Mise v Lávové, 2. část

ANBU, který právě doběhl na místo, se překvapeně zastavil a zůstal stát bez hnutí. Pečlivě se schoval do koruny košatého stromu a skrz listí pozoroval nastalou situaci.
Nepřítel dole promluvil.
„Takže jste si ho našli. Ale já jsem s ním ještě neskončil. Zrovna jsem chtěl být lidštější, co říkáš Shikamaru?“ pozorně se zadíval směrem k oslovenému, stále ležícímu Hinatě v náručí. Té naskočil na tvář odhodlaný výraz doplněný žilkami kolem spánků.
„Zkus mu ještě něco provést,“ zavrčel druhé strany Kiba: „zabiju tě, jestli se ho dotkneš.“
„O-opravdu?“ pošměšně zašišlal Kabuto: „uvidíme, Sen'eijashu!“
Rychlost jeho pečetí byla ohromující. Všichni tři museli uskočit, aby se vyhnuli hadímu útoku, Hinata stihla taktak popadnou Shikamara.
Kluci na nic nečekali: „Gatsuuga!“ „Konoha Dai Senpuu!“ Kiba, Akamaru i Lee na něj šli ze tří stran.
„Hiru Banshou: Bouka no Jutsu.“ Kabuto se propadl do země a vynořil se, až když kolem něj všechny tři útoky proletěly. Zatím vypadal úplně klidný.
„Juuken!“ křikla Hinata a dlaní dopadla bohužel na zem, jen půda kde Kabuto dosud stál, pod úderem mírně napraskla. Hinata odskočila dozadu a Kabuto ještě ve skoku udělal pečetě: „Sen'eijashu!“ zachytil se hady nejbližšího kmenu stromu a zhoupnul se na jeho větev, aby se vzápětí ihned odrazil: „Kanashibari!“ namířil svůj let přímo na Akamara.
Akamaru uskočil, ale on nebyl zamýšleným terčem útoku. To Kiba stojící za ním, ochromený žuchnul na zem. Zasyčel prudkou bolestí a udělal pokus o vstání, jenže roztřesená kolena mu to nedovolily. Skrz bundu mu prosakovala krev.
„Sen'eitajashu,“ zasyčel Kabuto na Akamara, obě dlaně opřeny o zem. Kolem psa se z trávy vynořila spousta hadích hlav a sevřela ho.
„Juuken!“ Hinatina dlaň se teď mihla nebezpečně blízko Kabuta! Ten ji ale dvěma přesnými švihy odhodil a hady přitom zachytil Leeho, který na něj skočil zezadu.
Okamžitě se zvedala ze země. Sakra! Zaujala Hinata bojovný postoj.
„Je to slabota,“ usmál se na ně: „myslel jsem, že vám to půjde líp.“
Díval se teď kunoichi do očí a ve tváři měl provokativní výraz.
„Hakke Sanbyaku Rokujuuisshiki!“ skočila po Kabutovi dívka zvrchu a před ním v obláčku zmizel klon, na který dosud hleděl.
Kdy…? Napadlo v duchu Kabuta, když těžce klesal v kolenou. Pod jejími ranami pustil Leeho i Akamaru. Všichni tři doskočili pevně na zem a byli nyní v pohotovosti. Kiba už také roztřeseně stál.
Kabuto ležel na zemi a sípavě oddechoval. Od ninja války utrpěl značné škody na těle, přišel o velkou část Orochimarovy čakry a celkově se věnoval tomu, aby se zase plně zotavil. Boj s ninjama vůbec neměl v plánu. Hinatin útok ho navíc zasáhl v plné síle.
Vydechl. Jeho tělo se začalo rozlévat a z útrob vylézalo nové. Technika reinkarnace. O té už Hinata věděla a také věděla, že v tu chvíli je velmi zranitelný.
„Hakke Kuushou!“ „Gatsuuga!“ Hinatin a Kibův útok na něj letěly v plné rychlosti.
„Doton: Doroku Gaeli,“ před obrýlencem se objevila kamenná stěna, která byla sice po vteřině rozdrcena, ale Kabuto už měl složenou jinou pečeť: „Sen'eitajashu:Kanashibari!“ z rukávů mu vylezly hadí hlavy a každý jejich zásah omračoval. Všichni tři teď měli co dělat, aby se mu vyhnuli.
„Shugohakke Rokujuuyon Shou!“ zaječela Hinata ve chvíli, kdy na ně letěly všechny hadí hlavy najednou a vytvořila kolem nich čakrový krunýř, hned co zmizel se na Kabuta vrhli Akamaru s Leem. Dvě rány ho poslaly pár metrů dál, přímo do kmenů stromů, které tělem rozlámal.
Na boku měl tržnou ránu. Silně krvácel.
Zvedal se pomalu… „Sen'eitajashu…!“
Ze země se znovu vynořila armáda těch otravných hadů a všechny tři je sevřela!
ANBU, doteď pouze pozorující, se pevněji chytil větví, ve kterých čekal.
Sleduj Hinatu a její tým a pomoz jim, ale jen když to bude nutné.
„Konec,“ přivřel oči Kabuto a roztáhl rty do nebezpečného úsměvu. Prudce oddechoval. Musí to rychle ukončit, poslední čakru vyplýtval na techniku reinkarnace.
Jen když to bude nutné...
Hadi tvrdě zesílili stisk.
Lee zatnul zuby, Hinata přivřela oči v soustředění. Kabuto otevřel pusu a chtěl ještě něco říct-

