Písečná bouře 05

Suki měla dost času na přemýšlení, protože Temari si dávala načas, podle jejího názoru nejspíš záměrně.
Byla hlavně ráda, že pokud někdy skutečně byla rudá jak rak, tak teď už není. Dívka chtěla hlavně udělat dobrý dojem, protože zatím se jí to u obyvatel vesnice moc nedařilo.
Neměla sice ponětí, co jsou ti tři zač, nebo jakou tu zastávaní pozici, i když předpokládala, že Temari bude pracovat v pátrací jednotce, ale i tak si z toho, že na ně neudělala zrovna valný dojem, moc nedělala. Nakonec jak moc blízko můžou mít ke Kazekagemu?
A pokud se Kazekage Písečné vesnice bude podobat jejímu Tsuchikagemu, tak stejně dá v prvé řadě na svůj názor a dojem, který udělá na něj, ne na jeho podřízené.
Sukiino rozjímání o škodách, které už stihla napáchat přerušila sestřička: „Až budete mít vše, co potřebujete, tak můžete jít.“
„Takže jsem v pořádku?“ zeptala se klidným vstřícným hlasem, který většinou používala, pokud nemluvila s nadřízenými nebo někým, kdo ji naštval, jako byl ten Gaara.
Když sestřička s přikývnutím a úsměvem odešla, vrátila se Suki k přemýšlí o Kazekagem. Doufala, že bude mladší než Tsuchikage, což bylo docela pravděpodobné, když uvážila, že je v pořadí už pátý a není ve funkci dlouho, ale na druhou stranu Hokage, o které toho věděla mnohem víc, protože i Listovou by jednou chtěla vidět, je přes padesát. Když uvážila, že vesnice byla během volby nového Kazekage v krizi, očekávala někoho dvakrát až třikrát staršího, než je ona, protože jak ví každý genin v její vesnici, se stářím přicházejí zkušenosti a ty jsou v době krize neocenitelné.

„Doufám, že ti to bude dobré.“ řekla klidným vážným hlasem Temari a položila na její postel oblečení, které jistě zvýrazní její postavu lépe než nemocniční úbor.
„Díky.“ řekla Suki upřímně a lehce se na Temari usmála.
Blondýnka jen přikývla, a při odchodu ze dveří, konstatovala: „Obleč se, počkám tě venku a potom půjdeme za Kazekagem-sama.“ Dívka jen přikývla.
Když vyšla ze dveří nemocničního pokoje měla na sobě něco na způsob béžového kimona převázaného rudou stuhou. Rukávy, které byly kratší než u většiny kimon a sahaly jen kousek pod lokty, navazovaly na černé rukavice bez posledních článků prstů a spodní část kimona končila pod zadkem. Vysoké černé boty, do jejichž velikosti se blondýnka kupodivu taky trefila, což naznačovalo jaké dárky kupuje kamarádkám, sahaly kousek pod kolena a schovávaly zbytek černých kalhot. Vše doplňovala standardní ninja výstroj v podobě dvou různě velkých pouzder na zbraně, jednoho přidělaného na pásu kolem pravé nohy a druhého ovázaného kolem pasu tak, aby pás kimona překryl ten od pouzdra, a ochranné čelenky se znakem Kamenné samozřejmě na čele, protože kolem krku a přes ramena měla červenou šálu stejné barvy a látky jako pás ke kimonu, takže Suki Temari chvíli podezírala, že vzala omylem dva. Celý výjev podtrhovaly rozpuštěné vlasy sahající až k pasu a lehce zvýrazněné oči.
Temari si ji prohlédla a potom spokojeně přikývla.
Když vyšly ven z nemocnice, odvážila se Suki zeptat: „Máte Kazekageho ve velké úctě, že?“
„Mám ho ráda, v posvátné úctě ani ne.“ odpověděla Temari s pokrčením ramen.
„Ale mluvíte o něm s použitím –sama.“ připomněla Suki aniž by dala najevo překvapení z Temariny odpovědi.
„To sice ano, ale spíš kvůli ostatním, než kvůli mému vlastnímu postoji k němu.“ řekla a podívala se při tom na Suki, aby mohla přečíst její reakci.
Dívka své překvapení i zmatení skryla vcelku dobře a naoko klidně se zeptala: „Můžete mi to vysvětlit?“
„Znám ho odmala, tykám mu, občas ho i provokuju, ale kdysi dávno, když se stal Kazekagem jsem došla k názoru, že když o něm budu i já mluvit uctivě, ostatní ho budou brát víc vážně. Teď už to sice nepotřebuje, ale já jsem si na to zvykla, takže…“ odpověděla a nechala to nedokončené, protože vše důležité už bylo řečeno.
Temarina slova Suki moc nepotěšila, znamenalo to nejen, že bude nejspíš mladší, než si původně myslela, ale taky, že špatný dojem tří sourozenců, který udělala, nejspíš nejen už zná, ale bude ho brát v potaz.

Suki se smíšenými pocity stála před jeho kanceláří a přemlouvala se, aby zaklepala.
Její váhání přerušila Temari, která byla původně na odchodu, když se zeptala: „Mám jít s tebou?“
Suki se na ni otočila a pokusila se o sebejistý úsměv a zaklepala. To ale byla Temari už na cestě zpět k ní, protože viděla její třesoucí se ruku.
Zevnitř se ozval podivně známý hlas, a když Suki zaváhala, Temari dveře otevřela a vešla dovnitř jako první. Dívka ji váhavě následovala se sklopeným pohledem, takže neviděla překvapení v Gaarově tváři, když před sebou spatřil krásnou mladou dámu, u které by to ani v nejmenším nečekal.
Sukiino váhání mu dalo dost času, aby se vzpamatoval a tak, když zvedla dívka oči k jeho tváři, viděla ji klidnou a vyrovnanou bez jediné známky překvapení nebo nejistoty.
Sukiina tvář ale nebyla ani zdaleka tak klidná, když si uvědomila, kdo je Kazekagem Písečné vesnice.