Po pěti letech: Mise v zemi železa III 17 - Narutovo Missa pro defunctis pro Nagata

Naruto a Nagato leželi na bílých operačních stolech. Niekage měl pravou ruku na jílci meče, rudé oko zavřené. Spal bezesným spánkem pod sedativy, která mu podali Peinovi lékaři, provádějící zákrok na jeho levé paži. Nerv po nervu, sval po svalu, šlachy, tepny spojovali ti nejlepší lekaři, kteří byli v Peinově hradě.
Bílý vlk, který se před několika minutami ukázal v místnosti, seděl nijovi u nohou a hlídal každý pohyb ostrých nástrojů. Podle vyprávění Konan poznala Sagise, o kterém mluvil Madara. Rudé vlčí oči v Konan budily stejnou hrůzu, jako rudé oko spícího ninji.
„Má paní, nebylo by lepší ho zabít, když máme příležitost?“
Konan zdvihla zrak od vlka. Otočila se na lekáře, který k ní přišel a zamračila se.
„Pokud chceš, tak to zkus.“
Doktor překvapeně pozvedl obočí. Po chvilce váhání vzal do ruky jeden ze skalpelů, které ležely na stole a přiblížil se k spícímu ninjovi. Byl od něho na dva kroky, když zamrzl na místě a přejel mu mráz po zádech.
„Co to je?“ Vyděšeně poodstoupil od zraněného ninji.
Konan se usmála.
„Pokud si myslíš, že je bezbranný, tak se mýlíš. Hlupáku.“
Doktor si pozorně prohlédl Naruta a všiml si, že má pootevřené oko. Černý kříž ho celou dobu sledoval a svaly na pravé ruce, napnuté k prasknutí, jasně předpovídaly jeho smrt dřív, než by pozvedl ruku. Dokonce zahlédl záblesk bleskové podstaty čakry, který projel ninjovou rukou až k meči.
„Zabil by tě, pokud by z tebe cítil vražedný úmysl. Celou dobu, co tady stojíme a co ho operujete, vás sleduje.“
Doktor zalapal podechu.
„Jeho mysl spí, tak jak ho vidíš, ale démon vidí vše, co děláš. Doporučuju ti, abys nedělal podezřelé pohyby.“
Muž na sucho polkl. Ostatní personál běhal kolem Naruta a zašíval poslední stehy. Operace trvala několik hodin, během kterých se Peinova armáda u hradu bránila útočníkům. Obránců zbyla méně než pětina a útočníci byli již u hlavní brány. I když se shinobi bránili statečně, neměli šanci proti několikanásobné přesile, která ještě vzrostla po zapojení Orochimara a Zetsu do boje.
Muži byli koseni po desítkách a každou chvíli do pokoje přiběhl ninja, hlásící horší a horší zprávy. Po dalších dvaceti minutách byla práce hotova a lékaři odstoupili. Konan přistoupila k kůžku a prohlédla si práci.
„Je to monstrum...“ Zašeptala dívka, když se šrám pod stehy začal se syčením uzavírat. Nagatova ruka seděla Narutovi perfektně a nebýt lehce odlišné barvy kůže, tak by si nikdo ani nevšiml, že mu nepatří. A to se za několik měsíců doladí, jak doktor tvrdil.
„Na kolik procent ji bude moc používat?“
Doktor pokrčil rameny.
„To se dozvíme až časem. Bohužel se to nedá s jistotou říct. Může být naprosto v pořádku, ale taky s ní nemusí vůbec hnout. Má stejnou krevní skupinu, jako Pein. Nyní musíme počkat, jestli ji jeho tělo přijme. Čakra byla také na stejné urovni, takže by nic nemělo překážet.“
„Čakra?“
Doktor kývnul.
„Pein měl unikátní čakru díky Rinneganu, která mu dovolovala používat gravitaci. Veškerou energii hromadil ze svých očí a do konečků prstů. Nahromaděná energie v nich i nadále setrvala. A nyní koluje v něm.“ Doktor zlostně kývnul na Naruta a Sagisu zavrčel.
