Po pěti letech: Mise v zemi železa III 16 - Nagato, Konan, Naruto

Pein měl, jako každý ze členů Akatsuki, na starost jednu z několika částí jižní země. Byl její vládce a vazal. Nikdo zde neměl vyšší slovo nežli on. Déšť a blesky křižovaly oblohu oné země celé roky a i přes žádosti svých společníků nikdy své jutsu nezrušil. Poslední dobou často, velmi často vzpomínal na svého mistra Jiraiyu. Stejně jako Konan, která mu stála vždy po boku, a byla to právě ona, kdo jako první vyslovil to, o čem uvažoval již mnoho let.
„Opustit Akatsuki.“
Plán, který měl s touto organizací byl jen jedno velké Madarovo divadlo, a jeho už přestávalo bavit poslouchat toho namyšleného Uchihu.
Nagato očima Sféry Deva hleděl z okna na zbývající členy Akatsuki s chladným vztekem. Odjížděli ze setkání, které se pořádalo u něho v pevnosti. Silné podezření, které ještě zesílilo po vyslechnutí jejich řečí, ho tížilo víc než cokoliv jiného.
Až příliš často se v jejich debatě objevovala slova jako moc, peníze, síla... A to pro něho neznamenalo vůbec nic. On dělal vše pro mír. Možná byl považován za zlo, možná vše dělal pro pomstu vůči Konoze, která mu vybila rodinu. Ale osobní zisk? Osobní zisk nikdy nepovažoval za něco, co by potřeboval.
„Co se děje, Nagato.“
Hlas Konan, která jako vždy stála za ním, zněl smutně a temně. Stejně jako od doby masakru v Deštné.
„Jsou to jenom hlupáci. Nic víc.“
„Co se stalo?“
„Akatsuki se dnešním dnem stali vládci Severní země. Nikdo na celém světě nám již nemůže odporovat.“
„Cože? To je ale výborná zpráva.“
Radost, která se ozvala v dívčině hlasu donutila Peina otočit se. Pohled, který viděla v jeho Rineganu byl výmluvný.
„Na tom nic dobrého není. Akatsuki díky Sasukeho Sharinhganu ovládla několik vysoce postavených členů Sněžné šlechty a uvalila na Niekageho podezření ze sabotáže několika misí a obvinili ho z vražd, které měl sám vykonat. Sněžná ho vyhnala. Podle Sasukeho hlášení přišel o levou ruku a je těžce zraněný.“
„A?“
„Devítiocasý v čele vesnice byl výhodou, o kterou jsme neměli přijít. Dokud bojoval bok po boku se svými vojáky, musel vždy svou sílu brzdit. Nikdy neútočil a nedobýval, pouze se bránil. Nyní, naplněný záští a nenávistí je schopen čehokoliv.“
Konan přistoupila ke svému příteli k oknu.
„Mám posílit stráže v pevnosti?“
K dívčině překvapení se začal smát.
„Stráže? Není potřeba posílit stráže, ale celou naši zemi.“
„Co tím myslíš?“
Pein se temně usmál a v očích mu zajiskřilo.
„Zdá se, že jsme mimo hru. Zanedlouho budeme napadeni ostatními členy Akatsuki. Mé sféry se ještě nezotavily z boje v Bleskové. Nečekal jsem, že je Raikage tak silný. Jediná, která je schopná boje, je Deva.“
Konan zalapala podechu.
„Takže boj může začít.“
Ninja rozpřahl ruce a dívka se podívala z okna přesně ve chvíli, kdy z lesa nedaleko pevnosti vyjel muž na koni s černou vlajkou v ruce. Dojel před zdviženou bránu přímo proti Peinovi s Konan a zabodl ji do země. Chvíli u ní stál, poté kývnul k hradu a odjel.
„Černá známka...“ zašeptala Konan, jako by nevěřila vlastním očím, když hleděla na černou látku, která se třepotala ve větru a po několika vteřinách vzplála jasným plamenem.
Černá známka, symbol Akatsuki, který dostal cíl, určený k likvidaci.
„Svolej všechny muže!“
Konan kývla a rychle odběhla splnit rozkazy. Ninja několik vteřin zcela nehnutě hleděl z okna na deštivý den, který navždy vyvolal a který tak miloval.
