Záchrana života 01

Záchrana života

„ Hoří…hoří… pomocte někdo!“ Křičela zoufalá žena na ulici Konohy. Na místo hned přiběhly jednotky a začali hasit veliký požár. Kiba s Akamarem se zrovna procházeli po ulici, když to všechno viděli.
„Co se to tam děje, pojď Akamaru koukneme se.“ Kiba se rozběhl směrem k požáru. Akamaru štěkl a vydal se hned za páníčkem. Doběhli k požáru a nevěřícně se koukali na plameny. Jednotky mezitím hasily, tak rychle jak to jen šlo, ale plameny se jen zvětšovaly. Akamaru něco zavětřil a rozběhl se do hořícího domu.
„ Akamaru počkej, kam to běžíš? Stůj! Akamaru….“ Křikl Kiba a bez váhání se rozběhl za Akamarem.
„ Počkejte, pane, tam nemůžete, je to moc nebezpečné.“Zastavila ho jednotka.
„To mě nezajímá.“Křičel. Obešel jednotku a vydal do hořícího domu. Viděl Akamara, jak vyběhl do prvního patra a Kiba ho hned následoval. Akamaru se zastavil u trosek, začal kňučet a hrabat.
„Akamaru, tak tady jsi,“ ulevilo se Kibovi. Kiba však zpozorněl, že Akamaru něco našel. „Co tam je Akamaru?“ Akamaru couvl a Kiba uviděl lidskou ruku. Kiba si klekl k troskám a začal je odhazovat. „Akamaru pojď mi pomoct.“ Akamaru hned začal pomáhat. Z druhé strany uslyšeli krátké zakašlání.
„Vydrž, dostaneme tě ven, jen vydrž.“ V tom okamžiku ještě zrychlil. Šlo to těžce, trosky byly čím dál větší a těžší. Osoba ještě několikrát zakašlala. Najednou se celý dům otřásl a spadly další trosky.
„Áááá….“ Ozvalo se z druhé strany.
Kibovi a Akamarovi bylo čím dál větší horko a začalo se jím hůře dýchat, věděli, že si musí pospíšit, jestli chcou zachránit osobu i sebe. Po nekonečných asi 5 minutách udělali dostatečný otvor, aby osobu mohli vytáhnout. Kiba osobu opatrně vytáhl, všiml si, že je to mladá dívka, asi v jeho věku. Dívka znovu, ale dost potichoučku zakašlala. Kiba ji vzal do náruče. Dívka pootevřela oči, nevěřila tomu, co vidí. Kiba se jí dívala do očí, ani jeden neuhnul, ale přerušil je další otřes. S otřesem se začal dům bortit. Kiba zamířil ke schodům, ale ty byly zasypané hromadou trosek, věděli, že mají málo času. Kiba hledal únikový východ. Najednou Akamaru zaštěkal, Kiba se ohlédl na místo, kam ukazoval. Dívka v jeho náruči začala upadat do bezvědomí.
„Vydrž, prosím tě, vydrž.“ Dívka zase otevřela oči. Kiba dostal nápad, podíval se na Akamara a ten jen kývl hlavou.
„Tedˇ se pořádně drž.“ S vážnou tváří se na ni podíval. Dívka neváhala a chytla se ho levou rukou kolem krku a držela se jeho bundy, pravou ruku položila do klína. Kiba se rozběhl přímo k oknu, Akamaru se vydal hned za ní. Ani jeden nezpomalil. Kiba skočil rovnou do okna a to se rozbilo na několik kousků. Dívka křečovitě zavřela oči a čekala, co se stane. Všichni co tam byli, to sledovali. Kiba dopadl na obě nohy a dívku pořád pevně držel, Akamaru na všechny čtyři. Ke Kibovi a k dívce přiběhli doktoři. Dívku hned odnesli do nemocnice a Kibu s Akamarem ošetřili na místě. Nic se jim nestalo, pouze se nadýchali kouře, ale dívka na tom byla mnohem hůř. Kiba se za dívkou ještě ohlédl a doufal, že bude v pořádku.
Jednotka a všichni okolo Kibovi a Akamarovi moc děkovali. Kiba se malinko začervenala. Dům po chvíli uhasili, ale z domu nezbylo vůbec nic. Doktoři požádali Kibu, aby si s Akamarem šli odpočinou, bylo toho za jeden večer až, až. Kiba se svým věrným přítelem dorazili domů a unavený padli rovnou na postel a usli tvrdým spánkem.

