásek. Okamžitě se postavil zpátky na nohy a rozběhl se za dívkami. Za chvíli je uviděl před sebou jak sedí na zemi.
„J-js-te...v...p-po-pořádku?" zeptal se udýchaně.
„Jo, měli jsme štěstí." odpověděla Yukiko a pomalu se postavila „Musíme zase vyrazit, není čas."
„Jasně vrátíme se nahoru a všichni budeme opatrnější, jasné?" zeptala se rázně Etsuko a postavila se taky.
Ookami s Yukiko přikývli a Yukiko s Etsuko vyšplhaly zpět na strom. Tentokrát postupovali opatrněji, přesto dost rychle na to aby stíhali časový limit.
„Pozor!" zařvala jedna z dívek ze shora na Ookamiho.
Ookami se podíval nahoru a viděl jak na něj padá spousta kunaiů. Uhnout už nestihl.
„Musíme ho zkontrolovat." řekla Yukiko.
Etsuko přikývla a společně seskočily dolů. Na místě kam kunaie dopadly byla jen velká větev.
„Ookami jsi tu?" zavolala Etsuko.
Zpoza jednoho stromu vylezl Ookami a oddechoval. V levém rameni měl zabodnutý jeden kunai a špatně našlapoval na levou nohu.
„Tady....jsem." řekl těžce a sesunul se k zemi.
Dívky k němu rychle doběhli. Etsuko mu prudce vytáhla kunai z ramena a Ookami se snažil zadržet bolest.
Yukiko se podívala na jeho levou nohu. Měl v ní zabodnutého ježka, kterého zřejmě někdo nastražil. Ookami se pomalu postavil.
„Počkej, musíš si na chvíli odpočinout." řekla Yukiko.
„N-není...čas. Mus-musíme...tam...být..v-všichni." řekl Ookami a pokračoval dál.
„Pomoc!" ozvalo se kousek před nimi.
Všichni se tam potichu doplížili a schovali do křoví. Před nimi byli tři muži s maskami a mezi nimi byla nějaká svázaná žena.
„Sakra, mlč už ženská!" řekl jeden muž, škubnul za provaz a žena upadla.
„Co budeme dělat?" zeptala se potichu Yukiko.
„Pomůžeme jí." odpověděla s jistotou Etsuko.
Muži se mezitím posadili na zem a začali debatovat, co s ženou udělají.
„O-bejdeme...to...a b-budeme...pokračovat." řekl Ookami a chystal se k odchodu.
„Nejdřív jí pomůžeme." řekla Etsuko a chytla Ookamiho za ruku.
„Není...čas." řekl Ookami.
„Nemůžeme jí tu nechat." řekla vyděšeně Yukiko.
„Ch-chceš..to..v-vidět." řekl chladně Ookami.
Yukiko se zhrozila a Etsuko šibalsky řekla: „Nezapomeň musíme tam být všichni, jinak neprojde nikdo."
Ookami se na ní rozzlobeně podíval a pak odpověděl: „D-dobře. Já...je...z-zam-městnám a..vy..se...p-postaráte...o...zbytek."
Pomalu se postavil a začal z bílé taštičky něco vytahovat. Byly to malé kunaie a jedna kouřová bomba. Bombu přivázal na jeden z kunaiů a odstoupil od dívek. Pak se otočil směrem k mužům a zavřel oči.
„I když ta noha bolí musím běžet normálně." řekl si v hlavě a otevřel oči.
Rozběhl se k mužům těsně před křovím vyskočil do vzduchu a dostal se nad muže.
„Kunai Shigure." řekl a hodil všechny kunaie na muže.
„Co to kruci...?" zeptal se vyděšeně jeden muž
Většina kunaiů minula, ale několik jich zranilo jednoho ze zločinců. Ookami se zatím doslova rozplácl na jednom stromě a pomalu sjel k zemi. Kouřová bomba vybouchla a dým se rozprostřel do okolí. Dívky vyrazily. Yukiko popadla ženu a odnesla jí do bezpečí a Etsuko se zatím snažila vypořádat s ostatními zločinci.
Do dvou minut se dým rozplynul a Yukiko se naskytl nepěkný obraz. Ookami byl v bezvědomi a Etsuko držel poslední ze zbylých zločinců a kunai měl u jejího krku. Po ostatních zbyla jen hrouda hlíny.
„Zemní klony?" zeptala se v hlavě Yukiko.
„Vylez ven nebo jí zabiju." řekl muž a vyděšená Yukiko pomalu vylezla a zvedla ruce nahoru.
„Co s ní chceš udělat?" zeptala se nervózně.
„Vyměním jí za tu ženskou." řekl muž.
„A co když odmítnu?" zeptala se znovu Yukiko.
„Tak jí zabiju." řekl muž „Neptej se tak hloupě."
„To ti nevyjde." řekla Yukiko a stiskla levou dlaň v pěst „Ichi Atame: Kunai."
Ze stromu za mužem vyletělo několik kunaiů a zasáhlo muže do zad. Muž se okamžitě proměnil v hroudu hlíny.
„Děkuju Yukiko." poděkovala Etsuko.
