後ろの - ep.07 - Sunagakure: Noc mezi dunami

"Ne-neměl bys na ni myslet, když tě opustila," zašeptala zlomeně a už se ani nesnažila kontrolovat proud svých slz, které jí tekly pod maskou, "ona si to nezaslouží."
Ještě naposledy se na ní otočil.
"Nezaslouží," zašeptal, "takže tohle si myslíš?"
Po tváři mu přeběhl zvláštní úsměv, a pak už vyšel z křoví k ohništi.
Po chvíli se dostavila i ona. A když se dohodli o tom, že už asi stejně neusnou, vyrazili na další cestu směrem k Písečné vesnici...

Písečný Kage, celkem sympatický mladík jménem Gaara, je uvítal s mírným úsměvem na tváři a ubytoval v jednom ze zdejších zvláštních domů. Museli počkat den nebo dva, než se rada vesnice dohodne na odpovědi a pošle je zpět do Listové.

Večer seděla s TaiTai a Kamikotem v nedaleké restauraci, pojídali sladké plněné knedlíky a rozebírali různé věci ohledně toho, kým byli, než se stali členy ANBU.
Neko byla ráda, že je Kamikoto tak užvaněný. Ani za nic nechtěla, aby se svěřováním přišel čas na ni.

Chlapec vyprávěl o svém přísném otci a hodné matce, dvou starších sestrách a jednom malém bratříčkovi. Byli majiteli rýžové restaurace pár kilometrů východně od Konohy a celkem slušně jim to vynášelo.
Jeho starší sestra se provdala za ninju ze Skryté Kamenné, kterého poznala právě v rodinném podniku, když se vracel domů z mise v Listové.
Netrvalo ale dlouho a "zloduch jménem Orochimaru" ho zabil ve jménu většího dobra.
Mladší sestra naopak zůstala celý život doma a její nynější muž převezme obchod, až už Kamikotovi rodiče nebudou schopni se o něj starat.
"Bráška," povzdechl si, "je teď v takovém tom vzdorovitém věku. Staví se proti veškerým autoritám a dělá rodičům docela problémy. Ale obdivuje ninji a osobně si myslím, že z něj jednou bude skvělý shinobi, ačkoliv se v žádném případě nechce přidat k Černým Ochráncům."
"Takže," pípla TaiTai, "tě vlastně obdivuje!"
"Asi jo," dmul se Kamikoto pýchou, "určitě má ve mě skvělej vzor!"
"To jistě má!" dívka ho popadla za ruku. Neucukl.
Neko dokázala skoro nahmatat auru vzkvétajícího citu, která se mezi těmi dvěma rozprostírala. Protočila oči vsloup, ráda, že jí maska stále kryje obličej, ačkoliv ústa ještě stále měla odkrytá.
"Nechám vám tu větší ložnici," utrousila jako by mimoděk a vydala se na osamělou procházku Sunou.
Dnešek pro ni byl skutečně velice psychicky vysilující, a přesto měla pocit, že nebude schopna usnout.

Kráčela tichými ulicemi noční Sunagakure no sato, snažila se v hlavě srovnat všechny myšlenky a vzpomínky. A že se jich tam honilo hodně!
Možná... možná přeci jen všechno špatně vyhodnotila a mylně se rozhodla skrývat svou tvář.
Možná by bylo lepší, kdyby Neji věděl, že jde skutečně o ni.
Možná by se všechno mohlo vrátit tam, kde to má být.
Možná dokáže splnit přání starého Arana...
...ne. To nejde. A ona to ví.
Dvakrát ne, protože už o její existenci ví i znovuoživený Itachi.
Třikrát ne, protože Neji už má dávno TenTen, a i když jí v té chvíli duševní slabosti tvrdil něco jiného, dokáže na Neko zapomenout.
Čtyřikrát ne, protože se bojí, že odhalením své identity a oživením dávno mrtvých citů znovu probudí Nekrochiho, tak pečlivě skrývaného v sobě.
Pětkrát ne, protože v prvé řadě nikdy nebyla zrozena pro to, mít nějaké přátele.
A šestkrát ne, protože je nedobrovolným špehem Akatsuki a její zrada je takto nebude alespoň tolik bolet.

Na střeše blízkého domu seděla postava a dívala se na vesnici. Po chvíli dívka v neznámém poznala Kazekageho. Stočil na ni pohled. Poněkud opožděně, po několika sekundách, se prkenně uklonila.
"Dobrý večer, Kazekage-sama," pozdravila hlasem, tichým jako šepot.
Seskočil dolů ze střechy.
"Ne tak formálně," usmál se, "říkej mi Gaaro."
"Ale vždyť jste..." chtěla protestovat, ale zarazil ji mávnutím ruky.
"Nejsem o nic starší než ty, nemám pravdu? Tak k čemu takový respekt?"
"No, totiž..." zaváhala.
"Hmm?"
"Přeci jen, aby někdo tak podřadný jako já neprojevoval náležitou úctu Kazekagemu-sama..."
"Jen klid. Jsi Narutova kamarádka. A tak jsi i má kamarádka."
"Já? Narutova kamarádka?" podivila se.
Jak mohl tenhle člověk, tenhle kluk, vědět, že Naruto byl nejlepší přítel, jakého si kdy mohla přát? Jak si mohl domyslet, že během dní její bývalé, nestálé, démonické existence to byl on, kdo ji tahal z depresí a pomáhal jí zvládat sebe samu?
"Jistěže," pravil klidně, "cítím z tebe ten samý mír, který Naruto kdysi zasadil i do mne. Ačkoliv...poněkud zdušený, zdá se mi..."

