Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 11

„A jak to poznáme že je náš syn živý?“ zeptal se Minato.
Žena se při vyslovení “ náš syn“ oklepala.
„Pošleme vám zprávu.“ Pravila žena a zmizela v obláčku kouře.
Všichni ostatní zůstali stát a dívali se na místo kde ležel Naruto. Hypnotizovali to místo, v naději, že se tam Naruto objeví a začne se nesmírně smát a ani mu budou moc vynadat, že si z nich tak hrozně vystřelil, ale nic takové se nestalo. Hrobové ticho přerušilo Kushinino zafňukání.
„On tady málem umřel protože jsem ho nepustila….protože jsem ho neposlouchala.“ Vzlykala Kushina zoufale. Najednou si připadala horší než Akatsuki. Pro ní to bylo otřesné zjištění. Akatsuki se aspoň netajili, že chtějí někomu ubližovat ale Kushina se chovala tak chladně a hnusně na vlastního syna i když ona sama by měla pochopit jak se syn mohl cítit.
„Bude v pořádku, Kushino. Je to silný chlápek. Je to náš syn a ta holka mu pomůže. Bylo to na ní vidět, že pro Naruta udělá vše co bude moct.“ Snažil se uklidnit Minato i když i on sám potřeboval nějak povzbudit.
Kushinu toto neutěšilo a odběhla do domu kde se potřebovala pořádně vybrečet a uspořádat si vše v hlavě a pořádně si vynadat. Za ní se vypravilo několik jejích přátel aby neprovedla nějakou hloupost. V jejím stavu to nebylo zas tak nemožné. A potřeboval podporu. Hodně velkou a silnou podporu. Minato oslava skončila otřesným fiaskem. Každý pochopil, že je čas odejít. Minato si sedl na lavici a vzal si do ruky saké a začal ho pít po dost velkých douškách. I on se musel nějakým způsobem uklidnit a pití mu přišlo jako dobrá volba. V jeho hlavě se odehrávala scéna neustále. Jako by to tím někdo trestal a on trest přijal bez namítání. Ještě nikdy neviděl v synových očích tolik bolesti a strachu jako dnes. A jeho křik, ten si Minato bude pamatovat až do smrti. Minato do sebe lil saké, když mu někdo zadržel ruku uprostřed pohybu. Byl to Kakashi.
„Co tady ještě děláš?“ zeptal se Minato už trochu v náladě. Saké začalo účinkovat.
„On se z toho dostane. Je to váš syn, sensei“ pravil upřímně Kakashi jistý svými slovy.
„Já jsem to měl poznat, že ho něco trápí. Měl bolesti, o kterých ani neumím popsat. Viděl jsem ho jak se tady svíjí bolestí a neuměl jsem mu pomoc.“ Začal plácat rychle Minato nešťastně. Byl ještě v horším stavu než Kushina než odběhla pryč.
„Sensei, věříte ve svého syna?“ zeptal se Kakashi trpělivým hlasem.
„Věřím.“ Odpověděl na souhlas Minato.
„Tak se nemáte čeho bát. On tento svět jen tak bez rozloučení neopustí. To mi věřte.“ Pravil odhodlaně Kakashi.
Minato pohlédl do tváře svého studenta. A najednou si uvědomil, že má Kakashi pravdu. Musí věřit stále ve svého syna a nesmět se položit hned při první zkoušce.
„Máš pravdu.“ Pravil Minato a trochu se usmál.
„To teda mám. A teď pojďte, musíte se prospat.“ Pravil Kakashi a zvedal podnapilého Minata na nohy. Měl problém s rovnováhou a tak ho Kakashi radši podepřel.

Mezitím v úkrytu.

„Sakra. Tohle vůbec nevypadá dobře!“ procedila přes zatnuté zuby Kira.
„Orgány dostaly pěknou nakládačku, ale jeho čakra se znovu regeneruje, což je dobré znamení.“ Pověděl muž neutrálním hlasem.
„Víc než dobrá.“ Oznámila mu Kira. „Jenže mě znepokojuje jeho reakce. Takto vypadá člověk při posledním stupni naší zkoušky. A on prošel teprve první. Ani nechci pomyslet jak se to bude dál vyvíjet.“ Pověděla svůj problém nahlas. Muž odtrhl oči od ošetřeného těla. Jeho oči skrývali něco lidského. Jako by v nich někdo mohl zahlédnout i překvapení. Ale Kira to odsoudila, že se jí jen něco zdálo a zabývala se Narutovou reakcí.
