ANBU láska - Kapitola 9.

Něco k FF!

Tak přidán dílek s číslem devět, mým oblíbeným číslem! ^^ Chci se vám omluvit. Minuý týden, zde nepřibyl žádný nový dílek. A jaké mám vysvětlení? Snadné, jednoduše jsem nemohla kvůli škole. Tenhle a minulý týden jsem toho měla dost. Každej den úkoly a testy. Ze školy jsem přišla ve čtyři a potom jsem se učila až do jedenácti. Tak snad to pochopíte!
Jinak všimla jsem si, že nějak nepřibývají komentáře. Jsem schopná pochopit, že se vám moje povídka nelíbí. Jen doufám, že to není kvůli tomu, že jste líný a že nedokážete tu minutku na to obětovat! No nebudu to řešit těď, mám i jiné důležitější starosti.
Jen tak pro představu, už jsem popsala 27 stránek ve Wordu a to čítá 8725 slov mé povídky. ) Docela to dává zabrat, ale teď přeji pěkné čtení! ^^

„Měsíc není nádherný, nýbrž krásný. Nádherná jsi tu jenom ty,“ řekl s úsměvem a vášnivě jí políbil.
Ta mu s radostí polibek oplatila. Milovala ho z celého svého srdce a byla ráda, že ho má u sebe.
Po chvíli se Kakashi odtáhl.
„Kousek odtud je jezírko, můžeme se vykoupat,“ nabídl Hin.
Ta jen kývla a zamířili tam.
Jezírko bylo okouzlující. Voda byla krásně průhledná, že šlo vidět až na dno. Kapky vody dopadali do jezírka u skály, kde se tyčil vodopád.
Hin nemohla spustit oči z toho vodopádu, že si ani nevšimla, že Kakashi už dávno nestojí vedle ní. Ano, byl už po pás ve vodě.
Teď ztuhla ještě víc. Spatřila Kakashiho vypracovanou hruď. Třpytila se, protože na ní dopadal měsíční svit. Mohla na něm oči nechat.
„Ty nepůjdeš do vody?“ zeptal se Kakashi, čímž přerušil Hinatino přemýšlení.
Svlékla se a šla za ním do vody.
Voda byla krásně vyhřátá, takže Hin nenaskočila ani husí kůže. Pomalu doplavala k němu. On na ni čekal a hned si jí k sobě přitisknul.
„Miluju tě,“ pošeptal jí do ucha.
Usmála se. A přejela rukou po jeho svalnaté hrudi.
„Já tebe taky,“ řekla a přitiskla své rty k těm jeho.
Užívali si jeden druhého a oba byli už rozhodnuti. Tiskli se k sobě, aby mezi nimi nebyla škvíra, která by je oddělovala.
Jejich ruce pátrali po těle toho druhého a každý dotek si vychutnávali.
Takhle to šlo až do půlnoci, kdy oba ulehli unavení a vysílení na zem. Byla to pro oba ta nejhezčí noc, kterou kdy zažili.
Leželi pod širým nebem a koukali na hvězdy. Tiskli k sobě svá nahá těla.
Kakashi vzal svou deku a přikryl sebe i Hin, aby jim bylo teplo. Přitiskli se k sobě a v objetí usnuli.
První sluneční paprsky dopadali na dvě postavy, ležící na zemi. Obě postavy se k sobě tiskly a ani jedné se nechtělo vstávat.
„Měli bychom pomalu vyrazit,“ oznámil Kakashi.
„Hm.“
Po patnácti minutách, konečně vyrazili zpět domů.
Ještě před tím, než došli do svých bytů, se stavili u velitelky Masako.
„Dobré ráno, Masako-sama, nerušíme?“ zeptal se Kakashi, jen co byl vyzván, aby vstoupil.
„Dobré, akorát včas, jelikož mám pro vás dva misi. Teda já ne, ale Hokage-sama,“odpověděla jim.
„Hokage-sama?“ zeptali se oba dva udiveně.
„Ano, sama si vás vyžádala, takže si běžte pro zbraně a okamžitě běžte za ní. Odchod!“ vysvětlila stručně Masako a dál se věnovala svým povinostem.