Další výbuch zatřásl s hradem. Konan poodstoupila ke zdi a opřela se o ni, aby neupadla.
„Je to hotové?“
Doktoři se podívali ke stolu na Naruta a spadla jim čelist.
Naruto se zdvihl do sedu a stočil pohled na svou novou ruku.
„Ještě je brzo na to, abyste s ní hýbal.“
Doktor přiskočil blíž a rychle mu ji začal zavazovat obvazem. Ninja ho odehnal pohybem zdravé ruky. Ostří katany se až nebezpečně blýsklo v dosahu doktorova krku.
„Dejte tomu čas.“
Ninja se zamračil.
„Snad jste nezapomněli, kdo jsem!?“
Doktoři poodstoupili od muže, který se postavil na nohy, schoval zbraň do pouzdra. Kolem jeho těla se rozářila temná energie a začala ho obalovat. Pravé rameno, paže, prsty tmavly pod náporem síly, která v něm dřímala. Během okamžiku před nimi stál temný démon vyzařující takové množství čakry, že Konan poodstoupila a zakryla si rukama obličej před žhavým a zlověstným vírem, kterému byl Naruto epicentrem. Navíc z té energie cítila i Nagatovu čakru. Oko rudě zářilo a na zem z něj padaly krůpěje krve.

„Jdeme.“ Jeho hlas probral všechny v místnosti a vlk zavyl vzrušením z bitvy.
„Kam jdeš?“
Konan se mu postavila do cesty. Ninja se usmál. V tu chvíli vypadal jako samotný démon, kterého měl v sobě.
„Jdu splnit to, na čem jsme se dohodli.“ otočil pohled na ležícího Nagata a lehce se uklonil.
„Vyřiď mu, že jsem jeho dlužníkem.“
Konan neměla slov, popravdě, věřila, že Naruto všechny zabije a svůj slib nesplní. Hrad se opět otřásl a na zem před Konan dopadlo několik ulomených cihel. Když spustila ruce, kterýma si zakryla tvář, tak byl pryč. Stejně jako Nagatův plášť, který visel u dveří.

Naruto si nevšímal výkřiků obránců kolem sebe. Vyběhl několik stovek schodů a vyskočil na nejvyší citadelu hradu. Naskytl se mu neuvěřitelný pohled. To, co viděl, ho naprosto ohromilo. Chvěl se touhou po boji a to samé cítil ze svého služebníka. Stovky bojovníků seřazených před hradbami a řídká obrana, urputně bojující u brány. Naruto naposledy sklopil zrak ke své levé ruce, která mrtvě vysela po jeho boku. Dlouhou chvíli mu trvalo, než se jeho nový prostředníček trochu zachvěl.
„Možná to přece jen půjde...“
Když se ninja chystal seskočit k obráncům a začít bojovat, tak ho vlk zastavil.
„Co se děje?“
„Je to moudré, můj pane? Nikomu nic nedlužíte. Tohle není váš boj.“ Sagisu smutně zakňučel, když viděl ty stovky nepřátel.
„Tohle je přesně to, na co jsem čekal.“
Vlk zdvihl hlavu a podíval se do rozesmátého obličeje svého pána. I když se tvářil šťastně, Sagisu s jistotou věděl, že právě myslí na své přátele, kteří ho zradili.
„Nic už nemám a proto jsem připravený oddat se boji. A důvod k boji? Ten ať hledají jiní, můj příteli, protože ja důvod nepotřebuju. Jdeš se mnou?“
Sagisu dlouze zavyl. Všichni obránci zdvihli hlavu od nekonečné řezničiny na muže, stojícího na střeše věže. Vypdal majestátně, oblečen v plášti Akatsuki, s bílými vlasy poletujícími ve větru a rudým okem, zářícím jako maják na ostrově Faru.
„Kdo je to?“ Ozvalo se z řadách obránců, kteří hrdě bojovali pod Peinovou záštitou.
„Není to...“ Mladík se zašpiněným obličejem upadl na zadek, když muž seskočil z věže přímo mezi ně. Pod vahou jeho čakry, převedené do nohou, praskly masivní dlaždice, ze kterých byla postavena část stezky, vedoucí k bráně.
