Super Sestry 8

Blízko domu Narů......
Tokime : Bylo mi jasné, že Shikamaru nebude ještě doma, a tak se naložím do vany. Když jsem přišla domů, Shikamarův otec mě hned přivítal. Bylo to trošku divné, ale došlo mi, že se to váže na to, co viděl ráno. Najedla jsem se, a potom jsem šla opravdu do vany. Bylo dobré, že Shikamaru má svojí koupelnu a jeho rodiče taky svou. Byla jsem tam asi půl hodiny, pak jsem si ještě vyčistila zuby, přečesala vlasy, převlékla do trika na spaní a šla z koupelny pryč. V pokoji už byl Shikamaru. Když mě viděl pousmál se a pozdravil. Potom šel také do koupelny. Já jsem si ještě sedla ke stolu a dělala nějaké papíry pro babču. Shikamaru vylezl jenom v ručníku kolem pasu a vlhkými rozpuštěnými vlasy. Byl tak krásný. Otočil se na mě a já jsem si ho mlsně prohlédla.
„Víš, že je nebezpečné chodit tady jenom v ručníku?“ zeptala jsem se ho.
„Vážně? A co by se mi mohlo stát,“ usmál se. Pomalu jsem k němu šla.
„Noo, třeba tě někdo může napadnout,“ řekla jsem a shodila ho na postel.
„Třeba to byl můj úmysl,“ řekl laškovně.
„Tak či tak, už je pozdě, protože tě nepustím,“ řekla jsem a začala ho líbat.

Doma u Hyuugů...............
Meshiki : Když jsme si dali pauzu při tréninku, Tokime mi řekla, že se spolu se Shikamarem milovali. To snad není možný. A to spolu ani nechodili a hned na to vlítli. Když se Neji osprchoval, šla jsem hned po něm. Chvíli jsem se tam ještě prohlížela a potom jsem šla do pokoje. Neji byl jenom v trenýrkách. Já to nemůžu vydržet a nechápu, jak to může vydržet on. Šla jsem k němu a ze zadu jsem ho chytla okolo pasu. Zasmál se. Otočila jsem si ho k sobě a políbila ho. Nijak se nebránil a taky mě políbil. Jenže já jsem chtěla víc. Šla jsem s ním směrem k posteli. Potom jsem ho na ní posadila a pořád ho líbala. Položila jsem ho a sedla si přes něj. Začala jsem si sundavat triko. Trochu se zarazil.
„Opravdu to chceš?“ zeptal se mě.
„Ano ,“ odpověděla jsem. Usmál se. Najednou jako kdyby to taky strašně chtěl. Otočil mě dospod a začal mi sundavat kraťasy.
„Co tak náhle?“ divila jsem se. Zase se usmál.
„Věř mi, že to náhle není. Jenže jsem na tebe nechtěl spěchat,“ políbil mě. Potom mě celou svlékl i já jeho ( i když nebylo až tak těžký sundat mu trenýrky). Hladil mě a laskal a já se mu to snažila oplácet. Měl krásné tělo. Když jsme byli oba vzrušeni, vnikl do mě. Dost hlasitě jsm zasténala.
„Opravdu mě to mrzí Meshiki, ale musíš být potichu, jinak sem vlítnou naší,“ říkal mezi polibky. Snažila jsem se mu vyhovět, ale šlo to ztěžka.
Po dlouhém milování, jsme si vedle sebe lehli. Neji mě políbil do vlasů a přitáhl k sobě............
Ráno když jsem se probudila, už na mě čekala snídaně. Neji nebyl v pokoji, zřejmě šel dolů. Pomalu jsem se pustila do snídaně a vzpomínala na včerejší noc. Když jsem se nasnídala, oblékla jsem se a šla dolů. V kuchyni seděl Hiashi s Nejim a oba snídali.
„Dobré ráno,“ pronesla jsem k oběma a šla si k nim sednout.
„Dobré jitro,“ řekl Hiashi.
„Spíš úžasné,“ řekl Neji a podíval se na mě. Já jsem se jen usmála. Po chvíli přišla Hináta.
„Omlouvám se, že ruším, ale Meshiki, tebe a Tokime volá Tsunade-sama,“ řekla Hináta. Kývla jsem.
„No moc jsem si s vámi nepopovídala. Tak se zatím mějte,“ zamávala jsem a šla pro Tokime. Když už jsem byla u jejich domu zaslechla jsem hlasy.
„Ne, Shikamaru ne,“ slyšela jsem křičet Tokime. Nevěděla jsem co se děje.
„To máš za ten včerejšek,“ řekl Shikamaru. Běžela jsem k nim na zahradu a u rohu domu jsem se zastavila, abych nahlédla co se děje. Shikamaru nesl Tokime v náručí, která se od něj snažila dostat.