„Co asi teď dělá? Zrazen svou zemí i přáteli.“
Shinobi se usmál a odešel.

Caska a Hellmastr utíkali z vesnice po stopách svého velitele a přítele, které byly jasně vyryty v zemi. Dvojčata Kou-ho a Hai-ho zemřela v pasti, kterou na ně nachystala Tsubaki, nyní již Yondaime Niekage ve vesnici. Tetsuwa a Sakkaki se od dvojce shinobi oddělili, aby zajistili, že Tsunade, Sakura, Aoi a několik blízkých Narutových přátel stihnou utéct na základnu v Zemi Blesku. Pokud by šlo vše podle plánu, měli najít Naruta a společně se sejít v zemi, které vládnul Raikage. Jejich spojenec a Narutův přítel, kterému již poslali zprávu po psím poslovi.
Ninjové běželi neuvěřitelnou rychlosti a cestou zabíjeli každého, kdo se jim v hustém lese dostal pod ruku. Několikrát na ně zaútočili dokonce i ninjové Akatsuki, kteří svou přítomností jasně dali najevo, kdo za celým spiknutím je.
„Kde může být? Kde je?“ Naříkala Caska a zběsile zkoumala stopy vlčí smečky, na které narazili. V bílém sněhu se třpytila už poněkolikáté rubínová krev a ztrácela se v houští. Rychle tam zamířili a úlevou si vydechli, když našli rostrhanou a napůl sežranou srnu.
„Musí být víc na jih.“
Caska se opět sprintem vydala na opačnou stranu než předtím běželi, když ji Hellmastr zastavil. Dívka se na něj zlostně podívala.
„Stůj a uklidni se. Pobíhání kolem ti nepomůže.“
Hellmastr nikdy neviděl Casku v takovémhle stavu. Její krásne hnědé vlasy byly zacuchané, tvář, jindy růžová a plná života, byla poškrábaná od větví a bílá jako křída. Ruce se jí chvěly, pohled měla zamlžený a její zelené oči se proměnily ve zvířecí panenky Kočičího demona Horo.
„Uklidni se.“ Zasyčel znovu ninja a chytil dívku za ramena. „Teď není čas panikařit. Nezapomeň, kdo jsi a kdo je Naruto.“
Caska zdvihla oči na Hellmastra.
„Nikdo na světě není silnější než on. Naruto se o sebe umí postarat.“
Ninjova slova kunoichi na chvíli zklidnila.
„Musíme si odpočinout nebo zkolabuješ. Nedaleko slyším řeku.“
Dívka se vydala za Hellmastrem a seskočila z útesu přímo ke břehu dravě tekoucí řeky. Když zdvihla hlavu, tak zalapala po dechu. Před ní stál strom, u kterého byla obrovská krvavá louže. Na zemi se válelo několik kusů špinavého černého kimona, nasáklého krví. Napravo od řeky doutnalo ohniště s hromadou kostí některého z divokých zvířat lesa. Všude kolem byly obrovské stopy vlka a lehké lidské stopy, doprovázené krvavými krůpějemi.
„Tady...“ Vykřikla dívka tak hlasitě, až se Hellmastr musel rozhlédnout, jestli nepřilákala nepřítele.
„Narutovy stopy a tohle jsou stopy Sagise!“
Ninja kývnul a sledoval stopy k řece, kde se vyplnila jejich noční můra. Jak vlčí, tak lidské stopy končily u vody a dál nepokračovaly. Naruto nejspíš skočil na řeku a cestoval dál tak, aby nemohl být sledován.
„Kudy šel?“
„Měl dvě možnosti, pokud šel po vodě. Jih nebo východ. Řeka se po několika mílích stáčí na východ do Země Blesku.“
Caska si dřepla u břehu a začala přemýšlet.
„Určitě šel na východ!“ Ozval se Hellmastr.
„Proč myslíš?“
Hleděl do vody a snažil se vžít do přítelovy povahy a uvažování.
„Tím směrem je hora Herb, na které několik let žil, žije tam jeho mistr a taky je tam Země Blesku, ve které má spojence. Pokud je zraněný, jako že určitě pořád je, půjde tam.“
Caska nad tím chvíli uvažovala, ale nakonec musela dát zapravdu svému příteli a společně se vydali proti proudu na východ.