„Chou oodama Rasengan!“
Ozvala se ohlušující rána, záblesk a Kabuto se těžce zvedal z prachové clony. Za ním se v prachu zvedala mužská postava.
„Co to- “ Stejná sprcha kunaí, kterou poslal na Hinatin tým teď letěla přímo na něj!
„Doton: Doroku Gaeli,“ zasípal Kabuto. Už Hinatin útok ho nesmírně oslabil. ANBU s psí maskou tentokrát stáhl ze zad štíhlou katanu: „Shunshin no Jutsu,“ hlesnul nenávistně.
Kabutova poslední chvilka života. Ve vzduchu byl jen slyšel svist meče a na těle se mu najednou objevilo snad tisíc ran. Klesal na zem, jak ve zpomaleném filmu.
Dopadl obličejem dolů.
Byl mrtvý.
ANBU se objevil pár metrů za ním.
Hadi zmizeli a sevření ninjové se mohli opět volně nadechnout.
Za chvíli dorazil další tým, přivolaný natropeným randálem. Ino s Choujim a Tenten. Ino se okamžitě vrhla ke zraněným, Chouji se mezitím vyptával Leeho.
„Já vůbec nevím co se stalo,“ upřímně se přiznal Lee: „byli jsme spoutaní těma hadama a pak se najednou objevil ten ANBU a…“ Lee se rozhlídl: „a teď zmizel.“
„Jaký ANBU? Lee!“ Chouji se tvářil dost vážně.
ANBU z Listové. Lee se mírně zmateně a zahanbeně podrbal ve vlasech.
„Jsi v pořádku, Lee?“ přiklekla k němu Ino a začala ho ošetřovat. Hinata se rozhlížela. Toho ninju, co zabil Kabuta, by ráda viděla.
Zmizel.
* * *

„Myslela jsem, že zdrhneš, abys u toho nemusel být,“ pohladila si Temari bříško a usmála se na Shikamara. Ten ležel na nemocniční posteli, ovázaný už jen na hlavě a rána se velmi dobře hojila.
„Znáš mě, nemám rád všechny ty cavyky kolem,“ zašklebil se na ni a otevřel náruč pro malou holčičku, která mu od dveří běžela v ústery.
„Shikamalu! Shikamalu!“ byla to přesná malá kopie matky, jen oči měla Asumovy.
Nad nemocnicí svítilo jasné sluníčko.
O tři patra níže Sakura, Shizune a Tsunade zkoumaly Kabuovo tělo.
„Tsunade-sama…“ oslovila Sakura hokage.
„Mmhmmm?“ Tsunade zrovna rozřízla mrtvole ruce.
„Když se člověk stane ANBU… tak oficiálně umře, že…“ držela jí Sakura misku s nástroji a přivírala oči nad hokage, která se právě tvářila velmi vzrušeně.
Nesnášela pitvy.
„Umře, nebo je nezvěstný…. Podle situace,“ netečně odpověděla Tsunade a začala si horečně nahrávat poznámky o Kabutově čakrovém oběhu.
„No ale… vy to víte, kdo je ANBU a kdo ne, mám pravdu…“ zjišťovala Sakura opatrně.
„Samozřejmě. Jsem přece hokage,“ Tsunade na ni pohlédla: „proč se ptáš?“
„Ze zajímavosti,“ stiskla rty Sakura a dál už se věnovala pouze své práci. Rozhovor s Hinatou si nechala pro sebe.
Tsunade si nenápadně vyměnila pohled se Shizune.

Uběhl měsíc.
Ze Shikamara se stal hrdý taťka, oslavil to společně s Choujim a jejich otci, a celá jeho ulice si pak dva dny vykládala se smíchem, jaké doma mladý i starý Nara měli se ženuškami tóčo. Byli teď s Temari často vídáni jak se prochází Listovou, Shikamaru držel malou Kurenai a Temari kočárek.
Hinata měla ten den volno a setkala se s nimi na cestě domů. Pohled na rozzářeného Shikamaru a celou jeho rodinku jí trhal srdce. Nemohla zapomenout na Naruta.
Během pár let se vzhledově trochu změnila-měla stále dlouhé vlasy a teď i celkově velmi hezké ženské tvary, ale nehalila se tolik jako dříve. Zesílila. Zrychlila. Ztvrdla. Po odchodu Naruta a smrti Kurenai se v ní rozpoutal doslova vnitřní žár, měla za sebou pár S-misí a s nepřáteli žádné slitování. Její útoky vynikaly mrazivou přesností. Pár dobře cílenými ranami poslala do kytek sebesilnějšího nepřítele.
Měla tři studenty.
Hinata. Z kdysi slabé ubrečené holky vyrostla velmi silná kunoichi, konečně dcera, jakou si její otec vždy přál.
Momentálně trávila dny tím, že hledala ve spisech informace o ANBU. Směla. Ten tajemný s psí maskou jí nedal spát. Rasengan… tohle uměl jediný ninja, říkala si pokaždé, když prohledávala další a další dokumenty.
Po dalším měsíci se Shikamaru přestal procházet s Temari, místo toho oba spali, kdy a kde jen to šlo. Malý Asuma plakal celé dny a noci a Ino už přestalo bavit hrát si na hodnou tetu, takže Narové zažívali opravdové radosti rodičovství.
Před Hinatou v tu chvíli stály tři třináctileté děti. Dva natěšení kluci a dívka. Hinata si v duchu povzdechla.
„Ode dneška už žádné déčkové mise,“ zadívala se do nebe zatímco jeden chlapec s dívkou zavýskli a plácli si, „zítra ráno vás čekám na trénink.“