„Jeho orgány pracují už na 27 procent. Jeho stav se stále zlepšuje. Podle této rychlosti uzdravování by to měla být hračka.“ Pověděla všem svůj názor May.
„Ale co jeho oči? Všichni tady jsme viděli jak byli poškozené. Jestli se Naruto probudí musíte mě okamžitě informovat. Jestli nás neuvidí v Temnotě, je s ním nadobro konec.“
„On nás uvidí a dosáhne té nejvyšší úrovně, kterou tady máme.“ Pravila optimisticky May a usmála se na své společníky v místnosti.
„V nejlepším. Ale stejně ho sledujete. Nevíme, kdy se to může pokazit.“ Pravila Kira a odešla z pokoje, kde se ošetřoval Naruto. Zamířila si to do své kanceláře a sepsala několik papíru, které okamžitě poslala na své vedení. Musela okamžitě dostat odpověď týkající se Naruta. Musela prostě vědět proč se mu to stalo. A jestli vůbec vedení vědělo o takovéto možnosti. A jestli ano, proč jí to nepověděli? Podobné otázky se jí honily hlavou neustále. Snažila se na ně sama odpovědět ale vždy se dostala do slepého místa a nemohla se odtud hnout. Musela to tedy nechat na vedení, aby jí sdělili informace.
Naruto ležel v posteli a neprojevoval skoro žádné známky života. Jediné co ho dávalo do kategorie živých bylo jeho slabé dýchání. Jeho hrudník, ruce i nohy byli zafačované do obvazu. Na jeho těle bylo několik dlouhých řezných ran, které se museli pořádně ošetřit. V jeho pokoji byla May na pozorování, když Naruto dostal záchvat. Musela si zavolat na pomoc Shoa aby jí pomohl vůbec udržet Naruta na posteli. Bála se aby si nevytrhal stehy, které měl po celém těle. Sho se při tom pořádně zapotil. I když by se to do Naruta v jeho situaci vůbec neřeklo měl sílu jako lev. Jako by se před něčím bránil. Po dlouhých sedmi minutách se Naruto uklidnil a zase vykazoval jen nepatrné známky života. Sho ani Maya nevěděli co to mohlo být. Jejich komunikace byla bezeslovná. Už spolu pracovali tak dlouho, že slova pro ně byla zbytečná. Toto je tak moc spojovalo, že by se dalo říct, že jsou jako sourozenci, kteří jsou na sebe napojení už od svého narození.
Maya měřila skoro metr osmdesát, štíhlé postavy. Byla hrdá na to kým je a čím se stala. Jenže nebyla jako ostatní dívky v jejím věku. I když jí bylo pouhých dvacet let chovala se jako dospělá žena a tak se i oblíkala. Některé holky by za Mayinu postavu zabíjeli aby na ní mohli nalákat nějakého mužského ale Maya svojí postavu zakrývala za různá trička a plandavé kalhoty. Měla ráda, když nebyla středem pozornosti. Nikdy se moc dobře necítili, když se na ní každý díval. I když zachraňovali Naruta cítila na sobě několik zvědavých pohledů a i to jí přivádělo nepříjemný pocit. Ale vždy, když zachraňuje někoho, myslí jen na záchranu a na pohledy na chvíli vystrčí ze své mysli ven. Má tmavě hnědé oči, které se na každého dívají s chápavým pohledem. Jako by vám už tím pohledem dávala jasně najevo, že vás chápe. Její specializace v Temnotě je hlavně zdravotník. Temnota si vybírá své pracovníky velice tvrdým způsobem. Ale nikdo si pak nemůže stěžovat.
Zato Sho je záhadný člověk pro všechny. Pokaždé dokáže překvapit. Je vysoký sto devadesát centimetru, přesně! Je svalnaté postavy, na které si dost zapracoval právě v Temnotě. Chová se jako obyčejný muž ve dvaceti osmi letech svého života. Ví co je bolest, strach, láska, přátelství, zrada. To všechno se naučil od svého narození. Jeho vlasy jsou světle fialové. Na hlavě má většinou vytvořený ježatý účest, který někdo může považovat za neučesání. Jeho modré oči jsou vždy bystré a nikdy nepřehlédnou žádný malý detail. V jeho povaze je ale něco podivného. V jednu chvíli je naprosto otevřený a povídá si s vámi o všem nehledě na čas a v další chvíli je uzavřený do sebe a odpovídá vám na otázky neutrálně a někdy to vypadá, že ho váš dotaz úplně otravuje. Jedinou osobu, která si zasloužila jeho respekt je May. Hlavní příčina je ta, že s ním dokáže držet krok, při jejich společné práci a toho si cení nejvíce. Sho je pro May něco jako sensei. Vždy jí naučí nějaké nové způsoby léčby. I May si ho hrozně váží. Ví, že jeho respekt nedostane jen tak někdo, kdo ho pozdraví a smyslně se na něj usměje.
