Nová generace - 4.) Někdo musí z týmu ven

„První zkoušku?" zeptala se udiveně Etsuko „Vždyť jsme přišly pozdě."
„To nebyla ta zkouška." řekla Yukiko a podívala se na Otome.
„Cože?" řekla nechápavě Etsuko.
„Má pravdu." řekla Otome a pousmála se „V první zkoušce jsem si chtěla ověřit, jestli jste ochotní někomu pomoc i když máte své starosti. A až na Ookamiho jste mě velice potěšili. Už jsem myslela, že ho okamžitě vyhodím, ale rozmyslela jsem si to, když vymyslel tak rychle plán a vložil svojí zbývající chakru do svého útoku, aby té ženě pomohl."
„Už chápu." přikývla Etsuko „A co nás čeká tedy teď?"
„Pár hodin ještě počkáme než se Ookami-kun probudí a pak se pustíme do vaší zkoušky." řekla Otome a sedla si k ohništi.

Ookami se probudil až pozdě odpoledne. Pomalu se posadil, protáhl se a začal si mnout oči.
„To...jsem..se..krásně...vy-vyspinkal." řekl rozespale.
Po téhle větě na něj někdo vylil ledovou vodu. Ookami zaječel jak malá holka a začal utíkat pryč. Moc daleko ale nedoběhl, protože se zavřenýma očima se špatně běhá a tak zakopl hned o první hrbolek a upadl.
„Uklidni se." řekl někdo.
Ookami se uklidnil a otevřel oči. Před sebou uviděl obličej svého senseie. Její oči se na něj zvědavě dívaly.
„Otome....sensei." řekl potichu Ookami.
„Co je?" řekla Otome tak rychle až Ookami sebou trhl.
Pak se postavila a pomohla na nohy Ookamimu. Ten se rozhlédl okolo sebe a začal si vzpomínat, kde je. Yukiko s Etsuko došly k Otome.
„Otome-sensei, je v pořádku?" zeptala se Etsuko.
„Určitě." řekla v klidu Otome „Bože, jak mně se to jméno nelíbí. Otome. Chtěla bych nějaké lepší, třeba Hiroki nebo Kazumi a nebo.."
Otome se vracela zpátky k ohništi a pokračovala v povídání. Všichni tři studenti se na ní nechápavě dívaly.
„Co s ní je?" zeptala se Yukiko.
„Pokud můžu hádat," řekla Etsuko „tak je pro ní Ookami tak nedůležitý, že radši řeší takové věci jako změna jejího jména. Mezi námi mně se to jméno taky nelíbí. Proklínám toho, kdo to jméno vymyslel."
„Zase ale musíš uznat, že jí docela vystihuje." řekla Yukiko „Na těch zkouškách se tvářila jako, kdyby nevěděla o co jde."
Dívky si spolu začali povídat. Ookami stál na místě a koukal na Otome sedící u ohniště.
„Ne-dů-le-ži-tý?" zeptal se, ale níkdo ho neslyšel.
Ookami se rozzuřil. Z pouzdra vytáhl dva kunaie a každý dal do jedné ruky.
„Já vám ukážu." řekl si v mysli a bezhlavě se rozběhnul ke své učitelce, která seděla u ohniště a povídala si sama se sebou „Jsem sice jen Genin, ale mám svou hrdost a už se nenechám od nikoho ponižovat."
Ookami doběhl k Otome. Chtěl jí zasáhnout, ale Otome se útoku vyhnula. Síla, kterou Ookami použil k útoku ho srazila na zem a on se natáhl jak dlouhý tak široký. Otome si na něj sedla a podívala se na vyděšeně se dívající dívky.
„Koukám, že už jste nedočkaví, tak pojďte blíž." řekla Otome.
„Blíž snad ani být nemůžu." řekl si v hlavě Ookami.
Dívky si přisedli k Otome a ta se pustila do vysvětlování jejich zkoušek: „Jak víte většina Jouninů volí metodu zkoušek se dvěmi rolničkami, aby si otestovala vaši týmovou práci..."
„Skvělí na to jsem se chystala od té doby co jsem se to dozvěděla." pomyslela si šťastně Etsuko.
„...avšak moje zkouška je trochu jiná, ale nebojte se nebude těžká. Je hrozně jednoduchá. Zkoušku udělá ten z vás, kdo mě praští nebo zraní."
„Ale tři Genini proti Jouninovi. To nemáme žádnou šanci." řekla Yukiko
„Nebojte se." uklidnila je Otome „Nebudu využívat celou svou sílu. Budu používat sílu na úrovni průměrného Chuunina. To je všechno."
Otome se postavila a odstoupila od studentů. Ookami se posadil.
„Myslím, že můžeme začít." řekla Otome.
Dívky se na sebe podívaly, přikývly na srozumněnou a zmizely. Ookami pořád seděl na zemi.
„Copak? Ty nehraješ?" zeptala se ho Otome a v tónu jejího hlasu byl znát posměch.
Ookami se postavil a rozčileně se podíval na učitelku.