„Ne nechoď k tomu bazénu,“ vejskala.
„A co za to?“ zeptal se.
„Nic,“ zasmála se. Pustil ji na zem, ale hned ji chytl za stehna a obkročmo si ji na sebe zvedl. Pomalu s ní šel ke zdi. Potom jí zády opřel o zeď domu a začal líbat. Když jsem to viděla, řekla jsem si, že asi musí mít divokej sex.
„Pardon, že ruším, ale volá nás babča,“ řekla jsem. Oba se na mě podívali. Shikamaru pomalu Tokime položil a snažil se z toho vykecat.
„My jsme …. no my ... já..,“ nevěděl co má říct.
„To nevadí, ale musíme k tý babče,“ naléhala jsem.
„Tak já jdu lásko. Zatím,“ políbila ho. Potom jsme vyrazily.

…...............

Tokime : Zaklepaly jsme babče na dveře a ta nás pobídla ke vstupu dovnitř.
„Ahoj babi,“ řekly jsme obě.
„Ahoj děvčata,“ také pozdravila. V místnosti už byla, samozřejmě Shizune a nečekaně i Ino. Obě jsme se na ní podívaly, a potom se znovu obrátily na babi.
„No takže děvčata, mám pro vás studenta,“ řekla. Nechápavě jsme se na sebe podívaly.
„Tady Ino přijela sestřenka a má ohnivou a vodní podstatu,“ řekla.
„Dvě jo?“ zopakovala jsem.
„Ano a chci, aby jste jí naučily ovládat tyto živly,“ zdělila nám. Obě jsme kývly, neviděly jsme v tom žádný problém.
„Jenže, ona je tak trošku divočejší holky, měly by jste se na ni připravit. A to samé platí i pro vás Tsunade-sama,“ povzdychla si Ino. Všechny jsme se na ní podívaly.
„A kolik jí je? Zeptala se Meshiki.
„Šestnáct. Ale opravdu je,“ chtěla pokračovat Ino, ale najednou nějaká holka vletěla dovnitř.
„Ou jéé jsem tady,“ řekla a ukázala na jedné ruce peace a na druhé paroháče. Doufala jsem, že to není ta holka co máme učit.
„Teď je tu Arichi, tak všichni poklekněte,“ řekla. Wow, tak já bych jí nejradši jednu natáhla, ale nechci si nechat ujít, co s ní udělá babča. Ta holka šla pomalu k jejímu stolu.
„A ty si kdo? Místní šl.pka?“ zeptala se při pohledu na její poprsí. Nečekala na její odpověď, šla před její stůl a otráveně stála a čekala až si jí konečně ostatní začnou všímat.
„Prosím Tsunade-sama, ona se vám omluví. Nezabíjejte jí,“ prosila na kolenou Ino. Jenže tohle si k babče nikdo nesmí dovolit, navíc holka co právě přijela. Ta holka se podívala na Ino. Ale najednou strašnou rychlostí letěla na tu holku židle. Rychle jsem ji chytla a dala na stranu. Byla jsem hooodně rychlá. Žídle prolétla dveřmi a rozlétla se na kousky o zeď naproti „bývalým“ dveřím. Holka vyvalila oči. Babča si prokřupala klouby a šla směrem k ní.
„Uklidni se babi,“ vložila se do toho Meshiki. Bábi jen zaskřípala zubama a šla zpět ke stolu.
„Ještě jednou si na mě otevře pusu a zmlátím jí do němoty,“ řekla.
„Ano, ano,“ souhlasila Ino.
„Tohle je pátá Hokáge,“ procedila k té holce a dala jí pohlavek. Podle toho co řekla když přišla, je zřejmě Arichi. Má tříčtvrťáky s krátkým tričkem jako já, jenže zelené a objemem je taky trošičku pozadu. Zasmála jsem se a dál jsem si jí prohlížela. Měla tmavě hnědé vlasy a zelenohnědé oči.
„Takže Arichi poslouchej mě, víckrát to říkat nebudu. Tyhle dívky tě budou učit ovládat oheň a vodu,“ řekla babča a ukázala na nás. Podívala se k nám a s „ chmm“ se otočila. Měla jsem sto chutí jí dát přes hubu, ale Ino se na mě prosebně podívala s rukama u sebe. Povzdychla jsem si a rozhodla se, že ji tentokrát nechám.
„Tak můžete jít rovnou trénovat,“ řekla babča a ukázala, abychom odešly. Kývly jsme a šly k bývalým dveřím. Venku jsme zrovna nepospíchaly, spíš jsme se loudaly. Arichi šla vedle mě. Pořád jsem si jí měřila pohledem. Prostě mi nebyla sympatická. Všimla si, že na ní koukám.