Ráno se Kiba probudil, jako první a nechal Akamara v klidu se vyspat. To on vlastně zachránil tu dívku. „Jen spi hochu, bylo to ho na tebe dost,“Kiba se pousmál a podrbal přítele za uchem. Ten se jen převrátil na druhý bok a spal tvrdě dál. Kiba si lehl na záda, dal si ruce za hlavu a myslel jen na tu dívku. Z toho přemýšlení po chvilce zase usl.
Odpoledne hned po probuzení vyšel z pokoje to kuchyně, měl strašný hlad. V kuchyni potkal svojí matku.
„Co tě to napadlo, tak bezhlavě vběhnout do hořícího domu.“ Křičela najednou Tsume.
„Co by, nebýt mě a Akamara, tak tam ta dívka umře! Co jsem měl dělat? Nechat jí tam?“ Vyjel Kiba.
„Nemám náladu se s tebou hádat, zachránili jsme jí život a ty mě tady za to ještě seřveš,“ dodal Kiba, vzal si jídlo a šel pryč. Tsume se jen na něho podívala. Kiba se rozhodl, že se půjde s Akamarem projít na čerstvý vzduch do ulic. Na ulici ho všichni zdravili a děkovali. Kiba a ani Akamaru nevěděli jak se chovat. Všichni je považovali za hrdiny. Najednou před ně skočil ninja.
„Máte se hned dostavit za Hokagem, chce vám osobně poděkovat,“řekl ninja a jak rychle se zjevil, tak rychle zas zmizel.
„No Akamaru to ji nesmíme nechat čekat.“ Usmál se. Akamaru štěkl a vydal se za Kibou. Oba šli rovnou k Hokagemu.

„Chtěla jste se mnou mluvit?“ Zeptal se Kiba hned, co vešel do kanceláře.
„Ach ano, chtěla jsem ti moc poděkovat a dát ti misi.“ Řekla Tsunade okamžitě.
„Aha, jakou?“ zajímal se Kiba.
„No, musíš chránit tu dívku, kterou jsi včera večer zachránil.“ Odpověděla mu.
„ A to proč? Je snad v nebezpečí?“ Kiba začínal mít v tom zmatek.
„Ano. Dostala jsem zprávu od určitého zdroje, že někdo vyvraždil její rodinu, která byla zrovna mimo vesnici a teď jde po ní.“ Odpověděla mu s klidnou tváří.
„Co? Takže ten požár to nebyla náhoda, ale úmysl ji zabít?“ Kibovi se to přestávalo líbit.
„Ano, přesně tak. Ale nevím, kdo po ní jde a ani proč, je to obyčejná dívka. Ale Kibo, ať se to nedozví, pak jí to řeknu, až bude vhodná doba. A ani že ji chráníš, bylo by jí to podezřelé. Ano?“ Zeptala se, jestli to všechno pochopil.
„Ano, rozkaz.“ Řekl Kiba rázným hlasem, Akamaru také přikývl.
„Tak a můžeš jít.“
„A jak dlouho ji mám chránit?“ Zeptal se těsně před odchodem.
„Jak dlouho bude potřeba.“ Odpověděla mu, aniž by zvedla oči od papírů na jejím stole.
„Hai.“ Řekl a spolu s Akamarem odešli z kanceláře.

Šli po ulici a Kiba nad tím vší pořád neustále přemýšlel. Nakonec došli no malou louku oba si lehli do trávy a pozorovali blankytně modrou oblohu. Kiba myslel na to co bude dělat.