Uzumaki no monogatari – část 1 – Tam kde začal příběh o lásce a démonovi

„K čertu s celou Listovou! Ať si shoří! Jak lehce se mi to říká a přitom jsem jenom stínem svého původního já, ale ne bezmocným stínem! Kde jsi Kyuubi no Youko!“ Rozčiloval se sám pro sebe jeden starý, ale mocný muž.
Věděl, co chce. Ne, co musí udělat. Pomsta bylo to jediné, co jej dokázalo udržet při životě dostatečně dlouho. O jeho věku netřeba mluvit byl svědkem dvou ninja válek, ale především stál u zrodu první skryté vesnice. Vesnice skryté v listí neboli též skryté Listové. A jako jeden ze zakladatelů se rovněž snažil uzmout pro sebe post Hokageho, ale nebyl to on, kdo se stal prvním Hokagem. A tehdy začala jeho „starost“ o klan Uchiha. Bál se, že by moli být ze strany klanu Senju utlačováni, ale spíše se chtěl jenom pomstít, jak tomu bývá u všech ninjů.
A v dnešní době, kdy již je první Hokage dávno po smrti se chystá rozjet svůj ďábelský plán.
Uchiha Madara dlouho, opravdu velice dlouho hledal, to co potřeboval. Najít jediného démona, který prozatím nebyl chycen a to samotného Kyuubi no Youko. A i když se jednalo o démona, který byl dosti velký, tak jeho vystopování a nalezení muselo zabrat několik desetiletí. Ale Madara měl věčnost, takže se mu jeho šílený plán nakonec začal dařit.
Nyní byl na stopě Kyuubi no Youko a pro něj na pozadí událostí, probíhala třetí velká ninja válka.

Mezitím se nepřátelským územím prodírala matka s dcerou, které byly na útěku z jejich zničené vesnice. Měly namířeno do Listové, protože vesnice, ze které pocházely, byla zničena v průběhu války. Byla zničena, protože se jich všichni báli. Báli se pečetících technik z Vířivé. A Listová byla jejich cílem, jako jediný spojenec.
„Pospěš Kushino nemůžeme se moc zdržovat, je to tady příliš nebezpečné,“ říkala mladé dívce její matka.
„Támhle jsou! Za nima!“ Slyšely z dálky ninji, kteří po nich šli.
Kushina byla popadena svojí matkou, která se dala na útěk. Běžela, jak nejrychleji dokázala. Byla skvělou kunoichi, takže měla značnou šanci uniknout, ale zároveň s sebou měla svoji čtrnáctiletou dceru, tudíž byla zpomalena. Věděla, že nepřítel je v převaze, ale nemohla dopustit, aby dostali její dceru. Snažila se dostat k Listové, tak blízko, jak jen to půjde a doufala, že narazí na nějaké ninji z Listové. Musela. Bylo to to jediné, co věděla. Musela ochránit, alespoň svoji dceru.
Nepřátelští ninjové se k nim blížili. Už, už je skoro měli, ale byli sraženi jiným ninjou. Ninjou bylo snad silné slovo, protože tento „ninja“ byl spíše ještě chlapec, asi tak patnáctiletý, ale na svůj věk byl velice schopný.
Během chvíle se postaral o všechny pronásledovatele, ale i on sám se dosti vyčerpal.

