Mise typu A 04

Yumi o krok ustoupil a řekl démonickým hlasem:
„Tiše, přicházejí!“
Narutovi se okamžitě v hlavě vyrojilo tisíce pouček o bojových situacích. Zatřepal hlavou. Už dávno věděl, že skutečný boj je o něčem úplně jiném. Sjel rukou k pasu a bleskurychle spočítal zbraně. Patnáct kunaiů, dvacet pět shurikenů, pět výbušných lístků, tři kouřové bomby, dvě světelné bomby. Naruto složil pečeť a vytvořil stínové klony. Vydal jim několik jednoduchých příkazů a kloni zmizeli. Yumi s sebou trhl. Naruto se sklonil k Ryoko a zašeptal:
„Ryoko! Vstávej! Někdo tu je.“
Ryoko vyskočila a hmátla po svých zbraních. Naruto zatím vzbudil Konohamarua. Yumi stál bez hnutí a naprosto soustředěně skládal pečetě. Potom Narutovi zašeptal:
„Je jich šest, jeden severně, dva východně, jeden jižně, jeden západně a jeden severozápadně.“ Naruto si v duchu načrtl mapu a uvědomil si, o co jim jde.
„Ty dva na východě nás chtějí nahnat do sítě těm čtyřem, pak nás sevřou do kleští a pobijou.“ Yumi kývl. Naruto se zvedl, kývl na Ryoko a Konohamarua a řekl:
„Fajn, v tom případě jim v tom zabráníme.“
Lehce podupaná tráva a ohniště byly jedinou připomínkou toho, že tu před pár sekundami někdo byl.

Naruto, zatímco se se svým týmem snažil vyklouznout z kleští, pilně připravoval plán útoku, zvažoval schopnosti lidí ze svého týmu a přemýšlel nad možnými strategiemi. Snažil se zůstat chladnokrevný, jak ho to učil Shikamaru. Chybama se člověk učí. Jenže on neměl právo chybovat, nesměl. Neměl vůbec usnout, kdyby neusnul, všimnul by si toho třeba dřív. Co když se něco stane Ryoko!
„Naruto-sensei!“ Naruto se otočil na Ryoko, „To bude v pořádku, my to zvládnem!“ Ryoko se povzbudivě usmála. Naruto přikývl a přestože měl ještě pochybnosti, pomohlo mu to. V tu chvíli se k Narutovi přidružil jeden z jeho klonů a cosi mu šeptal. Naruto kývl a ušklíbl se.
„Týme, jsme venku!“
„Jupíííí!“ Konohamaru se radostí neudržel. Zmlknul ale vzápětí, když mu Naruto dal ránu a dodal:
„Sklapni, to ještě není konec.“

Naruto se svým týmem pokračoval ještě asi deset minut na severovýchod a pak dal povel k zastavení. Všichni bez váhání uposlechli. Naruto se nadechl a zrušil kagebushin. Potom se hluboce zamyslel. Za chvíli ho z přemýšlení vyrušila otázka:
„Na co jste přišel, sensei?“
Narutovi pár sekund trvalo, než zareagoval a pak odpověděl:
„Přišel jsem na schopnosti tří z nich a myslím, že už také vím jak se ubránit, ale už zjistili, že jsme jim proklouzli a vydali se za námi.“
„V tom případě s nimi budeme bojovat,“ řekl Yumi tvrdě.
„Ano, zřejmě budeme muset…“ přitakal zasmušile Naruto, „…mimochodem díky za pomoc, to udání polohy nám dost pomohlo.“
„Hračka! Jen tak mimochodem, opravdu chcete bojovat tady na otevřeném prostranství?“
„Ne tak docela,“ Naruto se ušklíbl a pomyslel si: Nakonec to není až tak zlé!

„Hej, Kito, jseš si jistá směrem, kterým vyrazili?“ Tokutaro se podíval pochybovačně po své ženské spolubojovnici.
„Neměj obavy, míříme dobře!“
„Jen aby to nedopadlo, jako tenkrát…“ odtušil třetí člen výpravy
„Nenavážej se do mě, Kano, není každej tak dokonalej jako ty!“ podotkla Kita ironicky.
„To je pravda, já jsem totiž fakt frajer!“
„Jó, všichni ti to žerem, ale uvědom si laskavě, že náš soupeř asi není padavka, když nám napoprvé vyklouz!“
„V tom máš pravdu, aspoň to bude zábava!“

„Všechny přípravy hotovy, sensei.“
„Já už jsem taky hotov,“ Yumi ani na okamžik neztratil svou chladnou tvář bez výrazu.
„Skvěle a kde je Konohamaru?“ Naruto byl nervózní a znovu si říkal, jestli neměl přece jen vzít někoho staršího.
„Už jdůůů!“ Konohamaru zakřičel jako na lesy a Narutovi se zdálo, jako by ho někdo praštil palicí do hlavy. Nejvyšší možnou rychlostí se dostal ke Konohamaruovi a rázně ho umlčel.
„Cuo jé?“ Konohamaru se snažil, seč mohl vyprostit.
„Nechápu, že ti nedochází, co došlo i Ryoko, ale laskavě si uvědom, že jsme v nepřátelské zóně a jestli je máme aspoň trochu zaskočit, nemůžeš tady řvát jako na lesy! A jestli se teď ráčíš uklidnit, ujasníme si strategii! Ryoko bude pořád vedle mě, Yumi bude asi 100 metrů napravo ode mě, pravděpodobně nejdřív zaútočí na mě a ty je překvapíš z boku, kdyby ne máš dost místa na to aby si se s nima vypořádal sám a když tak ti pomůžu. Konohamaru ty budeš někde poblíž a budeš poslouchat moje rozkazy, je to jasný!“ Narutovi záleželo na tom, aby ostatní pochopili, že nesplnění rozkazu ohrozí celý tým.
„Ještě něco, pokud vás nepřítel zatlačí do kouta, nepanikařte, nezapomeňte na naše eso v rukávě a hlavně dávejte pozor na stromy!“

„Jsme skoro na místě,“ řekla Kita a trojice se snesla na zem.
„Fajn, tady počkáme na ostatní, doufám, že se neztratili.“
„Umíš si představit, že by se Ryuu ztratil?“
„Pravda, dost absurdní představa.“
„Když už tu čekáme,Kito, zjistila jsi jakou má soupeř podstatu?“
„Tak trochu, zjistila jsem podstatu toho velkého.“
„Dobře, to bohatě stačí, ostatní nebudou problém, jsou to jenom děti. A jakou teda?“
„Větrnou,“ trojice se usmála jako jeden muž.
„Ale proč jsi to neřekla dřív! To je skvělá zpráva! Máme štěstí. Jedinej, kdo má u nás bleskovou podstatu jsi ty, ale ovládáš i doton.“
„Přesně tak a navíc u nás máme dva lidi ovládající katon.“
„Bude to brnkačka!“
„To doufám, jinak nás šéf nepochválí.“ Původní trojice ulehčeně vzhlédla na příchozí. Napětí se okamžitě uvolnilo.
„Dobře že jsi tady, Ryuu. Čekali jsme na tebe.“
„Dost řečí, vyrážíme!“