„Takže ty chceš, abychom spolupracovaly?" zeptala se Etsuko Yukiko.
Obě byly schované v koruně stromu nedaleko od učitelky, ale dost daleko, aby je neslyšela.
„Jo. Myslím, že když se všichni tři domluvíme, můžeme jí zranit všichni." odpověděla Yukiko.
„Ale co sním?" zeptala se Etsuko a ukázala na Ookamiho, který zvedal ze země své kunaie.
„Něco vymyslím." řekla Yukiko.
„A můžu ti vůbec věřit?" zeptala se podezřele Etsuko „Vždyť ani nevim jaké jsou tvé schopnosti. A co když mě zradíš a jen mě využiješ?"
„Neboj se. Taková já nejsem. Víš co, nechám tě praštit jí jako první." nabídla Yukiko „A moje schopnosti uvidíš, když mi pomůžeš."

Ookami si dal jednu ruku s kunaiem před sebe a druhou za sebe.
„Potřeboval bych získat víc času, aby se zregenovala zbývající chakra." pomyslel si.
„Tak vyrazíš nebo tam budeš stát jak nějaký superhrdina." řekla Otome „Už se na tebe těším."
„Kruci, chtělo by to ještě několik minut, ale není možnost." pomyslel si Ookami a řekl „Jdu...na..to."
Rozběhl se proti Otome. Když byl u ní chtěla ho Otome praštit rukou, ale Ookami použil Kawarimi no Jutsu a místo něj se objevil kus dřeva. Otome čekala útok zezadu, ale když se otočila uviděla akorát Ookamiho zmizet. Tentokrát ho ovšem nic nenahradilo. Ookami se objevil na tom samém místě kde zmizel poprvé a zaútočil kunaiem v pravé ruce na Otome. Vyhla se jen taktak, viděla jak čepel kunaie míjí její nos. Tím Ookami, ale neskončil. Levou rukou, kterou měl za sebou zaútočil na Otomin obličej a přitom se otáčel po směru hodinových ručiček. Druhým kunaiem také minul, při otočánení ale ještě kopnul pravou nohou, ucítil látku Otominina pláště a tvrdý úder do jejího těla.
Ookami teď unaveně padl na kolena a řekl: „Z-zvládnul...jsem..to."
„To si nemysli." ozvalo se za ním.
Ookami se otočil. Kousek za ním stála Otome nezraněna.
„Jen se podívej do čeho jsi se trefil." řekla Otome.
Ookami se podíval před sebe a na zemi uviděl jen haldu šál.
„Jaká smůla. A já ti tak věřila." řekla Otome s pokřiveným úsměvem a natáhla před sebe ruce „Teď jsem na řádě já. Erimaki no Jutsu."
Z velkých rukávů jejího pláště vyletěli dvě šály a omotali Ookamiho. Otome zvedla ruce vzhůru a šály zvedly Ookamiho do výšky a když dala ruce dolů, praštily s ním o zem. Ookami omdlel.
„Kunai Shigure." ozvalo se z výšky.
Otome se podívala nahoru. Ve vzduchu byla Etsuko a vrhla na Otome několik kunaiů. Ta se všem vyhnula. Etsuko přístála před ní. Její zeléné oči teď byly hnědé a podobali se oku dravce.
„To nestačí." řekla Otome a chtěla vyslat stejné jutsu i na Etsuko.
Její ruce se ale nemohli pohnout a nebyly to jenom ruce. Celé tělo bylo jako svázané. Najednou se její ruce roztáhli každá na jinou stranu.
„Co se to děje?" zeptala se vyděšeně.
Etsuko se proti ní mlčky rozběhla a praštila jí pěstí do solaru. V tu chvíli ze stromu vyskočila Yukiko a praštila Otome z boku levačkou do tváře. Potom se postavila vedle Etsuko. Otome na ně rozčileně koukala a pak se začala usmívat.
„Skvělá spolupráce. Prokoukly jste mě a teď už se stáváte právoplatnými Geniny, kteří mohou plnit mise." řekla vesele „A teď mě prosím Yukiko uvolni."
„Ano, Otome-sensei." řekla Yukiko.
Namířila rukou na strom ze kterého seskočila a zatáhla s ní dozadu. Otomino tělo povolilo a ona dopadla na kolena. Etsuko a Yukiko jí pomohly se postavit.
„Vidíte byla jsem na vašich zkouškách viděla váš souboj s těmi klony a přesto jste mě překvapily." řekla Otome.
„Yukiko, jak si to vlastně udělala, že se Otome-sensei nemohla hýbat?" zeptala se Etsuko a její oči opět zezelenali.
„Ona totiž umí Souen." řekla Otome.
„Vážně?" řekla překvapeně Etsuko.
Yukiko zrudla a řekla: „Jenom trochu. Ještě mi to moc nejde. Nemohla jsem ani pořádně ovládat Otome-sensei, tak jsem jí jen svázala.
„To není tebou. Můj plášt je ze speciální tkaniny. Proto ti to nešlo, přesto si našla i náhradní způsob. Za to tě chválím a hlavně vás chválím za vaši spolupráci." řekla Otome a podívala se na omráčeného Ookamiho „Co se ovšem týče jeho nemám jinou možnost, než ho poslat zpátky do Akademie."
„To ne Otome-sensei, on s námi spolupracoval. Získával pro nás čas, abychom mohly vymyslet nějakou strategii. Nečekaly jsme, že to dopadne takhle." obhajovala ho Yukiko.
Otome se podívala na Yukiko a usmála se.
„Je hezké, že ho tak bráníš, ale stejně mu to nepomůže. Musí se vrátit do Akademie. Viděly jste jak je slabý. Nevydrží delší práci, dvě mise typu D by ho mohly během dne unavit stejně jako teď dnešní souboje a ve složitějších misích by ho mohli nepřátelé složit pár ranami. Bohužel se nedá nic dělat. Teď ho odneseme do nemocnice a po prázdninách se vrátí do Akademie." vysvětlila Otome.
„Ale.." chtěla něco říct Yukiko, ale Etsuko jí zastavila.
„Yukiko s tím nic neuděláš. Ookami není týmový partner. Hned v první misi by tě mohli zabít jen kvůli němu. Někdy prostě někdo musí z kola ven. Smiř se s tím."
Otome došla k Ookamimu a pomocí svých šál, které vypustila z rukávů si ho nasadila na záda.
„Samozřejmě se nebojte. Budete mít nového partnera. Sama vám ho vyberu." řekla Otome „A teď pojďme ať jsme do tmy doma."