„To je Naruto Uzumaki - Pán Severu!“
Nijnové zdvihli zbraně.
„Jděte mi z cesty!“
Bojovníci se ani nepohli a váhavě zdvihli zbraně proti nově příchozímu.
„Slyšte, bratři!“ Křičel jeden z nijů, který viděl během svého hlášení o situaci operaci.„Anděl nám poslal poselství od našeho boha.“
Ninjové zdvihli hlavy.
„Muž, který před vámi stojí, je náš spojenec. Bojujte po jeho boku a zemřete dobrou smrtí.“
Naruto se usmál a vyskočil, sledován všemi ninji na bránu, před kterou ležela hromada mrtvol. Prohlédl si stovky bojovníků před hradem, pohlédl se na hrstku obránců, obhlédl vybavení hradeb a vycenil zuby.

„Myslíte, že se vzdají?“
Nijové naprosto ztuhli při těch slovech. Dlouhá chvíle uběhla, než muži pochopili Narutův vtip. Během chvíle se začali smát všichni, s Narutem v čele. Obránců byla stěží stovka a útočníků víc než dva tisíce, nikdo nečekal, že přežije tenhle den.
Bez ohledu na to, že dřív byli nepřáteli, teď stáli na stejné straně a měli společného soupeře. Niekage se otočil na špinavé, zraněné a vyčerpané muže. Cítil žár, který ho spaloval. Žár bitvy, která byla na dohled. Muži ucítili Narutův Běs a okamžitě na něho zareagovali. Oči jim začaly záři chtivostí po boji a jako temná nákaza se Narutova bojechtivost mezi nimi rozprostřela. Už si nestěžovali na zranění nebo únavu. Byli pohlceni bojem. Viděl v nich ostřílené veterány, kteří byli jako on. Bojovníci až do morku kostí.
„Dneska byl dobrý den.“
Muži zařvali se zdviženými zbraněmi nad hlavou a Naruto se ujal velení.
„Dvě skupiny po šesti - každá k jednomu katapultu, miřte doprostřed řad nepřátel. Dvě skupiny po deseti na hradbách připraví luky.“ Ninja prudce gestikuloval, až mu plášť divoce vál ve větru.
„Poslední skupina bude zde.“ ukázal na bránu. Zdvihl hlavu a nasál vzduch. Pak se otočil na chlapce, ktery byl tak překvapený Narutovým příchodem.
„Cítim z tebe olej. Je už připravený?“
Mladý shinobi zmateně zakýval hlavou a Naruto se usmál.
„Tak ho sem doneste. Všechen.“
Chlapec kývnul. Naprosto nechápal, jak to Niekage zjistil, šel splnit rozkaz.
„Tohle všechno jsme už zkoušeli...“ ozvalo se z řad obránců.
Ninja se usmál a vítr mu rozcuchal bílé vlasy.
„Myslím, že je načase, abyste poznali sílu severu.“
Nijové během několika vteřin byli na svých místech a zamířili zápálené projektily do středu nepřátel, kteří se již znovu vyřítili na hradby.
Naruto zdvihl ruku. Čas se v tu chvíli skoro zastavil, když Naruto ruku spustil.
„Pal!“
Dvě koule, společně s dvěma desítkami šípů, vylétly do vzduchu a mířily přímo na cíl. Naruto vycenil zuby a podíval se svým rudým okem na střely, které se za letu rozzářily zlatým plamenem démonského ohně.

„Konan, co se to děje?“ Vydechl Nagato na operačním lůžku, když se vzduch pohnul ohlušujícím výbuchem, který zatřásl s celým hradem. Dívka stála u okna a sledovala bitvu s široce rozevřenýma očima.
„To snad nejsou naši muži.“
Právě pozorovala niju, stěží dvanáctiletého, jak vyběhl mezi útočníky s rukama plnýma výbušnin a za ohlušující expolze se vyhodil do vzduchu, společně s nejméně dvěma desítkami nepřátel.