Proto je jejich dvojice tak silná. Oba se navzájem respektují a dělají různé ústupky na obou stranách stejně.
Ráno po děsivé noci se Naruto ještě neprobral. Jeho stav byl stabilizován a to pro všechny znamenalo oznámit to i ostatním lidem z Konohy. Nikomu se tam nechtělo. Každý na to měj jinou ale originální výmluvu. Kira, Sho i Maya si tedy museli losovat.
„Ten kdo prohraje půjde do Konohy a podá jim zprávu o Narutově stavu.“ Vysvětlila Kira.
Všichni přikývli na souhlas, že rozuměli. A začalo se tedy losovat. Zvolili tu nejjednoduší cestu. KÁMEN, MŮŽKY, PAPÍR TEĎ. Museli hrát několik kol než se rozhodlo, kdo půjde vyřídit vzkaz. Konečně se vylosoval ten, kdo půjde do Konohy. Byla to bohužel Maya. Snažila se to ještě uhádat, ale Kira ani Sho neposlouchali její námitky. Maya se tedy vypravila na cestu. Její pocit nejistoty se zvětšoval, jak byla čím dál tím blíže ke Konoze. Snažila se na to nemyslet ale její mozek jí nechtěl uposlechnout.
Maya konečně dorazila k bráně Listové. Zhluboka se nadechla aby si dodala odvahy. Rázným krokem vstoupila do brány Konohy. Ihned na sobě ucítila nepříjemný pohled. Otočila hlavou aby spatřila pozorovatele, který jí lezl na nervy. Byl schovaný v koruně stromu. Maya se podívala jeho směrem a zakřičela hrdým hlasem.
„Vylez! Nesu zprávu o Narutově stavu!“ její vysvětlení dalo ninju do pohybu.
Rychle seskočil na zem a rychlím krokem k ní přicházel. Byl to Shino. Byl jsi jist svojí neviditelností až moc. Tato dívka o něm věděla okamžitě.
„Tak povídej.“ Vybídl jí Shino zamyšleným hlasem.
„Jeho stav je stabilizován. Ale můžou nastat i komplikace. Takže s tímto taky musíte počítat, když jste to nechali tak daleko zajít! Přežil ale noc, a to je nejdůležitější. Ale ještě se neprobral. Takže ani nevíme jak je na tom s očima. Ty jsou na tom nejhorší. Byli poškozeny z devadesáti osmi procent. Možná, že už je taky nikdy nemusí otevřít. Necháváme si to tam na pozorování.“ Pověděla rychle Maya a podala Shinovi svitek se starým ornamentem. Shino se na něj podíval rychlím pohledem. A hned se zase vrátil ke studování dívky. Maya už se otáčela, když se jí zeptal.
„A proč se o Naruta staráte?“ zeptal se Shino.
„To ti musí povědět on sám. Radši dej vědět ostatním ve vaší “ÚŽASNÉ“ vesnici.“pravila Maya a zmizela v obláčku prachu. Shino tam stál jen krátký okamžik, než předal zprávu o Narutově stavu. Zpráva vyvolala ve vesnici smíšené názory. Někdo byl rád za jeho stabilizovaný stav a děkoval těm neznámým lidem, kteří se o něj postarali ale většina vesnice chtěla Naruto v jejich nemocnici. Přeci jen se chtěli starat aby nepadl Naruto do špatných rukou. Při představě možnosti, že to byli jen ninjové, jako Orochimaru se jim vůbec nelíbila. Jenže co mohli dělat. Nejtemnější atmosféra byla ale pořád v domě Minata a Kushiny.
Maya se vrátila do jejich skrýše za dlouhé čtyři hodiny. Vypadala unaveně.
„Co se stalo? Nějaká vyčerpaná, nemyslíš Kiro?“ zeptal se Sho neutrálně.