„Namikaze Minato k vašim službám,“ řekl.
„Těší mě,“ řekla Kushinina matka.
Kushina nevěděla, co má říct. Oproti ní ten kluk doslova zářil, a ona uměla použít jenom základní ninjutsu, ale taijutsu, to jí šlo. Prozatím však spíš byla přítěží, než přínosem. Navíc se jí zdálo, že ten kluk není zase až tak moc špatný. Pro ni byl spíše něco jako hrdina, který se objevil v pravou chvíli, aby ji mohl zachránit. A taky tomu tak bylo.
Když se konečně Minato na ni podíval, tak celá zrudla a nebyla schopna jediného pohybu natož slova.
„Na formálnosti teď nemáme čas. Kdykoliv jim můžou přijít posily,“ poznamenala Kushinina máma.
Nebylo třeba dále něco říkat. Všichni tři věděli, že musí pokračovat do Listové a to co nejrychleji, aby se vyhnuli případnému dalšímu střetu.
Jak se dalo očekávat, tak před chvílí poražení ninjové nebyli jediní v celé oblasti. Najedenou se na skupinku mířící do Listové sesypalo ohromné množství kunaií a shurikenů ze všech stran. Bylo jasné, že je nepřítel obklíčil. Museli se zastavit.
„Hej Minato, to předtím nebylo obyčejné Problesknutí, že ne?“ Zeptala se Kushinina matka.
„Ne, bylo to,“ snažil se říct Minato.
„Nepotřebuji to vědět! Stačí, když odtud dostaneš Kushinu, já je zdržím a poskytnu vám náskok,“ řekla rozhodnutě.
„Mami! To nesmíš!“ Snažila se ji zarazit Kushina.
„Má pravdu! Zdržím je já a poskytnu vám šanci utéct!“ Namítal Minato.
„Podívej se na sebe pořádně, ta technika ti předtím vzala dost chakry. Navíc nevydržel bys dost dlouho, abys nám poskytl náskok,“ řekla rozhodnutá Kushinina matka.
„Mami, to mi nesmíš udělat! Já... Já už pak budu úplně sama!“ Rozplakala se Kushina.
„Nikdy nebudeš sama zlato,“ usmála se na Kushinu její máma.
Musela se usmívat, protože musela být silná. Musela být silná pro svoji dceru, které už dávno brečela. Musela totiž vědět, že už se se svojí matkou nikdy neuvidí. Kushinina matka se rozhodla obětovat svůj život pro ten její.
Kushina se vší silou držela svojí matky, ale nemohla se udržet, protože Minato slíbil, že ji ochrání a to pro tuto chvíli znamenalo nechat její matku se obětovat. Minato Kushinu odtrhával od její matky, a se taky snažila uvolnit z Kushinina sevření.
„Mamiii!!!“ Křičela Kushina, snad až marně.
Viděla, že se na ni její máma usmívá. Byl to tak krásný a hřejivý úsměv, jako vždycky. Nedokázala si představit, že jej vidí naposledy. Minato se s Kushinou přenesl dostatečně daleko, aby byli schopni uniknout. Síly mu ubývaly, ale musel se snažit udržet Kushinu, která stále chtěla jí za svojí matkou.
Po nějaké chvíli to Kushina vzdala. Už ani ona neměla síly se dále vzpírat. Prostě jenom povolila.
„Nesmíš se o ni bát, určitě dorazí do Listové chvíli po nás,“ snažil se Kushinu uklidnit Minato.
„Nedorazí, je silná, ale proti takové přesile, nemá šanci,“ volně řekla Kushina.
„Zázraky se dějí,“ řekl Minato a usmál se na Kushinu.
„Nikdy nebudeš sama zlato,“ připomněla se Kushině slova její matky.
Ano viděla její úsměv, ten hřejivý a vlídný úsměv na Minatově tváři. Měl stejný úsměv jako její máma.
„Máma to musela vědět. Děkuji ti, mami, že mě nenecháváš samotnou,“ říkala si v duchu Kushina a přidala na rychlosti, aby jí vítr zatlačil slzy zpět do očí.

Kushinina máma bojovala s tou obrovskou přesilou, ale věděla, že je musí zdržet, alespoň ještě chvilku, aby zajistila bezpečný průchod svojí dceři do Listové a to jí dodávalo sílu. Někteří ninjové ji pokládali za démona, protože přes všechny snad smrtelné rány, které utržila, stále stála na nohou a bojovala. Emoce, to byly v současné době hlavní zbraně ninjů, ale zároveň i jejich největším prokletím. Prokletím, protože když o někoho přišli, tak se chtěli pomstít tomu, kdo jim způsobil ztrátu a bolest. A tak byl neustálý koloběh nenávisti a pomsty součástí životů všech shinobi.
„Buď silná Kushino, silnější než já, abys už nikdy nemusela zažít ztrátu,“ říkala si v duchu její matka, když už podléhala náporu nespočtu nepřátelských ninjů.
Život z ní vyprchával, ale stále měla tu vůli a dostatek chakry na poslední techniku. Stěží složila pečetě a pomocí pečetící techniky s sebou vzala několik desítek nepřátel.

Kushina měla těsně před Listovou zvláštní pocit, jako by o něco přišla. V tu chvíli věděla, že je její máma po smrti. Zároveň jí však vítr a listy stromů šeptaly slova odvahy. Tím se jí dostávalo nové energie a chuti žít. Ještě naposledy slyšela svoji matku, jak jí říká, aby se stala silnou a ochránila vše jí drahé. Kushina se pevně rozhodla, že zesílí a už nikdy neztratí milovanou osobu.