Konan přejel mráz po zádech, když viděla Naruta. Tvář staženou do ohavného šklebu. Stál mezi hromadou těl a mával svou zelenou katanou, potřísněnou krví. Co úder, to několik mrtvých. Každý z obránců po nástupu Naruta na bojiště se změnil v krvelačnou bestii. Z úst jim tekly sliny a s řevem se vrhali do boje, jako by zítřek nikdy neměl být. Urputnost obrany narušila útok do takové míry, že se začali stahovat. Bělovalsý shinobi skočil na hradby, zamával zbraní, která mu zeleně zářila a vydal rozkyzy. Muži okamžitě vyběhli zpět k bráně a seskupili se, připravení na další boj. Poslouchali zcela instinktivně. Stačil letmý pohyb Narutovy ruky a nijové se jako jeden muž otočili a splnili rozkaz. Žádná slova, pouze gesta, jako by spolu bojovali desítky let.
Kunoichi se otočila a přešla k Nagatovi přesně ve chvíli, kdy začal druhý útok.
„Jak se cítíš?“ Chytila ho za ruku a s bolestí v očích pohlédla na pahýl po levé ruce.
„Kde je?“
Nagato vypadal hůř než kdy jindy. Během operace ztratil mnoho krve, jeho šedé oči byly již lehce potaženi smrtelnou slepotou a dívku hledal pouze po hlase.
„Bojuje. Bojuje venku proti našim nepřátelům. Mám ti za něj poděkovat.“
Ninja se usmál.
„Snad mu bude sloužit líp, než mě.“
Konan zdvihla nechápavě obočí. Shinobi z posledních sil zdvihl zdravou ruku a položil ji na dívčinu tvář.
„Nagato?“ Konan zbledla hrůzou.
„Nagato! Prosím, nevzdávej to!“ Dívka popadla zraněného ninju za ramena a zatřásla s ním.
„Jsem... rád..., žes byla se mnou.“
Konan zdrceně sklopila hlavu, když Nagatova ruka padla na postel a jeho hrudník se přestal zvedat.

Další a další výbušné nálože se zabodávaly do hradeb a trhaly je na kusy. Naruto zlostně zaklel a uhnul se úlomkům kamene, které by se mu zabodali do krku. Ninja za ním to štěstí neměl a kus kamene mu téměř oddělil hlavu od krku.
„Pane bože...“
Niekage se otočil na chlapce, který zachytil již mrtvého ninju a se slzami v očích ho držel za zkrvavenou ránu.
„Otče...“
Naruto k němu došel. Popadl ho za límec černé vesty a trhnutím ho hodil mezi trosky. Přesně ve chvíli, kdy se do místa, kde předtím seděl, zabodlo několik šípů.
„Slzy... Ty si šetři, až boj skončí.“
Chlapec zdvihl hlavu a pohlédl do špinavého obličeje nového velitele.
„Bojuj.“
Když to Naruto řekl, tak se zasmál od ucha k uchu. Mladík se zdvihl na rozechvělé nohy. Shinobi došel k hradbám a kopnutím chlapci poslal katanu, kterou ještě před chvílí svíral jeho otec.
„Běž!“
Chlapec, stěží patnáctiletý, zdvihl zbraň nad hlavu a s řevem se vyřítil proti útočníkům. Naruto ho chvíli sledoval, jak seká všude kolem sebe.
„Dvacet pět. To je málo.“
Většina obránců byla mrtvá nebo neschopná boje a útočníků byla pořád horda.
„Pane, co máme dělat?“
Naruto se ohlédl na zkrvaveného niju, který jako jeden z mála dokázal stát ještě na vlastních nohou. Rozhlédl se po bojišti plném nepřátel.
„Sagisu!“
Dunění kroků oznámilo příchod služebníka. Jeho bělostná srst byla nyní rudá od krve a mezi zuby mu visely zbytky těl několika mužů. Pach z jeho tlamy byl tak hnusný, až se některým z ninjů udělalo špatně a na místě se pozvraceli.
Každý, kdo by nyní pohlédl na Sagise, by tvrdil, že je barvy rudé a ne bílé. Jeho oči zářily jako dva rubíny a s radostí se otočil na Naruta.