„Opravdu, co se tam stalo, May?“ zeptala se starostlivě Kira.
„Nic. Předala jsem vzkaz a odešla. Ale…..“ povzdechla si nešťastně May a ruka jí vyletěla k obličeji aby si ho přejela.
„Ale?“ vybízel jí už trochu naléhavěji Sho.
„Musela jsem se tam potkat s tím Aburamem.“ Pravila Maya.
„A to bylo tak hrozné?“ zeptal se Sho a usmál se na ní nevěřícně.
„Je na něm něco podivného. A nemyslím tím jeho vzhled.“ Pravila Maya a ukončila jejich rozhovor. Šla si do svého pokoje odpočinout. Musela si srovnat svoje myšlenky v hlavě. Opravdu jí ten Aburame dost zamotal myšlenky. Jako by se snažil u každého vyvolat jeho tajemství na povrch ale sám se skrývá za temnými brýlemi a bundou. Nechápala to. Takto jí nikdo nepřekvapil. Vždy si myslela, že má nadmíru přesné určení osobnosti. Ale u Shina si vůbec nebyla jistá. Z jejího zamyšlení jí pomohl až spánek, který jí přemohl.
Narutův stav byl opravu zvláštní. Svojí čakru už dávno načerpal ale jeho tělo se nechtělo uzdravit. Jako by Naruto bojoval jen svojí myslí ale tělo, už bylo tak unavené, že ho vůbec neposlouchá. Kira jeho stav kontroloval po půl hodině. Její nejhorší sny se jí začali přemítat před očima. Sho to věděl a často posílala Kiru od Naruta pryč. Věděl, proč se o něj Kira tak bojí. Ale nedivil se jí. On byl tím “pravým“, o kterém slyšeli jen z vyprávění od starých senseiů. A Sho ho díky tomu považoval, za dost silného. A to mu dávalo i naději.
Kira přišla do pokoje s Narutem. Měla před sebou jeho kartu s jeho léčbou a nedívala se na pacienta.
„Ty se jmenuješ Kira, Zelenoočko?“ zeptal se Naruto slabím hlasem.
Kira okamžitě k němu přistoupila a stiskala mu ruku. Z očí se jí vydrali na svět dvě veliké slzy. Jeho hlas jí vrátil jistotu v samu sebe a v jejich léčitelské chopnosti.
„Naruto,“ zavzlykala Kira šťastně.
„Nebreč,“ pověděl jí Naruto a snažil se o malý úsměv. Povedl se mu, ale musel se hodně snažit.
„Jo jmenuju se Kira.“ Pravila mu a začala přikvyvovat.
„Omlouvám se,“ pravil Naruto smutným hlasem.
To Kiru překvapilo. Nevěděla proč se jí Naruto omlouvá.
„Proč se mi omlouváš ty pako?“ zeptala se překvapeně Kira a utřela si své slzy z tváře.
„Nedostal jsem se do lesa.“ Vysvětlitl Naruto.
„Ale ty jsi za námi šel. Kdyby tě nezastavil tvý jako by přátelé dostal by jsi se k nám včas. To není tvoje vinna.“ Pravila Kira a trochu se zamračila. Ta vzpomínka jak Naruta odvádějí z lesa jí nezmizela. Stačil jen kousek popojít a Naruto by nemusel projít takovýmto peklem. Sledovala ho z jejich tajného místa. V lese bylo jedno místo, na které se mohl postavit někdo a neviděl ho nikdo. Jako by to místo bylo v jiné reálitě.
„Oni jsou ale přátelé.“ Pravil odhodlaně Naruto. Pořád hajíl své přátelé.
„Ani ta bolest tě, nepřesvědčila o svém omylu?“ zeptala se Kira.
„Ne!“ odpověděl Naruto naštavným hlasem. Kira okamžitě pochopila, že tady narazila na tvrdou překážku.
„Dobře, tak se nerozčiluj.“ Začala ho chlácholit.
„Jestli ještě jednou řekněš něco špatného o mých přátelích nebo rodině, tak se s tebou dám do boje.“ Pravil odhodlaně Naruto.
„V tomto stavu? Ty by jsi chtěl bojovat?“ začal si ho dobírat přicházejíc Sho.
Naruto otočil hlavou a trochu se usmál. I tohodle chlápka si pamatoval. Léčil ho. A vůbec z něj vyzařovala zvláštní síla.
„A jak se jmenuješ ty? Znám tvůj hlas.“ Pravil Naruto.