Naruto seděl na větvi obrovského stromu a rudým okem hleděl na ohromnou bitvu, probíhající na úpatí Peinova hradu. Podle svitku, který dostal od Mizukage, našel přesnou pozici velitelství lídra Akatsuki a chystal se ho zabít, když spatřil tohle. Popravdě ho to naprosto ohromilo. Nikdy neslyšel, že by členové Akatsuki bojovali mezi sebou. Podle vlajek zjistil, že velitel Akatsuki bojuje sám proti jednotkám Zetsu, Madary, Sasukeho a Orochimara.
„Zvláštní, necítím čakru ani jednoho z Uchihů.“
Naruto si sundal pásku z černého oka a zkusil ji vyhledat znovu. Udělal to spíš pro jistotu. Juriken byl neomylný a on mu zcela věřil. Riuken svého druhého démona používal velmi málo, ale byl ještě mnohem citlivější a on chtěl mít jistotu.
„Nejsou tady. Peina neberou moc vážně, když na něho jdou osobně jen dva členové.“
Zakryl si černé oko a zapřemýšlel se. Musel vědět, co se tady děje, než něco podnikne. Podle hrubého odhadu bylo na straně útočníků něco kolem dvou tisíc ninjů a Pein měl asi pět set, kteří stěží drželi pozice.
„Nevydrží ani do rána.“
Narutova tvář se stáhla do ohavné grimasy, když ho vyrušila změna toku čakry. Pohlédl na bojiště a zaznamenal oranžovovlasého muže, který seskočil z hradeb a visící ve vzduchu srazil ruce k sobě.
„Shinra Tensei!“ Vykřikl.
Kolem jeho těla se utvořil vzdušný vír, který vylétl proti všemu, co bylo pod ním. Naruto tu scénu hltal očima. Síla techniky přimáčkla všechny muže na zem a pomalu je začala drtit síla gravitace. Ale to byl pouze začátek. Zbylí obránci se stáhli během protiútoku do hradu. Most se zdvihl a ninja skočil na chladný kámen hradeb. Zdvihl ruce a v mocenském gestu zapěl jeho zvučný chorál zesílený do nesnesitelné hlasitosti: „Chibaku Tensei!“ a rukama vypustil do vzduchu černou kouli velikosti Narutova rasenganu, která do sebe začala vtahovat veškeré předměty v dosahu. Mrtvá těla, zbraně, kusy skal i stromy. Sílu techniky Naruto cítil až u sebe. Během doby, snad kratší než minuta, vytvořil ninja ve vzduchu visící obrovskou kouli velikosti své povnosti, složenou ze všeho v okolí. Naruto svým citlivým sluchem zachytil nářek některých ninjů uvězněných a zraněných v technice. Pein techniku zdvihl ještě o kus výš a poté za ohlušující exploze pustil projektil na zem. A na ninji, kteří se dokázali udržet na zemi. Naruto vzrušeně vydechl obláček páry.
Polovina ninjů byla mrtvá a zbytek se hnal zpět ke svému táboru, kde Naruto zachytil čakru Orochimara a Zetsu. Sotva tam shinobi doběhli, tak se před ně postavila groteskní Orochimarova monstra a hnala je zpět do útoku. Ninjové, vyděšení koncem života na své i na nepřátelské straně poslechli velitele a vrátili se do boje.
„Zdá se, že Akatsuki nemají pouze věrné ninji.“ Naruto radostně zavýsknul, že uvidí další gravitační techniky, když si všiml Peina zhrouceného na hradbach. Co o lídrovi Akatsuki ninja slyšel, mělo být tohle tělo mrtvé a skutečný Pein ho ovládal někde z dálky... tak proč je tak vyčerpaný?
„Tss, to bude jednoduchý...“
Postavil se a zdvihl ruku k nebi. Dešť zhoustl a ztěžkl, jako předzvěst něčeho strašného se zatáhla obloha temně černými mračny.