Vyprávěla Gaarovi o tom, co všechno se jí přihodilo. O tom, jak jí Naruto pomohl, jak jí důvěřoval, ačkoliv ho mohla klidně zabít. Pověděla mu i, že v Listové kdysi měla člověka, jenž jí byl dražší než cokoliv jiného...a že ho pak pro jeho vlastní dobro opustila. Jen jméno si nechala pro sebe.
Prosila ho, aby o tom nikomu neříkal. Snažila se vysvětlit, jak moc nechce zasahovat do jejich dnešních životů.
Tiše, pozorně naslouchal. Pak zvolna přikývl.
"Jistě, udržím tvoje tajemství," řekl, "jen se sama nad sebou zamysli. Je tohle skutečně to, po čem v hloubi srdce toužíš?"
"Já..." Nevěděla, co na to říci.
"Nic neříkej. Jen si to nech projít hlavou. Ale pamatuj... musíš se rozhodnout dřív, než bude definitivně pozdě a oni na tebe skutečně zapomenou."
Seděli spolu na oné střeše, vítr si pohrával s dívčinými vlasy, které si rozpustila a nechala je v klidu vlát ve větru.
"Proč...proč jsi ke mně tak laskavý? Vůbec nevíš, jestli to, co říkám, je pravda..."
"Jsi jako já... že ano?"
"Jako ty...?"
A tak povídal on. Vyprávěl o svém temném dětství a hrůzném životě, z něhož ho vytáhl až právě Uzumaki Naruto. Na závěr se svěřil, že mu přijde, jako by spolu měli hodně společného.
Přikývla. "Víš, Gaaro, právě jsem získala pocit, jako bych dnes poznala své duševní dvojče. Svého velkého brášku. Opravdu si myslím, že Suna nemohla získat lepšího Kazekageho..."

Ráno přišlo možná až moc brzy. Po včerejší noci, skoro celé probdělé s Gaarou-niisan na střeše neznámého domu v nejzašoupnutějším koutě vesnice, se Neko cítila celá rozlámaná a unavená.
A přesto ji TaiTai s Kamikotem vytáhli z postele a donutili k pohybu. Ninjové z Konohy si totiž chtěli prohlédnout vesnici a oni, ANBU strážci, přidělení jako ochranný doprovod, museli chtě nechtě s nimi.

Naruto a Sakura si vesele povídali, Neji se za nimi ploužil jako nějaký stín. Podobně to vypadalo i mezi třemi členy ANBU teamu. Kamikoto s TaiTai šli ruku v ruce, zjevně ve skvělé náladě, div že neposkakovali. A vzadu se šinula pomalými, těžkými kroky Neko, v duchu proklínajíc Tsunade za tuhle misi. Ačkoliv byla ráda za šanci potkat Kazekageho, který se ukázal být skutečně skvělým člověkem, nemohla jí odpustit tu misi s Nejim.
"Čarodějnice jedna stará!" ulevila si.
Až když spatřila udivené pohledy pěti ostatních, došlo jí, že to asi řekla nahlas.
"Kdo? Kdo? Kdooo?" vyzvídal Naruto, "bábi Tsunade? Bááábiii Tsuuuuunááádéééé?" pokřikoval a poskakoval u toho jak blonďatej čertíček na pérku.
"Baka! Zmlkni!" okřikla ho Sakura.
"Ale nikdo," hlesla Neko bezmocně, "přestaň vyvádět."
Za chvíli se blonďatý i růžovovláska vesele smáli. Neko bylo trapně, ANBU pár nevnímal okolní svět, na Nejiho tváři strnul kamený výraz.
"Jdu sám," oznámil po chvíli, "na tohle vážně nemám náladu."
Otočil se na podpatku a zamířil směrem do nejbližší ulice. Hlavně, aby vedla někam jinam, než půjdou oni.
"Hej, Shin!" křikl Kamikoto.
"No?"
"Na každýho ninju jeden ANBU, ne?" řekl to tónem, jako by se snažil mentálně retardované osobě připomenout něco neuvěřitelně triviálního.
"No a?"
"Jaký no a? Padej za ním!"
Povzdechla si. Od deseti k pěti. Teď má dělat Hyuugovi osobní doprovod?

Ušli sotva pár desítek metrů a už se zastavil.
"Nemusíš za mnou chodit, dokážu se o sebe postarat sám," otočil se na ní a pokynul hlavou, aby šla zpět a dohonila ty čtyři, "a navíc, Naruto je důležitejší."
"A nenapadlo tě, že ti chci být třeba na blízku, kdyby tě náhodou něco nebo někdo napadl?" odsekla.
"A máš k tomu snad nějaký důvod?" odvětil chladně.
"No...totiž..." nechtěla se podřeknout, nemohla mu jen tak vybalit svou identitu.
A navíc měla pocit, že už tak jako tak řekla až moc.
"Ledaže bys byla opravdu..." hlas se mu z chladného zlomil na nešťastný, "...Neko Aka."
Pokračovali v cestě naprosto potichu. Ani jedno slovo, jen sem tam nějaký ten pohled.
Pak konečně došli ke knihkupectví, které Neji hledal. Koupil knihu a během další půl hodiny už byli zpět na základně, kde se zbylí Listoví ninjové ládovali obědem.

Pak si je Gaara pozval k sobě. Poděkoval jim za doručení dobisu, předal jiný zapečetěný svitek, popřál jim štastnou cestu a oni pomalu vyrazili zase směrem Konoha.
Neji s Neko na sebe celou cestu nepromluvili.
A tak otázka ohledně dívčiny identity zůstala viset ve vzduchu, nezodpovězená.