Kakashi a Hinata si tedy došli pro své katany a kunaie a vyrazili do Konohy.
„Co to bude asi za misi?“ zeptala se jen tak Hin.
„Nemám tušení, ale bude určitě typu „S“, jelikož si povolala nás.“
„To máš pravdu,“ přitakala a dál pokračovali mlčky.
Krásný den jako obvykle, všichni si užívali čerstvého vzduchu až na jednu osobu, která se svíjela nad stolem.
„Zatraceně, kdybych věděla, že tohle znamená být Hokage, tak to v životě nevezmu,“ lamentovala Hokage-sama, která se opět probírala v papírech.
Shizune stála za ní a pečlivě ji sledovala, když se náhle ozvalo zaťukání.
„Dále!“ křikla Tsunade a její oči směřovali ke dveřím.
„Dobrý den, Tsunade-sama,“ pozdravili dva ANBU členi.
„Vás jsem přesně očekávala,“ vyhrkla okamžitě, když je uviděla.
„Co pro vás můžeme udělat?“ zeptal se Kakashi.
„Mám pro vás důležitou „S“ misi, ale nepůjdete jako ANBU, nýbrž jako členové Konohy. A nepůjdete sami.“
V kanceláři zavládlo ticho.
„Ale …,“ chtěla protestovat Hin, jenže Tsunade jí v tom zabránila.
„Nemá cenu protestovat, je to rozkaz a ten vy splníte…,“ rozčilovala se Tsunade.
Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Naruto a za ním Sakura, Shikamaru, TenTen, Kiba a Neji.
„Dobrý den,Tsunade-sama,“ pozdravili všichni až na Naruta.
Rozčílená Tsunade okamžitě zareagovala: „Naruto, kolikrát ti mám vysvětlovat, že když jdeš ke mně do kanceláře, tak musíš zaťukat?!“
Jakmile Hin uslyšela a uviděla Naruta, chytla se Kakashiho za ruku. Ten nic neříkal, jelikož mu bylo jasné, co jí tak rozrušilo.
„Jo já vím, bábi,“ usmál se na ní svým typickým úsměvem. Poté se jeho oči zastavily na ANBU členech.
„A proč tu jsou tihle?“ zeptal se nechápavě.
Tsunade se jen chytla za hlavu, už měl dost těch otázek. Přešla opět k vysvětlování.
„Mám tady pro vás všechny misi typu S. Jde o Písečnou. Kazekage si sám vyžádal vás a dva nejlepší ANBU členy na pomoc. Tady máte informace, které budete potřebovat,“ řekla a podala Kakashimu svitky.
„A kdo bude velitel,“ zeptala se Sakura nechápavě.
Tsunade se podívala na Kakashiho a kývla. Kakashi pustil Hinatinu ruku a sundal si svou kočičí masku.
„To vám to není jasné?“ zeptal se, když se díval na své studenty bez masky.
„Ka-kakashi-sensei?“ vykulili všichni oči.
„Ale jak?“ Naruto to stále nepobral.
„Dostal jsem misi a musím ji vyplnit,“ odpověděl Narutovi a přešel k Hinatě, „Lásko, sundej si taky tu masku, ať vědí, s kým mají tu čest!“
Všechny oči se dívaly na Hin, která pomalu sundala svou ptačí masku. Všichni nově příchozí vyjeveně koukali s otevřenou pusou.
„Páni, Hinato, ty jsi nám zkrásněla,“ pronesla Shizune, když uviděla její bledý obličej orámovaný tmavými dlouhými vlasy.
Kakashi se usmál a chytl za ruku načervenalou Hinatu. Hin byla trošku nervózní, za prvé z toho komplimentu a za druhé ze svých přátel. Vždyť je to nějaký ten měsíc, co odešla k ANBU. Nikdo o ní nic nevěděl s výjimkou pár lidí.
Hin se konečně odvážila a zvedla hlavu, první co uviděla, byly namodralé rozesmáté oči, které patřily Narutovi.