Za nedlouho po příchodu do Listové se Kushina musela hlásit u Hokageho. Jednak měla nějaké důležité informace, jednak se pro ni Listová stávala novým domovem, takže doufala, že jí Hokage přidělí nějaké bydlení.
Když tak s Minatem procházela Listovou, někteří lidé na ni vrhali soucitné pohledy, když uviděli její čelenku se znakem Vířivé. Zprávy o zničení její vesnice se šířily docela rychle, a proto kde kdo věděl, jak na tom skrytá Vířivá byla, nebo spíše, že už nebyla. A ten, kdo nevěděl o Vířivé, tak se to rychle dozvěděl, z toho důvodu byla většina obyvatel Listové „dobře“ informována.
„Už nepotřebuji jejich soucit. Nezáleží na tom, o co všechno jsem přišla, ale záleží na tom, jak již nikoho neztratit,“ uvažovala Kushina.
„Měli bychom, co nejrychleji jít do kanceláře Hokageho, asi ti pohledy těch všech lidí nejsou moc po chuti, co?“ Zeptal se Minato.
„Vůbec mi nevadí... Teď nemusím spěchat,“ řekla Kushina a zadívala se před sebe do místa, kde si vítr zrovna pohrával se spadlými lístky.
Minato jí moc nerozuměl, nevěděl, co se v ní tak najednou změnilo. Byl rád, ale zároveň se i mírně obával toho, že se Kushina najednou tak uvolnila.
„Snad si nechce něco udělat!“ Hrklo v něm.
Jediné, co mohl zkusit udělat, bylo vykouzlit krásný úsměv jenom pro Kushinu.
„Jak říkám, tvá máma určitě dorazí,“ snažil se ji povzbuzovat Minato.
„Teď už s jistotou vím, že nedorazí,“ sklopila hlavu Kushina.
Minato se podivil a tak nějak úplně nechápal, co tím myslí.
„Ale říkala, že nikdy, ať se stane cokoli, nebudu už sama. A navíc ti mě dala na starosti, ne? Tak se starej,“ usmála se na něj Kushina.
„TO! To, ale,“ vykoktal Minato.
„Jo! Myslela to vážně. A když máš účes, jaký máš, tak jseš chlap, ne?!“ Přiostřila Kushina.
Minato se bránil, seč mohl, ale od Kushiny mu to nepomohlo. Jak se celou cestu dohadovali, tak rychle jim utekla, až nakonec stanuli před sídlem Hokageho. O pár chvil později jim už Hokage dovolil vstoupit do svojí kanceláře.
Po vyslechnutí Kushinina příběhu ji hodlal někde ubytovat.
„Tak, kam s tebou?“ Uvažoval Třetí nahlas.
Minato chtěl sdělit svůj návrh, ale dříve než to stihl, se ozvala Kushina.
„Ráda bych bydlela tady s Minatem,“ řekla aktivně.
Třetí Hokage z toho byl překvapen. Možná překvapen, bylo v tu danou chvíli slabé slovo, protože se mu nechtělo věřit, že Kushina něco takového řekla.
„Nedovolte jí to Třetí prosím!“ Snažil se Minato.
„Třetí Hokage, nechte mě bydlet s Minatem, já už nikoho jiného nemám,“ řekla přesvědčivě Kushina, i když to nebyla zcela pravda.
Věděla, že ještě někde by měla mít staršího bratrance, kterého však vůbec neznala. Nakonec tedy všechna Minatova snaha přišla nazmar, protože Kushina si obhájila svoje.

Věděla, že musí zesílit a tak od chvíle, kdy se přidala k Listové, nepromarnila ani minutu svého času a pilně trénovala, seč mohla. Postupem času se tak stávala více a více silnější. Stále žila s Minatem a jejich vzájemný vztah se prohluboval. Prohluboval natolik, že po několika letech jejich přátelství přerostlo v lásku. Mohli si užívat svoje šťastné chvíle ve svojí vzájemné přítomnosti.
Jednoho dne, přibližně sedm let od Kushinina příchodu do Listové, byl Minatův šťastný den. V necelých dvaadvaceti letech se stal nejmladším Kagem v historii celého ninja světa.

Zatím maskovaný lovec našel svoji kořist, i když ne tak docela. Znal přibližnou oblast, ale už to nebyly roky, co jej dělilo od vytouženého cíle, ale pouze měsíce ne li týdny či dny.

Minato byl téhož večera, kdy se stal Hokagem dvakrát více šťastný z jednoduchého důvodu. Kushina mu totiž oznámila, že čeká jeho dítě. Jak moc byl Minato štěstím bez sebe.