Super Sestry 7

Tokime : Začala jsem od sebe dávat víčka. Byla jsem na pokoji v nemocnici. Celé tělo mě bolelo. Když jsem se pokusila zakašlat, myslela jsem, že umřu bolestí. Podívala jsem se z okna, začínalo svítat. Chtěla jsem si sednout, ale nešlo to a navíc to hrozně bolelo. Zadívala jsem se do stropu, ale někdo přišel do místnosti. Byl to Shikamaru a měl horkou čokoládu. Když viděl, že jsem vzhůru, hned ke mně přišel.
„Tak už jsi vzhůru?“ zeptal se mě.
„Asi jo,“ odpověděla jsem.
„Víš Shikamaru, myslela jsem, že umřu,“ pořád jsem se dívala do stropu. Zahlédla jsem, že se na mě podíval.
„To neříkej,“ vrátil mi.
„Ještě by jsi měla odpočívat, spi. Je děsná otrava když takhle mluvíš“ řekl . Ale jediný kdo potřeboval spát byl spíš on. Zavřela jsem tedy oči a po chvíli jsem zase usnula.

Meshiki : Když jsem se probudila, bylo už ráno. Neji seděl vedle mojí postele a koukal na mě.
„Jsem tak rád, že si v pořádku,“ řekl.
„Děkuju,“ usmála jsem se. Na Nejim bylo vidět, že celou noc nespal.
„Neji. Měl by si se jít domů prospat,“ řekla jsem mu. Podíval se na mě a po dlouhém smlouvání nakonec šel.
…..................
V nemocnici jsem byla dva týdny a potom mě poslali domů, abych už jenom odpočívala a nenamáhala se. Tokime tam ještě týden nechali, potom jí také pustili domu, ale nesměla se namáhat a trénovat bude moct až za hodně dlouho. Já pořád ještě nemůžu dobře chodit a mívám bolesti

Za dva měsíce..............
Už jsem v pořádku, párkrát už jsem byla i trénovat. Tokime je taky v pořádku, sice ještě netrénovala, ale doktoři jí říkají, že se skvěle hojí a už může pomalu začínat. Celou tu dobu se o mě staral Neji a já jsem mu za to vděčná. Stála jsem u okna a dívala jsem se na krásně svítící slunce. Děti venku běhali a hráli si. Ptáci zpívali a poletovali. Potom se ke mně připojil Neji.
„Je to krása viď? Ptal se mě a také se díval z okna.
„To je, miluju přírodu,“ řekla jsem.
„Já miluju víc věcí,“ znejistěl. Usmála jsem se.
„To já taky,“ řekla jsem, ale nepodívala se na něj. Povzdychl si.
„Nevím jestli by si s tím souhlasila, ale když tak se ti dopředu omlouvám,“ řekl. Nechápala jsem, jak to myslí, a tak jsem se na něj podívala, jenže on už byl u mě a naše rty se spojily. Jemně ale zároveň vášnivě. Po chvíli se ode mě odtrhl a čekal mojí reakci.
„Vůbec si se nemusel omlouvat,“ usmála jsem se a znovu ho políbila. Potom jsem ho chytila okolo pasu a oba jsme se znovu dívali z okna. Byla to krásná chvilka. Ani jeden jsme nic neříkali, nechtěli jsme zničit tu atmosféru.
Večer když jsme šli spát, mě políbil a usnula jsem v jeho náruči. Ráno jsme spolu šli trénovat a potkali jsme i Tokime se Shikamarem. Tokime na to musela jít pomalu, ale stejně už byla v pořádku. Když jsme se před nima s Nejim líbali. Byli neskutečně překvapený a ty jejich výrazy...xD Potom jsme odešli ruku v ruce. Bylo to krásný, ale Neji je takovej, že by klidně počkal až do třiceti na své poprvé, jenže já tak dlouho čekat nechtěla, strašně moc jsem po něm toužila. Rozhodla jsem se mu dát tři dny, potom udělám první krok já.