Yukiko a Etsuko čekaly před nemocnicí. Otome mezitím šla odnést Ookamiho.
„Proč jsi se ho zastávala?" zeptala se Etsuko.
„Já nevím. Prostě jsem si myslela, že když už jsme byli takhle rozdělení, měly by jsme tak zůstat." odpověděla Yukiko.
„Já se o něj nějak moc nestarala, ale jsem ráda, že zkoušky neudělal." řekla Etsuko „Je to pro něj lepší."
Dveře do nemocnice se otevřely a z nich vyšla Otome.
„Ookami bude v pohodě, i když bude muset v nemocnici zůstat asi dva týdny kvůli jeho zraněním." řekla a pak se na ně podívala trochu přísněji „Jaktože jste mi neřekly, že je Ookami zraněný na rameni a na noze? Jeho doktor mi pořádně vynadal, teď si myslí, že své studenty týrám."
„Na to jsme úplně zapomněly." řekla trochu vyděšeně Yukiko „Za celou dobu ani nemukl, že ho bolí ta zranění."
„Tak ten kunai ani ten ježek nebyly zapíchnuté zas tak hluboko." řekla Etsuko „Ale asi nám měl něco říct."
„No bude v pohodě. Horší je kdo mu řekne, že neprošel." zamyslela se Otome „Nechám to na jedné z vás. Je to vaše první mise. Já jdu zatím podat zprávu o vašich zkouškách Hokagemu. Uvidíme se zítra odpoledne na pozemcích. Ahoj."
Otome okamžitě zmizela.
„To si z nás dělá srandu." řekla rozčileně Etsuko „Proč mu to musíme říct..."
Etsuko se otočila na Yukiko a položila jí ruce na ramena.
„Je to na tobě, hodně štěstí." řekla Etsuko a než Yukiko stačila něco říct, začala utíkát „Páčko."
Yukiko si smutně povzdechla a vešla do nemocnice.