V ninjovu oku se zablesklo, kolem ruky se mu rozářila čakra a namísto deště z nebe začal padat sníh. Obrovské vločky začaly dopadat na zem namísto kapek, které tato země znala. Naruto zavrčel a přidal na intenzitě své techniky. Na bojišti se rozprostřela mlha a zdvihl se obrovský vítr. Sagisu, který seděl pod stromem, zdvihl hlavu a zavyl. Hrdelní zvuk, který dokázal vytvořit pouze pán severu došel v rázové vlně k útočícím ninjům a vryl se jim do hlavy jako rozhžavený karabáč. Muži zastavili a třesoucí se začali rozhlížet kolem. Vytí se během chvilky ozvalo i na druhé straně bojiště. Následováno dalším a dalším až jich kolem tisíce ninjů bylo několik set. Vlci vrčeli, slitali pod návalem krvežíznivosti, kterou vyvolal svým zavytím Sagisu. Vlci pomalu sestoupili ze všech lesů k úpatí Peinovy pevnosti a postavili se do mlhy proti bojovníkům. Ti s hrůzou hleděli na stovky rudých očí rozběsněných bestii a nemuseli ani chvíli přemýšlet, jaká smrt je lepší. Na patě se jako jeden muž otočili a začali prchat. Když doběhli k groteskním kreaturám, nehleděli na výhružky a popravy svých druhů - do útoku se už nevrátili.
„Je na čase...“
Naruto seskočil z větve, nohama se zabořil do sněhu až po kotníky. Během několika minut napadlo víc než deset centimetrů čistého sněhu. Všechno živé, co se nestihlo schovat, začalo omrzat pod rouškou panensky bílého sněhu, rychlostí blesku. Ninja společně se svým služebníkem vyšel k hradu a pod jeho krokem se tvořil několikacentimetrový led. Sagisu se ušklíbl, když viděl svého pána již v plné síle.
Vlk rozšklebil tlamu. Ninja stál na útesu, který je dělil od Peinova hradu. Vlasy mu vlály v ledovém větru a střípky ledu, zapletené v jednotlivých pramench, dodávaly ninjovi nadpozemský vzhled. Oko zářilo temným světlem, z úst mu vycházely obláčky páry. Sagisu si nebyl jistý, jestli je to zimou nebo chtivosti po boji. Shinobi si pomalu rozepnul roztrhanou svrchní část oblečení a i navzdory ukrutné zimě, kterou i vlk vedle něho cítil, ho odhodil na zem.
„Jdeme!“
Vlk zavyl a skočil společně se svým pánem z útesu.

„Nagato!“ Volala už poněkolikáte Konan a starostlivě držela muže v náručí. Nijna byl oblečený pouze v nemocničním oblečení a zhrouceně ležel na svém lůžku. Shinobi byl na pokraji sil, kašlal a zakuckával se. Krev mu tekla z úst a jeho sípavé nadechy dívku trhaly na kusy. Vlasy slepené potem na čele jasně vypovídaly o jeho urputné snaze zůstat při vědomí.
„Jak strašnou bolest musí podstupovat...“ Konan kamarádovi otřela čelo zbrocené potem.
„Odpočni si. Nemáš skoro žádnou čakru.“
Ninja se usmál.
„Odpočinek... Pokud nevydržím na živu ještě pár dní, tak nas bude čekat pouze ten věčný. Nepřítel brzy opět udeří.“
Muž měl v očích smrt a barva z obličeje se mu vytrácela. Takhle špatně na tom ještě nikdy nebyl.
„Konan...“ Ninja natáhl ruku a dívka ho chytla za třesoucí se dlaň.
„Odpusť mi. Mír si nás nakonec nenašel, jak sem chtěl.“
Konan se usmála a stiskla chladnou ruku.
„Nic se neděje.“
Najednou Nagato ztuhnul a vytřeštil oči. Stisk jeho ruky přešel v nesnesitelný tlak, až od něho Konan ustoupila.
„Co se děje?“ Dívce se překvapením rozšířily oči.
„Strach. V jeho očích je strach. To není možné.“
Nagato se prudce postavil na rozechvělé nohy a přešel k oknu. Konan ho už chtěla zastavit, ale on ji od sebe odehnal máchnutím ruky. Když došel k oknu a vyhlédl ven na zasněžené bojiště a mrtvá těla uvnitř jeho hradu, kde by neměla být, protože v hradě se zatím nebojovalo, tak se podepřel o stěnu a otočil na dívku.
„Rychle, schovej se.“
„Co-co se děje, Nagato?“
Nagato se ve stoje zapotácel a došel pomalu ke skříni, kde měl oblečení.
„Je tady.“
Konan z toho byla pořád zmatená, ale hmatatelný strach v jeho hlase jí jasně řekl, že je zle.