V pokoji Shikamara (Tokime)
Tokime : Takže Meshiki je s Nejim. No přeju jim to. Sedla jsem si na postel a přemýšlela, jak se dali dohromady.
„Je ti něco?“ zeptal se najednou Shikamaru, který právě přišel.
„Ne ne kdepak,“ odpověděla jsem. Shikamaru si lehl na postel a zadíval se do stropu.
„Shikamaru, mohl by ses otočit? Já bych se chtěla převléct,“ řekla jsem mu a začala vyndavat triko, které mi tenkrát dal ( samozřejmě už několikrát vyprané ). Mohla jsemsi samozřejmě koupit jiné, ale já měla tohle ráda. Shikamaru se tedy otočil, já taky a sundala jsem si tričko. Ještě jsem otočila hlavu a podívala se, jestli nekouká. Jenže koukal.
„Shikamaru,!“ řekla jsem, triko jsem si dala před prsa (samozřejmě jsem měla podprsenku) a otočila se na něj. Pomalu vstal a šel ke mně. Couvala jsem před ním, ale zastavila mě stěna. Přišel ke mě tělo na tělo, jednou rukou se opřel o zeď vedle mé hlavy a druhou mě chytil za bradu.
„Už mi neutečeš,“ usmál se. Trochu jsem se lekla.
„Shikamaru já.,“ chtěla jsem doříct větu, jenže mi dal prst před pusu.
„Pššt. Jen se uvolni,“ řekl. Jenže díky tomu jsem byla ještě víc nervozní. Začala jsem zhluboka dýchat. Ruku spustil z mojí brady, chytl mě za ruku a začal líbat. Trochu jsem ztuhla, ale začala jsem si uvědomovat, že to jsem přece celou tu dobu chtěla, jenže byl kamarád, a tak jsem se o nic nepokoušela. Jednou rukou jsem si stále držela tričko před prsy a druhou jsem držela jeho ruku. Pořád mě líbal a pomalu mířil k posteli. Nejdřív ve mně hrklo, ale hned to zase přešlo. Pomalu mě položil na postel a začal mě líbat na krku. Milovala jsem jeho polibky, byly něžné, ale zároveň vášnivé. Jakoby ve mně najednou ožil někdo úplně jiný, z ničeho nic jsem ho chtěla hned teď, prostě jsem potřebovala cítit jeho tělo. Začal mě líbat na břiše a jel na horu znovu k mým rtům. Chytila jsem ho za krk a začala líbat, jakoby jsem ho viděla po roce. Zarazil se a odtrhl ode mě. Tázavě se na mě podíval.
„Chtěl si, abych se uvolnila ne?“ zeptala jsem se ho a začala ho znovu líbat. Rukou mi začal přejíždět po prsou (pořád v podprsence), potom po břiše a nakonec mi zajel pod kalhotky. Trochu jsem zavzdychla. Pomalu mi začal sundavat kraťasy. Když mi je sundal, začala jsem mu svlékat triko a rozepínat kalhoty. Nevěřil tomu, že jsem se tak odvázala. Sundala jsem mu je, on si opřel ruce okolo mé hlavy a znovu mě začal líbat, potom mi zajel pod záda a ruko mi rozepínal podprsenku. Nadzvedla jsem se, aby mu to šlo líp. Když mi ji sundal, začal mi sundavat i kalhotky. Potom jsem mu sundala trenýrky. Oba už jsme byli úplně nazí a užívali jsme si dotyky toho druhého. Potom do mě vnikl, trochu to bolelo, ale tak moc jsem po něm toužila, že jsem to po chvilce přestala vnímat. Pořád mě při tom líbal a já si to užívala. ….............
Ráno jsem se vzbudila vedle něj. Otočila jsem se na něj a mile a se pousmála. Nespal, jen měl zavřené oči. Také se usmál a podíval se na mě.
„Krásné ráno,“ řekl.
„Přímo božské,“ usmála jsem se. Rozkročmo jsem si přes něj sedla a začala jsem ho líbat. On mě hladil všude po těle. Najednou dovnitř vešel Shikamarův otec.
„Dělej Shikamaru je tu Chouji,“ řekl a až potom si nás všiml. Rychle jsem slezla ze Shikamara, jenže jsem to nevybrala, slítla z postele a tvářila se jakoby nic. To samé dělal i Shikamaru. Jeho otec jen koukal a myslím, že přestal dýchat.
„Teda nic proti, ale po tý době co se kamarádíte, bych tohle nikdy nečekal,“ zasmál se. Se Shikamarem jsme se na sebe tázavě podívali.
„Nezapoměň na toho Choujiho,“ řekl a s úsměvem odešel. Shikamaru jen nechápavě zakroutil hlavou a znovu upřel svůj pohled ke mně. Políbil mě a šel se převléct. Taky jsem se oblékla. Kluci odešli trénovat a já šla taky, jenže sama.

