Písečná bouře 12

„A kde vlastně je ta slíbená zeleň?“ zeptala se Suki zvědavě a i trochu netrpělivě.
„Máme tady skleník, kde pěstujeme bylinky pro mediky, i když jich nemáme moc.“ odpověděl klidným hlasem mladík.
Suki zvědavě zvedla jedno obočí a zeptala se: „Mediků nebo bylinek?“
„Vlastně obojího.“ odpověděl s trochu nejistým úsměvem.
„Proč?“ zeptala se neurčitě, snad aby odpověděl na to, co sám uzná za vhodné.
„Nemáme moc bylinek, protože nemáme moc mediků. Tedy bylinek tolik nepotřebujeme.“ odpověděl s pokrčením ramen.
Suki si ho dál zvědavě prohlížela a pohrávala si s myšlenou, proč zrovna jí říká citlivé informace, jako kolik mají mediků. Postupně se ale dostala jen k možnostem, že je buď hlupák a neuvědomuje si to, nebo u ní chce vyvolat důvěru, aby si na ni později mohl dávat dobrý pozor, až Temari odjede.
Nakonec podobné myšlenky vyhnala z hlavy a opatrně se zeptala: „Proč nemáte moc mediků?“
„Odpověď je jednoduchá.“ prohlásil a na chvíle se odmlčel. „Medici jsou ninjové, kteří jsou dobří v ovládání chakry, jenže u nás se tito ninjové raději stanou loutkáři.“
„Proč, když vědí, že vesnice potřebuje mediky?“ zeptala se Suki a pečlivě si ho prohlížela.
„Podobné věci si uvědomíš ty nebo já, ale desetileté děti, kteřé s tím začínají, jen těžko.“ řekl s trochu váhavým úsměvem a podíval se na ni.
„To nikdo nechce být medikem?“ podivila se nechápavě Suki.
„Ani moc ne.“ přiznal trochu nejistě Kankurou, a když si všiml jejího ne zrovna vědoucího výrazu, pokusil se to vysvětlit: „Tedy, abys rozuměla, naše vesnice je jedinou, která má loutkářské ninje a jsme na to náležitě hrdí a chráníme si to. Děti v téhle hrdosti vyrůstají a přirozeně chtějí být její součástí, to proto je nezajímají medici.“
Suki zamyšleně přikývla a s myšlenkami, že by s tím něco měl Gaara udělat, pokračovala po rozpálené ulici dál.

„Ahoj, Gaaro.“ pozdravila Temari mladšího bratra s úsměvem.
„Ahoj, stalo se něco?“ zeptal se s obavou v hlase, kterou už nedokázal zakrýt.
„To se musí vždycky něco dít?“ zeptala se s mírným zamračením.
Gaara se trochu váhavě podíval na úhledně srovnané komínky dokumentů plných všemožných problémů, událostí a dalších informací a ne zcela upřímně odpověděl: „Ne, nejspíš ne.“
Temari se spokojeně usmála a řekla: „Vidíš? Takhle je to mnohem lepší.“
„Já nejsem pesimista to jen vy vždycky přijdete, když se něco děje.“ bránil se Gaara s mírným zamračením.
Blondýnka se taky nespokojeně zamračila, ale pak se její tvář zčásti rozjasnila a ona řekla: „Nepřišla jsem se žádnou katastrofou ani problémem.“
Gaaru na chvíli napadlo, že mu tím nejspíš chce dokázat, že není neomylný, ale překonal nutkání hádat se s ní a raději se zeptal: „Tak proč jsi teda přišla?“
„Jen jsem ti chtěla říct, že jsem ze Suki vytáhla dost informací na to, abych byla připravená jet do Kamenné.“ oznámila mu Temari s úsměvem.
„A zjistila jsi něco použitelného v případě, že bude válka mezi našimi vesnicemi?“ zeptal se mladík v pokusu utéct od pravého důvodu, proč mu to říká, kterým nepochybně byla prosba, jestli by nemohla vyrazit dřív snad proto, aby si to nestihla rozmyslet.
Blondýnka se zamyslela…
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„V tvojí vesnici je asi zima ne?“ zeptala se Temari zvědavě.
„V podstatě ano, máme sice menší výkyvy teplot než tady, ale celkově tam máme chladněji. Je to způsobeno hlavně nadmořskou výškou, nejsme sice tak vysoko jako Oblačná, ale i tak se to podepisuje na našem počasí. Krajina je především hornatá a nejsou tam stromy, které by kladly odpor větru, takže tam dost fouká.“ odpověděla s trochu toužebným výrazem Suki.
„Hádám, že máte aspoň dobrý výhled co?“ pokračovala Temari ve vyptávání aniž by postřehla Sukiin výraz.
„Jsme na hoře takže jo. Je vidět dost do dálky a hlavně na nepřítele, když na to dojde. Není žádný problém najít ho a připravit se na něj. Už jsme dokonce použili i lavinu kamení, i když je to už dost dávno, ale vesnice na to nezapomněla a stejně tak ani na to, jak skvěle to fungovalo.“ odpověděla s úsměvem, který nebyl úplně upřímný.
„Jak to myslíš nezapomněla?“ zeptala se Temari podezíravě.
„Vesnice má stále připravené kameny, které strhnou lavinu.“ odpověděla dívka a na chvíli se odmlčela. „A co Písečná? Ta nemá žádnou přírodní ochranu?“
Temari se při té otázce ušklíbla. „Naší ochranou je celá poušť.“
„Jak to myslíš?“ zeptala se Suki se zvednutým obočím.
Temarin úsměv se ještě prohloubil a ona odpověděla: „Nepřítel má dost, jen když ji přejde. Bez dobrých zásob je to těžké.“
„To je ale oboustranné ne?“ zeptala se s potutelným úsměvem Suki a sledovala její zamyšlený výraz.
„Máme místa v poušti, ze kterých se dá čerpat podzemní voda, ale jsou dobře schovaná, takže je najde jen ten, kdo ví kde jsou.“ odpověděla dívka s téměř vítězoslavným úsměvem…
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Temari přesekla své vzpomínky a raději se soustředila na Gaarovu otázku: „V případě útoku jsou připraveni strhnout lavinu kamení, jinak nevím o ničem, co by se mohlo hodit, snad jen, že se nepřítel musí připravit na prudký vítr.“
Gaara se na ni zamyšleně podíval a chvíli přemýšlel o nebezpečí laviny kamení, potom podobné myšlenky zahnal i s faktem, že je rád za mír a zeptal se: „Přišla jsi mi říct ještě něco?“
„Vlastně jsem se chtěla zeptat, jestli bych nemohla vyrazit dřív.“ odpověděla bez váhání jistá si tím, že podobnou otázku už stejně dávno čeká.
„Ten čas je už domluvený s Tsuchikagem, takže ne.“ odpověděl jí nekompromisně a snad, aby zdůraznil svou odpověď, vrátil se znovu k papírům.