„A kdo přichází? Orochimaru? Zetsu?“
Pein stále nic neříkal.
„Nebo snad některý z Uchihů?“ V tom jí padl zrak na to, na co se díval Nagato. „Sníh. Co tady dělá?“
„Přichází někdo mnohem horší...“
V tom se celý hrad zatřásl a ze stropu na oba ninji spadnul prach a omítka.
„Kyuubi!“ Konan zalapala po dechu a Nagato vyšel do největší místnosti ve své citadele, oblečený v černém plášti se vzorem rudých mraků. Stejně rudých, jako byly toho dne, kdy zemřela jeho rodina. Vyšel do své poslední bitvy.
„Jaká je to ironie, že s bývalým žákem mého mistra...“

Než se stihli oba ninjové vůbec připravit, tak zaslechli od schodů, které byly na druhé straně místnosti, výkřik, následovaný tupou ranou. Pak švihnutí a cáknutí tekutiny na stěnu. Těžké kroky dopadaly pomalu na kamené schody. Konan se podívala na svou ruku a překvapeně zjistila, že se třese a potí po celém těle.
„Sakra!“
„Jen klid, Konan.“ Nagato se na dívku otočil a lehce se usmál. Úsměv mu však zamrzl na tváři, když ze stínů vyšel Naruto. V právé ruce třímal zelenou vlnovitou katanu, zbrocenou krví a ve tváři měl těžko čitelný výraz. Nejvíce připomínal štěstí i smutek zároveň.
„Konečně sem vás našel.“ Ninjův hlas zněl temně a byl naplněn autoritou a nefalšovanou silou, když se postavil čelem k Peinovi.
„Naruto Uzumaki. Co tě ke mně přivádí?“
K dívčině úžasu se ninja rozesmál.
„To se ptá vůdce mých nepřátel?“
Když shinobi mluvil, byl otočený na Nagata, který stál pět metrů od Konan a proto díky svému hendikepu v podobě zraněného oka, jak si dívka myslela, byla tohle dokonalá šance. V ruce se jí mihnul list papíru, zformovaný do nože a než se stihl Naruto otočit, objevila se u něho v jeho slepém bodě. Pein vytřeštil oči.
„Konan! Nedělej to!“
Než stihl ninjův hlas k dívce dolétnout, tak Naruto pustil meč, zdvihl ruku a chytil Konan pod krkem. Meč se zabodl vedle něj přesně ve chvíli, kdy stisk jako svěrák sevřel dívčiny průdušnice. Úplně cítila, jak každým okamžikem praskne její vaz a ona umře.
„Tak ty budeš první?“
Zdvihla ruku se zbraní a bodla. Nůž se jí však svezl po ninjově těle ve sprše jisker, jako by bodla do železa.
„Tímhle mě nezraníš. Já sem vítr.“
Naruto se usmál a přidal ještě víc na stisku s pohledem na Peina a s výzvou jasně vypsanou ve tváři.
„Větrná podstata čakry? Je to stejný, jako v boji s Raikagem. Toho chránily blesky.“
Konan začala ztrácet barvu ve tváři a ruka se zbraní jí ochabla.
Kunoichi již viděla světlo na konci tunelu, když sebou prudce bouchla o zem. Současně se snahou nadechnout se phlédla na Nagata, který vyslal na Naruta svou speciální techniku. Síla jutsu ho odmrštila na zeď a zatlačila do chladného kamene. Najednou měl tělo jako ze železa a nemohl se hnout. To si alespoň myslel Nagato.
„Vyhrál jsem, z toho se nedostane.“
Naruto se zapřel nohama o zeď.
„Snad nechceš bojovat s gravitací!?“
Ninja stáhl tvář do ohavné grimasy a hluboce se nadechl. Konan jasně viděla, jak se mu napnuly pletence svalů na zádech a nohou.
„Pozor, Nagato!“
Naruto jednou rukou praštil o zeď.
„Doton:Yomi Numa!“
Před Peinem se utvořila bažina, která se díky Narutově čakře vymrštila do vzduchu a během několika setin vteřiny utvořila mezi dvěma bojovníky tvrdou zeď, díky které se zrušila gravitační Nagatova technika.