„Sho. Léčil jsem tě.“ Odpověděl Sho neutrálním hlasem.
„To si pamatuju. Díky.“ Poděkoval mu Naruto a znovu se pokusil o chabí úsměv.
„Nemáš zač.“ odpověděl Sho a podíval se na Kiru.
Hleděla na Naruto s překvapeným výrazem. Určitě se ho Kira zeptala na jeho rodiče nebo někoho příbuzného, že vypadal tak odhodlaně, když Sho vstoupil dovnitř. Když se bavili s Kirou o jeho návratu myslela si Kira, že se zpátky Naruto nebude chtít vtátit ale Sho si tím vůbec nebyl jistý. A teď se mu jeho doměnka potvrdila.
„Už jsi zkoušel otevřít oči ve své temnotě, Naruto?“ zeptal se Sho lékařsky.
„Ještě ne.“ Odpověděl Naruto a trochu sebou cuknkul.
„A zkusíš to teď?“ zeptal se Sho a povytáhl obočí v tázavém gestu.
„Bojím se.“ Odpověděl zdrceně Naruto a jeho ruka stoupla k obvazům.
„Chápu to, jenže strachu se musíš postavit. Jinak tě bude pronásledovat do konce svého života. Vím, že jsi prožil něco hrozného, ale nesmíš se tím nechat odradit.“ Pravil otcovsky Sho.
Naruto sebou znovu trhl. Ale teď to bylo zřetelnější. Jako by v něm Shonova slova začala nadmíru účinkovat.
„Jestli se chceš celý život bát tak to nezkoušej! Ale pak se ani nelituj jestli tě bude muset nějaké malé dítě zachraňovat, protože ty se neodhodláš to ani zkusit! Slyšel jsem tě, jak tě to štvalo. Jestli jsi myslel opravdu to co jsi vyřknul tak to teď musíš podpořit svým rozhodnutím!“ hovořil přísným hlasem Sho. Kira zatím pustila Narutovu ruku, která se začala svírat do pěsti.
„Vždyť se právě probrat. Tohle ještě nemůže!“ pravila Kira
„Ne, máš pravdu. Opravdu si musím stát na svém.“ Pověděl zamyšleně Naruto.
„Tak to zkusíš? Teď?“ zeptal se Sho a usmál se trochu.
„Jasně!“ odpověděl Naruto odhodlaně. Kira se podíval zvědavě na Shoa. Jeho slova byla pravdivá, ale v Narutově stavu by to nikomu nedoporučoval. Tak proč u něj?
„Dobře.“ Odpověděl spokojeně Sho a zalořil si ruce na prsa.
Naruto se nadechl aby nabral odvahu. Opravdu se obával bolesti, kterou cítil na oslavě svého otce. Ale musel uznat, že Sho, i když ho poznal před krátkouk chvíli, mluvil dost dospěle a rozumně. Začal se soustředit. V jeho tmě se pomalu začalo vše měnit. Začalo se tam jakoby rozsvěcet. Každý předmět dostával pomalu jasné obrysy. Ale tentokrát viděl Naruto i barvy. To ho zmátlo. Překvapeně se nadechoval. Nejdřív si myslel, že je to jen sen, ale když uviděl Shoa jak před ním stojí se založenýma rukama na prsou trochu se usmál.
„Tak co? Vidíš?“ ptala se starostilivě Kira.
„Zase to můžu použít. Ten zrak!“ vydechl nadšeně Naruto a začal se hlasitě smát.
„A co všechno vidíš?“ zeptal se Sho a upoutal na sebe znova Narutovu pozornost.
„Vidím i tebe!“ pravil úžasle.
„Cože?“ zeptala se Kira. Jeho postup vůbec nebyl jako u normálních případůch.
„Opravdu? A co tedy dělám?“ zeptal se Sho a začal nepatrně ohýbat prstem.
„Máš ruce na prsou a hýbeš prstem! A myslím si že se i dokonce trochu směješ! Nebo se nějak podivně šklebíš!“ odpovídal nadšeně Naruto.
„Úžasné!“ vydechla Kira a podívala se na Shoa.
„Ty jsi to věděl?“ zeptala se Kira.
„Ne, jen jsem to zkusil. Sensei mi jednou vyprávěl o jednom vyjímečném případu. A jak je vidět opravdu je to možné. Jak jsem se teď přesvědčil.“ Vysvětlil své počínání Sho.