V domě rodiny Hyuuga
Meshiki : Rozhodla jsem se, že risknu ukázat se Hiashimu. Chodím s Nejima a dřív nebo dýl, mě tu bude stejně potkávat. Šla jsem tedy do kuchyně a čekala, až ho uslyším jít. Po chvíli přišel.
„Dobré ráno,“ řekla jsem, a ani jsem mu nevěnovala moc pozornosti. Zastavil se a podíval na mě.
„Ee..dobré,“ vrátil mi. Šla jsem k ledničce, vyndala jsem si džus a šla si sednout ke stolu. On si začal dělat kafe. Snažila jsem se vypadat, že je mi úplně jedno, že mě vidí. Když si kafe udělal, také si sedl ke stolu.
„Máte se dobře?“ zeptala jsem se jen tak. Zíral na mě.
„Ehh.... ano a ty?“ také se zeptal.
„Skvěle,“ odpověděla jsem s úsměvem. Chtěla jsem se mu zalíbit, a tak jsem se rozhodla trošku podlejzat.
„Slyšela jsem, že jste nejlepší z tohoto klanu,“ řekla jsem a napila se džusu. Trochu se pousmál.
„Asi ano, a na co se ty specializuješ?“ zeptal se mě. Věděla jsem, že proto abych mohla být s někým z jejich klanu, budu pro ně muset být silná.
„No specializuji se na taijutsu, mám brutální sílu a léčebné schopnosti jako 5. hokáge, umím vyvolat legendárního Nokuchiho a ovládám vítr s ohněm,“ usmála jsem se na něj. Párkrát zamrkal.
„N..no to jsi dobrá,“ řekl s úžasem. Potom jsme se začali normálně bavit. Asi po půl hodině přišel Neji. Když nás viděl vedle sebe začal šílet.
„Omlouvám se Hiashi-sama, nebojte, už jí tu neuvidíte, bude jen v mém pokoji,“ začal hned.
„To je v pořádku Neji. Nechápu proč si mi ji nepředstavil dříve,“ řekl Hiashi. Neji jen nevěřícně koukal. Potom se se mnou Hiashi rozloučil a odešel.
„Tak co půjdem trénovat?“ zeptala jsem se ho. Nečekala jsem na jeho odpověd a šla jsem se do pokoje převléct. Chvíli trvalo než to zpracoval, ale potom se šel také převléct a rychle se najedl. Když jsme dorazili na místo, tak už tam byla Tokime a trénovala. Zrovna dělala přivolávající pečeť.
„Ááá Neji budeš mít tu čest vidět Rinkimiriho,“ usmála jsem se. Neji se jen nechápavě podíval. Potom se všude udělal kouř a z něj se vynořil obrovský bílý tygr. Neji zíral jakoby mu někdo zařízl trenýrky, nooo i když asi trošku jinak.
„Ahoj Tokime,“ zavolala jsem z dálky. Tokime se otočila.
„Ahoj,“ odpověděla. Rinkimiri se otočil za hlasy.
„Ahoj Meshiki, dlouho jsem tě neviděl,“ řekl tygr a podíval se na Tokime. Neji byl trošku vystrašenej.
„No jo nemohla jsem tě přivolat, měla jsem menší zdravotní problémy,“ trochu jsem sklopila hlavu. I když byl Rinkimiri obrovský, měl úžasný zrak, a tak mě dobře viděl.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Nic,“ odpověděla.
„Něco vážného?“ ptal se dál.
„Ne jen trochu škrábanců,“ řekla .
„Trochu? To teda nebylo jen trochu,“ zvýšil hlas Neji a já jsem ho bouchla loktem do břicha.
„Au,“ zavejskal a podíval se na mě.
„Proč si mě nepřivolala na pomoc?“ ptal se. Tokime věděla, že se odpovědi neubrání.
„Orochimaru,“ řekla. Rinkimiri to hned pochopil a zavrčel.
„To neřeš. Jdeme trénovat,“ vrátila mu. My s Nejim jsme se taky dali do trénování. Sem tam nás mihla vlna vody a nebo elektrická rána, ale o to byl alespoň trénink těžší. K večeru jsme byli všichni hladový a unavený, tak Tokime odvolala Rinkimiriho a šli jsme domů.