„Bez pečetí. Tak to byla pravda. Dokáže používat techniky bez pečetí.“
Pein zdvihl ruku a nasměroval ji na roztavené dlaždice, které se před ním ve formě zdi utvořily.
„Shinra Tensei!“
Naruto, který čekal takovou reakci, stačil vyskočit na strop a přilepený svou čakrou odolat technice, která nebyla nesměrována přímo na něj. Když se jeho jutsu rozdrobilo pod návalem gravitace na prach, seskočil přímo před Nagata a švihl svým druhým ostřím, které se mu mihlo v ruce.
Konan zalapala po dechu, když se katana zastavila jen několik centimetrů od Nagatova krku. Ten zdvihl hlavu a tázavě pohlédl na Naruta. Ninja pomalu odsunul ostří od krku a schoval ho do pouzdra. Bez toho, aby něco řekl, se otočil, sebral z podlahy svou druhou zbraň a zamířil ke schodům z věže. V Peinovi kypěla zlost.
„Co se děje? Zabij mě.“
Konan vyskočila na nohy a došla k Nagatovi, jako by ho chtěla chránit před rozmary Niekageho.
Ninja se zastavil u schodů.
„Zabít tě? Já nezabíjím polomrtvé.“
„Největší vrah ze severu má svůj kodex cti? To je k smíchu.“
Nyní se rozčílil Naruto a zabodl pohled do třesoucího se Peina.
„To chceš skutečně tak moc umřít?“
Nagato se předklonil a začal kašlat. Krev se mu řinula z úst a kapala na podlahu. Když zdvihl hlavu k Narutovi, tekla mu krev z nosu i z očí.
"Jaká to odporná smrt." Pomyslel si Naruto a usmál se.
„Nemám zájem zabíjet bezbranné. Chibaku Tensei, kterou jsi předvedl venku před hradem, byla tvá poslední velká technika. Nyní umři, můj nepříteli.“
Nagato padl na koleno a držíc se za ústa se snažil ovládnout nemocné srdce. Konan se otočila na Naruta a s tváří plnou bolesti si ho změřila pohledem. On její pohled zachytil a opětoval ho.
„Proč jsi sem přišel, když ne zabít nás?“
„Původně jsem to v plánu měl, ale on už je mrtvý.“ Po Narutově bezcitném shrnutí situace se Konan v koutku oka zatřpytila slza.
„A ty, ty zemřeš za chvíli, protože sem směřuje nová vlna vašich nepřátel.“
Nagato sebou trhnul.
„Cože? Už takhle brzo?“
Ninja kývnul a otočil se k odchodu.
„Mám pro tebe návrh, Naruto Uzumaki!“ Vykřikl bezmyšlenkovitě Pein a jeho hlas se v ozvěně prohnal celou místností. Konan se tázavě podívala na svého přítele, který ji křečovitě držel za ruku.
„Já byl zrazen Akatsuki a ty Sněžnou. Spojme se a zabijme své nepřátele.“
Naruto se překvapeně rozesmál.
„Nemám důvod se s tebou spojit. Zvlašť, když dlouho žít nebudeš.“
V tom mu to dojde. On nechce, abych bojoval po jeho boku, ale ochránil tu dívku.
„Nevyjdeš z našeho spojenectví na prázdno.“ pokračoval Pein.
To Naruta skutečně zaujalo. Došel k nemocnému a podíval se mu do jeho šedivých očí. On sjel pohledem na jeho levou ruku, která mu chyběla.
„Dám ti svou levou ruku. Když ochráníš Konan!“
Naruto přimhouřil oko.
„Cože? Nagato!“
Konan se chvěl hlas, ale Pein na ni nedal a pokračoval.
„Tvé zranění není staré, ještě pořád bys mohl...“ ninja se opět rozkašlal, „...vzpomeň si na Kakuza a Hidana. Měli stejné transplantáty a žili stovky let. Mohl bys používat mé gravitační techniky.“
Naruto se usmál a podíval se na Konan. Při jeho pohledu se rozechvěla. Ninja uvažoval dlouhé minuty. Až se rozesmál a kývl.
„Dobře, ale chci ji hned.“
Pein zdvihl hlavu a nastavil levou ruku.

„A tak se stane.“
Niekage vytáhl zelenou katanu a bez zaváhání ťal.

Doton:Yomi Numa - Živel země:Bažina Podsvětí