„Pane?!“
„Útok!“ Vlk zdvihl hlavu a šťastně vyštěkl. Niekage skočil na hřbet svého ohromného přítele. Otočil hlavu a přejel pohledem poslední zbytky bojovníků, kteří byli ještě při vědomí a žili.
„Jděte. Běžte chránit svého pána. Já se o zbytek postarám.“
Muži chvíli váhali, ale když spatřili Narutův škleb, tak se pomalu uklonili a vydali ke hradu.
„Sagisu, vyhodíš mě co nejvýš dokážeš. Přímo do středu jejich tábora. Obranu hradu nachám na tobě. Snaž se je zdžet co nejdýl.“
„A vy, pane?“
„Já najdu Orochimara.“
Vlk se dal bez zaváhání do běhu, při kterém srážel a zašlapával do země všechno a všechny, kdo se mu připletl do cesty. Po několika skocích prudce zabrzdil a vymrštil hlavu, na které stál Naruto, k obloze. Ninja nekontrolovatelně vylétl do vzduchu. Přetočil se a ze vzduchu si prohlédl bojiště.
Vlk doprovodil svého pána zavytím a rychle se vrátil před bránu pevnosti. Ninja letěl snad deset vteřin, za letu překonal dvě stě metrů a za nelidského řevu přistál přímo na nejvyšším stanu nepřátelského ležení. Nohama sjel po dřevěném stožáru, ze kterého měl utvořen vnitřek a za ohlušující rány dopadl na zem. Shinobi v táboře nevěděli, co se děje. Zmateně běhali kolem a shromažďovali se do bojových útvarů. Neopatrně přišli blíž ke kráteru, který ninja způsobil svým dopadem.
Vybuchl zlatým plamenem přesně ve chvíli, kdy se dostali na dosah prohlubně a vlna démonského ohně sežehla všechny kolem.
Naruto zaklonil hlavu k nebi a strhnul si chránič z černého oka. Proud energie vytryskl jako gejzir ze sopky a odhodil všechny niji v okoli. Zelená tráva v dosahu začala hnědnout a umírat pod návalém temné energie. Zdvihl se vítr, zvířata umírala a slabí ninjové zemřeli v šílených křečí na nedostatek čistého vzduchu, udušení vlastní krví, která se jim řinula z úst. Po zemi se převalovaly černé vlny temné čakry a zcela hmatatelně rozleptávaly všechno v dosahu.
Než stihli Akatsuki uspořádat své muže, tak Naruto vyskočil přímo mezi ně. V táboře bylo nejméně dvě stě těžce ozbrojených mužů, kteří jako jeden vyběhli proti Narutovi a zbylí útočnící se po naléhavé zprávě z tábora vraceli rychle zpět od hradu. Na pomoc svým druhům.
„Zabijte ho! Dělejte!“ Řval Orochimaru a prudce getikuloval na groteskní příšery, stojící mu po boku. Složil ruce do pečeti: „Kuchiyose no Jutsu!" a přímo před Narutem se v oparu páry zhmotnil obrovský had, který okamžitě zaútočil a nebezpečně cvaknul tlamou v jeho dosahu. Jen tak tak uhnul a poskočil o několik kroků dozadu, pokrčil se v kolenou, převedl čakru do nohou, tak, jak ho to učil kdysi dávno jeho mistr.
„Yubashiri!"
Prach pod jeho nohama se rozvířil tak prudce, že na sekundu nebylo vidět ani na krok. Během mihnutí oka se jako bíla šmouha dostal zpět na dosah zvířete. Vyskočil nad něho, ve vzduchu opsal salto a kopnutím patou do vrchní částí hlavy poslal zvíře k zemi takovou silou, že se do hlíny zabořila jen zkrvavená hromada masa. Okamžitě po dopadu na zem vytáhl pravou rukou zelenou katanu a začal se bránit ninjům, kteří se vyřítili ze všech stran a v rukou se jim leskly zbraně všeho druhu.