Naruto se chtěl posadit ale bolest v celém těle mu to nedovolila. Přidušeně zaklel. Kira i Sho se podívali na Naruta. Jeho obličej byl zkřivený bolestí.
„Bolí tě oči?“ zeptal se Sho okamžitě. I tady mohli proběhnout nějaké komplikace.
„Ne, oči jsou v pohodě. Jen mě bolí tělo.“ Odpověděl Naruto.
„Máš několik dost ošklivých ran na celém těle. Myslím, že to bude ten problém.“ Vysvětlil mu Sho „Kde nejvíce?“ optal se jako jeho lékař.
„Na pažích to cítím nejsilněji.“ Vypověděl Naruto popravdě.
„Dobře, kouknu se na to.“ Pravil Sho a začal se věnovat jeho vyšetření. Jeho zranění se nezměnila ani po několika opravdu náročných léčeních.
„Nerozumím tomu. Tvoje tělo nepřijímá naše léčitelské schopnosti. Ani když použiju takové na které jsi byl zvyknutý.“ Pravil Sho a zamračil se.
„To je velice znepokující.“ Pověděla svůj názor Kira.
„Musím s tebou souhlasit.“ Pověděl Sho.
„Třeba to jen chce čas.“ Snažil se najít nějaké východisko Naruto.
„Možná. Ale taky se můžeš mýlit.“ Pravila Kira.
Najednou si Naruto vzpomněl.
„Informovali jste moje rodiče o mém stavu?“ zeptal se zděšeně.
Kira se zamračila. Oni tady probírají jeho zdravotní stav, který podle všech je dost neobvyklí a on se stará o ty kteří mu bolset a tento vážný stav způsobili. Nechápala to.
„Dali jsme jim vědět, že jsme tě stabilizovali.“ Pravil Sho.
„Musíte jim podat zprávu, že jsem se probral.“ Odpověděl Naruto okamžitě.
„Dobře, pošleme tak kočku se svitkem o tvém zdravotním stavu.“ Pravil Sho neutrálním hlasem. Znovu se vrátil ke své obvyklé náladě a způsobu života.
„Hned, prosím“ poprasil Naruto. Sho vytáhl obočí. Ten hoch ho začal opravdu zajímat.
„Kiro, můžeš tam skočit? Já se zatím podívám na jeho zranění a budu se snažit najít způsob jak ho vyléčit. Maya je vyčerpaná a ty jsi tady zatím jediná.“ Poprosil jí Sho.
Kira se trochu zaškaredila ale odešla a nechala je tam osamotě.
„Chci abys mi prokázal velikou službu Sho,“ pravil Naruto, který si už byl jistý že Kira odešla z jeho doslechu.
„Jakou?“ zeptal se Sho a trochu se spiklenecky usmál.
Nelíbila se jí myšlenka, že zrovna ona, která má zhnusený pohled na jeho přátele a rodiče, musí jít a podat zrovna jim zprávu o jeho stavu. Ale i když se jí do toho nechtělo, šla do Konohy. Její výstup byla ale daleko lepší než Mayin. Nebála se, že budou na ní hledět všechny pohledy. Někdy to i milovala.
„Kde je tady Minato Namikaze a Kushina Uzumaki?“ zakřičela uprastřed náměstí na všechny kolem sebe. Zrovna v tu dobu bylo na náměstí nejvíc lidí. Kira se tvářila jako největší zlo, které se šlo ptát po lidech.
„A proč to chceš vědět?“ zeptal se jí Kakashi, který tam byl se svým týmem. Sasukem, Sakurou a Saiem. Chystali se zajít najídlo do Akademie aby se zeptali Iruky jak jsou na tom žáci.
„Mám pro ně zprávu o jejich synovi.“ Pravila hrubým hlasem. Sakura se ihned dala do pohybu. Letěla úžaslou rychlostí k domu jmenovaného páru. Kakashi jí zatím prohlížel svým jedním okem. Už neměl unavený výraz jako obvykle. Něco mu napovídalo, že to nebude jen tak obyčejné setkání.
„Myslím, že nás nemáš moc v lásce, nemám pravdu?“ zeptal se Kakashi.
„Máš, opravdu vás nemám ráda a nechápu jak vám Naruto může odpustit něco tak hrozného, co jste mu provedli.“ Odpověděla Kira a zatnula zuby.
„Číší z tebe opravdu silný odpor vůči nám.“ Odpověděl jí Minato, který právě přicházel se svojí manželkou.