„Co na mě furt koukáš ty lesbo?“ zeptala se mě. Hned jsem jí chtěla vynadat do bůh ví čeho, ale najednou se přede mnou objevil Shikamaru a políbil mě. Chviličku mi trvalo než jsem to pobrala a hned potom jsem ho taky začala líbat.
„Čauky lásko,“ usmál se.
„Ahoj miláčku. Hele neuhodneš co o mě právě řekla tahle nová,“ povídala jsem mu.
„Tak povídej,“ řekl .
„Prej že jsem lesba,“ smála jsem se. Arichi došlo, že se úplně ztrapnila. Shikamaru se zasmál.
„Tak to tě měla vidět včera,“ přitáhl si mě k sobě.
„Hej Shikamaru, nepotřebuju vědět co děláte každou noc,“ stěžovala si Meshiki. Shikamaru se zasmál.
„A kdo říká, že jenom v noci?“ zeptal se a začal se smát ještě víc. Taky jsem se musela zasmát. Malinko jsem ho bouchla loktem do břicha a usmála se na něj.
„Tak my jdeme trénovat lásko. Večer se uvidíme doma,“ usmála jsem se.
„Je to sice otrava, ale taky teď něco mám, tak zatím,“ kývl a odběhl pryč. My jsme šly pořád stejným tempem a pomalu jsme se blížily ke cvičišti.
„Takže ty máš kluka jo?“ zeptala se mě Arichi.
„Jo, máš s tím problém? Myslím, že já i Shikamaru by jsme ti když tak všechno jasně vysvětlili,“ řekla jsem výhružně. Dělala, že mě nevnímá, a tak jsem jí taky nevěnovala pozornost. Když jsme dorazily na místo, začaly jsme jí ukazovat, jak ovládat živly. Meshiki jí ohněm vypálila díru do země a tak jsem jí pomocí jutsu zaplnila vodou a řekla jsem, že se musí s vodou sžít. Jenomže milost paní mě vůbec neposlouchala. To zase Meshiki okolo ní udělala ohnivý kruh, aby se zase naučila sežít s ohněm. Ale to taky nereagovala, akorát po chvíli začala křičet, že se nadýchala kouře. Vůbec z nás neměla respekt. Meshiki jí ještě zkoušela jinak domluvit, ale neposlouchala. Taky jsem to ještě zkusila.
„Podej mi ruce a já v nich nechám proudit vodu, abys poznala ten pocit,“ řekla jsem jí.
„Od takových začátečnic jako vy si nenechám poroučet. Ani nevíte co je to bolest, co je dřina, když jste vnučky Hokáge“. A dost ta kráva už mi úplně drásala nervy.
„Asi tak před rokem jsme sem přišly, protože jsme chtěly po dlouhé době vidět babču. Když nám byly čtyři roky, opustila nás a nechala bez rodičů, bez domova, prostě jsme byly úplně sami. Časem jsme se musely životem probojovat a nikdo nám nepomáhal, už kolikrát jsme byly na pokraji smrti, já znovu před pár měsíci. Neskutečně jsme si toho vytrpěly. Celý život nás napadali ninjové, teď naposledy nás unesl Orochimaru a myslím, že když se teď ostatní dozvěděli o našich schopnostech, také nás budou chtít, nejspíš i Akatsuki. Takže mi nevykládej něco o bolesti a dřině, protože ty o tom víš úplný h***o!“ neudržela jsem se. Zvláštně se na mě podívala.
„Jestli ti tohle nestačí, tak ti ukážeme, jak asi dopadneš, jestli nás nebudeš poslouchat,“ řekla jsem a kývla na Meshiki. Ta šla pomalu směrem ke stromům, které byly okolo mýtiny na které jsme byly. Potom se u jednoho stromu zastavila. Protáhla se, velkou rychlostí se otočila s napřaženou rukou ke stromu a dala do něj ránu. Ten se řítil směrem od ní hlouběji do lese a sbíral cestou více stromů. Arichi polkla, ale snažila se nedat nic najevo. Potom jsem přistoupila ke skále, prokřupala si prsty a také do ní dala ránu. Skála se otřásla a po kusech se začala rozpadat. Arichi ještě víc znejistila.
„Hele myslím, že tohle zatím stačilo, až spolu budeme bojovat při bitvách, poznáš naši plnou sílu,“ řekla Meshiki.
„Dobře. Od teď se pokusim poslouchat, ale bude chvíli trvat než si zvyknu,“ povzdychla si. A to nám stačilo.
„To je dobře, ale dneska už je dost pozdě, takže se jde domů,“ řukázala jsem holkám, že odcházíme. Já jsem šla domů, Meshiki taky a Arichi řekla, že musí ještě za Tsunade kvůli bydlení.