Prudce zarazil pravou nohu o zem a sehnul se téměř až k zemi, aby uhnul několika katanám a kopím, které na něho mířily ze všech stran. Zbraně viděl pouze jako modré šmouhy a vyhýbal se zcela instiktivně, stejně jako údery vracel. Jeho dvojí oční technika byla zcela bezchybná a on ji využíval stejně dokonale, jako by se s ní narodil.
Náhle jedno z kopí proťalo vzuch a mihlo se jen několik cemtimetrů od Narutovy tváře. Pohyb to byl tak rychlý, razantní a odlišný od všech ostatních, že Naruto o krok ustoupil. Ostatní nijové zaznamenali jeho zaváhání a zaútočili současně na jeho nekrytá záda. Niekage švihl katanou za sebe a pouze poslepu vykryl několik mečů, které se s třeskem zarazily o katanu. Ninjové překvapeně zaváhali nad tou bleskovou reakcí a shinobi ve spršce jisker a zvířeného prachu vykopl nohu. V otočce opsal oblouk a několik ninjů poslal k zemi.
„Hoho, pěknej kryt.“
Naruto se otočil po hlase a zaznamenal ninju, držícího kopí, kerým mířil na jeho krk.
„Stůjte, hlupáci. Ten je můj!“
Muž zařval ochraptělým hlasem, který byl zvyklý dávat rozkazy. Při tom krákavém zvuku se všichni okamžitě zarazili a pohlédli na svého velitele. Temně černé vlasy, sestřižené na krátko, tmavé vousy na bradě a jizvy po celém těle. Už podle pohledu Naruto věděl, že to je jeden z veteránů a velitelů z nepřítelovy strany. Pouhý postoj mluvil za vše. Žádná slabina, síla v rukou i nohou. Svaly cvičené do úmoru, lehká chůze a jestřábí pohled. To vše shinobi zaznamenal pouhým pohledem.
„Jsem Utsusemi Shitsui, velitel Orochimarovy armády. Tohle je moje Mao - Saika.“
Ninja ukázal na své kopí. Černý kov, ze kterého bylo ukováno se zatřpytil ve světle. Bylo dlouhé přibližně dva a půl metru a u ostří se houpal rudý fábor. Pomůcka, která rozptylovala nepřítele a znemožňovala mu přesně odhadnout vzdálenost zbraně od těla. Naruto beze slova pokrčil kolena a postavil se do postoje proti dlouhým zbraním. Ninja přimhouřil oči a vesele se usmál.
„Vidím, že nebojuješ poprve proti dlouhé zbrani...“ červená šmouha se mihla vzduchem a Naruto naklonil hlavu do strany. Kdyby to neudělal, nebyl by už mezi živými, protože velitel vyrazil do útoku. Útok na krk Naruta zahnal o krok zpět, zdvihl meč a chystal se násadu zbraně přeseknout, když si všiml, že i velitel v ní má napuštěnou čakru.
„Tsss...“
Pokrčil nohy v kolenou a když se Utsusemi netrefil dalším z mnoha výpadů, tak mu podklouzl pod krytem a dostal se k jeho pasu. Pohyb to byl tak neuvěřitelně rychlý a plynulý, že si velitel sotva stačit uvědomit, co se deje. Než stihl kopí z útočného postoje vrátit zpět, tak Naruto sekl svým zeleným mečem. Shinobi zakolísal a chytil se za břicho, ze kterého mu proudem tekla krev. Vratký krok ustál jen díky zbrani, o kterou se opřel.
„Ta technika... Ty jsi...“
Naruto udělal krok vpřed a rázem se dostal ke zraněnému nijovi. Napřáhl meč. Velitel před sebe na obranu zdvihl kopí, ale pozdě.
„Kinjutsu Ittouryuu Iai-Gurei Dashin!“ Sekl vší silou do zbraně, kterou si jeho nepřítel chránil hruď a hladce ji přesekl ve dví. Zelená šmouha neúprosně pokračovala, bez sebemenšího spomalení ve svém letu a zastavila se jen několik milimetrů od ninjova hrudníku. Velitel se podíval, jak blízko byl smrti. Se vztekem ve tváři odskočil od nehybného shinobiho a připravil se na další boj i se svou zničenou zbraní, když...