„Jak je na tom náš syn?“ zeptala se nedočkavě Kushina. Kiru překvapila tak silná starost v jejím hlase. Že by je přeci jen špatně odhadla? Nebylo by to poprvé, musela si přiznat Kira.
Kushina jí na chvíli odravonala. Kira musela najít spravná slova.
„Naruto se konečně probral.“ Oznámila jim a její slova zapůsobila na každého kdo jí slyšel.
„A co povídal? Je mu aspoň trochu lépe?“ zeptal se Sasuke nedočkavě.
Kira na ně překvapeně hleděla. Z jednoho na druhého. Opravdu se zmílila. Oni ho opravdu mají rádi. I když tuší, že by se nemusel vrátit, starají se o něho.
„On….no vlatně….“ Nezmohla se na slovo Kira. Její chladné chování zmizelo, povšimnul si Kakashi.
„Naruto ti povídal, že na ně nedá dopustit, kvůli jejich srdci,“ pravila Maya Kiře s laskavým úsměvem. Kira se otočila. Byla naprosto zmatená.
„Opravdu jsi jim nevěřila. Ale teď si změnila svůj názor. Naruto měl pravdu.“ Pravila Maya a šťastně se usmála.
„Jo, měl pravdu.“ Přiznala si Kira. „Ale proč jsi tady ty?“ zeptala se Kira.
„Jelikož je tady i Sho.“ Odpověděla Maya.
„Cože?“ zeptala se Kira zděšeně. Ten měl přeci ošetřovat Naruta, jak tvrdil.
„A je tady taky se mnou, Kiro.“ Pověděl jí Naruto a vybelhal se ze stínu. Opíral se o Shoa a pomalým krokem se přibližovali ke všem. Kira se zatvářila naštvaně. Oni jí obelhali. Ty švindlíři!
Kushina se rozplakala. Její syn byl obvázaný a přesto k nim šel. Nic ho nezastavilo. Vrátil se k nim.
„Proč neodpočíváš? Tvoje tělo na takovou cestu nebylo vůbec připravené! A jak to že jsi mu to dovolil? A to si říkáš doktor?“ zeptala se podrážděně.
„Jsem sice doktor, ale tohle nedělám jako doktor ale jako jeho přítel. Poprosil mě o laskavost a já mu ji splnil.“ Odpověděl Sho svým obvyklím hlasem.
„Nezlob se, Kiro. To já jsem se musel vrátit. Chtěl jsem.“ Pravil Naruto.
„Ale,…..tvoje oči a tělo? ….Nebylo na to vůbec připravené.“ Začala koktat
„Přijdeš ke mně blíž? Myslím, že by mi to trvalo déle než tobě.“ Poprasil jí Naruto a trochu se usmál. Kira tedy přišla blíže k Narutovi. Prohlížela si ho prosebným pohledem.
„Podáš mi svojí ruku?“ zeptal se Naruto a nastavil svojí dlaň. Kira položila svojí ruku do jeho. Naruto se usmál.
„Ani šrámy na těle nebo na očích mi nezebrání, abych se vrátil k tomu co mám uložené tady.“ Pověděl jí upřímě Naruto a položil její ruku na svoje srdce, které bilo v pravidelném rytmu. Kira se usmála. Chápala ho. Nebo si to aspoň myslela.
„Rozumím ti.“ Pošeptala mu Kira a objala ho sestersky.
„To jsem rád.“ Pravil Naruto a usmál se. Potřeboval aby ho Kira pochopila. Nesnesl by, že nenávidí jeho přátele.
„Na očích máš zvláštní obvaz. Nesundáš ho do doby, než se tvé oči opravdu uzdraví.“ Vysvětlila mu Maya ještě jednou.
„Jo to už jste mi říkali.“ Pravil Naruto.
„To spíše bylo pro ostatní. Aby se ho nestažili nějak odstranit. Nepůjde vám to.“ Pravila Maya a trochu se začervenala.
„Asi nastal čas se s tebou rozloučit. Prozatím.“ Pravil Sho a trochu se usmál.
„Jo, asi jo.“ Odpověděl Naruto a objal taky May. Ta ho objala velice kultivovaně, jak se na cizí lidé patří. Když k němu přistoupil Sho zašeptal.
„Vidíš je?“ a objal ho bratrsky.
Naruto najednou zvážněl.
„Já je ……..“ zněla jeho odpověď.