Písečná bouře 04

„Pokud nejsi lékařský ninja, tak proč tu jsi?“ zeptala se nakonec.
„Byl jsem zvědavý.“ přiznal s náznakem pokrčení ramen.
„A proč?“ pokračovala v otázkách a prohlížela si obvazy.
„Má sestra říkala, že jsi byla rudá jak rak.“ konstatoval suše.
„A ty už jsi někdy viděl raka?“ zeptala se a trochu naštvaně se na něj podívala.
„Ne, ale z nějakého důvodu se to říká, ne?“ odpověděl naoko klidně.
„Takže ses přišel podívat jak rudý je rak?“ ptala se dál a Gaara měl čím dál větší pocit, že si z něj utahuje.
Když mlčel, řekla: „Ocením, když mi najdeš nějakého lékařského ninju.“
„Jak si přeješ.“ řekl trochu dotčeně a odešel.

Když se Gaara vrátil do své kanceláře, čekali tam na něj oba jeho sourozenci. Kankurou v křesle, ale Temari obsadila jeho židli, což se ho trochu dotklo, zvlášť po ne moc dobrém rozhovoru s tou dívkou, kterou nejspíš něčím naštval.
Když si všimla jeho nesouhlasného pohledu, zvedla se a otráveně konstatovala: „Stůl už máš plný.“
„Na té židli, by správně neměl sedět nikdo kromě Kazekageho a to ani jeho sourozenci, ne“ řekl klidným hlasem a přešel blíž ke stolu.
„Kdes byl?“ zeptal se jeho bratr, ale z křesla se raději nezvedl, protože by mu ho Temari nejspíš přebrala.
„Byl jsem zjišťovat jak rudý je rak.“ odpověděl suše a posadil se na své místo.
Temari se tomu zasmála, protože pochopila, že se byl podívat na velvyslance.
„Cože?“ zeptal se nechápavě Kankurou, ale Gaarovi se nechtělo vysvětlovat a Temari ho úplně zazdila.
„Tak jak rudý je?“ zeptala se, když se konečně přestala smát.
„Nevím, byla ještě pořád obvázaná.“ odpověděl a vzal do rukou první papír z hromady.
„Kdo?“ zeptal se znovu Kankurou, ale Gaara se opět k mluvení neměl a Temari ho opět zazdila, zřejmě záměrně, protože jí obsadil křeslo.
„A jak je jí?“ zeptala se nakonec.
„Proč se nejdeš zeptat jí?“
„Byl jsi u ní, ne?“
„Je drzá, ale jak je na tom jinak, nevím.“ odpověděl s pokrčením ramen.
„Byla na tebe drzá?“ podivila se upřímně Temari.
„Přišlo mi to tak.“ odpověděl s pokrčením ramen.
„A to tu má vydržet čtyři měsíce a je drzá na Kazekageho?“ podivila se znovu Temari.
„Ona neví, že jsem Kazekage, nějak na to nepřišla řeč.“ řekl a nezvedl při tom hlavu od papírů, čímž dával jasně najevo, že se nechce bavit.
„Jde o toho velvyslance, že jo?“ zeptal se Kankurou, ale ani teď mu nevěnovali pozornost.
„Nepřišla na to řeč?“
„Ne, dřív, než jsem se stihl zeptat na její jméno, mě vyhodila.“ odpověděl klidně a snažil se ignorovat její pobavené zasmání, při představě, jak ho vyhazuje z pokoje, jeho, Kazekageho Písečné vesnice!
„Kankurou, buď tak hodný a vem Temari někam dál od mé pracovny, prosím.“ poprosil ho Gaara a podíval se při tom přímo na něj upřeným pohledem.
Kankurou poslechl jeho napůl rozkaz napůl prosbu a s naštvaným brbláním: „Teď jsem ti dobrý, co?“ odešel i s Temari za dveře.

„Zdravím, mé jméno je Temari a to já jsem tě našla v poušti.“ řekla na úvod, když vešla do jejího pokoje.
Suki si nejdřív prohlédla ji a potom mladíka, který jí byl v patách.
„Můj bratr Kankurou.“ představila ho Temari, když zachytila její pohled.
„Suki.“ odpověděla jednoduše, a když jí z hlavy stáhl pověřený lékař poslední obvaz, dodala: „A díky za záchranu.“
„Není zač, Suki.“ odpověděla Temari svým obvyklým vážným a přísným hlasem, který používala na všechny s výjimkou bratrů, i když čas od času ho používala i na Kankura, který pak snáz poslouchal.
„Takže ten kluk, co tu byl, je váš bratr?“ zeptala se stejně odměřeně jako Temari a postavila se, aby se jí mohla dívat zpříma do očí.
„Vidím, že je ti líp.“ konstatovala Temari, ale její otázku ignorovala, nespíš kvůli způsobu, jak ta holka mluvila o jejím bratrovi. „To je dobře, prospala jsi celý jeden den.“
„Ano, je mi lépe, ale asi budu potřebovat nějaké vhodnější oblečení.“ řekla, ale nehodlala se vzdát bez odpovědi na svou původní otázku, jen to chtěla vzít oklikou: „Nakonec jak ten kluk říkal, pouštní slunce je zrádné.“
Temari trochu rozzlobeně přivřela oči při slově kluk, ale na svém hlase nedala nic znát: „To má pravdu.“
„Jmenuje se Gaara a není to žádný kluk.“ přerušil ji Kankurou ještě stále překvapivě klidným hlasem, i když mu očividně ujely nervy, když tahle holka mluvila tímto způsobem o jeho bratrovi, kterého si vážila celá vesnice.
„Beru na vědomí.“ řekla klidným hlasem.
„Opatřím ti něco vhodnějšího, když počkáš tady.“ řekla Temari a dala tak jasně najevo, že se nemá jejich host nikde courat.
Suki přikývla a nechala Temari odejít, ale když se k odchodu chystal i Kankurou, zdržela ho slovy: „Můžu se tě na něco zeptat?“
Mladík se zastavil, ale nevydal jediný zvuk, kterým by ji pobídl, nebo naopak zastrašil.
„Jaký je váš Kazekage?“ zeptala se Suki klidným přívětivým tónem, dobře si vědoma jeho antipatií vůči ní.
V Kankurových očí to ale bylo už příliš, nejdřív o něm mluví neuctivě a teď se na něj ptá tímhle milým tónem!
„Je fajn, celá vesnice ho má ráda a stojí za ním.“ řekl nakonec a dřív, než stihla namítnou, že tak to nemyslela, tak odešel a nechal ji svým myšlenkám.