„Co se to děje?“
Ninjovi začala téct krev z nosu a očí. Příšerně ho bolela hlava a jen stěží vyrovnal závrať. V tom zaslechl zvláštní zvuk. Jako by někdo udeřil do kovu a on hrál... „Cink.“ Znovu ten zvuk. Ninja myslel, že blouzní, když se podíval na Narutovu zelenou katanu, která se chvěla a vytvářela ten nepříjemný zvuk.
„Pane, co se stalo?“ Přiběhlo několik ninjů a podepřelo svého velitele. Ten se zapotácel, předklonil a začal dávit krev. Muži odskočili, když zahlédli tu nechutnou scénu. Naruto švihl katanou, která mu opět zazvonila a zbavil ji krve. Prudce s ní mávl k tělu a schoval ji elegantně a pomalu do zeleného pouzdra. Za hlasitého cvaknutí zajistil meč a velitel ninjů strnul. Pomalu se naposledy zakymácel, poté se svezl na kolena a tváří padl do kaluže své krve.
Když Narutovi k nohám padnul velitel, tak se útočníci očividně zarazili a ztuhli. Ninja se díky tomu otočil na Orochimara.
„Kde je?“
Shinobi, který doteď stál nedaleko bojiště, nyní nebyl k nalezení.
„Zbabělec. Utekl. Ne, ne, to určitě ne.“
Ninja se bleskově sehnul, když na něho vyběhl jeden z mladších horkokrevných ninjů. Smrt velitele ho očividně zaskočila, protože sekal svou zbraní agresivně a neopatrně.
„Příliš horlivý a nezkušený.“
Niekage vykryl úder a sekl po odkrytém krku. To bylo poprve, kdy ucítil něco zvláštního, pocit, který nikdy necítil. Ninjova hlava padla k jeho nohám. Bleskově se podíval na svou levou ruku, která se nekontrolovatelně chvěla a prsty se křečovitě ohýbaly na všechny strany.
„Co to...?“
Ninjové kolem Naruta zaznamenali mužovo zaváhání, sebrali zbytky odvahy a rychle vyběhli do útoku. Naruto zkřivil tvář a rychle vyskočil, nevnímaje bolest, do vzduchu. Do výšky, kterou ani on sám nečekal. Deset, dvacet, třicet metrů. Letěl ohromně vysoko. Ninjové zvrátili hlavu do vzduchu a pozorovali tu bílou šmouhu, jak se zastavila přibližně ve sto metrech. Naruto se cítil, jako by jeho tělo nic nevážilo. I když ho ruka neustále bolestivě zatěžovala, tak si ten neuvěřitelný let užíval. A jeho překvapení se ještě umocnilo, když po zpětném pádu místo tvrdého dopadu zůstal viset ve vzduchu, dvacet metrů nad bojištěm.
„Co se to děje?“
Najednou mu to došlo. Jeho nová ruka mu to řekla. Ninjové, stojící pod ním, zmateně vydechli a prohlédli si Narutovu tvář, která byla zmáčená slzami.
„Co? Proč?“
Ninja nechápal a setřel si tu slanou tekutinu, o které si myslel, že jeho srdce už nedokáže vyvolat. V tom se země zachvěla, zdvihnul se vítr a Narutovi se rozechvělo srdce tím novým zjištěním, které mu severní vánek přinesl.
„Dnes zemřel skvělý ninja.“
Naruto se otočil na hrad, kde právě skonal Nagato, uklonil se a v tom okamžiku se začala chvět jeho nová ruka. Zmateně se na ni podíval a zjistil, že už nebolí jako před minutou.
„Chceš mi říct, že je na čase...“
Ninja napne svaly na ruce.
„Na-ga-to!“

Missa pro defunctis - Rekviem
Kuchiyose no Jutsu - přivolávací jutsu
Yubashiri - sněžný krok
Mao - kopí
Kinjutsu Ittouryuu Iai-Gurei Dashin - Zakázaná technika jednomečového stylu. Výbuch srdce