„Nemáš zač." řekla Yukiko a zčervenala.
„Jak je té ženě?" zeptala se Etsuko.
„Už utekla. Hned jsem jí rozvázala a pustila." řekla Yukiko.
„Cože?!" řekla nahlas Etsuko „Co kdyby si měla na tu výměnu přistoupit. Co kdyby tvůj plán nevyšel. Co bys udělala?"
„Nezlob se na mě." řekla Yukiko a zakryla si vyděšeně obličej.
„Co se stalo, stalo se a nebreč." řekla Etsuko a Yukiko si utřela slzy.
Obě teď došly k omráčenému Ookamimu a snažili se ho probudit. Během několika minut se jim to povedlo a rovnou ho i ošetřily. Ookami se pomalu posadil.
„J-jak...to..d-do-dopadlo?" zeptal se.
„Zahnali jsme je." řekla Etsuko „Můžeš vstát?"
„J-jasně." odpověděl Ookami a postavil se.
„Dvacet minut uběhlo. Myslím, že už pospíchat nemusíme." řekla Yukiko.
„Ne." odpověděli společně Ookami a Etsuko.
„Poběžíme dál." řekla už sama Etsuko a vyskočila na strom.
„Proč?" zeptala se Yukiko.
„M-musíme...ukázat....a-aspoň...nějakou...snahu." odpověděl Ookami.
„Dobře." řekla Yukiko a vyskočila za Etsuko.
Všichni tři se rozběhly směrem k jámě. Do několika minut dorazily na místo, kde byla obrovská jáma. Její stěny byly místy porostlé trávou a mechem a na některých místech vyčnívalo i pár větví.
„Co teď?" zeptala se Yukiko.
Ookami došel k okraji a podíval se dolů. Jáma byla hluboká asi dvěstě metrů a dole byly vidět koruny stromů. Ookami našlapoval na okraje.
„Půda...je..m-m-měkká, takže...to...můžeme...s-slézt...s..pomocí...ku-kunaiů." řekl Ookami a z pouzdra vytáhl své dva kunaie.
Oba zapíchl do země a pak začal pomalu lézt pozadu dolů. Vždycky jeden kunai vytáhl ze země a zapíchl ho někam níž. Nohy se snažil dát pokaždé na nějaký výstupek. Po půl hodině se dostal za polovinu, pak si ale musel odpočinout na jednom výstupku, protože byl unavený a příšerně ho bolelo levé rameno. Chvíli odpočíval a pak sešplhával dál. Do do čtyřiceti minut se dostal až na dno.
„Uf...konečne...jsem...t-tady." oddechnul si Ookami.
„Co tě tak zdrželo?" zeptal se někdo a Ookami si všiml Etsuko a Yukiko sedicích u stromu.
„J-j-jak...j-jste..se...sem...dostaly?" zeptal se vyděšeně Ookami.
„Na druhé straně jsou polorozpadlé schody." odpověděla s úsměvem Etsuko a bylo na ní vidět, že si to užívá.
„P-proč...jste...mi..to..ne-neřekly....dřív?" zeptal se Ookami.
„No na nic si nečekal a hned si začal šplhat dolů. Tak jsem si řekla, že máš asi lepší cestu." řekla Etsuko a usmála se.
„To..je..a-ale...p-pěkná....svi...." nedořekl Ookami, protože se mu udělalo mdlo a omdlel."
„Ookami, jsi v pohodě?" zeptala se Yukiko a rychle se zvedla.
Etsuko se pomalu postavila a s Yukiko odnesli Ookamiho na travnatou plochu k ohništi uprostřed jámy.
„Seženu nějaké dřevo." řekla Etsuko a odešla.
Yukiko zatím sledovala Ookamiho. Vypadal vážně vyčerpaně a i ve spánku těžce oddechoval. Etsuko se vrátila po půl hodině s dřívím v ruce a začala ho skládat do ohniště.
„Jak mu je?" zeptala se.
„Snad dobře. V medicíně se moc nevyznám." odpověděla Yukiko.
„Máš nějaký papír?" zeptala se Etsuko.
„Jen ty dva dopisy od senseie." odpověděla Yukiko a vytáhla dva listy papíru.
„Musí to stačit." řekla Etsuko a vložila papír do ohniště „To si z nás dělá srandu, s tim že příjde zítra ráno."
„Chce abychom si odpočinuli po první zkoušce. Ví, že Ookami má problémy s chakrou." řekla Yukiko a dívala se do ohniště.
„Cože?" zeptala se nechápavě Etsuko.
„Ale nic, jen teorizuju." odpověděla Yukiko.
„Dobře. Hele, je teprve dopoledne, asi se můžeme vrátit domů a přijít zítra." navrhla Etsuko „Teď mi to došlo. Zas tak daleko nejsme."
„Nikam se nepůjde." ozvalo se z lesa.
Dívky se podívaly směrem odkud se hlas ozval. Z lesa vyšla bělovlasá žena, které celé tělo, kromě hlavy, zakrýval fialový plášť se zelenými okraji.
„Zdravím, studenti." řekla Otome „První zkoušku jste splnily na výbornou a další začíná za pár hodin."